Být blogerkou je jednou z těch nejlepších věcí, které se mi staly! Opravdu! Blogerství však není vůbec lehká věc, pokud to tedy chcete dělat dobře… Psát kvalitní obsah, mít hezké fotky a zaujímat svým projevem a názory čtenáře, respektive v mém případě povětšinou čtenářky je velmi náročná aktivita. Kór v dnešním světě, kdy je blogerem skoro každý druhý a kdy se dá blogerstvím dost slušně uživit. 🙂 Mezi blogerkami či blogery pak může velmi lehce vzniknout rivalita, stejně jako v každém jiném zaměstnání… Otázkou tedy je, zda mezi blogerkami může vzniknout opravdové přátelství.

Já mohu mluvit jen z vlastní zkušenosti, ale už z té, vám mohu říci, že ANO! 🙂 Přátelství mezi blogerkami vzniknout fakt může. Dokonce natolik pevné, že vám přijde, jakobyste tu danou osobu znali už celou věčnost. Mně se to prozatím (doufám, že tímto číslem totiž nekončím :-)) stalo hned ve dvou případech. 🙂 Asi pro vás nebude novinkou, že jednou z těchto blogerek je Marťa, která píše blog Mama Chef a druhou je Kačí Smooth&Cooking.

S Kačkou jsem se poznala dřív než s Marťou a obě jsme tenkrát psaly „čistý“ food blog (nyní už obě píšeme i o svém životě a mateřství, to jen pro vysvětlenou toho slova čistý. :-D) a poprvé jsme se osobně uviděly na jedné food konferenci ve škole vaření Chefparade. Už jsem se o tom několikrát zmínila, že na první pohled jsem si nikdy nemyslela, že zrovna my dvě budeme mít něco společného a že se spolu budeme někdy více bavit. Ale slovo dalo slovo, začaly jsme se více sledovat a fandit si, najednou jsme se začaly vídat i osobně a zjistily jsme, že toho máme společného více, než jsme si myslely. Já jsem Kačku od začátku brala jako obrovský vzor v tom, co dělá, protože do toho dává své srdce a jde to na tom prostě vidět. Navíc má podle mne velmi precizní a cílevědomou povahu a když se pro něco rozhodne, tak si zatím prostě jde a jde jí to dost dobře. 🙂 Ale také mi prostě sedí jako člověk! Ráda poslouchám její názory, protože ve spoustě věcí se shodujeme. Samozřejmě, že jsou i oblasti, ve kterých se rozcházíme, na druhou stranu ani jedna nemáme tendenci tu druhou přesvědčovat, že jeden názor je prostě a jednoduše lepší než názor té druhé. Podle mě je Kačka velmi inspirující osoba, která své zapálení, nadšenost a energii dokáže předat a já s ní trávím čas velmi velmi ráda! Naše konverzace totiž plyne sama. Znáte to, když se s někým ani nemusíte snažit konverzovat, prostě to jde samo? Tak takhle to mám já s Kačí. Věty se střídají a najednou zjistíme, že jsme spolu už tři hodiny a pořád si máme co povídat.  Z každého setkání s ní jsem navíc naprosto nabytá energií. Až si kolikrát říkám, jestli je to vůbec možné. Kačka je podle mne taky jednou z nejvíce psychicky vyrovnaných osob a já ji snad ještě neviděla ve stresu a to mi věřte, že já se s Natinkou vystresuji za den hodně, takže nad tím mi rozum stojí občas. Někdy je mi před ní až stydno, když vidím, jak perfektně Tobinka zvládá a jak má všechno zorganizované, zatímco jsem já ráda, když Natálku uklidním, udržím jí v jedné ruce a tou druhou s nervy na pochodu se snažím co nejrychleji naházet všechny naše neuspořádané věci do kočárku. 🙂 Mám se toho prostě od ní ještě spoustu co učit a jsem dost vděčná, že je ochotná mi svá moudra předávat. 🙂

S Marťou jsme se začaly bavit asi tak půl roku poté, co jsem poznala Smooth. Marťa sice tenkrát byla také na té food konferenci, ale my s Kačí tam byly jako blogerky, zatímco Marťa se na své blogování teprve chystala. Já poté v červnu začala pracovat v online gastronomickém průvodci, kam Marťuli v září také nastoupila, a tak naše přátelství pomalu vznikalo. S Marťou to bylo trošku komplikovanější než s Kačí. Kačku jsem dokázala více přečíst než Marťu, což bylo nakonec tuším vzájemné. Od samého začátku jsem totiž nevěděla, co si mám o Martě myslet. Přišla mi děsně rozdílná! Zároveň jsme toho však měly dost společného. A tak to chtělo pro obě čas, abychom se sobě navzájem dokázaly otevřít. Větší sblížení u nás nastalo chvilku předtím než jsme obě otěhotněly a logicky nás naše požehnané stavy sblížily ještě více. Natolik, že Marťu aktuálně vnímám jako jednu z nejbližších lidí mému srdci a ačkoliv mě někdy doslova vytáčí její vztahovačnost, mám jí moc ráda. U Marťuli nedokážu pochopit, jak někdo, kdo má malé miminko, může vypadat v 99% případů tak perfektně. Skoro vždycky, když ji vidím, tak má udělané nehty, navlněné vlasy, dokonalé vykreslenou oční linku… Dost často si vedle ní s mým culíkem připadám jako totálně zoufalá manželka a matka, co nic nestíhá. 😀 Co se týče naší konverzace je to dost podobné, jako u Kačky, slova prostě plynou a ani jedna z nás se nemusí moc snažit udržovat naši komunikaci na nějaké úrovni. 😀 Občas se na sebe jen tak koukáme nebo prohodíme pár nesmyslných slov nebo taky vedle sebe sedíme vyčerpáním a odfrkáváme si. Někdy naše témata nemají hlavu ani patu, někdy jsou to jen stížnosti našeho aktuálního života, někdy sdílíme svoje malé depky a pak se taky dost často podporujeme. Každá máme chvilky, kdy se nám chce brečet a kdy si píšeme, že jsme nejhorší matky ever a pak se navzájem uklidňujeme, že to tak přece není a že pokud je jedna hrozná matka, pak je ta druhá na tom stejně, ne-li hůř. 😀

Vztah s Kačkou a Marťou se samozřejmě nedá porovnávat, ale jedno je dost podobné – máme si prostě co říct, jsme si v některých věcech stejné a máme podobné záliby. To je podle mne velkým faktorem úspěchu. Druhým faktorem je podle mne to, že té druhé nezávidíte jeho úspěch, popřípadě spolupráce. Každá z nás je v trošku jiném stádiu blogování. Kačka má velkou základnu a má přes 40 tis. followerů na Instagramu, docela pravidelně se účastní různých blogerských akcí v Praze, zatímco já a Marťa si říkáme „malé blogerky“ a žijeme v Brně, což není zatím úplně blogersky přátelské město, co se týče událostí a aktivit…

Co tímto článkem však chci říci je to, že i v tak konkurenčním prostředí, jako je v dnešní době to blogerské, může vzniknout pevné a opravdové přátelství. Důležité je si sednout, mít si co říct, být spokojené s tím, co člověk dělá, nezávidět si, nepoměřovat se navzájem a naopak se podporovat a motivovat a pak to jde vlastně samo. 🙂 A já jen doufám, že těmito dvěmi přátelstvími to nekončí… 🙂

Mějte se krásně a zase příště. 🙂 Kačka

promo-image