Když byly Natalince asi 4 měsíce, psala jsem článek o tom, jak vypadá můj den na mateřské. Natálce však už táhne na 8. měsíc a mnohé se v našem dni změnilo, takže jsem si říkala, že by nebylo od věci napsat aktuální vydání toho, jak náš den vypadá. 🙂

Ráno

Co se týče ranního vstávání, je Natálka docela rozumná, takže se obvykle probouzí před 8.hodinou. Potom, co obě otevřeme oči a já pochopím, že se ani tentokrát nestane, že by Naty ještě usnula a dopřála mi delší čas na odpočinek, probíhá ranní mazlení. Tahle část dne je asi moje nejoblíbenější. Ležíme s Natalinkou v posteli, já ji pusinkuju, Natinka se směje, povídá mi, převaluje se. Musím se přiznat, že kdyby tohle šlo celej den, tak vůbec neprotestuju. Jenže se brzy začne ozývat žaludek nás obou a já musím chystat snídani.

První obstarávám Natálčino bříško než to svoje, to je jasný a zná to určitě každá máma. Při tom však nutně potřebuju kafe, takže si jej rychle připravím a při krmení holčičky, jej vypiju. Asi vás zajímá, co Natali snídá. Každé ráno teď dostává kaši s ovocnou přesnídávkou. Já snídám cokoliv, co najdu. Občas je to banán, občas pečivo s čímkoliv, co se ještě nezkazilo a občas snídám i sofistikovaněji, Třeba snídaňovou misku s ovocem, ořechy a jogurtem nebo dortík, který upeču den předem.

Dopoledne

Po snídani si s Natálkou hrajeme. Už začala lézt, takže je to větší zábava, ale taky musím být pořád ve střehu, protože už neplatí, že Natálku někam položím a zůstane na jednom místě. 🙂 Střídáme většinou různé aktivity. Stále si ráda hraje s hračkami pro malé miminka, ale máme i složitější hračky, u kterých se musí přemýšlet a jsou spíše od 1 roku, ale musím říct, že ty ji moc baví. Ačkoliv třeba ještě úplně nechápe, jak to má fungovat, prohlíží si je, bádá nad tím a já jsem za to ráda, protože Natali je takový zkoumavý tvoreček. 🙂 Většinou 2-3 hodiny po probuzení začíná být princezna unavená, takže následuje uspávání a dopolední spánek, který trvá povětšinou hodinu. Někdy je však o něco kratší, jindy zase delší. Počítám však vždycky s 60 minutami pro mě a v tom čase se snažím stihnout vše, co jde. Samozřejmě nikdy nestihnu vše, co bych chtěla. 😀 Takže balím tašku na procházku ven, připravuji oběd, dávám prát špinavé oblečení, poklízím po ranní směně v kuchyni a tak. 🙂

Odpoledne

Poté, co se Natalinka vzbudí, dostane oběd a pak si opět chvilinku hrajeme. Hodinu a půl po obědě se snažím vyrazit s kočárkem na procházku, protože se obě doma už nudíme. 🙂 Naty je zvyklá, že odpoledne spí v kočárku, takže na ní jde i vidět, že se ven už vyloženě těší. Chvilku se vždycky nadšeně kouká kolem a za 40 minut až hodinu usne a spinká zase hodinu nebo hodinu a půl. Vesměs jsme venku vždycky nejméně 2 hodiny. Tento čas je taky můj oblíbený, baví mě moc pozorovat Natalinku, jak se dívá po všem, co uvidí, jak si víská, kope nožičkama a komunikuje se mnou. 🙂 A taky jsem ráda, že potkám nějaké lidi nebo že se setkám s kamarádkou a popovídám si s ní, pokochám se Brnem nebo „přepadneme“ Jirku v práci. Chození ven by prostě mělo být povinné podle mě. 🙂

Poté, co se Natalinka probudí jí to však v kočárku už moc neba, takže se snažím být co nejdříve doma, abych jí mohla položit na zem a mohla si lézt nebo si hrát. 🙂 Po 17.hodině pak přichází domů můj muž a přebírá „baby štafetu“. 🙂 Já v tuto dobu můžu opět uklízet, vařit, péct, dělat si co potřebuju.

Večer

Nat chodí spát nejčastěji okolo 21. hodiny. Opět to není úplným pravidlem. Sem tam se prostě stane, že má denní režim trošku jiný, a tak občas usne dříve nebo naopak později. No a ve chvíli, kdy Natalinka zavře očka, máme s Jirkou čas na všechno co potřebujeme vyřešit, zářidit, dodělat, uklidit, pracovat, upravovat fotky, takže se oba opět snažíme toho udělat co nejvíce, co se dá. Ale ta večerní doba utíká ještě nějak rychleji a pokud chce jít člověk spát nějak rozumně, stejně toho nějak moc nestihne. 😀 Je to prostě každodenní hon času, který nevychází. Proč den nemá alespoň 36 hodin, hm? 🙂 Spát chodím ve 23. hodin, občas to ale protáhnu až do půlnoci. A pak se modlím, aby Natinka vydržela spát aspoň do 3, abych se trošku vyspala, protože když se vzbudí, přendávám jí do naší postele, kde zůstává až do rána a to už mám prostě lehčí spánek. 🙂

Musím však uznat, že jsou teď ty dny pravidelnější, zábavnější a méně náročné, než tomu bylo v prvních měsících, tak jsem zvědavá, jaké budou ty další. Věřím, ale že to bude super. Je to sice občas fakt záhul, ale jsou to ty nejkrásnější dny mého dosavadního života. 🙂

 

promo-image