Autor

Kate

v Bez lepku, Dezerty, Jarní recepty, Lehké, Letní recepty, oslavy, Párty, Pro děti, Pro těhotné, Sladké, Vegetariánské

Pavlova s řeckým jogurtem a lesním ovocem

Pavlova je jeden z těch nejjednodušších a báječných dezertů, které znám. Mám s ní ovšem jeden velký problém. 😀 Kdykoliv ji stavím na patra, vždycky se mi stane, že krém začne stékat po stranách. Asi tam té krémové složky dávám hodně. 😀 Tahleta Pavlova vám ale bude určitě „téct“, protože místo krému jsem použila řecký jogurt. Je to sice báječná a osvěžující kombinace, ale o estetice by člověk mohl polemizovat. 😀 Jako domácí dezert po obědě je to však super.

Ingredience na 2 malé dvoupatrové Palovy nebo 1 velkou

Korpus

5 bílků

špetka soli

130 g třtinového cukru

 

1. Z bílků a špetky soli vyšlehejte sníh.

2. Poté do sněhu opatrně přidávejte cukr a šlehejte dále.

3. Troubu předehřejte na 150 stupňů.

4. Plech vystlete pečícím papírem a na něj si pomocí malého talíře a tužky nakreslete kruhy pro lepší a přesnější rozetření ušlehaných bílků do korpusu.

5. Sníh rozetřete do kruhů, ztlumte teplotu trouby na 110 stupňů a plech dejte do trouby.

6. Korpusy nyní pečte 1 hodinu a 30 či 45 minut. Na povrchu musí být pevné a na pohled křupavé.

7. Korpusy po upečení nechte vychladnout. Můžete je také upéct předem a naplnit je další den.

 

Krém a ozdoba

240 g mraženého lesního ovoce

3 polévkové lžíce vody

1 polévková lžíce javorového sirupu či medu

200 g borůvek

250 g malin

300 g jahod

300 g řeckého jogurtu

 

1. Ovoce dejte do rendlíku, přidejte k němu vodu a sirup či med a svařte jej. Měla by vzniknout hustá ovocná redukce/omáčka.

2. Omáčku nechte vychladnout.

3. Korpus potřete jogurtem, ten polijte ovocnou omáčkou, na něj dejte druhý korpus a znovu jogurt, znovu trochu omáčky a nakonec ozdobte ovocem, pokud děláte 2 patra. Já více raději nikdy nedělám. 🙂

 

v Zamyšlení, Život mámy

Jak si užít mateřskou

Poslední dobou sem píšu především o mateřství, což tedy nebyl úplně můj původní záměr, jenže víte co, miminko prostě ovlivňuje aktuálně celý můj život a tato témata jsou mi prostě bližší než kdy dřív. 🙂 Ale slibuji, že po tomto článku to tady prolnu i vyloženě nemateřskými příspěvky. 🙂

Když jsem si ještě dávno předtím, než se Natalinka narodila, sem tam někde přečetla mateřská, ale určitě ne dovolená, říkala jsem si, že to ty ženský prostě přeháněj. Přece musí být super být doma s prckem a přece to nemůže být tak těžký a náročný. 🙂 Upřímně se musím sama sobě dost smát, když si vzpomenu na své představy o tom, jak „lehce“ jsem si rodičovství představovala. A sama se teď v duchu směju všem tém názorům lidí kolem mě, kteří také zdaleka vůbec netuší, že mít dítě není jen zábava od rána do večera a žijou v určité nevědomosti toho, jak to s dítětem reálně funguje.

Na druhou stranu však zastávám názor ten, že jaký si to člověk udělá, takový to má. A já se rozhodla si mateřskou a celkově svojí roli mámy užít! Občas mi někdo na Instagramu napíše něco ve stylu, že jsem reklama na mateřství a že v mém podání ta mateřská vypadá děsně idylicky. Abych byla upřímná, samozřejmě mě tato slova dost těší. Sice se ne vždy cítím jako někdo, kdo by mohl dělat reklamu matkám, ale je pravdou, že se v tomto životním období cítím šťastněji než kdy dřív. Mám teda nějaké tajné tipy na to, jak si tuto „nedovolenou“ užít? 🙂

1.Najděte si spřízněnou duši – matku

Je to prostě tak. Najděte si ve vašem okolí nějakou mámu, se kterou si budete rozumět. Já mám to štěstí, že mám kolem sebe čerstvých maminek více, takže jsem svou spřízněnou duši a parťačku na trajdání po městě a sdílení všech mateřských radostí i strastí, nemusela hledat dlouho. Pokud však mezi svými kamarádkami nemáte žádnou, která by měla také miminko, zkuste si ji najít například na Facebooku v mama skupinách (pokud vím, tak skupina s podobným názvem jako maminky Brno 2017 na FB je). Anebo se zkuste s mimčem přihlásit na nějaké cvičení, kde se budete moct s nějakou maminkou seznámit. 🙂 Na Instagramu můžete maminky vyhledávat například pod hashtagy #maminka #maminkabrno #mamavbrne #mominbrno a tak dále. To však jen tipuji, zkuste zapojit svou fantazii ohledně hashtagů. 🙂 Opravdu však zkuste nějakou mama kámošku najít. Osobně mám totiž zkušenost, že s kamarádkami mámami si mám aktuálně víc co říct, než kamarádkami, které děti nemají a tak mi třeba občas nerozumí a já si pak připadám trochu divně a staře. 😀 Jo a vzájemné návštěvy jsou také super! Ve dvou, respektive ve čtyřech se to prostě lépe táhne. Jedna maminka pak může pohlídat obě děti a ta druhá může připravit třeba oběd nebo kafe a to je super. Navíc se miminka velmi rády navzájem pozorují a také se od sebe mohou učit.

