Dneska ráno jsem se vzbudila a musela jsem se pustit do tohoto článku. Jsou totiž situace, které na mě natolik zapůsobí, že se z toho musím vypsat a o své myšlenky se musím podělit. 🙂

Asi jako každá žena řeším svůj vzhled. Vidím na sobě každý pupínek, každou vrásku a taky každé deko navíc. A je jasný, že mě to trápí. Ještě navíc teď v těhotenství, kdy s tím nic moc nejde dělat. 🙂 Teď v létě je to o to náročnější. Několik posledních let jsem hodně cvičila, štíhlost v genech rozhodně nemám, takže jsem se vždycky musela snažit, abych byla se svou postavou spokojená alespoň na 70%. 😀 Když jsem v lednu zjistila, že jsem těhotná, byla jsem nesmírně šťastná. Miminko jsme si moc přáli, takže to byla vysněná zpráva. Hned potom jsem si však uvědomila, že poslední tři měsíce budou v létě, v těch největších vedrech. Každý mi pak taky říkal, jak to budu mít náročný a jak to bude v tom horku těžký. Už předem mě všichni prostě připravovali na to, že to bude fakt síla.

Upřímně, vedra jsou fakt náročné, ale to by byly, i kdybych těhotná nebyla. Ani to minulé, ale ani předminulé léto jsem z třiceti stupňů ve stínu nebyl odvázaná. 😀 Takže horko mi zatím velký problém nečiní. Pokud se tedy nevydám na procházku do kopce. Chodit na sluníčku do kopce a potit se třikrát víc než normálně s permanentním zadýcháváním se, to je hrozný. 😀 Co mě však víc trápí, jako ženu, která se o svůj vzhled vždy starala, je oblékání. To je prostě jedno velké dilema. Mám spoustu letních šatů, ale do většiny se prostě už nevejdu. Respektive vejdu, ale vypadám v nich jako slon a říkám si, jak je možné, že jsem tyhle šaty někdy vůbec mohla nosit. 🙂 Takže jsem si samozřejmě musela nakoupit pár nových modelů, které jsou většinou i dostatečně volné a zakrývají mi partie, které už fakt nejsou k obdivu. 🙂 A nejsou to jen břicho, stehna a zadek, ale taky třeba paže. 😀

Musím říct, že mi to vcelku ani nevadí, protože vím, že nejím nijak nezdravě, snažím se cvičit a hodně chodit a je mi jasný, že tahle etapa je přechodná. Po porodu mám velký hubnoucí a tvarovací plán, jak se rychle vrátit do původní možná i lepší formy. Problém však nastává, když mám jít do společnosti. Nemyslím tím, že jdu nakupovat, myslím tím, že jdeme s manželem třeba na nějakou akci, večeři nebo do divadla. Prostě někam, kde se musím chtě nechtě potkat s krásnýma, štíhlýma, netěhotnýma ženama. Jako naschvál jsou většinou v úplých minišatičkách, s velkým výstřihem, na šteklích a s dokonalým nalíčením. A samozřejmě se nepotí! 😀 A já jim prostě a jednoduše závidím. Nejvíc mě totiž trápí, že už nemám ty štíhlounké dlouhé krásné nohy jaké jsem naposledy měla asi tak před šesti lety. 😀 Jenže víte co? I tenkrát mi přišly tlusté. To je ten největší gól! A o tom vlastně celý tenhle článek je.

O tom, že my ženy máme tendenci se neustále srovnávat s jinými ženami. Zahlédneme některou a ještě dřív než ji poznáme a dřív než promluví jí něco závidíme. Ta má hezčí vlasy, rovnější nos, kulatější oči, plnější rty nebo právě štíhlejší nohy. A přitom je to taková blbost tohle dělat! No jo, ale dá se s tím nějak pracovat? Já se o to snažím už nějaký ten pátek, ale stejně mě to srovnávání sebe s někým jiným nejde úplně vypustit. Na jednu stranu si ale myslím, že to není špatně. Mě to totiž motivuje na sobě makat víc, jak třeba po fyzické stránce, tak i té psychické. Když prostě vidím někoho lepšího, někoho, kdo toho víc dokázal, je to pro mě velmi motivující neusnout na vavřínech a pracovat na sobě více. Problém však nastává, když z takového srovnávání máme depku a špatnou náladu.

Jenže víte co? Kdybychom vypadali jako někdo jiný nebo byli někým jiným, stejně bychom nebyli šťastní tak, jak si myslíme, že bychom šťastní mohli být. Šťastnými nás neudělá dokonalá postava či obličej, ani hromada peněz. Šťastnými nás dělá náš život a lidi kolem nás. Byli byste šťastní, kdybyste měli hodně majetku, postavu modelky, kabelky od Prady, ale opravdových přátel byste měli méně než jsou prsty jedné ruky a prakticky byste byli neustále sami? Asi ne co? V tom vám totiž pak žádná „dokonalost“ nepomůže.

Tím chci říct, že pokud vás na sobě něco fakt štve, vždycky se s tím dá něco dělat, takže pokud jsou pro vás ostatní lidé inspirací pro to na sobě začít více makat, je to určitě dobře. Ale pokud si myslíte, že byste byli šťastnější, kdybyste byli někým jiným, je to omyl, fakt! Každý z nás to má v životě určitým způsobem těžký a každý z nás musí denně řešit spoustu starostí. Ale je strašně důležité vážit si sám sebe, mít se rád za to, kým jsme a co děláme. Jen tak se můžeme posouvat dál a zlepšovat se. Každý den se za něco pochvalte. A važte si svého těla, že vám dovolí prožívat tenhle zázrak s názvem život. A pokud není dokonalé, tak víc cvičte, jezte zdravěji, pokud vás nebaví vaše práce, změňte ji! Se vším se dá něco dělat a na všem se dá pracovat. Nic v životě není definitivní. 🙂

Buďme vděční za každý nový den, kdy tady můžeme být, smát se, ochutnávat nové dobroty, milovat své blízké, jít na pivo… Buďme vděční za to, že jsme zdraví a že nás má někdo rád. Buďme vděční za to, že naše oči vidí, naše uši slyší a naše nohy chodí. Tohle totiž není samozřejmost a tohle se už spravit nedá. 🙁 Vždycky bude někdo lepší, aspoň v našich očích, ale jak je to vlastně ve skutečnosti? Ve skutečnosti je to tak, že my jsme ti dokonalí! Jen to musíme vidět. 🙂

Mějte krásný den a ještě krásnější léto.

promo-image