Blíží se horká svatební sezóna, a tak jsem si řekla, že je asi načase (po skoro 2 letech proč ne, že? :-D) napsat článek o tom, jak vypadala ta moje svatba. 🙂 Vdávala jsem se v necelých 25 letech, což je na dnešní dobu asi dost brzo, ale vy už víte, že jsme s Jirkou už dlouho předlouho, takže svatba po více jak 9 letech vztahu zas tak překvapivá není. 🙂

Musím se přiznat, že jsem si vždycky myslela, že si plánování svatby budu děsně užívat. Už v pubertě se mi stalo, že jsem sem tam zabrouzdala na stránky snubních prstýnků či svatebních šatů a koukala jsem se, které by se mi nejvíce líbily. 🙂 Paradoxně od chvíle, co jsem začala nosit zásnubní prstýnek na ruce, mě to plánovací nadšení opustilo. Dost možná to bylo zapřičiněno i tím, že jsme od začátku úplně nevěděli, jak naše svatba bude vypadat. Uvažovali jsme totiž i o svatbě na pláži, kde bychom byli jen my dva a svědci.

Nakonec vše dopadlo jinak a my se rozhodli, že veselku uspořádáme v námi milované oblasti Pálavy. Chtěli jsme totiž, aby byla naše svatba přesně taková, jací jsme my. Jsme dva obyčejní lidé, kteří mají rádi rustikální styl, na nic si nehrajou, nemají rádi pozlátko a rádi se smějí a užívají si život. Už nějakou dobu žijeme na jižní Moravě, konkrétně v Brně a pro obřad jsme si vybrali zámek v Mikulově. A to proto, že nás Mikulov a okolí moc baví a prožili jsme zde spoustu krásných a zamilovaných chvil. Musím říct, že všichni, se kterými jsme o obřadu jednali byli neskutečně milí a ochotní. Asi to dělá to pití vína nebo co. 🙂

Pro hostinu jsme našli restauraci Marcela Ihnačáka, která je součástí hotelu Tanzberg. Za prvé je to asi jediná hezká restaurace v Mikulově a za druhé jídlem i interiérem přesně vystihovala styl, jaký máme rádi.Komunikace s manažerem restaurace byla opět skvělá a bezproblémová, za což jsem zpětně dost ráda, když kolikrát vidím, jak někteří lidé dokáží jednat. Naše menu pak bylo trošku netradiční. Nechtěli jsme klasiku v podobě vývaru a svíčkové, ale opět jsme chtěli, aby byl slavnostní oběd sestaven z pokrmů, které jsou naše nejoblíbenější. Nakonec se jako chuťovka před obědem podávalo bylinkové máslo a pečivo, polévku tvořil dýňový krém a jako hlavní chod jsme vybrali filet z lososa s pomerančovou omáčkou a šťouchané brambory. Dezert jsme neobjednávali, protože moje babička upekla skvělé domácí frgály, takže ke kávě se servírovaly ty. Všechno jídlo bylo báječné, jen můj scvrklý a nervózní žaludek nedokázal pojmout obě porce, takže jsem snědla polévku a v polovině hlavního chodu jsem jednoduše už nemohla. O frgálu nemluvě, ten se mi prostě do břicha už nevešel. 🙂