2. Choďte každý den ven

Konečně je tady pořádné jaro s hezkými teplotami a to je skvělá příležitost trávit většinu dne venku. Podle mne je trávení času s mimčem na procházce velmi důležité a skvělé. Miminko v kočárku či nosítku povětšinou spí a vy můžete poslouchat oblíbenou hudbu, kochat se přírodou či městem a také potkáte spoustu různých lidí. A ať už si jen zajdete na kafe s sebou nebo půjdete do pekárny koupit chleba, věřte, že kontakt s lidmi vám o něco rozsvítí den a přivede vás na jiné myšlenky než jsou jen ty mama. 😀 Já si prostě procházky s kočárkem či s nosítkem neskutečně užívám. A Natálka taky. Pokud zrovna nespí, kouká kolem sebe zvědavka. Aby ne, když má kolem sebe tolik podnětů. 🙂 Jde také vidět, že se doma občas nudí. Není se čemu divit, když to má doma už okoukané, takže jsme obě rády, když můžeme změnit prostředí. 🙂

3. Nestresujte se, že něco nestíháte

Jak jsem psala ve svém předchozím článku, ani já nejsem supermáma ani superžena, která zvládá tisíc věcí za jeden den. A víte co? Rozhodně se tím nestresuji. No tak nemám každej den navařeno, napečíno a vyžehleno (to nemám většinou nikdy), důležité je, že je miminko v pohodě. Mě osobně stejně nejvíc těší, když se Natali směje na všechny strany a ne uklizená domácnost do posledního smítka. 🙂

4. Mějte čas i na sebe samu

To, že jsem se stala mámou opravdu neznamená, že se o sebe přestanu starat! Ba právě naopak, měly bychom se o sebe starat dvakrát víc. Já to tedy doma dost šidím, ale návštěvu kadeřnice a mani, pedi prostě nevynechám. 🙂 Jen doufám, že se někdy objednám i na masáž, protože má záda to už nutně potřebují. 🙂

5. Dělejte něco, co vám bude dělat radost

Nebuďte jen mámou. My ženy máme trošku tendenci tím mateřstvím zblbnout, pokud nemáme jiný zájem či aktivitu. Zkuste si tedy najít nějaký koníček, který vám připomene, že váš život není jen o miminku. Já miluju třeba focení a všude sebou nosím foťák. Co kdyby se mi náhodou naskytlo něco fajn k vyfocení, že. 🙂 A když Natalinka spí, tak se těmi fotkami probírám a upravuji je.  A jsem z toho dost šťastná, protože je to má forma určité seberealizace.

6. Jezděte či choďte na rodinné výlety

Každý týden se děsně těším na víkend a víte proč? Protože vím, že se vydáme na nějaký rodinný výlet či procházku. Tato aktivita vás nemusí vůbec vyjít draho. Prostě vezměte partnera, mimčo a jděte. Vytyčte si nějaký cíl. Nemusí to být nutně kafe a dortík v kavárně. Vydejte se například k nějakému krásnému místu či pamětihodnosti. My si s manželem při našich procházkách navíc povídáme více, než když jsme doma. Kdo ví, kolik věcí bychom se o sobě nedozvěděli, kdybychom nechodili na společné prochajdy…

7. Berte miminko jako svého parťáka

Je pravdou, že jsme si s Natálkou na sebe musely trochu zvyknout a sladit se, ale po nějaké době, kterou jsme spolu strávily můžu říct, že je to moje parťačka a největší kamarádka. Jasně, moc mi toho ještě neřekne a těžko říct, jestli mi rozumí, ale přece jen spolu trávíme většinou 24 hodin denně 7 dní v týdnu a je potřeba si ty dny užít. Miminko se narodilo vám, a není potřeba, abyste se kvůli němu nějak významně omezovaly. Udělejte z míma prostě svého parťáka. Já třeba moc ráda chodím do kaváren (o čemž už jsem v jednom z minulých článků také psala) a nebojím se vzít Natali s sebou. Už máme naštěstí natrénované různé krizové situace, když se Natince přestane někde líbit a mě její nespokojenost  naštěstí už nerozhodí jako na začátku. Prostě zachovám chladnou hlavu a v klidu a zároveň co nejrychleji se snažím miminko utišit. A víte co? Nikdy jsem se nesetkala s nějakým opovržením či škaredými pohledy. Dokonce mi přijde, že si Natalinka čas v kavárně se mnou dost užívá a toto prostředí má ráda. Je to prostě parťačka.

8. Berte „katastrofy“ s úsměvem

S malým dítětem člověk nikdy netuší, co jej za den všechno potká a jestli se mu povede uskutečnit všechno, co si na den naplánuje. Navíc se miminku samozřejmě nemusí líbit, že máma má aktuálně důležitou schůzku nebo potřebuje něco vyřídit na úřadě. Takže ve chvíli, kdy se spustí jekot, nejednu z nás zřejmě polije pot a velmi rychle se dostaneme do stresu. Já se snažím mít nad těmito situacemi už nadhled a snažím se uplakanou Natálku co nejrychleji utišit a na všechny kolem se usmívat, ačkoliv to ne vždy jde. 😀 Stejně tak se nehroutím, když si Naty ušpiní oblečení od jídla anebo ušpiní i mě. Prostě se tomu raději zasměju. Stejně s tím člověk nic moc nenadělá… 🙂

Tohle jsou tedy mé tipy, jak si mateřskou užít. 🙂 A jaké jsou ty vaše? 🙂

 

 

v Zdraví a krása, Život

Kde nakupuji oblečení?

