Od chvíle, co jsem byla těhotná, jsem věděla, že nechci s miminkem „přestat žít“. To znamená, že se prostě nechci vzdát svých aktivit, práce a taky třeba cestování. 🙂 První velkou cestu mimo Česko jsme s manželem a Natalinkou měli v plánu podniknout až v září, kdy ji bude skoro rok, a to k moři. Osud však zamýchal kartami, stejně jako to ostatně dělá vždycky a my se na první velkou cestu vydali dříve, než jsme čekali. 🙂

Společnost Nutricie totiž pozvala několik blogerek do Holandska, konkrétně do Utrechtu, kde mají výzkumné centrum mateřského mléka. No a protože mě toto téma velmi zajímalo, neváhala jsem ani chvilku a na nabídku jsem kývla. Navíc jsem v Holandsku ještě nikdy nebyla a moc jsem si přála Amsterdam navštívit, takže jsem to brala jako znamení. 🙂 Musím se přiznat, že jsem moc nepřemýšlela nad tím, zda to Natálka zvládne nebo jestli to není příliš brzy. Obavy se tedy nakonec v mé mysli objevily, ale předem vám mohu říci, že byly zbytečné. 🙂

Před cestou jsme však kromě zabalení kufrů museli vyřešit pár formalit. 🙂 Za prvé to bylo vyrobení pasu pro naši princeznu. Pokud víte, že někam poletíte, udělání pasu nepodceňujte a neodkládejte to na poslední chvíli. Vyhotovení pasu může trvat až 30 dnů. Můžete si sice zažádat vyhotovení do týdne, ale za to se platí 2000 Kč a to je prostě zbytečný výdaj. Druhá věc pak bylo cestovní pojištění. Na to určitě nezapomeňte. 🙂 A pokud to začnete řešit večer před cestou, tak buďte v pohodě, pojištění se dá naštěstí v dnešní době sjednat i přes internet během několika minut.

Pokud poletíte letadlem, nezapomeňte si také zjistit, jak je to se zavazadly. Každá aerolinka to má totiž trošku jinak. My do Amsterdamu letěli s KLM a ke každé letence jsme měli i zavazadlo k odbavení. U letenky dítěte se však počítá s nižší hmotností zavazadla a to pouze 10 kg. Dospělí mají pak zavazadlo o hmotnosti 23 kg. My však měli s sebou kočárek a autosedačku. Autosedačka se počítá jako 1 zavazadlo o hmotnosti 23 kg. Takže jsme měli 1 velký kufr do 23 kg, 1 malý kufr do 10 kg, autosedačku a pak ještě kočárek. S kočárkem problém nebyl, nicméně ten náš se skládal pouze z 1 části, doporučuji tedy určitě golfáč a ne velký kočár. Kočárek nám při odbavení pouze označili páskou a mohli jsme jej mít až k letadlu, kdy ho schovali do podpalubí. Kufry jsme odbavili a sedačku jsme si mohli zvolit. My ji vzali také k letadlu do podpalubí.

Celkově musím říct, že na letišti byli všichni neskutečně milí. Jak u nás v Praze, tak i v Amsterdamu. Opravdu jsem se nesetkala s žádným protivou. Naopak, když zaměstnanci letiště zjistili, že s sebou máme miminko, byli k nám neskutečně vstřícní, usměvaví a na Natálku se piškvořili. 🙂 Nejméně příjemná byla pak kontrola nás a příručních zavazadel. S miminkem a jeho věcmi to prostě trošku déle trvá, ale i tak jsme se setkali s pozitivním přístupem. Co se týče vás, je jasné, že nesmíte mít s sebou do letadla nic ostrého, žádný sprej a tekutiny pouze do 100 ml. Co se týče miminka, je to s tekutinami trochu jinak. Nám akceptovali všechny přesnídávky, lahvičku s čajem, vodu v termosce (objem přes 300 ml) a jednu velkou kojeneckou vodu o objemu 1,5 litru. Všechno pouze zkontrolovali přístrojem, aby zjistili, zda daná věc neobsahuje něco škodlivého.

