Asi jako každá nastávající maminka jsem se neskutečně těšila, až začnu nakupovat oblečení, potřeby pro miminko, hračky, ale hlavně kočárek! Na jeho výběr a nákup jsem byla natěšená dvojnásobně… To jsem tedy vůbec netušila, že to bude až taková věda.

Už v březnu, když jsem byla docela krátce těhotná, jsme se s manželem vydali na brněnské výstaviště, kde se konal festival Prodítě. Pamatuji si na ten den doteď. Byla sobota, my ráno královsky posnídali a ihned poté jsme se celí natěšení vydali na výstaviště. 🙂 Tam už samozřejmě bylo plno maminek v očekávání a nastávajících tatínků, ale samozřejmě i rodičů s malými dětmi. Vzpomínám si, že jsem byla úplně u vytržení z toho, kolik různých věcí pro miminek existuje a co je všechno potřeba. 🙂 Avšak vzhledem k tomu, že jsem byla na přelomu 3.-4. měsíce těhotenství, říkali jsme si s manželem, že na to něco nakupovat je zatím ještě brzo. A tak jsme se tam koukali hlavně po kočárcích.

Na výstavišti se nám sice zalíbil jeden konkrétní, ale po dalších návštěvách prodejen s kočárky, jsme se rozhodli pro kočár od firmy Nuna. Upřímně teď zpětně musím konstatovat, že to byla velká chyba a kdybych si vybírala kočárek teď, rozhodla bych se pro Joolz. Cena je za něj sice vyšší, ale Joolz má ty kočáry fakt promakané. Abych se však vrátila k tématu. V červnu minulého roku jsme se rozhodli, že koupíme konkrétní kočárek a já už se nemohla dočkat, až nastane ten správný čas pro jeho objednávku. Nechtěla jsem totiž objednávat kočár dřív a skladovat ho doma, protože se to prý dělat nemá. Já sice nijak moc pověrčivá nejsem, ale já měla celé těhotenství strach, abych něco nezakřikla, takže jsem všechno nechávala prakticky až na poslední chvíli.

Všechno samozřejmě dobře dopadlo a na konci září se nám, jak už dávno víte, narodila krásná princezna Natálka. Od našeho bytu jsme to měli do porodnice kousek, takže pro nás s Natali nepřijel manžel autem s autosedačkou, ale přišel rovnou s kočárkem. Miminko jsme pak položili do kočárku a co myslíte? Naše malé štěstí okamžitě propuklo v ohromný pláč. Byl tenkrát dost pochmurný den, klasické ponuré podzimní upršené počasí a do toho se Natinka vztekala v jejím novém „voze“.

Já si tenkrát říkala, že se nic neděje a že si Naty na kočár určitě zvykne a že jakmile ji trošku podrncáme, tak se uklidní. To jsem byla však dost naivní…

Natálka si na kočár nezvykla další 4, co 4, vlastně skoro celých 5 měsíců. Pokaždé, kdy jsme jí s obrovskou nadějí položili do kočárku, chytla obrovský záchvat breku. Já jsem se těšila na klidné podzimní procházky s kočárkem, při kterých si odpočinu a místo toho jsem z každé cesty byla ve velkém stresu, kdy jsem čekala, že se Naty probudí, bude plakat a já domů doslova poběžím, abych jí z toho strašného vozidla mohla vyndat a utišit v náručí. Často jsem litovala, že jsem si to těhotenství „nenaplánovala“ tak, abych měla třeba květnové miminko, kdy bych jej mohla kdykoliv z kočárku vyndat a nemusela bych řešit, že je v zabalené ve fusaku a venku je zima.

Fakt, že Natali nemá ráda kočár, jsem nesla dost smutně. A jako na potvoru měli všichni kolem mě miminka kočárková. Takže když jsem šla třeba s kamarádkou Marťou ven, tak její Mikinek spal v kočárku krásně a prakticky ihned, kdy jej do kočárku položila a Naty řvala a řvala a řvala a já z toho byla ve stresu. Kačí Smooth mi pak jednou řekla, že se to třeba zlomí. Jenže se to nelámalo. A tak jsem na kočárek rychle zanevřela, objednala si nosítko a Natali jsem začala nosit. To se jí samozřejmě zalíbilo hodně a já si konečně procházky po venku začala užívat se spícím miminkem na hrudi.

Uběhl však nějaký ten čas, Natali táhlo k 5. měsícům, postupně přibrala na téměř 7 kilo a já zjistila, že když svou holčičku nosím přes 2 hodiny, začne mě bolet levé rameno. A tak jsem si řekla, že bych mohla dát kočárku třeba ještě jednu šanci. Pořídila jsem si nový vysněný fusak od Elodie Details (v Brně mají tuto značku třeba ve Funbaby), protože ten náš původní zabíral v zimním provedení (je totiž několikavrstvý, aby mohl být použit v každém ročním období) zabíral skoro celou korbu a Natali by už neměla žádný prostor a ihned poté, co jsem si jej přinesla domů, jsme s Natálkou vyrazily. Dámy a pánové, já tedy fakt hleděla. Moje miminko mi buď někdo vyměnil anebo se prostě a jasně potvrdily slova Kačky Smooth, že se to časem prolomí. Natálka v kočárku nejprve koukala a po nějakém čase usla. A já začala doslova a do písmene jásat!

Teď toho tedy konečně využívám a vesměs chodím ven s kočárkem, nicméně s sebou mám i nosítko a v případě, že se mojí princezně zčista jasna přestane v kočárku líbit či ji začnou trápit zoubky a já ji neutiším, přendávám si jí do nosítka, kde se uklidní prakticky ihned. 🙂 Nicméně je to teď už úplně jiná a já si začínám konečně procházky s kočárem užívat. 🙂

Pokud vás milé čerstvé maminky trápí to samé, tak se nenechte odradit prvotními neúspěchy, může se to opravdu zlepšit a prozatím si užívejte nošení, které je prostě nádherné!

 K.

promo-image