Kategorie

Zdraví a krása

v Zdraví a krása, Život, Život mámy

Péče o mé vlasy

Tak, teď se vám k něčemu přiznám! Ani ve snu jsem si nemyslela, že někdy budu psát články o tom, co používám za kosmetiku nebo kam chodím do kadeřnictví. Otázky na mé vlasy jsou ale tak časté, že už to není možné. 😀 A tak jsem se rozhodla k tomuto tématu napsat konečně článek. 🙂

Asi každý z nás si za svůj dosavadní život prošel různými vlasovými experimenty. Já třeba měla neskutečnou potřebu mít vlasy velmi krátké a pak taky hodně hodně žlutě zářivě blonďaté. Naštěstí se tyto dva experimenty nestaly současně. Ty krátké vlasy mě chytly, když mi bylo asi 12 a po této zkušenosti bych se už nikdy nikdy nikdy nenechala tak ostříhat. Jenže tenkrát jsem byla prakticky ještě dítě a vůbec jsem nevěděla, co vlastně chci.

No a pak když mi ty vlasy dorostly, tak jsem asi tak nějak ve 14 dostala povolení, že si mohu své kadeře obarvit. Prvně jsem zkoušela melír, ale nakonec jsem vlasy nechala opakovaně barvit do žluté blond. Tenkrát mi to přišlo v pohodě, dnes bych to už také neudělala. 🙂 Postupem času, s přibývajícím věkem a také díky radám mé kadeřnice Kačence, jsem nakonec došla k tomu, že nejlepší pro mne bude studená blond. A musím říct, že v aktuální barvě se cítím prostě nejlépe. 🙂

Na kadeřnictví se mě mimochodem ptáte úplně, ale úplně nejvíc. 🙂 Už jsem to několikrát na Instagramu zmiňovala, i v článku jsem to psala. Je to toto skvělé kadeřnické studio KA.

Nechat své vlasy opečovávat v dobrém kadeřnictví a od toho, kdo vlasům rozumí a má pro svou práci zapálení a cit je samozřejmě velmi důležité. Nicméně bychom neměli podceňovat péči doma. Od kadeřníka totiž jdeme vesměs všichni nádherně učesaní a vlasy jsou jak znovuzrozené. Když jim však doma nebudeme věnovat úsilí, rychle se stane, že se jejich kvalita zhorší.

Jak se tedy já o svou blonďatou pýchu starám já?

1. Šampon, kondicionér, maska, olejíček na konečky

Je to prostě tak. Používám prakticky pouze tyto 4 přípravky. Šampon používáme asi všichni, kondicionér už jen někdo z nás, maska se moc často nevidí a olejíček na konečky? Kdo z vás jej používá, hm? 🙂 Šampon je důležitý na umytí vlasů to je jasný, kondicionér bych ale také nikdy nevynechávala (a že jsem to dost dlouho dělala!), protože má vlasům dodat ochranné a zkrášlující látky. Také vlasy zjemní a jsou lepší pro rozčesávání. Kondicionér nanáším pouze do délek vlasů, nikdy ne k hlavě, protože pak by vlasy byly mastné a nechávám jej cca minutu až dvě působit. Každé druhé umytí pak na vlasy dávám masku. Vlasy si většinou vysuším ručníkem, protože je to prý lepší pro působení a nechávám cca 5-10 minut.

Masku nanáším také pouze do délek. Poté ji důkladně smyju. Do polosuchých konečků pak ještě vtírám olejíček, který by měl působit proti třepení a lámání vlasů. Asi by vás i zajímalo, jaké produkty používám. Musím se přiznat, že vlasovou kosmetiku střídám. Ne nijak výrazně, ale ráda zkouším něco nového. Podle mne vám s vlasovými produkty poradí nejlépe vaše kadeřnice. Mě ta moje doporučila profesionální vlasovou kosmetiku, kterou používá ona v salónu a já ji aktuálně střídám s novou řadou od Garnier Botanic Therapy, konkrétně s produkty, které obsahují arganový olej a extrakt z camelie a jsem s ní velmi spokojená. Arganový olej je totiž skvělý kvůli obsahu esenciálních mastných kyselin a vitamínu E, a tak pomáhá vlasům k výživě a regeneraci, což je pro mé barvené vlasy dost důležité. 🙂

