Jestli si myslíte, že v blogerském světě vládne pouze závist, jste na omylu. I v dnes ve vysoce konkurenčním blogosvětě lze nalézt i velké a upřímné přátelství. Alespoň mně se to povedlo… Kačku Smooth jsem poprvé na vlastní oči uviděla v roce 2015 na jedné food blogerské akci. 🙂 Musím se přiznat, že mi na první pohled nepřišla vůbec sympatická. 😀 😀 Když to teď píšu, musím se fakt smát, nicméně chci tím jen říct, že první dojem může být fakt dost často mylný… Na té food akci jsme se spolu ani moc nebavily, ale pak jsme se začaly navzájem sledovat, občas jsme si napsaly a po několika osobních setkáních jsme obě zjistily, že toho máme víc společného, než jsme si myslely. Je to teda dost divný psát za obě, ale věřím, že to tak cítí i Kačí. 🙂

Setkání s Kačkou pro mne bylo vždycky velmi obohacující. Myslím, že jsem snad nepotkala tolik cílevědomého, pracovitého, inspirativního člověka, co svou práci dělá s takovým zapálením. Není se tedy čemu divit, že se pro mne stala brzy velkou inspirací. 🙂 Když mě však nechala proniknout i do jejího soukromého světa, pochopila jsem, že je to má spřízněná duše a že jsme si více podobné, než bych čekala. 🙂 Proto mne hodně dlouho mrzelo a mrzí mě to vlastně dodnes, že já bydlím v Brně a Kačí v Praze a vidět se můžeme pouze občas. Myslím si, že kdybychom žily v jednom městě, vidíme se spolu několikrát týdně, protože nás už nespojuje jen blogování či jídlo, ale podobný pohled na svět, život a také naše nové mama role. O to víc se však vždy těším na společné chvíle. 🙂

Tentokrát se celá rodinka Kuranovců vydala za námi do Brna, a tak jsem měla za úkol vymyslet, kam je všude vezmu. Kdybychom byli bez dětí, bylo by to o dost jednodušší, ale vymýšlet návštěvu různých kaváren či bister s dvěma miminky a kočáry je poněkud oříšek. 🙂 První zastávkou byla nově otevřená kávarna Sorry, pečeme jinak. Za prvé to mám blízko od místa, kde bydlím, za druhé je to novinka v Brně, za třetí se mi moc líbí interiér, za čtvrté se tam vlezou při dobré vůli dva kočárky a za páté jsou jejich dorty prostě moc dobrý. 🙂 V Sorry jsme se tedy s Kačkou, Artym a miláčkem Tobíkem sešli, dali si dortík, kafe a vodu a povídali jsme si o novinkách v našem životě. Naše debaty jsou teď nečekaně založeny na povídání o našich dětech a o starostech i radostech s nimi. 🙂 Kačí s Artym už jsou rodiče půl roku, takže toho mají už mnoho ozkoušeno a já se od nich vždycky dozvím spoustu zajímavých informací, ze kterých pak čerpám. 🙂 Po 16. hodině se k nám připojil i můj muž a vyrazili jsme se všichni projít už potemnělým Brnem…

Vzhledem k tomu, že jsme si sezení užili až až a děti v kočárcích spaly, návštěva dalšího podniku, kde bychom si sedli už moc nepřicházela v úvahu, a tak jsme na Pekařské v bistru Vietnamské bagety koupili bagety a šli jsme před kavárnu Flexaret, kde jsme si venku bagetu snědli a z Flexaretu kluci přinesli pivko, pro nás holky samozřejmě nealko. 🙂 Bylo to moc fajn, stát takhle na stojáka před kavárnou na ulici, pít pivo, jíst bagetu, povídat si a smát se. 🙂 Poté se už ale blížila 19. hodina a všichni jsme usoudili, že už je čas jít s miminkama domů. 🙂

Další den jsme s Kačí a její rodinkou měly sraz v kavárně Kafe a Kobliha, která je vlastně taky novinkou mezi brněnskými podniky. Opět jsem tento podnik vymyslela strategicky, měli jsme to kousek od mého bydliště i od hotelu, kde Kačí s Artym a Tobíkem byli ubytování, bylo to cestou do centra a vlezli jsme se sem s dvěma kočárky. Tady jsme si dali skvělou koblihu, já měla s arašídovým máslem a rybízovou marmeládou a byla naprosto dokonalá a poté jsme pokračovali zase o dům dál. 🙂 Ten den nebylo moc hezké počasí, poprchalo a bylo pochmourno, ale to nás neodradilo od toho, abychom si dali procházku po centru Brna. Šli jsme do Denisových sadů, pak kolem Petrova, skrz Zelňák na Římské náměstí, poté na Moravské náměstí, přes Českou na Svoboďák a z Dominikánského náměstí jsme se vydali opět na Zelňák, protože jsme měli v plánu oběd u skvělého Buchecka! 🙂 Při této procházce jsme už viděli, jak se připravují stánky na vánoční trhy a také už se zdobil strom na Svoboďáku. U Buchecka se k nám přidal na chvilku zase můj manžel, protože Kačka s Artym tu byli v týdnu a Jirka musel chodit do práce. Po práci nebo v obědové pauze se k nám nicméně vždycky připojil. 🙂 A tak jsme si všichni čtyři mohli vychutnat dokonalý bůček a uzené koleno v perfektní housce a ty nejlepší domácí hranolky, které lze v Brně ochutnat.