Takže, rozhodla jsem se napsat článek o tom, kde na sebe nakupuji oblečení. Nemyslete si však, že jsem nějaký módní Guru nebo že se v módě nějak vyznám. Je to právě naopak. Móda je něco, čemu nerozumím a občas mi přijdou módní kousky dost otřesné. Takže je jasný, že některé věci bych si na sebe fakt neoblékla. Na druhou stranu ale nákupy oblečení a oblečení celkově miluju! Jak se říká, šaty dělají člověka a já si myslím, že to tak opravdu je. Navíc je fakt, že v určitých kouscích se cítím o hodně lépe, než je tomu u jiných. 😀

Co se týče barev, vyhledávám spíše tlumené barvy a klasiku, která nezestárne, jako je bílá, šedá, černá, hnědá, khaki či modrá. Jednou za čas se hecnu a koupím si něco červeného či růžového, ale to je fakt výjimečně. Barvy nějak nedokážu nosit nebo co. 🙂 Asi jako každou ženu mě samozřejmě ovlivňují moje kamarádky, které mají podobný styl oblékání. A tak se docela lehce stane, že to co má na sobě občas Marťa Mamachef, mě dost inspiruje k tomu, abych si něco stejného pořídila i já. 😀 Marťa má totiž opravdu vkus na oblečení, který sedí i tomu mému. Což jí doufám teď, pokud tento článek bude číst, polichotí. 🙂 Celkově je Marťa můj mentor, co se týče vzhledu. 😀 Poradila mi skvělé kadeřnictví, kam už nějakou dobu chodím, řekla mi, kde koupím skvělé rtěnky a ostatní makeup věci za relativně slušné peníze, přemluvila mě k tomu, ať chodím na pedikúru a když jdeme nakupovat oblečení, tak mi říká co jo, co ne a pak taky, že nemá smysl kupovat si něco v HMku teď, když si to můžu přes eshop objednat s 20% slevou. 😀

No ale abych se dostala k tomu, proč tento článek vlastně píšu. Sem tam, (teď se to teda stává nějak častěji, což úplně nechápu :-D), mi někdo napíše, kde jsem koupila tohle a tamto a odkud mám toto. Sice si nemyslím, že bych tímto článkem tyto dotazy eliminovala, ale pochopila jsem, že by možná nebylo od věci o tom, kam nejraději chodím oblečení vybírat, napsat. 🙂

Pravdou je, že mi chvilku trvalo, než jsem pochopila, jakým způsobem bych oblečení měla nakupovat. Také jsem zažila dost pokusů a omylů, než jsem našla nějaký svůj styl, který mi vážně sedí. 🙂 Asi jako každého, mě totiž v obchodě zaujmou slevy! A tak mířím nejprve k těmto stojanům. Jenže se mi dost často stalo, že jen pod vlivem snížení ceny, jsem si sice koupila více kusů, ale nakonec jsem o nich nebyla tolik přesvědčená a oblékla jsem si je na sebe jen zřídka. A pak jsem se inspirovala tímto rčením.

Nejsem tak bohatá, abych si kupovala levné věci.

Rozhodla jsem se tedy, že si třeba jednou za měsíc koupím jeden, dva kousky oblečení, které budou sice dražší, ale vydrží mi a budu je oblékat častěji. A od té doby jsem se svým šatníkem tak nějak spokojenější a nekupuji si zbytečnosti. 🙂

Tak a teď už by to chtělo vážně ten seznam obchodů co? 🙂 Možná čekáte, že jako správná blogerka nakupuji nejčastěji v ZARA. A to je prosím pěkně omyl. Ne, že bych se do ZARA nešla vždy, když mě má nákupní horečka chytne, podívat. Ale v 50% případů odcházím bez papírové tašky, protože mi nic nesedí, tak jak by mělo a tak jak bych chtěla. Některé kousky jsou pro mě navíc dost mimo a nikdy bych si je nas sebe neoblíkla. 😀

Další obchod, kam se chodím často podívat a sem tam si z něj něco odnesu je Reserved. Některé kousky mi zde připadají hezké a ceny jsou relativně ok. Nicméně si nejsem úplně jistá kvalitou materiálu. Tenké svetry se mi po několika vypráních úplně sepraly, ale mám odtud taky několik kousků, na které nedám dopustit. 🙂

Asi každý z nás sem tam něco koupí v H&Mku. A to i já. Nicméně ne vždy se mi poštěstí, že narazím na kousek, který by se mi líbil či mi sednul. Teď jsem tam ale díky Marti objevila super saténové bombry. Marťa má prostě na ty věci nějak lepší čuch nebo co. 😀 Další obchod, kde občas něco koupím je Stradivarius. Ale také se mi musí dost poštěstit. 🙂 Některé věci mi totiž přijdou vyloženě jako hadry. 🙂

