Je právě sobota, půl 5 odpoledne a jsem na prodlouženém rodinném víkendu v Dolních Dunajovicích. Přesně v tom penzionu, kde jsme s Jirkou měli svatební veselí a kam občas velmi rádi zajedeme odpočinout si a načerpat novou energii. Je to tady totiž naprosto úžasné! Vedle mne právě v manželské posteli spinká Natalinka a já jsem se rozhodla, že konečně na blog sepíšu článek o tom, co mi aktuálně vrtá nejvíce hlavou.

Jsem ten typ člověka, co má rád, když je jeho program nabytý. Od chvíle co vstanu, se toho snažím za den udělat co nejvíce, abych měla večer pocit, že daný den byl smyslupný a že jsem si ho užila na maximum. Aktuálně to tedy znamená, že se snažím naplno věnovat Natálce, ale zároveň i pracuju, bloguju, snažím se zdokonalovat ve focení a ještě chci být vzorná manželka.Už jsem vám ale jednou psala, že být superžena prostě nezvládám! A upřímně se o to už ani nesnažím… Protože by mě za chvilku odvezli do blázince. 😀

Jeden den toho prostě stihnu víc a druhý méně. Svět se pro mě neboří ve chvíli, kdy neuvařím, neuklidím nebo nestihnu veškerou práci, kterou jsem stihnout chtěla… Tak a teď se zrovna Natalinka probudila. Takže já se jdu zase věnovat svému mrňouskovi a rodině a doufám, že tento článek brzy dopíšu. 🙂

Je pondělí, chvilka po poledni a já se konečně dostávám k tomu, abych vám své myšlenky dopsala. 🙂 Víkend byl naprosto úžasný. Plný klidu, pohody, rodiny. Najednou jsem měla pocit, že se zastavil čas a upřímně jsem to už opravdu dost potřebovala. Na druhou stranu 3 dny pohody mi naprosto stačily k tomu, aby mi začaly chybět všechny mé aktivity a nestíhání. 😀 Já prostě miluju ten shon a miluju všechno, co dělám. Jen v tom potřebuji najít rovnováhu. Tak a už jsme u toho.

To, co mi teď „zvoní“ v hlavě je najít balanc všeho, co dělám. Musím se přiznat, že jsem si toho naložila více, než zvládám. Ale vzdát se ani jednoho nechci. Jsem totiž děsně podnikavý člověk a potřebuju vymýšlet stále něco nového a zdokonalovat se v tom. Kdo mě zná, tak ví, že potřebuji nové a nové impulsy k tomu, abych se cítila šťastná. Opravdu, ale opravdu nesnáším nudu a stereotyp! A taky neumím usnout na vavřínech, ačkoliv bych to někdy fakt potřebovala. Nedokážu se však vzdát toho, co mě naplňuje, ačkoliv jsem z toho kolikrát vyčerpaná. A tak hledám rovnováhu.

A jak ten rovnovážný stav teda najdu či jej vytvořím? Říkala jsem si, že si prostě budu psát plán aktivit na každý den. A to konkrétně, co fakt musím udělat a přes co nejede vlak. A pak taky to, co by se mi hodilo udělat, ale zas tolik to nespěchá. Vzhledem k tomu, že mám čas povětšinou večer, dám prostě těm večerům nějaký řád. Jeden večer se budu věnovat úpravě fotkám, druhý večer budu vařit, péct a uklízet, třetí večer budu psát články na blog, čtvrtý večer budu dělat Natalince album jejího prvního roku, pátý večer budu pracovat a víkendové večery si nechám pro rodinnou pohodu, přátele a filmy. Zní to takhle velmi jednoduše a já vůbec nevím, jestli to vyjde, ale doufám, že ano. 🙂 Dost by mi to totiž všechno ulehčilo a cítím, že bych byla zase o něco šťastnější, kdybych každý večer nečuměla do notebooku a nesnažila se něco tvořit. 🙂 Ne vždy na to mám totiž fantazii a sílu. 🙂

Co chci také dost dost omezit, je aktivita na sociálních sítích a celkově na internetu. Vzhledem k tomu, že píšu blog, instagram, facebook i kontrolu mailu moc potřebuji. Nechci být však otrokem online světa a být neustále po ruce. Prostě to tak je. Na instagram se tudíž chci koukat jen chvilku ráno, když budu nahrávat fotku a pak třeba 5 minut večer. A o nic déle. Věřím, že mi i tak nic neuteče. Naštěstí jsem už „odstávku“ internetu a sociálních sítí zahájila před týdnem, kdy mi v mobilu došla data a já si řekla, že si je fakt dokupovat nebudu, a tak jsem před procházkou hodila mobil hluboko do tašky a užívala si přítomnost. A upřímně je to fakt neskutečný relax! Jedno však musím napravit, musím si do telefonu nebo ipodu přetáhnout hudbu z notebooku a budu trajdat s muzikou v uších, protože jak se říká, hudba je lék a také mi dokáže neskutečně zlepšit náladu. 🙂

Jo a víte co ještě? Chci chodit spát dřív než o půlnoci, jak je tomu teď, protože pak jsem ráno rozlámaná a unavená a to mě taky nebaví. Takže nejpozději ve 22.30 chci ležet v posteli. To jsem na sebe tedy zvědavá, protože mi to připadá jako dost scifi úkol. Večer ten čas totiž utíká nějak dvojnásobně rychleji nebo co. 😀 Tak uvidíme. Já osobně jsem napnutá, zda tak „brzo“ usnu. 🙂

No a aby toho nebylo málo, s tímto harmonogramem chci začít už dneska, tak mi držte palce. 🙂

Máte nějaké rozvržení vašich dnů nebo se každý den snažíte stihnout všechno a nic? 🙂

 

promo-image