2. Umývám si vlasy 2x, maximálně 3x týdně

Možná jste si mysleli, že časté umývání vlasů je lepší. Opak je ale prý pravdou. Aspoň co mi řeklo několik na sobě nezávislých kadeřnic, vlasy by se měly umývat 2x, maximálně 3x týdně. A tak to tak prostě dělám. Rozpuštěné vlasy nosím nicméně pouze čerstvě po umytí a další 2 či 3 dny nosím vlasy svázané v culíku, protože rozpuštěné prostě nevypadají už dobře. 🙂 No a když už si říkám, že to fakt nejde, naštěstí existuje suchý šampon, který mě zachrání. 😀

3. Fénuju polosuché vlasy

Asi každý z nás ví, že fénování není zrovna něco, co by vlasům pomáhalo. Ba naopak. Nicméně vůbec nevyfoukat vlasy, pokud je chceme mít hezké, taky nejde. Já tedy po umytí čekám cca 2 hodinky, dokud nejsou polosuché a teprve pak přes kulatý kartáč foukám.

4. Nespím s rozpuštěnými vlasy

Jednou mi jedna kadeřnice řekla, že je velká hloupost spát s rozpuštěnými vlasy. Prý tím, že na nich ležím hlavou je ničím a že je lepší je svázat do culíku. Ne do drdolu, ale fakt do culíku a ten si položit na polštář nad hlavu, ne pod ni. Nevím, co je na tom pravdy, ale to také dodržuji. Používá tedy ty gumičky, kterým se říká nějak Invisibobble. Jsou prý lepší, protože nezanechávají otlak na vlasech a vlasy se díky ním netrhají a nelámou. Věřím, že je používá mnoho jiných z vás. 🙂

5. Tužidlo, lak, gel

Ani jedno skoro nepoužívám. Basta. Lak teda občas jo, ale fakt je to velmi velmi velmi výjimečně. Když si vlasy ošetříte kondicionérem, popřípadě maskou, vyfoukáte je přes kulatý kartáč, popřípadě je ještě vyžehlíte, pak byste lak ani nemusely holky podle mě potřebovat. 🙂 Ale možná se v tomto mýlím a funguje to tak jen u mě. 🙂

No a to je asi všechno o mých vlasech. Nebo si aspoň další tajemství, tipy a triky nevybavuji. 🙂 Kdyby vás však něco napadlo, nebojte se zeptat. 🙂

Mějte se krásně a těším se zase u dalšího článku nebo receptu. 🙂

Elite Bloggers – Content Marketing

 

 

 

v Zdraví a krása, Život

Kde nakupuji oblečení?

Takže, rozhodla jsem se napsat článek o tom, kde na sebe nakupuji oblečení. Nemyslete si však, že jsem nějaký módní Guru nebo že se v módě nějak vyznám. Je to právě naopak. Móda je něco, čemu nerozumím a občas mi přijdou módní kousky dost otřesné. Takže je jasný, že některé věci bych si na sebe fakt neoblékla. Na druhou stranu ale nákupy oblečení a oblečení celkově miluju! Jak se říká, šaty dělají člověka a já si myslím, že to tak opravdu je. Navíc je fakt, že v určitých kouscích se cítím o hodně lépe, než je tomu u jiných. 😀

Co se týče barev, vyhledávám spíše tlumené barvy a klasiku, která nezestárne, jako je bílá, šedá, černá, hnědá, khaki či modrá. Jednou za čas se hecnu a koupím si něco červeného či růžového, ale to je fakt výjimečně. Barvy nějak nedokážu nosit nebo co. 🙂 Asi jako každou ženu mě samozřejmě ovlivňují moje kamarádky, které mají podobný styl oblékání. A tak se docela lehce stane, že to co má na sobě občas Marťa Mamachef, mě dost inspiruje k tomu, abych si něco stejného pořídila i já. 😀 Marťa má totiž opravdu vkus na oblečení, který sedí i tomu mému. Což jí doufám teď, pokud tento článek bude číst, polichotí. 🙂 Celkově je Marťa můj mentor, co se týče vzhledu. 😀 Poradila mi skvělé kadeřnictví, kam už nějakou dobu chodím, řekla mi, kde koupím skvělé rtěnky a ostatní makeup věci za relativně slušné peníze, přemluvila mě k tomu, ať chodím na pedikúru a když jdeme nakupovat oblečení, tak mi říká co jo, co ne a pak taky, že nemá smysl kupovat si něco v HMku teď, když si to můžu přes eshop objednat s 20% slevou. 😀