Po tomto gurmánském zážitku jsme už byli však unavení a taky se svého obědu začaly dožadovat miminka, takže jsme si šli sednout do Podniku. Tuto kavárnu opět doporučuji, vejdou se sem dva kočárky v pohodě a obsluha se na vás nedívá, jako že jste zešíleli. 🙂 Přes poledne tu navíc není ještě tak narváno jako později odpoledne či večer, takže nás snad za mimča ani nikdo neproklínal. 😀 V Podniku jsme si dali čaj a opět jsme si povídali, opět hlavně o dětech a po hodince a půl se k nám přidal na chvilinku můj muž. To už jsme se však museli rozloučit, protože jsme museli jít s Natinkou na kontrolu kyčlí do Bílého domu.

Další den jsme se potkali až později odpoledne, protože i já i Kačka s Artym a Tobíkem měli svůj program. Sešli jsme se tedy až ve 4 odpoledne a protože jsme měli centrum prochozené, rozhodla jsem se, že Pražáky vezmu na procházku na Veveří a zajdeme do úžasné mini kavárny a obchůdku s dobrotami Marináda Store. Vzhledem k tomu, že Kačka s Artym měli velký oběd, tak si zde dali jen něco teplého na zahřátí, já ochutnala maxi makronku a můj muž si dal sendvič se šunkou a nějakým sýrem a svařák. V Marinádě je to však fakt malinkaté, takže s kočárky bychom se sem nevlezli, a tak jsme zase stáli venku před kavárnou a povídali jsme si. Potom se nám vzbudily obě děti a my se rychle rozmýšleli, co dál, protože se opět dožadovaly pozornosti. 🙂 Takže jsme to vzali opět přes město a nakonec jsme po přemýšlení, kde bychom zaparkovali dva kočárky skončili opět ve Flexaretu a tentokrát jsme šli dovnitř. Dali jsme si zase pivo, my s Kačkou samozřejmě nealko, a taky jsme ochutnali pomazánku s chlebem. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem měla hlad, ale ementálová pomazánka byla úžasná a chleba, který byl k ní byl taky vynikající. No a protože už se zase nachýlila pozdní 19. hodina, tak jsme poklidně dojedli a dopili a naše kroky nás zavedly domů a Kačí, Artyho a Tobíka do hotelu. A čekal nás poslední den.

Ve čtvrtek už Kuranovi jeli domů, ale domluvili jsme se, že ještě než se dají na cestu po D1, zajdeme si opět do Brunche’s na brunch. 🙂 Já s Natálkou už ráno jela k mojí milé Marti (foodblog Coudy’s Cookies) a malému Mikinkovi a ve 12 jsme se všichni sešli v Brunche’s. 🙂 Tam jsme si dali každý nějakou jinou dobrotu, limonádu a kafe. Já měla lívance se zakysanou smetanou a ovocem a pak sendvič s pražskou šunkou a sýrem. Samozřejmě jsem to všechno nesnědla, takže jsem si nechala půlku sendviče zabalit domů. Obojí však bylo naprosto dokonalé a za tu cenu 90 korun to bylo fakt jako za hubičku. Brunche’s mám moc ráda, ale bohužel to mám ze svého bydliště docela daleko, takže je pro mne návštěva zde dost výjimečná, ale zato si to vždy naprosto užiju. 🙂 Naše debata byla samozřejmě zase o dětech, protože všechny tři máme miminka, která jsou od sebe o 2 měsíce. Tobí má nyní 6 měsíců, Mikinek 4 a Natálka 2 měsíce. 🙂  Během návštěvy v Brunche’s mi zároveň napsal můj brácha, že se mi narodila neteř, takže to byl krásný okamžik, který se mnou holky, miminka a Arty sdíleli. 🙂 Nakonec jsme se všechny tři spolu vyfotily, abychom měly památku a pak už nadešel ten smutný čas loučení a Kačí se s Artym a Tobíkem vydali domů do Prahy. A my s Marťou jsme šly nakoupit rukávníky na kočárek a pak jsme šly k Marti domů, abychom naše prďolky společně vyfotily. Vznikly z toho první vánoční fotky. 🙂

Musím říct, že ty 4 dny, kdy tady Kačenka byla, byly naprosto super a velmi nabíjející a motivující, protože ona je prostě fakt velmi inspirativní, nejen co se týče blogerství, ale i přístupu k životu. Na druhou stranu to pro mne bylo i velmi náročné, protože nejsem zvyklá trajdat s kočárkem a Natálkou každý den několik hodin. Nicméně pravdou je, že se mi už v pátek stýskalo a těším se na další shledání, které bude snad už za měsíc. 🙂

promo-image