Už asi dvě hodiny sedím a přemýšlím, co bych vám jen napsala. Ještě včera mě během dne napadala různá témata, o kterých bych chtěla psát a teď nic? Vůbec nic? Fakt! V hlavě mám totální prázdno. No, není se čemu divit, po dnešním dni. Dnešek byl totiž den blbec! Doslova.

Víte jak to je, když ráno vstanete levou nohou? Tak takový byl přesně můj den. Dělo se všechno a vlastně nic. Co jsem mohla, to jsem převrhla, rozlila či rozbila, zakopávala jsem o vše, o co se zakopnout v našem bytě dá a ve chvíli, kdy jsem Nat, byť jen na chvilku položila na dečku a dala ji do ruky hračku, aby si chvilku hrála sama, odnesla jsem to pořádným jekotem. A tak to bylo celý den.

V průběhu dne mě začalo bolet břicho a motat se mi hlava a já bych si šla úplně nejradši lehnout. Ale jak by mi to asi tak prošlo u Natali? Už vidím, jak jí říkám: „Nat, tak dneska nejsem úplně ok, tak se půjdu ještě prospat a ty si prosím tě v klidu a tichu hraj.“ Vidíte to taky? Dost komické, co? 🙂 Jako na potvoru ani nevidím světlo na konci tunelu ve večeru, protože Jirka dnes večer nebude doma. A tak se v půlce dne začínám doslova modlit, abychom odpoledne obě přežily ve zdraví. 😀

Asi znáte to pořekadlo, že když už se něco kazí (slušně řečeno), tak se to kazí pořádně. Po Natálčině dopoledním spánku, jsem si ji dala do lehátka, ve kterém se houpala a dala připravit její oběd. Nakrájela jsem superdrahou bio zeleninu a dala ji na pařák. Mezitím se moje zlatíčko ale rozhodlo, že už jí to nebaví a buď se bude nosit v mámině náruči nebo máma bude dělat šaška a mlátit se do hlavy vším, co jí příjde pod ruku, nejlépe nějakou hračkou.

A tak jsem s Nat odešla do ložnice, abychom si spolu teda hrály. No a co myslíte? Samozřejmě, že jsem trochu pozapomněla na příkrm, voda se z hrnce vypařila a ten se připálil. Jupííí! Začala jsem tedy s příkrmem od znova, ale to Natinka už plakala hladem. A co teď, že? Konejšit hladové dítě? Nakrájet zeleninu? Čtyři ruce nemám, rozpůlit se taky nejde… A tak rychle krájím zeleninu, dávám ji opět na pařák a poté beru Naty a jdu ji zabavit.

A tak to bylo dneska celej den. Když pak Natálka po obědě usla a já si konečně udělala oběd i pro sebe, jedla jsem ho rozvalená na gauči a říkala jsem si, jaký jsem loser a jak to dneska nezvládám, přišel domů můj muž s kytkou v ruce. Hledím na něj, on hledí na svou ženu, která vypadá jako naprostá troska uprostřed oceánu, usměje se a podává mi ten skvost se slovy, že mi chtěl dnes udělat radost. A já chci vrátit tenhle záběr z filmu zpátky, převlíct se do něčeho hezkýho, napudrovat se, učesat si vlasy a být neodolatelná. Místo toho vypadám jako naprosto zoufalá matka na mateřské a on září. Tohle tedy není fér! Kytka se ale počítá, vzhledem k tomu, že to není na denním, ba ani měsíčním pořádku.

Po dobu těch deseti minut, co je doma, mi Jirka sní polovinu mého obědu a poté se rychle obouvá a jde zase pryč. Jede totiž na degustaci vín. A tak sedím na té sedačce v obýváku zase sama, říkám si, že si tu kytici aspoň vyfotím a do toho se vzbudí malá princezna. A mně je jasné, že mě ta fotka bude stát mnoho úsilí a prolitých slz i potu. Mého i Natinky. No a pokud sis mámo myslela, že odpoledne, po vyspání to bude lepší, tak ses mýlila. A tak s obrovským nepořádkem v kuchyni a marnou snahou o úklid, jsem vše nakonec vzdala, vzala Nat, lehla si s ní do postele, pustila jsem nejnovější song od Leoše Mareše a obě jsme ho poslouchaly asi tak tisíckrát. Natinka se smála, já už vlastně taky a den blbec se naštěstí pomalu blížil ke konci… Místo pořádné večeře jsem po tom, co Nat usla, vzala kyblík zmrzliny a celou půlku snědla rychleji, než by člověk mrkl.

Jo, tak i takové dny jsou. Mateřská není jen pohodička. My matky většinou lítáme od jednoho k druhému a zase zpátky a najednou nás tolik nezajímáme my samy, ale hlavně to, aby bylo miminko spokojené a neplakalo. Co na tom, že je doma binec a my jsme neupravené a v poblinkaném oblečení? A tak večer padám do křesla únavou a připadám si, jako bych uběhla ten nejdelší maraton na světě. A zítra zase nanovo. Doufám, že jsem si veškerou smůlu vybrala dneska a zítřek bude zase krásně Instagramový. 😀

 

promo-image