Kategorie

Cestování

v Kde se dobře najíte?, Život, Život mámy

Tour de Brno se Smooth a Mamachefem!

Už se stalo tradicí, že se s Kačí Smooth jednou za čas navštívíme. A ještě větší tradicí se stalo to, že Kačka přijela s celou rodinkou do Brna. Tentokrát to bylo už potřetí po sobě. Co vám budu říkat, Brno ji prostě uchvátilo! A to mě neskutečně těší. Já jsem naopak totálně nadšená z Prahy. Mnohokrát jsem uvažovala o tom, že bych se do ní chtěla odstěhovat. Zatím se tak nestalo, ale víte jak to je, co není, může být. Anebo zůstanu navždy věrná Brnu. Kdo ví. 🙂

Vždycky se snažím vymyslet program tak, abychom toho co nejvíce ochutnali, ale také abych Kačce a Artymu ukázala různé kouty Brna. A tak většinou chodíme všude pěšky, povídáme si a procházky nám zpříjemňuje super kafe a hodně dobrý jídlo. 🙂 Tentokrát se k nám na celý víkend přidala i moje nejmilovanější druhá máma v Brně Marťa, která píše svůj nový krásný blog Mamachef, tak se běžte mrknout. 🙂

Ačkoliv se pokaždé snažím, abych rodince z Prahy ukázala co nejvíc nových míst, jsou prostě podniky, které navštívit musíme pokaždé. Prvním z nich je Bucheck! Petera a Zuzi znám už dlouho osobně, mám je moc ráda a co si budem povídat, jídlo co dělají, je prostě skvělý! Pro nás rodiče je to navíc super místo tím, že se můžeme najíst na stojáka venku. Když máte totiž dítě a je zima a to dítě vám v kočárku nebo nosítku usne, není nic horšího, než s ním jít do vyhřáté kavárny či restaurace, protože musíte řešit, jak to udělat, abyste jej vysvlékli z teplého oblečení a zároveň ho nevzbudili. To samozřejmě ale nikdy nevyjde, takže se dítě vzbudí a vy máte po klidu. 😀

U Buchecka jsme si tentokrát dali klasiku – trhané vepřové a grilovaný sýr. Jo a taky ty nejlepší hranolky v celým Brně. Nekecám! 🙂 A bylo to nebe v hubě. To taky nekecám! 🙂

Po dobrém pozdním obědě jsme všechny tři mámy dostaly chuť na kafe, a tak jsme procházkou došly ke Kafecu, kde dělají kávu opravdu skvělou. Capuccino zde dostanete z celých 15 g kávy a ne jen ze 7 či 8 gramů. 🙂 Když jsem tuto informaci zmínila, tak se Kačí úplně nadchla a bylo jasno. No a protože nám děti stále spaly, tak jsme si nechaly udělat kafe a Arty chai latte s sebou a šli jsme se projít centrem města.

Když už se začalo stmívat a nás začaly zebat i palce na nohou, rozhodli jsme se, že se půjdeme zahřát někam dovnitř. Nakonec jsme zvolili kavárnu Flexaret, ve které jsme už byli minule, ale rozhodli jsme se pro ni z toho důvodu, že to má můj muž kousek z práce, a tak se k nám mohl přidat. Navíc jsme si byli jistí, že tam nebude tak narváno, jak v centru města. 🙂 Ve Flexaretu jsme si pak dali pivo, někdo alko, někdo nealko, povídali jsme si, smáli jsme se, hráli si s našimi dětmi a nakonec dorazil i Jirka a Majk, což je manžel Marti. Byl to moc hezký závěr pátečního odpoledne a my se těšili na další den. 🙂

    

V sobotu jsme naši mimitour začali bez Marti, protože šli s Majkem a Mikinkem na oběd k babičce. Byla docela zima, ale i tak jsme si řekli, že by bylo fajn se projít, a tak jsem zvolila Lužánecký park, což je prý nejvýznamnější brněnský park, který se nachází kousek od centra. Na jaře, v létě i na podzim zde potkáte mnoho lidí. V zimě v sobotu zde nebyla skoro ani noha. 🙂 A tak jsme měli park skoro jen pro sebe. 🙂

Po chvilkové procházce jsme se vydali na oběd do Sborovny. Tuto restauraci jsem měla moc ráda. Chodívala jsem zde na oběd, když jsem pracovala kousek od ní. Po necelém roce mě ale dost zklamala, jídlo bylo horší kvality a mně bylo dost smutno, že jsem nám pro oběd nezvolila něco lepšího. 🙁 Sborovnu tedy bohužel doporučit nemohu.

Po obědě jsme se vydali opět procházkou přes Veveří směr Úvoz do kavárny Koffein. Já tam totiž ještě nebyla, a tak to byla super možnost jít ji vyzkoušet. Navíc jsem tuto část Brna Kačí a Artymu ještě neukázala, takže to byl jasný plán. 🙂 Musím říct, že interiér je krásný a kafe bylo suprový. 🙂 Do Koffeinu pak dorazila i Marťa s Majkem a Mikinkem. Ti na nás však nakonec počkali venku, protože Mikinek spal v kočárku a už jsem popisovala výše, jaké je to dilema, když máte spící dítě v kočárku a máte jít do vyhřáté kavárny. Radši prostě vezmete kafe s sebou a jste venku. 🙂

Po dobré kávě jsme se šli opět projít, opět do centra, protože jsme potřebovali koupit plínky pro naše miláčky. Během cesty začal trošku padat sníh a my si užívali skvělé podvečerní atmosféry.

Potom, co jsme vyřídili drogerii, jsme zamířili do skvělého brněnského podniku Kafe a Kobliha na akci, která nesla název Pivo a langoš a bylo to naprosto skvělé. Já teda čekala, že to bude spíš hipsta akce plná mladých lidí, ale ze začátku po 18. hodině se tam objevili hlavně rodiče s dětmi, takže jsme sem docela zapadli. 😀 Langoše i pivo byly naprosto dokonalé a všichni jsme se celkem přejedli, jak jinak. 😀

Už cestou do Koblihy docela sněžilo, ale jakmile jsme vyšli a zamířili domů, začalo sněžit dost. 🙂 Ale byl to ten mokrý sníh, takže jsme spíš zmokli. 😀 Kačí pak nenapadlo nic jiného, než kreslit po autech. To asi to pivo nebo co. 😀

 

V neděli jsme se všichni už tradičně sešli na pozdní snídani nebo spíš oběd, takže prostě brunch v Brunche’s a bylo to opět dokonalý! Jídlo úžasný, bezová limonáda skvělá a káva taky super. Krom toho, že jsme si ještě užívali poslední chvíle spolu, jsme se my mámy stihly i vyfotit s našimi miminky a řeknu vám, že vyfotit se v takovém počtu je už dost náročná disciplína! A tak vznikly méně povedené i více povedené snímky. 😀 Nakonec jsme se po třech hodinách rozloučili, my Brňáci jsme zamířili domů a Pražáky čekala dlouhá cesta do stověžaté matičky Prahy.

