Asi si říkáte, o čem tenhle článek asi bude, co? Zešílela jsem snad a vracím se na plný či částečný úvazek do práce? Můžu vás ujistit, že to určitě ne. 🙂 Ačkoliv vím, že v jiných zemích to s mateřskou dovolenou (která vůbec dovolenou není mimochodem) není tak vstřícné jako v Česku a maminky musí do práce začít chodit brzy, takže zas takové bláznovství by to asi nebylo. 🙂 Na druhou stranou je pravda, že já pracuju prakticky pořád. Některé projekty se narozením Natálky zastavit nedaly a některé projekty přišly po jejím narození velmi rychle a nešly zkrátka a jednoduše odmítnout. Velkou výhodou však je, že mohu pracovat z domu. Stále se sžívám se svou novou rolí mámy, a s tím souvisí i to, že se snažím zuby nehty slaďovat svůj osobní i pracovní život. 🙂

Jsem nicméně vyloženě rodinný typ. Ačkoliv ve svých pubertálních letech jsem si tohle rozhodně nemyslela a byla jsem tenkrát dost přesvědčená, že děti mít nikdy nebudu. Pravdou však zůstává, že mě rodinný život naplňuje. Miluji setkávání rodiny a různé rodinné aktivity. V teenagerovském věku to byla velká pruda, ale nyní jsem za všechny společné chvíle s rodinou, kterých je zoufale málo, velmi vděčná.

Už tak dva roky zpátky jsem si představovala, jak to bude vypadat, až budeme s Jirkou manželé a budeme mít dokonce i děti. Představovala jsem si, jak své potomky budu učit lásce k jídlu, vaření a pečení, jak je budu učit milovat knihy, filmy, přírodu, zvířata a sport. Tyto představy se pomalu začínají naplňovat, s Natálkou je den ode dne větší zábava a já už se nemůžu dočkat, až bude ještě větší a bude to moje malá pomocnice a kámoška.

Ještě než se Natálka narodila, věděla jsem, že budu ochotná jí dát téměř vše. Svou lásku, něhu, trpělivost, téměř všechen svůj čas, prostě všechno, co budu moct. Věděla jsem však také, že úplně všechno si ale vzít nenechám. Nenechám si vzít samu sebe!

Nestala se ze mě zkrátka máma na plný úvazek, ačkoliv na mateřské jsem já, ne můj muž a nikdo mě přes den v péči o miminko nevystřídá. Nejsem prostě ochotna žít 24 hodin denně jen miminkem, kojením, žvatlaním, probíráním zkušeností s ostatními čerstvými maminkami a podobnými věcmi souvisejícími s malým nemluvnětem. A nemyslím to špatně. Jen já bych se asi fakt zbláznila. 🙂 Mateřství je naprosto skvělý a svoje miminko neskutečně miluju, ale potřebuji dělat i něco jiného. A to je to, co mě baví a naplňuje. Ať už je to krátké cvičení (lepší než nic, že), focení, psaní, vaření nebo právě práce na různých projektech.

Každé odpoledne už se těším, až přijde manžel z práce domů, já mu předám naše zlatíčko a budu moct chvilku dělat své aktivity. A i když většinou večer už padám na hubu, oči se mi zavírají ve stoje a já si nadávám, proč jsem nešla spát dřív, jsem takhle neskutečně šťastná! Já prostě potřebuju dělat to, co jsem dělala ještě než se Natinka narodila. Potřebuju to ke své spokojenosti i ke svému šťěstí. Baví mě pracovat, baví mě, že se můžu s někým bavit i o něčem jiném než jen o miminkovských záležitostech. A stejně tak mě baví řešit ty miminkovské věci a být mámou. Jinak bych asi nedostala ten bláznivý nápad, že s mou milovanou Martinkou založíme zatím jen Instagramový projekt Mámy v Brně. Jsem šťastná máma! A je to i tím, že se můžu realizovat. Občas si sice říkám, jestli by nebylo lepší být jen tou mámou, ale to bych už nebyla já! Já prostě neumím odpočívat a takhle mě ten život prostě baví. Každý den je naplněn na maximum. A já se takhle cítím skvěle. Vlastně jsem teď šťastnější, než kdykoliv dřív! A jak že se to říká? Šťastná máma rovná se šťastné dítě? Něco na tom snad bude! 🙂

 

promo-image