Jak už jsem v nějakém článku o těhotenství psala, to, že jsem v požehnaném stavu jsem zjistila v pátek 13. ledna. Dost vtipné datum, že? Pátek třináctého. 🙂 Pro mě to byl však šťastný den, teda spíš večer. Byli jsme s manželem jedni z těch šťastlivců, kterým to vyšlo prakticky hned na první pokus. Ačkoliv úplně se to tak říct nedá. Tohle těhotenství je totiž mé druhé…

Já jednou na těhotenském testu dvě čárky viděla, ale bohužel to skončilo dřív, než jsem vůbec stačila jít ke své doktorce pro potvrzení. Je jasný, že jsem z toho byla dost smutná, na druhou stranu jsem v životě pragmatik a moc dlouho se nebo něčeho nelituju. Navíc se tohle stává velmi často, prý více jak v polovině případů otěhotnění. Nikdo vám to vlastně nevysvětlí, protože se mohlo stát cokoliv, zárodek se správně neuchytí nebo spermie s vajíčkem prostě špatně splyne a nastane tam nějaká genetická chyba. Je to prostě příroda a jak řekla moje doktorka, je lepší, když se to vyřeší takhle na úplném začátku, než kdyby se narodilo nemocné miminko. A to je prostě pravda. Já měla navíc štěstí v neštěstí, stalo se to totiž tak brzo, že jsem nemusela na revizi dělohy.

Proč vám o tomhle vlastně píšu, když je to vcelku intimní věc? Protože vím, že se to stává často a ženy, možná ani muži o tom moc nemluví. Je to takové tabu a pak když se to někomu stane, připadá si divnej a říká si, proč se to stalo právě mně? Ale stát se to může komukoli. Já o tom třeba moc nevěděla, nikdy jsem o tom prakticky neslyšela a pak mě to hodně překvapilo, protože jsem s tím prostě nepočítala. Ale jak říkám, stává se to docela běžně, takže pokud jste stejný případ jako jsme byli my, nezoufejte a nelitujte se. Je nás víc a to další těhotenství určitě vyjde. 🙂

No a teď teda o tom druhém „opravdovém“ těhotenství. 🙂 Na to druhé těhotenství jsme museli trošku počkat a vlastně jsme si i sami dali trošku čas. Když jsme se pak rozhodli, že tomu necháme volný průběh, zadařilo se prostě hned. No jo, jenže po předchozí zkušenosti jsem byla velmi bojácná. Bála jsem se, aby se neopakovalo to, co už jsem jednou zažila a tak jsem byla vděčná za každý nový den, kdy bylo všechno v pořádku. Až jsem se konečně dočkala první kontroly u doktorky. Té kontroly jsem se také bála jako čert kříže. Co kdyby mi náhodou řekla, že nebije srdíčko? Opravdu jsem měla velký strach. Srdíčko ale bilo, a tak jsem odcházela s prvním ultrazvukem v ruce a najednou jsem si říkala, že se mi teď vlastně změnil celý svět. 🙂

Další kontrolu jsem měla v 10. týdnu a opět jsem se hrozně bála, jestli je všechno v pořádku. Kdyby totiž nebylo, zjistí se to pouze na ultrazvuku, teda pokud nezačnete třeba dříve krvácet. Štěstí však stálo při mně, miminko si vedlo dobře a já konečně dostala vytouženou těhotenskou průkazku. Musím říct, že čas mezi prvníma kontrolama se mi děsně táhl. Paní doktorka mi řekla, že je všechno v pořádku a že se uvidíme za 6 týdnů. A já si v duchu říkala, cože? AŽ za 6 týdnů? Vždycky mi to přišlo, že je to děsně dlouhá doba, ale samozřejmě to vždycky uteklo. 🙂 Velmi se mi pak ulevilo po prvních 12,13 týdnech, kdy tento první trimestr skončil, protože se říká, že první trimestr je nejrizikovější.  Ve 14. týdnu nás pak čekal první velký ultrazvuk, ale o tom budu psát příště. 🙂

A teď o tom, jaké jsem pociťovala změny chuti, nálady a tělesné změny. 🙂 Musím říct (a zaťukat na dřevo), že se mi vyhly všemožné těhotenské problémy. Nezvracela jsem, neměla jsem nějaké velké změny chuti a ani nálady. Jediné, co mě začalo trápit bylo časté chození na malou a velká únava, takže hned, jak jsem přišla z práce jsem šla spát. Skoro měsíc jsem tudíž od 6 hodin večer nedokázala fungovat. Koncem prvního trimestru se to však zase dalo do normálu a od toho druhého už jsem chodila opět spát kolem 23. hodiny. Co se týče jídla, najednou jsem přestala mít chuť na zdravé potraviny jako je quinoa, kuskus či tofu. Představa, že jím nějakou směs s quinoou, zeleninou a tofu mi dělala strašně zle, naopak jsem měla chuť hodně na pečivo, těstoviny a šťavnaté ovoce. A tak jsem se v únoru ládovala svatebními koláčky, citrusy a melouny. 🙂 Často mě přepadalo i nechutenství. Prostě jsem večer vůbec nevěděla, co bych si chtěla dát, a tak mě můj manžel zachraňoval tím, že mi do postele přinesl talíř s celozrnným pečivem se sýrem a červenou paprikou, protože chtěl, abych aspoň něco snědla. 🙂

No a to je vlastně o mém prvním trimestru všechno důležité. 🙂 Vlastně, ještě bych chtěla zmínit jednu věc. Pokud se stejně jako já ze začátku těhotenství bojíte, jestli je všechno v pořádku, pořiďte si přístroj k poslechu srdíčka AngelSounds, dá se použít od 12. týdne a slyšet bijící srdíčko vašeho miminka vás uklidní. Já srdíčko poslouchala jednou za 3-4 dny a je to podle mne lepší, než se v hlavě stresovat, jestli je všechno ok. S prvními pohyby od toho určitě upustíte, protože pak vám bude dávat miminko vědět svými kopanečky, které budou každým dnem a týdnem sílit. 🙂

Napište mi, jak jste prožívali svůj první trimestr vy? 🙂

P.S. Pokud vás těhotenství teprve čeká nebo se o miminko snažíte, myslete na to, že hodně je i v hlavě a dejte tomu volný průběh a čas. Slyšela jsem mnoho případů, kdy šlo jen o to, že žena byla ve stresu a ve chvíli, kdy se konečně „uvolnila“ otěhotněla. 🙂

 

promo-image