Byl to zase naprosto úžasný víkend plný skvělého jídla, smíchu, zábavy, dětí, lásky, radosti… Prostě to byl krásný čas a já už se nemůžu dočkat, co podnikneme zase příště. 🙂

P.S. Jsem moc ráda, že jsme se takhle sešli a že nás to spolu baví. Je skvělý i to, že máme děti kousek od sebe, a tak si spolu v budoucnu snad vyhrají a bude skvělý pozorovat, jak rostou a kamarádí se stejně jako jejich rodiče. 🙂

No a tady máte ty naše společné fotky. Některé jsou opravdu vtipné. 😀

Nakonec se ale přece jen zadařilo. 🙂

A my s Kačkou jsme se musely vyfotit ještě do naší těhotensko-mateřské sbírky tak jde čas. 🙂

 

 

 

 

v Jídlo, Kde se dobře najíte?, Život, Život mámy

Návštěva Kačí Smooth Cooking v Brně – city a café tour s kočárky

Jestli si myslíte, že v blogerském světě vládne pouze závist, jste na omylu. I v dnes ve vysoce konkurenčním blogosvětě lze nalézt i velké a upřímné přátelství. Alespoň mně se to povedlo… Kačku Smooth jsem poprvé na vlastní oči uviděla v roce 2015 na jedné food blogerské akci. 🙂 Musím se přiznat, že mi na první pohled nepřišla vůbec sympatická. 😀 😀 Když to teď píšu, musím se fakt smát, nicméně chci tím jen říct, že první dojem může být fakt dost často mylný… Na té food akci jsme se spolu ani moc nebavily, ale pak jsme se začaly navzájem sledovat, občas jsme si napsaly a po několika osobních setkáních jsme obě zjistily, že toho máme víc společného, než jsme si myslely. Je to teda dost divný psát za obě, ale věřím, že to tak cítí i Kačí. 🙂

Setkání s Kačkou pro mne bylo vždycky velmi obohacující. Myslím, že jsem snad nepotkala tolik cílevědomého, pracovitého, inspirativního člověka, co svou práci dělá s takovým zapálením. Není se tedy čemu divit, že se pro mne stala brzy velkou inspirací. 🙂 Když mě však nechala proniknout i do jejího soukromého světa, pochopila jsem, že je to má spřízněná duše a že jsme si více podobné, než bych čekala. 🙂 Proto mne hodně dlouho mrzelo a mrzí mě to vlastně dodnes, že já bydlím v Brně a Kačí v Praze a vidět se můžeme pouze občas. Myslím si, že kdybychom žily v jednom městě, vidíme se spolu několikrát týdně, protože nás už nespojuje jen blogování či jídlo, ale podobný pohled na svět, život a také naše nové mama role. O to víc se však vždy těším na společné chvíle. 🙂

Tentokrát se celá rodinka Kuranovců vydala za námi do Brna, a tak jsem měla za úkol vymyslet, kam je všude vezmu. Kdybychom byli bez dětí, bylo by to o dost jednodušší, ale vymýšlet návštěvu různých kaváren či bister s dvěma miminky a kočáry je poněkud oříšek. 🙂 První zastávkou byla nově otevřená kávarna Sorry, pečeme jinak. Za prvé to mám blízko od místa, kde bydlím, za druhé je to novinka v Brně, za třetí se mi moc líbí interiér, za čtvrté se tam vlezou při dobré vůli dva kočárky a za páté jsou jejich dorty prostě moc dobrý. 🙂 V Sorry jsme se tedy s Kačkou, Artym a miláčkem Tobíkem sešli, dali si dortík, kafe a vodu a povídali jsme si o novinkách v našem životě. Naše debaty jsou teď nečekaně založeny na povídání o našich dětech a o starostech i radostech s nimi. 🙂 Kačí s Artym už jsou rodiče půl roku, takže toho mají už mnoho ozkoušeno a já se od nich vždycky dozvím spoustu zajímavých informací, ze kterých pak čerpám. 🙂 Po 16. hodině se k nám připojil i můj muž a vyrazili jsme se všichni projít už potemnělým Brnem…

Vzhledem k tomu, že jsme si sezení užili až až a děti v kočárcích spaly, návštěva dalšího podniku, kde bychom si sedli už moc nepřicházela v úvahu, a tak jsme na Pekařské v bistru Vietnamské bagety koupili bagety a šli jsme před kavárnu Flexaret, kde jsme si venku bagetu snědli a z Flexaretu kluci přinesli pivko, pro nás holky samozřejmě nealko. 🙂 Bylo to moc fajn, stát takhle na stojáka před kavárnou na ulici, pít pivo, jíst bagetu, povídat si a smát se. 🙂 Poté se už ale blížila 19. hodina a všichni jsme usoudili, že už je čas jít s miminkama domů. 🙂

Další den jsme s Kačí a její rodinkou měly sraz v kavárně Kafe a Kobliha, která je vlastně taky novinkou mezi brněnskými podniky. Opět jsem tento podnik vymyslela strategicky, měli jsme to kousek od mého bydliště i od hotelu, kde Kačí s Artym a Tobíkem byli ubytování, bylo to cestou do centra a vlezli jsme se sem s dvěma kočárky. Tady jsme si dali skvělou koblihu, já měla s arašídovým máslem a rybízovou marmeládou a byla naprosto dokonalá a poté jsme pokračovali zase o dům dál. 🙂 Ten den nebylo moc hezké počasí, poprchalo a bylo pochmourno, ale to nás neodradilo od toho, abychom si dali procházku po centru Brna. Šli jsme do Denisových sadů, pak kolem Petrova, skrz Zelňák na Římské náměstí, poté na Moravské náměstí, přes Českou na Svoboďák a z Dominikánského náměstí jsme se vydali opět na Zelňák, protože jsme měli v plánu oběd u skvělého Buchecka! 🙂 Při této procházce jsme už viděli, jak se připravují stánky na vánoční trhy a také už se zdobil strom na Svoboďáku. U Buchecka se k nám přidal na chvilku zase můj manžel, protože Kačka s Artym tu byli v týdnu a Jirka musel chodit do práce. Po práci nebo v obědové pauze se k nám nicméně vždycky připojil. 🙂 A tak jsme si všichni čtyři mohli vychutnat dokonalý bůček a uzené koleno v perfektní housce a ty nejlepší domácí hranolky, které lze v Brně ochutnat.

Po tomto gurmánském zážitku jsme už byli však unavení a taky se svého obědu začaly dožadovat miminka, takže jsme si šli sednout do Podniku. Tuto kavárnu opět doporučuji, vejdou se sem dva kočárky v pohodě a obsluha se na vás nedívá, jako že jste zešíleli. 🙂 Přes poledne tu navíc není ještě tak narváno jako později odpoledne či večer, takže nás snad za mimča ani nikdo neproklínal. 😀 V Podniku jsme si dali čaj a opět jsme si povídali, opět hlavně o dětech a po hodince a půl se k nám přidal na chvilinku můj muž. To už jsme se však museli rozloučit, protože jsme museli jít s Natinkou na kontrolu kyčlí do Bílého domu.