Místem svatebního veselí se pak stal nádherný Penzion 1884 v Dolních Dunajovicích. A stalo se tak úplnou náhodou. S Jirkou jsme věděli, že celou svatbu či jen oslavu bychom chtěli mít na nějaké stodole či na statku. Jenže jsme místo začali hledat pozdě, asi tak jako jsme zařizovali všechno, takže měli už všude plno. Až Jirka objevil tenkrát úplně nový penzion, který byl otevřen první sezónu. A když jsme se sem jeli v červenci (svatbu jsme měli v září) podívat, učaroval nás na první pohled. Zkrátka a jasně jsme nemuseli vůbec přemýšlet, jestli je penzion to správné místo, věděli jsme to hned. Penzion 1884 nás okouzlil natolik, že se tam vracíme několikrát do roka. 🙂 Majitelé jsou navíc moc fajn a milí lidé, kteří nám vyšli ve všem vstříc a byli neskutečně ochotní. Paní majitelka nám dokonce natrhala veškeré květiny, které v náš den zdobily stoly. Jídlo zde jsme pak řešili formou obložených prkének a talířů, které připravila Marťa. A na slavnostní vesnické tabuli nechyběly makronky od Makronky od Hanky, ty nejlepší cupcaky od B-cake, dort od Meg dobroty a babiččino cukroví. Na večerní hlad se pak ohřálo hovězí na víně od Petra Zahnáše alias Zahna. 🙂

Zpětně bych z těchto tří míst změnila možná jen místo obřadu a to na nějakou vinici. Ačkoliv zámecká terasa s výhledem na Svatý kopeček byla úžasná a romantická, náš obřad probíhal dost brzy, a to konkrétně v 10:30, protože jsme si chtěli náš den co nejvíce užít a to byl možná kámen úrazu. V čas slavnostního aktu totiž svítilo sluníčko a svými paprsky nešetřilo, takže byli všichni osleplí a z každého čela stékal po chvilce pot. 😀 Nás dva s Jirkou nevyjímaje. 🙂 Fotky z obřadu jsou pak dost šílené a všichni se na nich mračí, protože jak je známo, fotit na přímém a ostrém slunci není dobrý nápad. 😀

Co je nutno říci, je to, že jsme naši svatbu s Jirkou „spíchli“ za 2 měsíce. Do té doby jsme totiž vůbec netušili, jak proběhne a vlastně jsme všechno docela odkládali, až nám zbyl na zařizování červenec a srpen. Šaty jsem tedy řešila už déle, nechala jsem si je totiž šít u brněnské návrhářky Marie Mukařovské a tam bylo potřeba rezervovat si včas termín. 🙂 Všechno ostatní jsem však vyjednávala až na poslední chvíli. A víte co? Podle mne to dopadlo lépe, než kdybychom svatbu plánovali celý rok. Zbytečně jsme se moc nestresovali, neměli jsme přehnaná očekávání a nakonec dopadla svatba naprosto úžasně. Výzdobu jsme třeba taky řešili dost vtipně. Prostě jsme naletěli jedno odpoledne do obchodu se svatební výzdobou, koupili nějaká srdíčka k zavěšení, dřevěná písmena. Na netu jsme objednali lampiony a světýlka a kytky nám natrhala majitelka penzionu. Svatební kytici jsem si pak nenechala navázat v žádném krásném brněnském květinářství, ale našla jsem květinářství v Mikulově a tak nějak jsem doufala, že to vyjde. A vyšlo. 🙂 Naše svatba byla vlastně dost punk. Koláčky jsem objednávala asi tak tři dny před svatbou a upřímně? Lepší jsem na žádné svatbě nejedla. Líčila a česala jsem se sama… No a co je možná nejvtipnější je to, že jsme neměli v záloze vnitřní prostory. Takže jsme dost doufali, že se na nás počasí usmějě. A ono taky že jo. V den naší svatby, tedy 2.9. bylo krásně letně. Možná až příliš. 🙂 Tím však, že byla svatba dost spontánní, vesnická a prostě pohodová, si ji všichni užili.

Asi tak měsíc poté jsem si říkala, co bych udělala jinak a trošku mě mrzelo, že jsme si na tom nedali trošku více záležet, když jsem viděla plánování a představy svých kamarádek. Po téměř dvouletém odstupu však vím, že bych nic nezměnila a že byla naše svatba ta nejkrásnější, jaká mohla vůbec být. O krásnou dokumentaci se pak postarala milovaná Anička Édes alias Fotím. a video natočili úžasní The Moments. Pokud chcete náš svatební den prožít, koukněte se na video. 🙂

 

promo-image