Dlouho předlouho, když mě nebavilo chodit do kamenných obchodů, jsem objednávala oblečení na ZOOTu. Bavilo mě, že si můžu v klidu domova na tomto eshopu pobrouzdat, objednat si dané kousky, pak si je mohu na výdejně vyzkoušet a nakonec si odnesu jen to, co mi sedí. I zde se mi však v 90% stalo, že mi oblečení nesedělo buď velikostí nebo materiálem a já jsem kolikrát nešťastná a s prázdnou taškou odcházela domů. A to jsem si třeba už představovala, jak si určitou věc obleču a kam si ji vezmu. 🙂

Poslední obchod, který chci zmínit je MANGO. Musím se přiznat, že tady jsem asi nejspokojenější. Oblečení mi často sedí, kvalita mi přijde v pohodě a hlavně mají v MANGU dost často kousky, které jsou v souladu s mým stylem. Ale i tady je to o štěstí. Ne vždy odsud odcházím s úspěchem.

Suma sumárum chci tímto článkem tedy říci, že neexistuje jeden jediný obchod, kam bych vlezla a odešla s novou garderobou. Vždycky toho projdu víc, tam vezmu jedno, támhle něco druhého a nakonec z toho vždycky vznikne něco, s čím jsem relativně spokojená. 🙂

A kde nakupujete vy? Podělte se se mnou o své tipy. 🙂

v Zamyšlení, Život, Život mámy

Nezvládám to!

Byla jsem dokonalá máma i manželka! Ale jen ve svých představách a dokud se Natálka nenarodila… 🙂 Je to prostě tak. V těhotenství jsem si malovala, jaké to s miminkem bude a jak budu zvládat vařit, péct, uklízet, psát blog, fotit a ještě si hrát s dítětem a víte co? Je to všechno úplně jinak! A já už konečně můžu po více jak půl roce v mojí nové roli prohlásit, že to fakt nedávám! Tedy jako být tou paní dokonalou, kterou jsem být chtěla.

Vždycky jsem byla dost cílevědomá a celkem i puntičkářská. V pubertě mě to teda dost přešlo, ale s odchodem teenage věku se má ambicióznost opět vrátila a když už jsem něco dělala, snažila jsem se, abych to dělala pořádně. K tomu přidejte mou docela hyperaktivní povahu, kdy chci za den stihnout děsně moc věcí, jinak mi daný den nepřijde dost prožitý a získáte velmi, ale velmi nehezkou kombinaci. Nejšťastnější bych totiž byla, kdybych měla domov uklizený do posledního smítka, zvládla zabavit miminko, do toho pracovat, chodit na procházky a večer bych chtěla mít navařeno a napačeno pro svého muže. Prostě taková vzorná housewife! Jenže tak to prostě není.

Co vám budu povídat, s příchodem Natálky se stalo všechno náročnější a to, co se jevilo jako lehký úkon je s mou malou princeznou dost obtížné. Nemám totiž to miminko, které byste položili na deku, dali mu do ruky hračku a ono se samo zabavilo alespoň na 30 minut. Asi bude Natinka po mně nebo nevím, ale ona potřebuje stále nové a nové podněty a stále něco nového pozorovat. Jedna hračka ji zabaví asi na 30 sekund a pak vyžaduje něco dalšího. Jenže to není všechno! Natálce se nelíbí, když si musí vystačit sama, a tak sotva vycítím příležitost k tomu, že bych mohla třeba něco pouklízet nebo zadělat na bábovku, Natinka se rozkřičí na celý byt a já musím chtě nechtě na dečku a hrát si s ní.

Dlouho předlouho jsem se s tím nedokázala smířit. Kór, když některé mé kamarádky za den zvládnou tisíc věcí a já vůbec nechápu, jak! A kde berou tolik síly? Já večer padám únavou a to se občas ještě musím donutit pracovat, alespoň hodinku, dvě… Navíc mám kolem sebe i děti, které jsou ve věcí hraní si více samostatné. Prostě je jejich máma položí s hračkou na deku a ony si hrají a spokojeně u toho broukají. Stejně tak dlouho jsem se snažila o nastolení nějakého režimu, který by mohl fungovat. Říkala jsem si, že si zkusím na každý den napsat plán aktivit, které bych chtěla udělat a třeba se to povede. I tady jsem však narazila. A víte co jsem zjistila? Že ani takhle to prostě nepůjde. Nakonec jsem tedy došla k závěru, že se nemá smysl stresovat. Prostě nejsem superžena, supermáma, ani supermanželka a nebojím se to přiznat. Věřím totiž, že nás je víc. 🙂

Na druhou stranu, proč bychom měly my mámy být supermanky a být rychlé jako supermyši? Ten čas s miminkem tak strašně rychle utíká a ani se nenadějeme a bude těm našim zlatičkám rok, dva, tři, pět, deset… A já si prostě nechci říkat, že místo toho, abych trávila čas se svým dítětem, jsem raději šůrovala byt. Neříkám, že mě občas neštve, že nemáme dokonale uklizeno, ba právě naopak, ale chvíle s Natálkou jsou pro mne teď nejvíc. Uklízet a péct budu moct určitě ještě tolikrát v životě, zato dny strávené s miminkem, které si neužiji naplno, mi už nikdo nevrátí.