Další den jsme se potkali až později odpoledne, protože i já i Kačka s Artym a Tobíkem měli svůj program. Sešli jsme se tedy až ve 4 odpoledne a protože jsme měli centrum prochozené, rozhodla jsem se, že Pražáky vezmu na procházku na Veveří a zajdeme do úžasné mini kavárny a obchůdku s dobrotami Marináda Store. Vzhledem k tomu, že Kačka s Artym měli velký oběd, tak si zde dali jen něco teplého na zahřátí, já ochutnala maxi makronku a můj muž si dal sendvič se šunkou a nějakým sýrem a svařák. V Marinádě je to však fakt malinkaté, takže s kočárky bychom se sem nevlezli, a tak jsme zase stáli venku před kavárnou a povídali jsme si. Potom se nám vzbudily obě děti a my se rychle rozmýšleli, co dál, protože se opět dožadovaly pozornosti. 🙂 Takže jsme to vzali opět přes město a nakonec jsme po přemýšlení, kde bychom zaparkovali dva kočárky skončili opět ve Flexaretu a tentokrát jsme šli dovnitř. Dali jsme si zase pivo, my s Kačkou samozřejmě nealko, a taky jsme ochutnali pomazánku s chlebem. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem měla hlad, ale ementálová pomazánka byla úžasná a chleba, který byl k ní byl taky vynikající. No a protože už se zase nachýlila pozdní 19. hodina, tak jsme poklidně dojedli a dopili a naše kroky nás zavedly domů a Kačí, Artyho a Tobíka do hotelu. A čekal nás poslední den.

Ve čtvrtek už Kuranovi jeli domů, ale domluvili jsme se, že ještě než se dají na cestu po D1, zajdeme si opět do Brunche’s na brunch. 🙂 Já s Natálkou už ráno jela k mojí milé Marti (foodblog Coudy’s Cookies) a malému Mikinkovi a ve 12 jsme se všichni sešli v Brunche’s. 🙂 Tam jsme si dali každý nějakou jinou dobrotu, limonádu a kafe. Já měla lívance se zakysanou smetanou a ovocem a pak sendvič s pražskou šunkou a sýrem. Samozřejmě jsem to všechno nesnědla, takže jsem si nechala půlku sendviče zabalit domů. Obojí však bylo naprosto dokonalé a za tu cenu 90 korun to bylo fakt jako za hubičku. Brunche’s mám moc ráda, ale bohužel to mám ze svého bydliště docela daleko, takže je pro mne návštěva zde dost výjimečná, ale zato si to vždy naprosto užiju. 🙂 Naše debata byla samozřejmě zase o dětech, protože všechny tři máme miminka, která jsou od sebe o 2 měsíce. Tobí má nyní 6 měsíců, Mikinek 4 a Natálka 2 měsíce. 🙂  Během návštěvy v Brunche’s mi zároveň napsal můj brácha, že se mi narodila neteř, takže to byl krásný okamžik, který se mnou holky, miminka a Arty sdíleli. 🙂 Nakonec jsme se všechny tři spolu vyfotily, abychom měly památku a pak už nadešel ten smutný čas loučení a Kačí se s Artym a Tobíkem vydali domů do Prahy.

Musím říct, že ty 4 dny, kdy tady Kačenka byla, byly naprosto super a velmi nabíjející a motivující, protože ona je prostě fakt velmi inspirativní, nejen co se týče blogerství, ale i přístupu k životu. Na druhou stranu to pro mne bylo i velmi náročné, protože nejsem zvyklá trajdat s kočárkem a Natálkou každý den několik hodin. Nicméně pravdou je, že se mi už v pátek stýskalo a těším se na další shledání, které bude snad už za měsíc. 🙂

v Cestování, Kde se dobře najíte?, Tipy na výlet

Bratislava

Bratislava je hlavní město našeho sousedního státu Slovenska a je také jeho největším městem. Bratislava se nachází na jihozápadě, při hranici s Maďarskem a Rakouskem. Protéká zde řeka Dunaj a žije zde přes 400 tisíc obyvatel. Nejznámější památkou a také dominantou města je Bratislavský hrad.

V Bratislavě se všechno zajímavé nachází v samotném centru. Jak podniky, kde se dá dobře najíst, tak památky. Navštívit zde můžete Starou radnici, Michalskou bránu, Grasalkovičův palác, Katedrálu sv. Martina, Františkánský kostel nebo třeba Kostel sv. Alžběty. Kousek od centra se také nachází zřícenina hradu Devín, který stojí také za návštěvu.

My se hojně prošly centrem města, poté jsme se procházeli kolem Dunaje a také jsme samozřejmě navštívili Bratislavský hrad. A když zapadá slunce, je to tady romantika jako blázen a co teprve večer.

Kde se ubytovat?

Já osobně doporučuji Dunajský pivovar. Nachází se zde jak restaurace, tak krásný botel. Pokoje jsou krásné a čisté a ty v přízemí mají i přístup na terasu či jak se to dá nazvat. 🙂 No a ten večerní výhled na Hrad, to je prostě něco. Musím říct, že jsem z ubytování byla vážně nadšená a připadala jsem si skoro jako u moře. 🙂

 

Urban House

Laurinská 14

bistro, kavárna, bar

 

Urban House je mladší sestrou podniku Urban Space, který jsme také navštívili. Podniky jsou dost podobné, stejně tak jejich nabídka. Urban House nás nicméně učaroval. Jde o jeden velký prostor s posezením i venku a mají zde snídaňovou a pak celodenní nabídku. Pokud přijdete v čase snídaně, dostanete jen její nabídku. Pokud však přijdete později, už si můžete vybrat ze stálého jídelního lístku. My vyzkoušeli jak snídani – fluffy lívance s malinami a English breakfast, tak i jídla ze stálého menu – fish and chips a všechno bylo naprosto dokonalé. Také cheesecake ve skleničce nás nadchnul. Ledový čaj jakbysmet. Upřímně, musela bych mít celý týden na to, abych ochutnala všechna jídla a věřím, že by to stálo za to. Prostor je navíc naprosto úžasný. Skoro bych řekla, že tady nenajdete dva stejné stoly a dvě stejné židle. 🙂 No prostě za mě má tento podnik 10 bodů z 10. 🙂

Koun

Paulínyho 1

zmrzlinárna

 

Koun je zmrzlinárna, která má na Foursquare velmi dobré hodnocení, předpokládali jsme tedy, že zde ochutnáme tu nejlepší zmrzlinu v celé Bratislavě a nemýlili jsme se. Koun je maličký podnik, kde je několik málo stolečků. Můžete si zde dát dezert anebo právě zmrzlinu. O oblíbenosti tohoto místa svědčila fronta, kterou jsme na zmrzlinu museli vystát. Mají zde jen 5 či 6 příchutí, což mě trošku mrzelo, protože jsem si dost obtížně vybírala, ale nakonec jsem zvolila smetanovou a a pak ještě jeden druh, ale nemůžu si vzpomenout jaký. Můj muž si poručil sexy čokoládu a rumovou a zaculil se na slečnu zmrzlinářku, takže dostala dvojnásobnou porci co já. 😀 Pak se mu to trochu vymstilo, protože se zmrzlina roztíkala rychleji než dokázal jíst. Na zmrzlinu tedy rozhodně jděte sem a hezky se usmívejte na obsluhu. 🙂