A teď už samotný let. 🙂 Osobně doporučuji jít s miminkem do letadla mezi posledními. Nám se to v obou případech poštěstilo spíš náhodou než záměrem, ale podle mne je to vážně lepší. Na letišti je přece jen více místa a hlavně vzduchu! Ve chvíli, kdy jsme vstoupili do letadla na mě samotnou padl skoro klaustrofobický záchvat, ačkoliv s tímto normálně problém nemám. Nicméně jsem asi nikdy neletěla letadlem, které by mělo jen jednu úzkou uličku. 😀 Při vstupu do letadla mě navíc udeřil vydýchaný a teplý vzduch, a tak mi bylo trošku na omdlení. Natálka však byla úplně v pohodě. Vzduch se naštěstí změní hned, co se zapne klimatizace. Proto určitě nezapomeňte vzít teplejší oblečení, čepičku a deku dítěti a sobě aspoň mikinu. 🙂

Počítejte také s tím, že nemusí jít všechno podle plánu. Já tak nějak automaticky předpokládala, že chvilku po usazení letadlo vzlétne. Jenže se hned při našem prvním letu v Praze stal problém. V Amsterdamu byla prý mlha, a tak jsme museli 40 minut sedět v letadle jen tak a čekat. Takže místo toho, aby náš let trval hodinu a půl se najednou prodloužil o další čas. To mi udělalo sice čáru přes rozpočet, ale nakonec to nebyla až taková hrůza. Natálka si chvilku hrála (dítěti vemte jeho nejoblíbenější hračky) a pak začala být unavená. To jsem si ji pak vzala k sobě a začala ji kojit, aby usla a taky, že se tak stalo. Nakonec to byl celkem pohodový let, protože Natali jej celej prospala a dokonce jsem ji musela v Amsterdamu budit, tak dobře se jí spalo. Při zpátečním letu jsem však takové „štěstí“ neměli. Naty se prospala už před příchodem do letadla na letišti, takže jsme si museli poradit s čilým dítětem, které se chtělo hýbat. I to jsme ale naštěstí zvládli v pohodě. Natálka si totiž přes uličku oblíbila starší pár, který na ni dělal obličeje a smál se, a tak se na ně stále natáčela, natahovala ručičky a chtěla si s nimi povídat. 🙂 Také jsme jí samozřejmě zabavovali hračkami, říkánkami a tichým zpíváním, abychom moc nerušili ostatní cestující. I v tomto případě jsme asi měli velké štěstí, protože okolí se na Natálku koukalo s nadšením a všichni se na ni usmívali a já za to byla opravdu a upřímně vděčná. Vzlet i přistávání pak naše holčička zvládla naprosto bravurně. Buď jsem si ji tedy kojila nebo pila z lahvičky a vůbec, ale vůbec neplakala. Prostě cestovatelka nebo co. 🙂 Zatímco byla ale naše dcera naprosto v pohodě, já jsem na tom byla hůř. Nevím, jak je to možné, protože jsem s cestováním nikdy žádný problém neměla, avšak nyní v obou případech mi bylo při každém větším pohybu skoro na zvracení. Asi to mateřství a větší zodpovědnost.

A jak zvládala Natálka změnu prostředí a spaní v hotelu? Opět úplně perfektně. Přes noc už byla s námi několikrát mimo svoji postýlku a své zázemí a už si na to asi zvykla. Na druhou stranu je podle mne pro dítě nejdůležitější, že má vedle sebe svoje rodiče, kteří mu poskytují jistotu, takže jestli spí doma ve své postýlce nebo společně s rodiči v posteli na hotelu, je asi jedno. Hlavně, že cítí lásku a má se ke komu přitulit. 🙂

Cestování s mimčem se tedy určitě nebojte. Chápu že obavy jsou přirozenou součástí, i já jsem se fakt bála, jak to všechno zvládneme, ale děti jsou úžasné a zvládají situace kolikrát lépe než my dospělí. Určitě je tedy důležité být v klidu, protože nervozitu ti malí bumbrlíčci vycítí a pak se zbytečně stresují jen kvůli nám. Hlavní je, že jsou s vámi a jestli to je na letišti nebo v parku, to jim je šumák. 🙂 Já se přiznám, že po této pozitivní zkušenosti už plánuji s nadšením další výlet, protože je skvělé zjištění, že i s tak malým dítětem lze cestovat. Samozřejmě je to náročnější, ale i tak to stojí za to. 🙂

promo-image