Víte, někdy když koukám na Instagram, chytám pocit, že mámy, které sleduju, zvládají být krásné, upravené, dělají si super snídaně, obědy i večeře, ujdou denně několik kilometrů s kočárem, uvaří manželovi, uklidí, vyperou a vyžehlí a to všechno zvládnou za jeden jediný den. Nevím tedy, kde dělám chybu já, ale pak si připadám dost tragicky. Každý večer navíc ulehám s pocitem, že jsem chtěla udělat za daný den něco, co jsem samozřejmě nestihla nebo na to zapomněla. A tak, pokud to máte stejně jako já a jste občas rády, že na oběd sníte namazaný chleba, věřte, že v tom nejste samy a můžeme si spolu podat ruku. 🙂 Já jsem i přesto nejšťastnější máma na světe. Ačkoliv sedím v křesle, za kterým se schovává hora prádla na vyprání. Dnes to už nestihnu, tak snad zítra…

v Bez lepku, Jarní recepty, Lehké, Polévky, Pro děti, Pro těhotné, Vegetariánské

Jarní hráškový krém

Jaro je tu! 🙂 Počasí tomu sice zatím moc neodpovídá, ale je to opravdu tak. Nevím jak vy, ale s každým ročním obdobím mám chuť připravovat jiná jídla. Jídla, které se vlastně „vztahují“ k tomuto období. Ráda vařím prostě sezónně, ačkoliv borůvky a maliny potřebuju jíst prostě celoročně, pokud je to možné. 🙂

Ingredience na 3-4 porce

350 g mraženého hrášku

1 cibule

2 stroužky česneku

900 ml kuřecího vývaru

1 dcl bílého suchého vína

1 plátek másla

olivový olej

200 ml smetany ke šlehání

 

K servírování

100 g uzeného lososa

řeřicha

klíčky

černý sezam

pečivo

 

  1. Cibuli a česnek očistěte a obojí nakrájejte nadrobno.
  2. Ve středním hrnci rozpusťte máslo s olivovým olejm a na něm orestujte cibulku s česnekem.
  3. Přidejte mražený hrášek a zalijte vínem.
  4. Když se víno odpaří, přilijte vývar, přidejte sůl a vařte do změknutí hrášku.
  5. Poté přidejte smetanu a polévku rozmixujte dohladka. Pokud chcete, můžete krém i přepasírovat. Já to nedělám, protože mě slupky od hrášku nevadí, ale pokud s tím máte problém, tak polévku přepasírujte. 🙂
  6. Podávejte s uzeným lososem, řeřichou, klíčky, černým sezamem a dobrým pečivem. 🙂

promo-image
v Zamyšlení, Život, Život mámy

Další miminko?

Od té chvíle, kdy jsem si uvědomila, že chci rodinu, jsem tvrdila, že když už rodinu, tak velkou! Říkala jsem si, že bych měla klidně děti i tři. Děti mi přišly úžasné a já se do těch malinkatých stvoření úplně zamilovala. V hlavě jsem si už malovala, jak budu mít velký jídelní stůl, kolem něho se posadí všechny mé děti a já budu podávat tříchodovou večeři nebo sváteční oběd. Více dětí rovná se více radosti a lásky, no ne?

I v těhotenství mě držela má představa tří dětí. Dokonce jsem i věděla, že věkový rozdíl mezi nimi by byl ideální asi tak dva roky, aby si spolu mohly hrát. A byla jsem přesvědčená, že to tak i bude. 🙂 Když jsme pak oznamovali, že naše první miminko bude holčička a dědečkové si trošku povzdechli, že nebudou mít vnuka, utěšovala jsem je větou, že to buď vyjde příště nebo napotřetí. 🙂

Poté co se narodila Natálka jsem jí byla tak unešená! Stala jsem se mámou a tento přerod byl v mém životě jedním z těch nejvýznamnějších. Cítila jsem se najednou tak dospěle, šťastně, naplněně. Přišlo mi, že můj život bez dítěte byl úplně jiný a strašně prázdný. A ačkoliv jsem ze začátku byla děsně nejistá, bála jsem se, učila jsem se, jak s miminkem zacházet a jak s ním mám komunikovat, pochopila jsem, že můj život získal smysl. Ten smysl, který jsem občas hledala. Do té doby byly mé dny občas velmi nenaplněné. Prostě jsem se ráno vzbudila a neviděla jsem před sebou žádný cíl. S Natálkou jsem tento pocit ještě nezískala. Každý den má význam, každý den se stane něco nového…

Po narození Natinky samozřejmě velmi rychle přišly první dotazy ohledně toho, kdybychom se chtěli rozrůst ještě o dalšího člena. Vím, že některé čerstvé rodiče a především maminky tyto dotazy docela vytáčejí. Já se musím přiznat, že tento případ nejsem. Ačkoliv těhotenství a především porod není něco, co bych potřebovala ještě někdy zažít, hned druhý den po jejím narození jsem říkala, že druhé miminko přijde určitě brzy a že kdyby nebylo porodu, klidně bych měla dětí hodně, třeba i více než tři. 😀

V tomto svém názoru jsem se utvrzovala i první dny doma. Sice všechno bylo tak nějak náročnější, ale tolik lásky, kolik jsem pocítila s Natinkou, jsem opravdu nezažila a říkala jsem si, že bych tohle všechno chtěla určitě ještě jednou. 🙂 Dokonce jsem věkovou hranici mezi dětmi i snížila na rok a půl, aby byly sobě prostě blízko. Jenže víte jak to je, když si něco řeknete, nakonec to dopadne všechno jinak a taky svou roli zahraje osud. A já na osud dost věřím.