Soho

Dunajská 20

Bistro&Coffee

 

Do Soho jsme zavítali jako do úplně posledního podniku chvilku před naším odjezdem. Soho se dělí na dvě části, kavárnu a bistro, ale je to vlastně propojené. I v kavárně dostanete jídlo a i v bistru dostanete kávu. 🙂 My seděli v bistru, které je krásné, čisté a minimalistické. Specializují se tady na asijskou kuchyni a vaří fakt výborně. Já si dala rýžové nudle s restovaným hovězím, manžel měl kuřecí kousky v kokosovém mléce s jasmínovou rýží. K tomu jsme si dali domácí limonádu a musím říct, že lepší závěr našeho výletu jsme si nemohli přát, všechno bylo dokonalé. 🙂 Sem tedy určitě ano! 🙂

Bratislava je krásné romantické město, které rozhodně stojí za návštěvu, takže pokud jste tam ještě nebyli, rozhodně se sem podívejte! 🙂

v Cestování, Kde se dobře najíte?, Tipy na výlet

Kutná Hora

Kutná Hora je krásné město, které se nachází ve Středočeském kraji a je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Jak již název napovídá v dobách minulých se zde kutalo (těžilo) stříbro a stříbrná ruda. Prý se zde vytvářela až třetina stříbra v rámci Evropy.

My jsme sem zavítali v neděli, kdy zde probíhalo Královské stříbření Kutné Hory. Tato gotická historická slavnost otevírá turistickou sezónu. Jde vlastně o návrat do 15. století, kdy město vítá svého krále Václava IV. s jeho dvorem. Akci doprovází bohatý jarmark, lidové veselice a série divadelních vystoupení krále s jeho dvorem. My jsme sem přijeli až kolem oběda, takže jsme toho tolik vidět nestihli. Pokud se sem plánujete podívat třeba až příští rok, určitě si tuto akci nenechte ujít. Návrat do historie má přeci jen něco do sebe. 🙂

No a co zde navštívit? Je toho tady hodně, takže jeden den je podle mě málo na to, poznat vše. 🙂 Určitě si nemůžete nechat ujít návštěvu Chrámu sv. Barbory a Katedrály Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele (obojí zapsáno v památách UNESCO), Kostnice a Vlašského dvora. Osobně nejsem moc fanoušek církevních staveb, takže mě osobně nejvíce nadchnul Vlašský dvůr. Je to totiž místo bývalé královské mincovny a královského paláce a uvidíte zde například to, jak se ve středověku razily mince. 🙂

Já musím říct, že mě Kutná Hora naprosto učarovala. Historické centrum je opravdu krásné, jak zmíněnými památkami, tak krásnými úzkými uličkami a najdete zde i několik míst, které se naprosto hodí pro nějakou tu romantickou chvilku. 🙂 Za mě Kutná Hora rozhodně stojí za výlet. 🙂

A kde se dobře najíte? 🙂

Restaurace Dačický

Rakova 8

Staročeská restaurace

Restaurace Dačický byla pro nás jasná volba. Má totiž nejlepší hodnocení na Foursquare a navíc zde vaří tradiční českou kuchyni. Také zde čepují i zajímavá piva, což je atraktivní pro mého muže. 🙂 Ihned po příchodu jsme pochopili, že je restaurace opravdu oblíbená, byla totiž úplně, ale úplně plná, a to jsme sem přišli asi tak v 14 hodin, takže žádný frekventovaný čas oběda. Naštěstí jsou zde na turisty připraveni a mají zde velkou zahrádku, tudíž jsme se v pohodě usadili. Jídelní lístek je dost lákavý, ale ve chvíli, kdy jsem uviděla svou milovanou koprovku jsem měla jasno. I když je pravda, že to byl trošku risk, ale vyšlo to. 🙂 Jirka vsadil na klasiku a dal si svíčkovou a byla taky výborná. Takže sem si určitě zajděte. 🙂

Kavárna na Kozím plácku

Dačického náměstí 10/5

Kavárna

Kavárnu na Kozím plácku mi doporučovalo jak Foursquare, tak i někteří z vás, co mě sledují na Instagramu. A tak bylo jasný, že sem jít prostě musíme. 🙂 Kávu zde připravují alternativním způsobem, ale můžete si zde dát třeba i horkou čokoládu a samozřejmě nějaký ten dortík. Já měla velké oči a myslela jsem si, že sním jeden kousek dortu sama. Nu, snědla jsem ho. Nicméně po tom velkém obědě jsem byla dost najezená a dortem jsem se ještě víc přecpala. Nutno podotknout, že byl naprosto dokonalý. Vlastně oba byly, jak lehoučký malinový, tak čokoládový. Prostě fakt pecka. 🙂 Sem tedy určitě ano!

V Ruthardce

Dačického náměstí 15

Stylová středověká restaurace

Do Ruthardky jsme zamířili na večeři, nicméně jsme byli tak najezení z obědu i dortíků, že jsme neměli kapacitu na něco těžkého či masitého, a tak jsme oba dva zvolili bezmasé jídlo. Mají tady samozřejmě klasiku a taky hodně masových jídel. Já si nicméně dala marinované tofu se zeleninou a kroupovým ragů a Jirka zvolil špecle s brynzou (jo, taky jsem mu říkala, že to určitě nebude lehký jídlo!). Moje jídlo bylo fajn, musela jsem si ho tedy trošku přisolit a připepřit a bylo o něco mastnější, než bych si představovala, ale bylo to dobrý. Sice jsem si představovala, že budu mít kousky tofu se zeleninou a k tomu kroupy, ne že to bude už zamíchané, ale prakticky mi to zas tolik nevadilo. Špecle s brynzou byly podle mého muže dobrý, ale strašně sytý, takže snědl jen polovinu. Ty si tedy dejte jen pokud budete mít obrovský hlad. 🙂

Na Pašince

Kaňk 40

Hostinec/restaurace

 

