O kojení se dnes na internetu dočtete všechno možné. Především to, že je to přirozený způsob výživy miminka a že je to pro něj samozřejmě nejlepší, protože se při kojení neuspokojuje pouze potřeba hladu a žízně malého dítěte, ale také si tím vytváří vztah se svou matkou. Kojení prý reguluje dýchání miminka, srdeční činnost čí tělesnou teplotu, dokáže jej zklidnit a také uspat, ale má také mnoho zdravotních přínosů pro matku. A tak je jasný, že většina nastávajících maminek své miminko kojit chce.

Jenže pak přijde těžší porod a stačí, aby miminko a maminka nemohli prožít bonding, který rozkojení napomáhá a problém je na světě. To jsem si prožila i já. Po porodu jsem nemohla být ihned s Natinkou a poprvé jsem ji přikládala až po téměř 24 hodinách. Sice se hned přisála krásně a sála celou dobu, kterou mi sestřička na novorozeneckém oddělení vyměřila, ale vzhledem k tomu, že po narození musela jít ihned do inkubátoru a nemohli ji z něho vyjmout dřív, tak jí ihned po narození bylo podáno umělé mléko.

V tu chvíli jsem to samozřejmě vůbec neřešila, protože pro mne bylo nejdůležitější, aby byla Naty v pořádku a zdravá a věřila jsem, že to i tak obě zvládneme a kojení prostě nějak dáme! Než se však utvoří mléko, tak to chvilku trvá, takže ačkoliv jsem Natinku pravidelně přikládala, po kontrole na váze jsem vždy zjistila, že skoro nic nevypila, tudíž jsem pokračovala i nadále v dokrmování umělým mlékem a říkala jsem si, že se v porodnici nebudu stresovat a doma to vypilujeme…

Jenže doma to taky nešlo ihned lehce. Takže i když jsem Natálku nakojila, tak poté stále brečela a pokračovalo se v dokrmování umělým mlékem. Když přišla druhý den, co jsme byly doma, sestřička od Natálčiny pediatričky a já jsem jí říkala, jak to mám s kojením a dokrmováním, řekla mi, ať zatím v klidu dokrmuju, že Natinka potřebuje nabrat a získat sílu, aby si vytáhla dost mléka sama a pak taky, že musím chvilku počkat, než se mléko utvoří. A tak jsem dokrmovala dál.

S každou lahvičkou umělého mléka jsem však měla v očích slzy! Chtěla jsem být perfektní máma a najednou jsem cítila, jako bych to nezvládala a bralo mi to hodně na sebevědomí. Několikrát jsem si i kvůli tomu pobrečela.

Spokojenému kojení nepomáhal ani ten fakt, že se mi docela rychle udělala na jedné bradavce trhlinka a kojení se tak pro mne začalo stávat noční můrou! Bolelo to příšerně a při prvotním přisátí se mi chtělo brečet a řvát bolestí zároveň. Na internetu jsem se pak dočetla a pak mi to potvrdila i Natálčina lékařka, že mám při tomto problému bradavky mazat Purelanem, což není žádná levná záležitost, ale koupila jsem si ho. No, nepomohlo mi to vůbec. Zkusila jsem tedy mazat Bepanthenem, také bez výsledku. Poté jsem zkusila kojit přes klobouček. Jenže kloboučkem byla Naty docela zmatená a u přisávání se vztekala a brečela a samozřejmě si nevysála tolik, kolik by měla. A tak jsem byla znovu vystresovaná a bylo mi do breku.

Rozhodla jsem se tedy, že s kloboučkem to nepůjde a hledala opět možnost, jak si ranku vyléčit. Vzhledem k tomu, že mi výše zmíněné mastičky ani kloboučky nepomohly, řekla jsem si, že vyzkouším hydrogelové náplasti od Medely. A po nich jsem už cítila nějaký výsledek. Než jsem však hydrogelové náplasti začala používat, objednala jsem si ve svém zoufalství na internetu i stříbrné kloboučky, které jsou podle popisu prý zázrak. No nejsem si jistá, jestli je to zázrak, ale ty mi nakonec pomohly asi úplně nejvíc, ačkoliv cena za ně je docela vysoká. Ale používám je s přestávkami dodnes a kdybych si měla stále kupovat hydrogelové náplasti, které jsou také celkem drahé, pak bych sumu za kloboučky asi několikrát přeskočila.

Abych se však vrátila k tomu, jak jsem odstranila dokrmování umělým mlékem… Po několika dnech zoufalství jsem konečně zavolala laktační poradkyni, která za mnou ihned druhý den přijela. Zkontrolovala techniku kojení a až na pár detailů nás obě s Natálkou pochválila a poradila mi několik tipů, jak zvýšit množství mléka. Dokrmovat umělým mlékem či odstříkaným mateřským mlékem, pokud by to bylo potřeba, mi pak doporučila přes injekční stříkačku.

Ihned jsem se cítila odhodlaněji a věřila jsem, že to zvládneme.

Ale i tak to nebylo jednoduché. Poté, co jsem Natálce odstavila přísun umělého mléka, chtěla být u prsu prakticky pořád a tak jsem trávila téměř většinu dne kojením. Od laktační poradkyně jsem však věděla, že to může trvat i 14 dní než se s Natinkou zkorigujeme a upraví se mi množství mléka, a tak jsem se snažila být trpělivá. Psychicky to však bylo velmi náročné a já byla z kojícího maratonu naprosto vyčerpaná. Nevěřila jsem, že to někdy skončí! Po asi 10 dnech jsem však řekla dost a Natinku už nenechávala u prsu, jak se jí zlíbí, ale asi jen 10 minut u jednoho a 10 minut u druhého prsa a poté jsem se jí snažila zabavit nějakou aktivitou. Sice jsem pak kojila znovu třeba hned po půl hodině či po hodině, ale už to nebylo permanentně. Zpočátku jsem si ale říkala, že jsem si stejně moc nepomohla, když intervaly mezi kojením jsou velmi krátké, ale opět jsem se snažila být vytrvalá a po čase se intervaly začaly prodlužovat. Teď už kojím celkem pravidelně po 2-3 hodinách a přes den to trvá asi tak 20 maximálně 30 minut. Večer před spaním ji u sebe nechávám déle, aby se dostatečně zklidnila a třeba i usnula, aby pak uspávání nebylo tak zdlouhavé. Večerní kojení si však užívám nejvíce. Lehneme si spolu do postele, s manželem se díváme na seriál, Natinku hladím po tvářičce a je to vlastně docela romanťárna. 🙂 A já jsem strašně ráda, že jsme to obě zvládly a nemusím jí dávat lahvičku Nutrilonu.

Co mi tedy všechny pomohlo k tomu, aby bylo kojení konečně radost pro nás obě?
1. chce to opravdu vytrvalost, nervy ze železa a odhodlání, nevzdávejte to!

2. pokud to nejde a nevíte si rady, rozhodně si domů zavolejte laktační poradkyni

3. na zvýšení tvorby mléka mi pomohly homeopatika Ricinus Communis, Piulatte plus, dostatek tekutin a relativně vyvážená a především pravidelná strava

4. na doplnění vitamínů a minerálů při kojení piju sem tam čokoládový Gravimilk

5. na bolest bradavek a především na trhlinky mi pak nejvíc pomohly stříbrné kloboučky

 

Kojení je fakt věda a nelekejte se, pokud to nejde ihned. Rozhodně to ale nevzdávejte předem, pokud jste pro kojení odhodlané! 🙂 Když jsem to zvládla já, zvládnete to taky! 🙂

promo-image