Možná teď čekáte velké odhalení v podobě toho, že jsem opět v tom a čekám miminko. Ale opak je pravdou. Miminko mám jedno a po půl roce s touhle dračicí jsem si jistá, že další přírůstek dlouho nepřijde. 🙂 Věková hranice mezi mými dětmi se skoro každým dnem zvyšuje a já si dokonce i někdy říkám, že mi Natalinka bohatě stačí a sourozence jí nedopřeji. 😀 Některé dny jsou totiž opravdu náročné a já nedělám nic jiného, než že ji dělám šaška pro pobavení a zábavu. Aktuálně se držím názoru, že bych mezi dětmi chtěla 3-4 roky rozestup. Protože to už bude Naty snad trochu rozumná a člověk ji vysvětlí, co se najednou děje a proč už ona není středem pozornosti sama, ale že se o ni musí prostě dělit. Taky by to mohla být i moje pomocnice a navíc už bude v tomto věku chodit do školky, takže se budu moct přes den věnovat miminku a dostatečně si jej užít, aniž bych měla pocit, že toho druhého šidím… Ale jak říkám, já věřím na osud a ten si někdy s našimi představami dělá co chce. 🙂 Další mímo prostě přijde ve chvíli, kdy přijít má anebo třeba nepřijde. Kdo ví. Teď jsem naprosto šťastná s jedním dítětem a je mi takhle moc fajn. 🙂

Kolik dětí byste chtěli mít vy a jaký věkový rozdíl vám přijde nejlepší? 🙂

 

v Jarní recepty, Lehké, Letní recepty, oslavy, Párty, Pečivo, Předkrmy, Pro děti, Pro těhotné, Veganské, Vegetariánské

Dokonalá bruschetta s avokádem, rajčátky a bazalkou

Kdybych nebyla Češkou, byla bych Italkou! Tomu věřím. Jinak si nedokážu vysvětlit, jak je možné, že italskou kuchyni tak miluji. 🙂 Těstoviny, rajčata, bazalka, italské sýry, Prosecco a Primitivo! Tohle prostě vystihuje léto, kterého se už nemůžu dočkat. 🙂

  

Ingredience na 2 porce

250 g cherry rajčat různých barev

2 avokáda

10 plátků bagety

1 stroužek česneku

olivový olej

sůl

balsamikový ocet

šťáva z půlky citrónu

bazalka

 

  1. Plátky bagety pokapejte olivovým olejem a dejte ji rozpéct do zlatava do trouby.
  2. Rajčátka rozkrojte napůl a v misce či hlubokém talíři je smíchejte s 1 kávovou lžičkou olivového oleje, špetkou soli a 1 kávovou lžičkou balsamica.
  3. Avokáda vydlábněte ze slupky, dejte je do misky a vidličkou je romačkejte. Přidejte špetku soli, citrónovou šťávu a hrst najemno posekané bazalky a promíchejte.
  4. Rozpečené plátky bagety potřete česnekem, na ně naneste avokádovou směs, na avokádo položte rajčátka a nakonec ozdobte bazalkou.

v Jarní recepty, Lehké, Oběd, Párty, Pečivo, Pro děti, Pro těhotné, Vegetariánské

Velikonoční quiche

Co se týče Velikonoc, nejsem jejich nadšenec. Nejsme věřící, takže z tohoto pohledu jsme tyto svátky nikdy neslavili, nicméně vždy se u nás doma barvila vajíčka, pekl mazanec, beránek a na Zelený čtvrtek se jedlo něco zeleného. Většinou to byl špenát, klasika.

A právě tohohle zeleného dne se držím a snažím se, abych něco v této barvě snědla. Musím se však přiznat, že v kuchyni netrávím od narození Natalinky tolik času, kolik jsem zde trávila, a tak vše co připravuji musí být maximálně jednoduché. Úplně nejlepší je, když daný pokrm můžu strčit do trouby. Za prvé se mi pečenou dobrotou krásně provoní byt, tak domácky… Nevím, jak vy, ale já to miluju. Vůně jídla linoucí se z kuchyni je jednou z nejkrásnějších vůní podle mne.

A protože po několika katastrofách už tolik neexperimentuji, rozhodla jsem se, že pro tentokrát se nechám inspirovat receptem od někoho, jehož receptům fakt věřím. Jedním z těchto lidí (foodblogerů) je Kateřina Winterová. Pokud vám toto jméno nic neříká, pak vám připomenu skvělý pořad na České Televizi – Herbář. Už víte? 🙂 Katka má recepty na Tchibo blogu a přesně tam jsem našla jarní a dostatečně zelený quiche a protože já „kyše“ miluju a jsou navíc dost jednoduché, rozhodla jsem se, že tento recept vyzkouším.

Recept jsem si tedy mírně poupravila, přidala jsem kousek nivy a místo kopřiv, které jsem nesehnala, jsem použila špenát. Jo a taky jsem neměla hodinu čas, abych nechala těsto odležet, prostě matka, co nemá čas a dělá všechno na poslední chvíli. 😀

Upřímně, už po přečtení receptu jsem si byla jistá, že to bude hrozně dobrý, ale výsledný koláč mě překvapil víc než jsem čekala. Spojení tvarohu, Lučiny, medvědího česneku a v mém podání ještě špenátu a nivy bylo naprosto dokonalé. Takže krátce po upečení jsem rychle spořádala dva kousky. No a bylo to tak dobrý, že jsme jej slupli s Jirkou na večeři jako malinu. 😀
Vzhledem k tomu, že tento koláč u vás na Instagramu vzbudil dost zájem a několik z vás si psalo o recept, originál najdete zde.