Do Pašinky jsme zavítali prakticky velkou náhodou a to ve chvíli, když už jsme se rozhodli, že se vydáme zpátky domů. Jenže bylo něco po poledni a říkali jsme si, že bychom si asi mohli dát ještě někde oběd. No a na Foursquare jsme našli tuhle restauraci. Byl všední den a skoro poledne, takže restaurace praskala ve švech, ale naštěstí měli i několik stolků se židličkami na zahrádce a tam jsme si také sedli. Nemůžu říct, co nabízejí na stálém menu, ale na tom poledním byla jedna polévka a asi 8 různých jídel ze kterých by si snad každý vybral. Já nicméně zvolila vepřovou pečeni s dijonskou omáčkou a hranolkami a Jirka si dal plněné knedlíky uzeným. Obojí bylo moc fajn, ale teda taková porce na denní menu mě dost překvapila, hlavně ta porce knedlíků. Jirka skoro polovinu nechal, protože toho bylo fakt dost a dost mastné, ale zase to bylo dost dobrý. Vařit tady rozhodně umí. 🙂 Jen je to trošku z ruky. 🙁

v Cestování, Kde se dobře najíte?, Tipy na výlet

Plzeň

Plzeň je statutární město, které leží v západních Čechách a je to také metropole Plzeňského kraje. Plzeň je navíc čtvrtým největším městem České republiky. Nevím, jak jste na tom vy, ale pokud si mám já spojit něco s tímto městem, je to Plzeňský pivovar a pivo Plzeň, které podle mne patří mezi jedno z nejlepších českých piv. Pivovary jsou však zde dva, ten druhý se jmenuje Gambrinus, což asi nemusím moc dlouho představovat, protože věřím, že značky českých piv znáte, i když pivo třeba nepijete. 🙂 Plzeň je však i průmyslovým a kulturním centrem a nacházejí se zde dvě vysoké školy – Západočeská univerzita a Lékářská fakulta Univerzity Karlovy. Plzeň je také rodištěm slavných loutek Spejbla a Hurvínka, o čemž jsem třeba já (ostuda!) vůbec nevěděla. 🙂

Já rozhodně doporučuji navštívit Plzeňský pivovar. Dělají se zde mluvené prohlídky, které trvají cca 2 hodiny a opravdu to stojí za to. Na konci trasy navíc můžete ochutnat nefiltrovanou Plzeň, kterou nikde jinde neochutnáte. 🙂

Pak je moc hezké centrum města, na náměstí Republiky navštivte gotickou Katedrálu sv. Bartoloměje a pokud budete mít sílu, vyjděte kostelní věží, protože ten výhled určitě stojí za to. Na stejném náměstí si prohlédněte i Plzeňskou radnici. Navštívit dále můžete Velkou synagogu, Starou synagogu či  Nový židovský hřbitov a pokud vás zajímá umění a divadlo, nenechte si ujít nějaké to představení v místním Divadle Josefa Kajetána Tyla. 🙂 Anebo se prostě jen projděte centrem a okolím, okolo centra totiž vede krásný park či sady s fontanámi, květinami a lavičkami, nachází se zde i tzv. Havlova lavička.

Kde se v Plzni dobře najíte?

Le Frenchie café

Smetanovy Sady 332/6

Kavárna

Le Frenchie je naprosto úžasná kavárna v centru Plzně. V létě si můžete vybrat, zda chcete sedět venku a pozorovat místní ruch anebo jestli si chcete užívat krásný design podniku. Je zde velmi milá obsluha, skvělé zákusky a výborná káva. My ochutnali křehký koláč s vanilkovým krémem a ovocem, ledovou kávu, ledový čaj a dva druhy slaného koláče. Všechno dopadlo na výbornou, takže si sem určitě zajděte, pokud budete v Plzni. 🙂

Lokál Pod Divadlem

Bezručova 34

česká kuchyně

V Lokále jsme se ocitli spíš náhodou. Lokály jsou totiž už v několika městech, mimo jiné i u nás v Brně a všechny by si měli držet stejnou kvalitu, tudíž jsme předpokládali, že nás tady nic nového nepřekvapí. Jenže tam, kam jsme původně chtěli jít bylo plno a protože bylo velké teplo, chtěli jsme si sednout někam, kde nám bude příjemně, a to Lokál splňoval, takže jsme dlouho nepřemýšleli a už si objednávali jídlo. Jak už jsem zmínila Lokál patří do sítě stejných restaurací Ambiente, takže všude byste měli dostat téměř to samé – kvalitní českou kuchyni. Můj manžel si zde dal pečená žebra a já, protože bylo opravdu horko a neměla jsem na nic moc chuť, jsem si objednala šopský salát. Počítala jsem však s tím, že já ochutnám od Jirky žebra a naopak on si ode mě dá salát. Salát bych hodnotila jako průměr, chybělo mi v něm dostatek zálivky, zato žebra byla skvělá. Téměř bez kosti, se silnou omáčkou a čerstvým chlebem. Navíc zde mají točeného Birella, takže jsem byla spokojená nad míru. 🙂

Byli jste už někdy v Plzni nebo se do ní teprve chystáte? 🙂

promo-image
v Cestování, Kde se dobře najíte?, Tipy na výlet

Český Krumlov

Tak a je tu další pokračování o naší dovolené v jižních Čechách, tentokrát to bude o Českém Krumlově. 🙂 Český Krumlov je město v Jihočeském kraji. Leží pod Blanenským lesem, protéká jím řeka Vltava a mnoho let bylo královským městem, konkrétně sídlem Vítkovců, pánů z Krumlova, Rožmberků, Eggenbergů a Schwarzenbergů. Historické centrum, které lemuje Vltava je od roku 1992 zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO. Podle některých je Krumlov hlavní město Šumavy. 🙂 Krásné staré město navíc vybízí k tomu, aby se zde točily filmy a pohádky. Točil se tu například Anděl Páně 2. 🙂

Navštívit zde můžete výše zmíněné historické centrum, ale také státní hrad a zámek Krumlov, který se řadí mezi nejvýznamnější památky středoevropské oblasti. Zámecký areál je pak nejrozsáhlejší areál ve střední Evropě. Tvoří jej totiž 46 budov a palácových stavení, které stojí kolem 5 zámeckých nádvoří a také se zde vyskytuje 12,49 hektaru zámeckých zahrad a ostatních ploch. Ve staré části města stojí za to navštívit a vidět renesanční radnici, kašnu s morovým sloupem, gotický kostel sv. Víta, Krčínův dům, Vlašský dvůr, Latrán se zámeckým pivovarem Eggenberg a Plešivec se Synagogou.

Musím se přiznat, že do Českého Krumlova jsem chtěla už moc dlouho jet a hodně jsem se sem těšila. Říká se totiž, že Krumlov je jedno z nejromantičtějších měst v Česku. Měla jsem tudíž velká očekávání. Která však nebyla naplněna. Naopak jsem byla z Krumlova dost zklamaná. Ne, že by Český Krumlov nebyl krásný, naopak, historické centrum a zámek je moc hezký, ale už je tu bohužel masový turismus, takže nějaký velká romantika zde nehrozí. A to jsme tady byli ve všední den v červnu, tudíž prázdniny ještě ani nezačaly! Navíc každý druhý obchůdek je tu zaměřen na cizince a nemá co společného s tou krásnou historickou atmosférou zde. Podle mne se tu budete cítit stejně, jako v historické části Prahy. Příště sem tedy pojedu v zimě a budu doufat, že turistů tady bude méně. 🙂

Kde se v Krumlově nejlépe najíte a napijete?

