Za celkem krátkou dobu jsem se setkala s jedním názorem, se kterým úplně nesouhlasím. A to je to, že prý děti nepatří do kavárny. Nemyslím tím tedy do té dětské, ale prostě do normální krásné, dá se říct Insta kavárny, kde dělají super kafe a mají zde i dobrý dezerty. Já takovéto kavárny navštěvovala před narozením Natálky několikrát do týdne. Kávu miluju a od poloviny těhotenství jsem si ji už neodepírala. Mimochodem, nedávno jsem se bavila s jednou baristkou a ta mi řekla, že pokud je espresso uděláno správně, moc kofeinu se do něj stejně nedostane, takže se jej těhotné ani kojící vůbec nemusí bát!

Abych se však vrátila k tématu. Kavárny a útulná bistra jsou skvělá místa a já se jich prostě odmítám vzdát. Dětské kavárny jsou sice moc hezký nápad, ale bohužel kvalita kávy i ostatní nabídky zde většinou skomírá. Chvilku potom, co jsem se stala mámou, jsem si vůbec nedokázala představit, že bych se s malým miminkem do kavárny vydala a ještě ke všemu sama! Bála jsem se, že bude Natálka brečet, ostatní se na mě budou divně dívat, obsluha nebude moc nadšená z našeho mama-mimi dua a já si nakonec tu kávu ani nevychutnám.

Jenže už uplynul nějaký ten čas a po pár společných návštěvách kaváren s manželem, kdy všechno proběhlo v úplném pořádku, jsem si řekla, že je načase, abych to zvládla i sama. Co vám budu povídat, úplně poprvé jsem se dost bála a už předem jsem byla ve stresu… A víte co? Zvládly jsme to s Natinkou úplně v pohodě. Jasně, už to není na hodinové vysedávání u kafe a je to o něco náročnější na logistiku, ale dá se to zvládnout. Natálka je buď v nosítku a ještě dospává nebo si ji vezmu do náruče či položím na bundu a hraju si s ní. Dám si relativně v klidu kafe, dokonce jej většinou zvládám i vyfotit, dám si dortík a po 30-40 minutách odcházíme. Většinou ještě prohodím několik slov s obsluhou, že moc děkuji za vstřícnost a pochopení, pochválím kafe, pokud je k tomu důvod a jdu. Natali to zvládá úplně bez pláče a křiku a myslím, že jí baví dost pozorovat, co se kolem děje. Prostě je to kavárenská povalečka, to je jasný. 😀 Jen doufám, že jí to vydrží i do budoucna!

Názor, že děti do kavárny nepatří, respektuji, ale myslím, že záleží na tom, co se dětem dovolí a jakou mají povahu. Pokud je dítě klidné a nepláče, myslím, že nikdo nemůže být proti. Avšak věřím, že hulákající dítě, co chvilku neposedí ostatní hosty i obsluhu dost obtěžuje. Podle mne však hodně záleží i na rodičích, co svému dítěti dovolí, ačkoliv vím, že s malými dětmi je to náročné. Pokud se však jak rodič tak dítě chová s ohledem na ostatní, myslím, že se nikdo nemůže cítit ukřivděně.

Já se prostě kaváren a příjemného času v nich nechci vzdát jen kvůli tomu, že mám aktuálně miminko. Snažím se však o to, abych nikoho neomezovala. Jediné, co mi v tom ještě brání je ten fakt, že ve většině brněnských podniků chybí přebalovací pult, a tak jsem nucena přebalovat přes ostatními hosty. Snažím se to však dělat v co největší intimitě, aby si toho všimlo co nejméně lidí a aby neviděli, to, co vidět nechtějí. Přebalovací pulty, které by byly standardem na dámském WC by mi však dost pomohly v tom, být s dítětem co nejméně nápadná. Tak snad se to někdy změní.

Jak to máte vy? Chodíte s dětmi do kaváren, bister či restaurací?

promo-image