Dneska to bude tak trošku zamýšlející se článek. To bych prostě nebyla já, abych se zase neměla potřebu podělit o svou myšlenku. 🙂 Minulý týden se mě nezávisle na sobě dvě osoby zeptaly, co jsem dala svému muži k 1. výročí svatby. Já jim řekla, že nic. A je to pravda! My si nedaly žádný fyzický dárek. Ani já jemu, ani on mě. Výročí jsme ale oslavili. Jeli jsme do penzionu, kde jsme se brali a užili si nádherný víkend plný krátkých pohodových procházek a jídla. Vína moc ne, protože já byla na začátku 9. měsíce a můj muž nerad pije sám. 🙂

A takhle to máme s dárky docela často. Podle mě je totiž lepší dát zážitek než něco fyzického. Něco jiného je to tedy u dětí, kdy jsou nadšené z různých hraček a věcí, ale u dospělého, který si může koupit cokoliv, co se mu zlíbí, je vymýšlení dárků dost těžké. Koupit pak třeba nějaký pobyt a užít si jej společně, nemá pak chybu. Sama jsem se o tom přesvědčila nedávno, kdy jsme my, můj brácha s rodinou a moje maminka s babičkou, strávili prodloužený víkend na Pálavě. Bylo to krásné, byli jsme všichni spolu, nikdo nikam nespěchal, mohli jsme si dlouho povídat, dělali jsme si královské snídaně, grilovali jsme a seděli dlouho do večera u skleničky vína. Prostě jsme na sebe měli čas, ten čas, který nám ve všední den či o víkendech tolik chybí. A víte co? Bylo to mnohem hodnotnější než jakákoliv fyzická věc.

Celkově jsem já ten typ člověka, který si radši koupí něco, co může prožít, než aby tvořil sbírku věcí. Nebyla jsem tedy vždycky taková. Mnohdy pro mne bylo koupení oblečení, knížky, dekorace nebo nějaké blbosti, kterou jsem vážně nepotřebovala, zajímavější. Postupem času, s přibývajícím věkem a se zaplňujícím místem v našem bytě, který má své kapacity a není možné jej nafouknout, jsem pochopila, že mnohem šťastnější mě udělá něco, co si užiju než nové tričko či sluneční brýle.

Celkově mi v dnešní společnosti přijde, že mnoho lidí „hraje“ na to, kolik a jak drahé mají věci. Ať už je to oblečení, elektronika nebo třeba auto. Nevím proč, ale mnohdy si lidé myslí, že čím víc věcí budou mít a čím „lepší“ budou, tím je snad bude mít okolí raději, bude je obdivovat. Já to takhle nemám. Jasně, děsně ráda si kupuju oblečení, na druhou stranu to nijak nepřeháním. A třeba zatím nosím v aktuálních letních teplotách oblečení z minulých let. Nekoupila jsem si ještě nic nového! A nevadí mi to. 🙂 A ačkoliv si určitě něco nového pořídím, chci o tom více přemýšlet. Chci si kupovat věci, které opravdu potřebuji a které skutečně využiji, které mi budou sloužit i několik let. Mnohem raději totiž jsem, když si společně s mým mužem a naší dcerkou užijeme víkend. Jdeme obvykle do města na oběd nebo jedeme na výlet. Obojí něco stojí, to je jasný. Někdo prostě utrácí za věci, my převážně utrácíme za to, že prožijeme úžasný den, ze kterého máme plno zážitků, ochutnáme skvělé jídlo, kafe nebo třeba pivo.

O problematice s přemírou věcí jsem začala přemýšlet relativně nedávno. Víte, občas mám i já nakupovací záchvat, kdy si řeknu, že potřebuju nutně tohle a tohle. A taky si to dost často koupím. Problém však je, že si třeba dané oblečení vezmu jen dvakrát na sebe a už se mi nelíbí. To je však problém i slev, o kterých jsem se už zmiňovala v tomto článku. A pak to dopadá tak, že když jednou za čas protřídím skříň, vidím, kolik kusů jsem si pořídila úplně zbytečně. Vidím to i ve velikosti našeho bytu. S každou novou věcí máme doma méně a méně místa a kór, když máme Natalinku, která má svých věcí také dost a dost a bude jich mít ještě více. Najednou si uvědomuji, že já tolik věcí nepotřebuju a že je zbytečné schraňovat tolik talířů a misek na focení, když nejradši fotím jen na zlomku. A tak jsem se rozhodla udělat velkou čistku věci, které už nepotřebuji prodat a zbytečně nezahlcovat náš domov, ale i svůj život věcmi. Naopak chci více peněz i času investovat do cestování a poznávání nových míst, nových jídel…

Chci mít prostě a jednoduše svůj život barevný a plný zážitků, přesně tak, abych si na sklonku života mohla říct, to bylo fakt skvělý, jak jsem ten svůj život prožila a že ani jeden den nepřišel nazmar. 🙂 Stejně si ty věci, které za svůj život posbíráme nevezmeme s sebou do hrobu. To, co prožijeme, nám však nikdo nevezme. 🙂

promo-image