A mnou trošku pozměněný recept je tady:

Ingredience

Těsto

280 g hladké špaldové mouky

140 g studeného másla

80 ml studené vody

sůl

 

Náplň

200 g Lučiny

100 g tučného měkkého tvarohu

100 g nivy

2 vejce

250 ml bio plnotučného mléka

100 g listů medvědího česneku

hrst čerstvého špenátu

čerstvě mletý pepř

sůl

  1. Nejprve připravte těsto. Do mísy od robotu dejte kousky másla, mouku, vodu a sůl.
  2. Robota nechte cca 5-10 minut zpracovat těsto.
  3. Těsto nechte nejlépe 1 hodinu odležet v lednici.
  4. Troubu předehřejte na 200 stupňů.
  5. Po hodině těsto vyválejte do kruhu a vtlačte do koláčové formy, přebytky odřízněte.
  6. Těsto propíchejte vidličkou a položte na něj pečící papír a na něj luštěniny, aby se těsto při pečení nenafouklo.
  7. Těsto dejte péct na 20 minut do trouby.
  8. Mezitím připravte směs. Medvědí česnek pokrájejte na větší kousky, špenát také.
  9. Medvědí česnek i špenát přendejte do mísy, přidejte tvaroh, Lučinu, mléko, sůl, pepř, vejce a nadrobte i nivu.
  10. Vše důkladně promíchejte.
  11. Poté, co je těsto předpečené jej nechte chvíli vychladnout a poté na těsto přendejte připravenou směs.
  12. Pečte na 180 stupňů cca 30 minut.
  13. Podávat můžete ihned po upečení teplé, ale koláč je skvělý i studený.

Elite Bloggers – Content Marketing

v Zdraví a krása, Život, Život mámy

Jak o sebe pečuji?

Dost často se mě někdo ptá, kam chodím do kadeřnictví, jak pečuji o své vlasy, co používám za masku a tak podobně. No a já si řekla, že je tedy konečně čas na „seriál“ o tom, jak se o sebe starám. 🙂 Musím se přiznat, že žádná velká fintilka nejsem. Ne, že by mě to nebavilo! Baví mě to moc, ale jsem na to dost líná! 😀 A taky za kosmetické procedury a drahou kosmetiku obecně nejsem moc ochotná utrácet peníze… Nicméně se chci cítit a vypadat relativně dobře a nechci se stát jako máma na mateřské, která na sebe nemá zas až tolik času, „zanedbanou“. Nemyslete si však, že každý den vypadám jako ze žurnálu, ba právě naopak. 😀 A kór když jsem jen doma, to se ani nemaluju, protože je to prostě zbytečný. 🙂

Péče o vlasy

Rozhodla jsem se, že to vezmu od shora dolů, takže první o čem se chci zmínit jsou mé vlasy. 🙂 Na vlasech si dávám asi nejvíce záležet a návštěva kadeřnictví je pro mě obrovský relax! Toho bych se prostě nedokázala vzdát. Miluju vůni šampónů a miluju vůni mých vlasů poté co opustím ono magické místo. Na každou návštěvu salónu se snažím náležitě připravit a v hlavě mám vždy určitou představu, jak by měly mé vlasy vypadat. Dost často a dost ráda experimentuju, ale jen tak lehce. Výrazně barevné vlasy a razantní ostříhání u mě nečekejte. Většinou se jedná o odstín barvy, ten ráda měním. 🙂 Barva a střih vlasů vás totiž může ihned změnit. A to já mám prostě občas ráda. Kór se změnou ročního období. Jinou náladu na své vlasy mám na podzim a v zimě, to je většinou ztmavuji a naopak s příchodem jara barvu zesvětluji. 🙂 Dlouho jsem v Brně hledala kadeřnictví, kde bych nenechala půlku své výplaty, ale zároveň bych byla spokojená. Až jsem se seznámila s Marťou Mamachefem a ta mi poradila salón, kam ona chodí už dlouho. Po první návštěvě jsem si byla jistá, že tam půjdu prostě znovu, na druhé návštěvě se mě navíc ujala má jmenovkyně Kačka a tak jsme si sedly, že jsem už u ní v „trvalé péči“ zůstala. 🙂 No a protože se mě po každé mé návštěvě ptáte, kam to teda chodím, tak je to Ka studio na ulici Jungmannova. 🙂 Co se týče domácí péče o vlasy, tak jsem dala na rady své kadeřnice a používám přesně to, co ona v salónu a to je značka L’Oréal Professionnel. Konkrétně se o přípravcích na vlasy a o tom, jak je používám, budu zmiňovat v samostatném článku, takže si na něj počkejte. 🙂

Péče o pleť

Asi se teď budete hodně divit a já budu za exota, ale nikdy, opravdu nikdy jsem nebyla na kosmetice. Tak nějak jsem se k tomu prostě nedokopala, ačkoliv to v plánu a v hlavě pořád mám! Zatímco moje kamarádka chodí na kosmetiku jednou měsíčně, já jsem na tohle lenoch. Určitě je to i tím, že jsem chození na tuto proceduru ještě nezahájila, neboť věřím, že až půjdu jednou, budu chtít chodit opakovaně. 😀 Ale na některé věci potřebuju prostě čas. 🙂 A tak si dělám aspoň domácí kosmetické rituály, které zahrnují očištění pleti, nanesení masky, smytí masky, nanesení krémů, popřípadě olejíčku a to je vlastně všechno. Nepoužívám mnoho krémů ani rádoby zázračných přípravků, ale i o tom se chystám napsat samostatný článek. 🙂 Jo a péče o obočí? No tak tohle je dost vtipné. Obočí si moc neupravuju, ani tedy necítím potřebu. 😀 Jen občas si jej vytrhám u kořene nosu, jinak na to teda dost peču, protože to co? Protože to bolí! 😀