Kolektiv

Latrán 13

Bistro

Kolektiv je útulné bistro, kde si můžete dát polévku, quiche nebo taky dort. K tomu kafe, limonádu či pivo a bude vám dobře. 🙂 A pokud se vám nebude chtít sedět uvnitř, můžete si sednout na přidělanou lavičku venku a koukat na kolemjdoucí turisty. 🙂 Já zde ochutnala ledovou kávu, bohužel na nic k jídlu jsem neměla chuť a chystali jsme se na večeři, takže jsem se před ní nechtěla nacpat. 🙂 Interiér i příprava kávy byla však v pořádku, takže to zde určitě zkuste. 🙂

 

Pivoňka

U Zelené ratolesti 232

Řízková restaurace

To, že půjdeme do Pivoňky nám bylo jasné od začátku, kdy jsme něco v Krumlově hledali. Za prvé oba milujeme řízky a za druhé měla Pivoňka jedno z nejlepších hodnocení na Foursquare. Pokud neznáte tak jako já Krumlov a myslíte si, že se tahle restaurace bude nacházet někde v historickém centru, tak jste na omylu. Naopak se nachází kousek odtud, takže my jsme si prošli celé staré město a pak z něj vyšli a zamířili sem. Co si budem povídat, lokalita není úplně atraktivní, já fakt čekala, že budeme sedět někde u Vltavy s krásným výhledem na hrad, ale bohužel, tak tomu nebylo. Na druhou stranu má Pivoňka hezkou zahradu se stolečky, kde se můžete usadit a čekat na svůj řízek. No a co ztratila Pivoňka lokalitou, dohnala jídlem a pitím. Vepřový řízek byl dokonalý, lehký bramborový salát s dýňovým olejem také, jen šťouchačky by to chtělo trošku zlepšit. Možná přidat více másla? 🙂 Mají tu super nabídku piv, rozhodně zde nebudete pít Budvar (díky za to!) a citronáda s mátou je přesně taková, jak si představuju. Bez cukru, jen citrón, máta a voda. Litr za 55 korun je navíc dost přívětivá cena. 🙂 Za mě tedy Pivoňka rozhodně ano! 🙂

 Kde se ubytovat?

My si našli ubytování cca 15 minut od starého města ve Villa Gap a tohle ubytování vám mohu vřele doporučit. Měli jsme pokoj s koupelnou, obojí nové a čisté. A před pokojem byla i malá kuchyňská linka. Opět nová a čistá. Za jednu noc pro dvě osoby jsme platili 1070 korun, což mi přijde úplně super. 🙂

 

 

v Cestování, Kde se dobře najíte?, Tipy na výlet

Holašovice

Tak a je tady konečně pokračování našeho dovolenkového putování po jižních a středních Čechách. 🙂 Pokud si pamatujete, naší první zastávkou byly České Budějovice, přečíst si o nich můžete zde. V Budějovicích jsme strávili jeden den a pak jsme se přesouvali dál, konkrétně do krásného Českého Krumlova, cestou tam jsme se však ještě zastavili v malé vesničce Holašovice.

Malá jihočeská vesnička Holašovice leží mezi Českými Budějovicemi a Českým Krumlovem a svou jedinečností a ojedinělou architekturou je zapsána do památek UNESCO. Zdejší hospodářské usedlosti, kterých je mimochodem prý 23, byly v průběhu 19. století stavebně i výtvarně upraveny do specifické podoby tzv. selského baroka.

Holašovice jsou vlastně tvořeny pouze návsí, okolo které jsou postaveny statky. Výlet sem tedy není na celý den, ale na 2-3 hodinky, pokud se zde chcete i najíst. 🙂 Stojí zde totiž také 2 hospůdky. My jsme se po příjezdu nejprve vydali do místního infocentra, kde jsme si vzali letáček s informacemi o této vesničce a protože bylo velké horko, tak naše další zastávka vedla právě do jedné z těchto 2 hospůdek, a to konkrétně do Holašovické hospody.

Jihočeská hospoda Holašovice

Holašovice 18

česká kuchyně

Zde jsme si dali vodu na osvěžení a ochutnali jsme také Holašovické koláčky, které zde peče jedna místní paní. Konkrétně jsme měli tvarohový a meruňkový a musím říct, že ten meruňkový byl lepší, ačkoliv tvarohové koláčky jsou mojí srdeční záležitostí. 🙂

Po tomto osvěžení a polechtání chuťových buněk jsme si Holašovice prošli a nakonec jsme do Holašovické hospůdky zašli ještě jednou, a to na oběd. Ceny jsou tu více než příjemné, za poctivé jídlo zde zaplatíte něco kolem 100 korun. My jsme zvolili tradiční jídla, a to kynuté knedlíky s jahodami, tvarohem, máslem a cukrem a vepřovou pečeni se zelím a bramborovým knedlíkem. Musím se přiznat, že mě knedlíky zklamaly, protože jsem čekala klasické plněné kynuté knedlíky s pořádnou dávkou tvarohu a másla a bohužel se moje představa rozplynula hned, jak můj talíř přistál na stole. Knedlíky nebyly plněné, ale naopak plavaly ve sladké jahodové omáčce, která mi připomínala ohřátou marmeládu. Vepřo knedlo zelo bylo naopak skvělé. 🙂 Takže suma sumárum tuto hospůdku mohu doporučit, ale nedávejte si zde sladké knedlíky. 🙂

 

Když jsme se procházeli Holašovicemi, tak jsme najednou uviděli upoutavač na Holašovický Stonehenge. Docela nás to překvapilo, protože kdo by čekal Stonehenge v jihočeské vesničce? A tak jsme se na to museli jít podívat. 🙂 Při cestě tam jsme narazili na spolumajitelku, která zde vybírala vstupné, které tuším činilo symbolických 30 korun. Vzhledem k tomu, že jsme tam byli v tu dobu jediní návštěvníci, tak nám paní spolumajitelka povykládala o tom, proč a jak zde Stonehenge vzniklo a že na místě, kde Stonehenge dnes stojí bylo vždy magické místo a místo pro různé obřady.

Stonehenge zde však nestojí jen na okrasu. Naopak jeho hlavní účel je psychotronického charakteru a spočívá ve 3 funkcích. První funkce je léčivá. Energie stavby prý působí pozitivně na 95% chorob patologického spektra. Druhá funkce je meditační a slouží k podpoře duchovního rozvoje a poslední třetí funkce spočívá v eliminaci patogenních zón do vzdálenosti 600 metrů. Magickou sílu a čerpání energie z menhirů si pak může každý návštěvník sám vyzkoušet podle návodu, který si zde může zapůjčit.

Při příjezdu mě ihned zaujala místní keramická dílna a obchod a to z toho důvodu, že miluju ručně vyráběné a originální nádobí, ještě ke všemu, když je krásně malované. Na konci naší návštěvy Holašovic vedly mé kroky pochopitelně do této dílny, kde jsem si zakoupila 4 originální misky, které jsou pro mě krásným suvenýrem a památkou na tuto krásnou malou jihočeskou vesničku. Výlet sem určitě stojí za to! 🙂

 

 

 

v Cestování, Kde se dobře najíte?, Tipy na výlet

České Budějovice

Kvůli mému pokročilému stádiu těhotenství (7.měsíc) jsme se s manželem rozhodli, že dovolenou tento rok strávíme v našich luzích a hájích. Já asi nikdy nebyla (a pokud byla, tak jako malé dítě a už si to vážně nepamatuji) v Českém Krumlově či Plzni, takže jsme si naplánovali cestu právě do těchto měst. Řekli jsme si však, že by bylo dobré procestovat míst více, abychom toho co nejvíce poznali, takže jsme se snažili strávit každý den někde jinde a naše první zastávka vedla do Českých Budějovic.

