Sedím v kavárně, objednala jsem si ledové latte a cheesecake. Servírka obojí položí přede mě a já už automaticky beru do ruky foťák. Stejně jako mnoho ostatních lidí kolem mě. Jen s tím rozdílem, že sebou nenosí speciálně foťák, ale stačí jim jejich smartphone. Rozhlédnu se a najednou se zastavím. A uvědomuji si, jak je ten dnešní svět zvláštní. Kdo nežije online jako by nebyl…

Myslíte si, že ten kdo nemá profil na Facebooku, nebo především v dnešní době na Instagramu, je divnej? Já myslím, že ne. Myslím si, že je o hodně svobodnější než my všichni, které sociální sítě pohltily…

Vůbec tím nemluvím proti sociálním sítě, fakt ne. Facebook mi přijde už za zenitem, nicméně Instagram miluju. Můžu tam najít spoustu inspirace a především inspirativních lidí, ale také jsou profily, které fakt nechápu…

Instagram, ale vlastně i Facebook jsou místa, která jsou vlastně falešná. Všichni, a především my blogeři, zde žijeme dokonalým životem. Nebo to aspoň tak vypadá. Jenže tak to není. Proč by někdo dávala na Instagram fotku, jak leží bez makeupu doma s chřipkou? Nebo jak uklízí totálně zašpiněnou troubu? Samozřejmě, že i v našich životech jsou chvíle, kdy je nám na nic, brečíme, kopeme do zdi nebo se mlátíme do hlavy. Náš život je sice zčásti poskládán z krásných a idylických obrázků na Instagramu, ale to je pouhá setina toho, co každý den prožíváme. Někdy mi snad i přijde, že se někteří lidé snaží předhánět v tom, kdo toho za den přidá na Instagram víc a především, kolik má followerů. Protože čím více followerů, tím více „kamarádů“, no ne? 🙂 A kde je kruci měřítko kvalitního obsahu? 🙂

Víte, jaké profily mají nejvíce sledovatelů? Ty, které jsou naprosto absurdní, alespoň podle mě. To jsou třeba profily různých vyzáblých holek, které stráví tři hodiny před zrcadlem, jen aby svému obličeji vytvořily totálně jiný vzhled ala Barbie, svlečou se do spodního prádla, nejlépe značky Calvin Klein, pózují ze všech stran a fotí selfíčka. Stráví takhle dvě hodiny, pak vyberou tu nejlepší, kde rafinovaně zakryly ten „velký“ špek, hodí na to nějaký filtr a pak už sbírají lajky. Samozřejmě nesmí chybět „originální“ hasthagy, jako třeba #sexygirl #czechgirl a podobně. No a pak už se jen hromadí ty lajky nadržených mužů, co žijí jen tímhle online světem a v životě osobně neoslovili žádnou holku. Nejdůležitější ovšem je, že dané slečně roste počet srdíček a taky followerů. A já se ptám, takhle holkám roste sebevědomí? Vážně? 🙁

Účelem tohoto článku však není někoho urážet nebo se navážet do nějakého konkrétního profilu, určitě ne. Chtěla jsem tím především říct, že ten pravý svět a život není na Instagramu, ani na Facebooku, ale je to to, co žijeme právě teď a tady. Není důležité, kolik máme imaginárních přátel a sledovatelů, naopak to důležité je, zde máme přátele a kamarády, kterým můžeme napsat, když nás něco trápí nebo když potřebujeme radu. Je důležité, jestli máme komu napsat, když chceme jít jen tak na kafe nebo na oběd. Nezapomínejme na ten reálný život, ve kterém není nic dokonalé! A zkusme žít i trochu offline. 🙂

Není to vůbec těžké. Víte, jaká úleva to třeba pro mne je, když předtím, než začnu jíst svůj oběd či dort v kavárně, nemusím vytahovat foťák a hledat ten správný úhel? Nebo třeba když odjedu někam, kde není wifi a já se můžu odstřihnout od sociálních sítí? Jo a víte, že úplně to nejhorší je, když jdete s někým na večeři a místo toho, abyste s ním vedli smysluplný rozhovor, kontrolujete, co je nového na Instagramu nebo si píšete s jinými lidmi? Mě sociální sítě děsně baví, ale občas je prostě třeba vypnout a vnímat ten opravdový život kolem nás, který se děje tady a teď.

Žádný okamžik se už v našem životě nebude opakovat. A ty okamžiky s rodinou a přáteli jsou ty nejdůležitější a nejsmysluplnější. Vykašleme se tedy na to, co nového se děje v online světě a vnímejme ty jedinečné okamžiky všemi smysly, které nepotřebují wifi připojení. 🙂

 

promo-image