Péče o tělo

A jsme zase u mé zdechlosti. 😀 Tohle bude velmi krátký odstavec. 🙂 Co se týče péče o tělo, používám sprchový gel ve sprše, někdy ani to ne, sem tam použiju nějaký krém na tělo po osprchování, ale je otázkou, jestli si na to vzpomenu a jestli se mi taky chce, že jo. 😀 Co se však snažím dodržovat, je mazat si problémové partie olejíčkem či krémem pro zpevnění a proti celulitidě. Ne, že bych tomu nějak extra věřila, přeci jen je lepší určitě dané oblasti udržovat cvičením, ale mám prostě aspoň pocit, že se snažím něco dělat. 😀

Péče o ruce

Bývaly doby, kdy jsem se svým rukám skoro nevěnovala. Jediné, co jsem třeba dělala, bylo to, že jsem si sem tam nalakovala nehty. Mám s nimi však docela problém. Třepí se a lámou. Vyzkoušela jsem na to už mnoho přípravků a stejně nic nepomohlo. Až když jsem se rozhodla, že budu pravidelně chodit na manikúru a vyzkoušela jsem techniku P-shine, jsem zjistila, že tohle mým nehtům konečně svědčí, a tak teď praktikuji tuto prodceduru každý měsíc. Nemůžu však používat laky na nehty a už vůbec ne odlakovač, protože to mé nehty zase ničí a navrací do původního stavu lámavosti. 🙁 Kromě péče o nehty používám na ruce každý večer vyživující krém, protože je to prostě potřeba, především v zimních měsících, kdy kůže dostává mrazem dost zabrat.

Péče o nohy

Své nohy jsem dost dlouho zanedbávala. V létě jsem povětšinou nosila tenisky, takže ani tato sezóna a otevřené boty nedohnaly k tomu, abych si zašla na pedikúru. Ale jak tak přicházel čas porodu, říkaly mi holky kolem mě, že na pedi chodí pravidelně, a tak jsem se i já k tomuto odhodlala. Pravdou totiž je, že jsem se prostě styděla někomu ukazovat svá chodidla, ale bylo to prostě a jednoduše zbytečné. A od té doby chodím pravidelně a jsem za to dost ráda. Jak říká Kačí Smooth, není nic lepšího než se nestydět za své nohy. 🙂 Doma se nicméně nohám moc nevěnuji, maximálně občas paty namažu krémem. 🙂

Takže to by byl můj výčet jednotlivých oblastí. Myslím si, že je to docela v pohodě, ale je pravdou, že sama cítím, že bych se sobě mohla věnovat více. Především se chci konečně dokopat k tomu, abych šla na tu kosmetiku a pak bych chtěla pravidelně, 1x do měsíce chodit na masáž. 🙂

A jak o sebe pečujete vy? Stíháte to s dětmi?

 

v Dezerty, Jarní recepty, Lehké, Párty, Pečivo, Pro děti, Sladké, Snídaně, Vegetariánské

Banana bread s čokoládou, jogurtovým mascarpone a borůvkami

Banánový chlebíček je jedním z nejjednodušších a taky nejlepších receptů na sladkou buchtu. 🙂 Osobně mi banana bread chutná nejvíce s mandlovým máslem a borůvkami, ale i s jogurtovým mascarpone s javorovým sirupem a borůvkami je to naprostá dokonalost. 🙂

Ingredience na banánový chlebíček

5 zralých banánů

450 g špaldové hladké celozrnné mouky

2 kávové lžičky kypřícího prášku

100 g třtinového cukru

100 g 80% čokolády nasekané na kousky

1 kávová lžička mleté skořice

2 kávové lžičky vanilkového extraktu

špetka soli

170 g rozpuštěného másla

2 vejce

mandlové plátky na posypání

250 g mascarpone

150 g bílého jogurtu

javorový sirup

borůvky

 

  1. Troubu předehřejte na 180 stupňů.
  2. Banány rozmixujte na kaši.
  3. V míse spolu prošlehejte máslo a třitnový cukr.
  4. Poté přidejte banánovou kaši a vejce a opět prošlehejte.
  5. K tekuté směsi nyní přidejte mouku, sůl, kypřící prášek, čokoládu, skořici a vanilkový extrakt.
  6. Chlebovou formu vyložte pečícím papírem a přendejte do ní těsto.
  7. Chlebíček posypejte mandlovými plátky.
  8. Banana bread dejte nyní péct do trouby na 45 minut.
  9. Po upečení nechte chlebíček vychladnout a mezitím připravte mascarpone.
  10. Jogurt smíchetje s mascarpone a vyšlehejte obojí, aby v krému nebyly hrudky.
  11. Oslaďte dle chuti javorovým sirupem.
  12. Servírujte tak, že na plátek banánového chlebíčku naneste krém, přidejte borůvky a nakonec zakápněte sirupem. 🙂

 

 

Zavřít