České Budějovice jsou statutární město a počtem obyvatel, který čítá cca 95 tisíc se řadí mezi největší město Jihočeského kraje. Najdete tady 3 vysoké školy, světoznámé firmy Koh-i-noor, Budějovický Budvar či Madetu a také mnoho památek. Město má totiž bohatou historii a jeho vznik se datuje od roku 1265, kdy jej založil český král Přemysl Otakar II.

Pokud vás lákají památky, můžete zde navštívit třeba Náměstí Přemysla Otakara II. se Samsonovou Kašnou a městskou radnicí, gotickou katedrálu sv. Mikuláše, Černou Věž nebo třeba Piaristické náměstí a kostel Obětování Panny Marie. My jsme se rozhodli, že se projdeme historickým centrem města a na tyto památky se podíváme. Naše první kroky tedy vedly do informačního centra, kde jsme si za 50 korun koupili mapku s třemi pěšími okruhy. Ke každému okruhu a ke každé zastávce v této mapce byly obsaženy i zajímavé a poučné informace. My jsme si vybrali okruh č. 2, který byl nejdelší a vedl kolem řeky. Poznali jsme tedy navíc i Radniční a Českou ulici, dominikánský klášter, Piaritické náměstí, Panskou ulici, Rabenštejnskou věž, Mlýnskou ulici, Železnou pannu, Jihočeské divadlo a Širokou ulici.

Mezi poznáváním těchto památek jsme si však také udělali čas na návštěvu tří podniků, a to Café Datel, Fér café a Pasta Grande.

 

Pasta Grande 

Krajinská 7

italská kuchyně

Do Pasty jsme se vydali z jednoho prostého důvodu, měli jsme chuť na těstoviny a čekali jsme, že tady je budou umět. Já si objednala domácí tagliatelle s pečenou salsicii, rajčaty a parmazánem a Jirka si dal domácí spaghetti Carbonara. Obsluha byla rychlá, stejně tak i kuchař, nutno podotknout, že jsme obědvali asi kolem 15. hodiny a v restauraci skoro nikdo nebyl, takže jsme jídlo dostali rychle na stůl. Chuťově tomu pak asi nelze nic vytknout, ale kdybych měla hodnotit na stupnici od 1 do 10, kdy 10 je nej, pak bych těstoviny hodnotila 7 body. Co mě pak nejvíce iritovalo, byly ušpiněné okraje talířů. Pokud však máte chuť na dobrou pastu, klidně sem jděte. 🙂 Interiér uvnitř je moc příjemný, zahrádka je dost obyčejná, na tom by zde mohli zapracovat, aby vypadala více italsky. 🙂

 

Fér Café

Česká 153/38

bio kavárna

Fér Café mi bylo doporučeno a i na Foursquare měla tato kavárna víc než dobré hodnocení. Tato kavárna se zaměřuje na bio suroviny, zdravé a lokální vaření bez bílého cukru, bílé mouky, palmového oleje, tuňáka či mirkovlnky. Nabízí zde nejen polévky a obědové menu, ale také různé zdravé dezerty. Kavárna má příjemnou zahrádku na Piaristickém náměstí s výhledem na Solnici a kostel Obětování Panny Marie. Uvnitř je kavárna v souladu se svou filosofií, vhodná i pro maminky s dětmi, těch tam mimochodem také bylo požehnaně.

My si zde udělali přestávku při poznávání památek a dali jsme si sachr, domácí limonádu a vodu s citrónem a meduňkou. Moc jsem se na zdravý dezert a osvěžující vodu těšila, ale bohužel jsem byla docela zklamaná. Voda nebyla až tolik studená, jak bych si v horkém dni představovala, ale budiž. Podle makrobiotiky bychom v horkém počasí prý měli pít teplý čaj… Ale co mě zklamalo hodně byl sachr. Jasně, že třeba nečekáte, že zdravý sachr nebude úplně stejný jako ten tadiční, jenže tenhle byl opravdu velmi, ale velmi suchý. 🙁 A ač to mohlo být zvolenou moukou, 70 nebo 80 korun fakt neradi utratíte za něco, co špatně klouže do krku. 🙁 Fér Café za mě teda moc neuspělo, ač se mi filozofie tohoto podniku moc líbí.

 

Café Datel

Piaristická 8

přes den café, večer bar

Café Datel byla jasná volba! Na Foursquare má tato kavárna, která je večer barem, nejlepší hodnocení ze všech podniků a navíc mi tohle místo několik z vás doporučilo na Instagramu. 🙂 Datla jsem si nechala jako poslední výběr, protože jsem tušila, že pokud mě některý z výše zmíněných podniků zklame, zde si zlepším náladu. A tak tomu i bylo. 🙂

Café Datel má na chodníku několik stolků s židličkami a tam jsme si také sedli, ačkoliv interiér uvnitř je moc hezký. Jenže v horkém dni je i uvnitř dost horko a sedět venku je většinou příjemnější. Obsluhovala nás celou dobu jedna slečna, která byla usměvavá a moc milá a to také přidalo na příjemné atmosféře.

V této kavárně nabízejí výběrovou kávu, domácí dezerty, polévky a pochutiny k pivu, točí dalešické pivo a také zde mají giny, whisky, rumy a absinthy, jaké prý jinde nenajdete. To nicméně nemohu okomentovat, protože jako těhotná jsem tuto lákavou část musela vynechat. Ochutnala jsem zde však ledovou kávu, sodu s citrusy a mátou, koláč Banoffee (na ten mimochodem čekejte recept ve zdravější variantě) a upila jsem Jirkovi trochu piva. No a co myslíte? Všechno bylo prostě skvělé, takže za mě tento podnik velmi doporučuji. 🙂

Nakonec se musím zmínit o ubytování, které jsme si v Budějovicích našli. Jde totiž o naprosto krásný aparmtán, kde jsme byli jako čtvrtá návštěva, tudíž bylo všechno nové a krásně čisté. V koupelně navíc byla vana, takže jsem si užila svou první těhotenskou koupel. 🙂 Odkaz máte tady. My platili 1180 korun za jednu noc pro dvě osoby, ale cena se prý může mírně lišit, když si to člověk rezervuje přes Booking.

 

 

v Cestování, Kde se dobře najíte?

Restaurace Signature v Popůvkách u Brna

Od chvíle co jsem těhotná, jsem si řekla, že každou dobrou zprávu ohledně miminka a každé důležité vyšetření náležitě oslavím. Přeci jen, kdo ví, kdy se dostanu ven na večeři, až bude malá na světě. Tuším, že to nebude zas tak brzo. 😀 Nicméně do poloviny září mám relativně dost času si užívat gastronomie nejen v Brně (doufám). 😀

Tentokrát naše kroky vedly do relativně nové restaurace, která se nachází hned u dálnice D1 směrem na Prahu, v areálu hotelu Victory v Popůvkách u Brna. Tato poloha má oproti centru Brna jednu nesmírnou výhodu, když přijedete autem, máte kde zaparkovat. 🙂 Je to také výhodné místo pro všechny, kteří se rozhodli jet po D1 a za Brnem je přepadne hlad, protože Signature je otevřeno od 7 hodin ráno do pozdních 23 hodin večer.

Můžete si tady dát tudíž jak snídani, tak oběd a večeři. Snídani si pak můžete vybrat formou bufetu, který je i pro hotelové hosty, nebo výběrem z menu. Ve snídaňovém menu pak můžete najít různé úpravy vajec, ale také lívance a sladké pečivo. Co se týče obědu, funguje v tomto čase stejné menu jako večer. V tomto menu pak naleznete sezónní nabídku, která se obměňuje po 14 dnech a stálá jídla – předkrmy a polévky, hlavní chody a dezerty.

My sem zavítali na večeři. Už při příchodu nás zaujal čistý, útulný a krásný design. Můj manžel je architekt, takže jeho oči si užívaly každou část restaurace a každý detail, který spatřily. Nejvíc se mu líbila část stropu, která byla ze dřeva a byla součástí lounge, já zase miluji židle značky Vitra. Jirka mi hned říkal, že se mu zdá, že interiér restaurace mu trochu připomíná olomouckou restauraci Entrée a nemýlil se. Obě restaurace jsou totiž dílem stejného architekta Pavla Kříže.

A teď už k jídlu. S manželem jsme si objednali jak předkrm, tak hlavní chod a nakonec jsme měli i místečko na dezert. Má volba byla jasná. Jako těhotná jsem si totiž nemohla dopřát některá jídla, takže byl můj výběr nakonec omezen. Nicméně pokud bych těhotná nebyla, má první volba co se týče předkrmu by byl rozhodně hovězí tatarák s hranolky. S miminkem v břiše jsem však svou chuť musela ukrotit a nakonec jsem zvolila předkrm s názvem bramborové noky po našem, zelený a bílý chřest, kačenky. Pokud se teď domníváte, že kačenky znamenají kousky kachního masa, jste na omylu. Kačenka česká je totiž houba, která se svou chutí řadí k těm nejlepším. Jako hlavní chod jsem navázala ve své lásce k chřestu a zvolila jsem štiku s omáčkou nantua s říčním rakem a zeleným chřestem. Večeři jsem pak zakončila rebarborovým clafoutis s vanilkovou zmrzlinou.

Můj muž jel na francouzské vlně a vybral si smažené šneky v celerovém pyré s tomatovým konkasé a veluté z medvědího česneku jako předkrm, prso z francouzské kachny s marinovaným sušeným ovocem v portském víně a bramborovou terinou s rokfórem jako hlavní chod a čokoládovou pěnu s malinami a malinovým sorbetem jako dezert. Před předkrmem jsme dostali ještě pozornost podniku, a to domácí pečivo se škvarkovou pomazánkou. To bylo vtipné. Osobně si totiž myslím, že něco tak prostého jako sádlo se škvarky či škvarkovou pomazánkou se dá udělat tak, aby z toho byla ta největší delikatesa na světě, a tak tomu také bylo tady. Všechna jídla navíc byla servírovaná na originálním kameninovém nádobí z nedaleké hrnčírny. Každý kousek je tedy originál.

Po celou dobu večeře nás provázel jeden číšník, který k jednotlivým chodům pro mého muže pároval i vhodné víno. Jirkovi dal pouze na výběr, zda by upřednostnil víno z Itálie, Francie či z Moravy. Moc se mi také líbilo to, že ve chvíli, kdy jsem řekla, že jsem těhotná, tak to celou dobu nesl v paměti a i při výběru dezertu mi sám řekl, čeho se nemusím bát kvůli zpracování vaječných žloutků. Jsem aktuálně totiž skoro šílená a než dám něco do pusy, tak asi desetkrát kontroluju, jestli to mohu či ne. 🙂 Navíc, tak pozorného a milého číšníka, který však nebyl vůbec vtíravý, ba naopak, jsem dlouho nezažila. Musím ještě zmínit, že obsluha má zde stejnokroj, který se skládá mimo jiné také z originální zástěry a krásných hnědých motýlků, které prý šila sama maminka spolumajitele restaurace.

Jako budoucí maminka malého dítěte jsem se pak spolumajitele restaurace Jiřího Lešikara ptala, jak vnímá v restauraci děti a velmi mile mě překvapilo, že každý měsíc mají jednu neděli věnovanou tzv. family sharing lunch, což znamená, že spolu s celou rodinou přijdete v neděli na oběd, na stůl dostanete různá jídla a každý si sám nabere svou porci, a tak máte možnost si užít čas, který byste doma strávili vařením a uklízením. Navíc pro děti je připraven i zábavný program, kdy si spolu s kuchařem mohou upéct například pizzu nebo sušenky. Tento koncept se mi velmi líbí a fandím mu. Jen doufám, že to bude fungovat i za 3 roky, kdy se naše malá bude moct těchto aktivit také účastnit. 😀

Signature je trošku jako chameleon, je tomu i přizpůsobeno osvětlení. Přes den funguje denní světlo a to souvisí se snídaněmi, pracovními schůzkami na které je Signature také velmi dobře připraven a obědy. U večeře je tlumenější osvětlení, kdy jsou osvětleny hlavně stoly tak, aby šlo světlo na jídlo a později se světlo ještě více ztlumí tak, aby jste si se svou drahou polovičkou mohli užívat sklenku vína, šampaňského či Armagnacu. Na šampaňském a Armagnacu si majitelé také zakládají. Šampaňské tady má své místo a nabídka je opravdu bohatá. No a kolekce Armagnacu mě osobně dostala. Jsou tady totiž lahve různých ročníku a sám spolumajitel mi pak prozradil, že je to skvělé například, když daný host slaví narozeniny. Může si pak vybrat rok svého narození a vychutnat si právě tento ročník Armagnacu.

Nakonec jsem se ještě musela zeptat na to, zda se v Signature dá uspořádat svatba či svatební hostina. Sice se mě to už netýká, ale přece jen, toto téma mě asi nikdy neomrzí. 🙂 Odpověď byla pozitivní, restaurace má pak pro tyto případy kapacitu něco přes 100 míst. A stejně jako svatbu zde můžete oslavit i jiné životní události. 🙂

Závěrem musím říct, že jsem z tohoto místa nadšená a budu se sem moc ráda vracet. S manželem jsme si pak říkali, že se ani Signature nedá srovnat s vyššími restauracemi, které se nacházejí v Brně. Atmosféra zde Vás totiž dostane a nebude se Vám chtít odcházet.

 

Zavřít