No ale abych se dostala k tomu, proč tento článek vlastně píšu. Sem tam, (teď se to teda stává nějak častěji, což úplně nechápu :-D), mi někdo napíše, kde jsem koupila tohle a tamto a odkud mám toto. Sice si nemyslím, že bych tímto článkem tyto dotazy eliminovala, ale pochopila jsem, že by možná nebylo od věci o tom, kam nejraději chodím oblečení vybírat, napsat. 🙂

Pravdou je, že mi chvilku trvalo, než jsem pochopila, jakým způsobem bych oblečení měla nakupovat. Také jsem zažila dost pokusů a omylů, než jsem našla nějaký svůj styl, který mi vážně sedí. 🙂 Asi jako každého, mě totiž v obchodě zaujmou slevy! A tak mířím nejprve k těmto stojanům. Jenže se mi dost často stalo, že jen pod vlivem snížení ceny, jsem si sice koupila více kusů, ale nakonec jsem o nich nebyla tolik přesvědčená a oblékla jsem si je na sebe jen zřídka. A pak jsem se inspirovala tímto rčením.

Nejsem tak bohatá, abych si kupovala levné věci.

Rozhodla jsem se tedy, že si třeba jednou za měsíc koupím jeden, dva kousky oblečení, které budou sice dražší, ale vydrží mi a budu je oblékat častěji. A od té doby jsem se svým šatníkem tak nějak spokojenější a nekupuji si zbytečnosti. 🙂

Tak a teď už by to chtělo vážně ten seznam obchodů co? 🙂 Možná čekáte, že jako správná blogerka nakupuji nejčastěji v ZARA. A to je prosím pěkně omyl. Ne, že bych se do ZARA nešla vždy, když mě má nákupní horečka chytne, podívat. Ale v 50% případů odcházím bez papírové tašky, protože mi nic nesedí, tak jak by mělo a tak jak bych chtěla. Některé kousky jsou pro mě navíc dost mimo a nikdy bych si je nas sebe neoblíkla. 😀

Další obchod, kam se chodím často podívat a sem tam si z něj něco odnesu je Reserved. Některé kousky mi zde připadají hezké a ceny jsou relativně ok. Nicméně si nejsem úplně jistá kvalitou materiálu. Tenké svetry se mi po několika vypráních úplně sepraly, ale mám odtud taky několik kousků, na které nedám dopustit. 🙂

Asi každý z nás sem tam něco koupí v H&Mku. A to i já. Nicméně ne vždy se mi poštěstí, že narazím na kousek, který by se mi líbil či mi sednul. Teď jsem tam ale díky Marti objevila super saténové bombry. Marťa má prostě na ty věci nějak lepší čuch nebo co. 😀 Další obchod, kde občas něco koupím je Stradivarius. Ale také se mi musí dost poštěstit. 🙂 Některé věci mi totiž přijdou vyloženě jako hadry. 🙂

Dlouho předlouho, když mě nebavilo chodit do kamenných obchodů, jsem objednávala oblečení na ZOOTu. Bavilo mě, že si můžu v klidu domova na tomto eshopu pobrouzdat, objednat si dané kousky, pak si je mohu na výdejně vyzkoušet a nakonec si odnesu jen to, co mi sedí. I zde se mi však v 90% stalo, že mi oblečení nesedělo buď velikostí nebo materiálem a já jsem kolikrát nešťastná a s prázdnou taškou odcházela domů. A to jsem si třeba už představovala, jak si určitou věc obleču a kam si ji vezmu. 🙂

Poslední obchod, který chci zmínit je MANGO. Musím se přiznat, že tady jsem asi nejspokojenější. Oblečení mi často sedí, kvalita mi přijde v pohodě a hlavně mají v MANGU dost často kousky, které jsou v souladu s mým stylem. Ale i tady je to o štěstí. Ne vždy odsud odcházím s úspěchem.

Suma sumárum chci tímto článkem tedy říci, že neexistuje jeden jediný obchod, kam bych vlezla a odešla s novou garderobou. Vždycky toho projdu víc, tam vezmu jedno, támhle něco druhého a nakonec z toho vždycky vznikne něco, s čím jsem relativně spokojená. 🙂

A kde nakupujete vy? Podělte se se mnou o své tipy. 🙂

v Zdraví a krása, Život, Život mámy

Jak o sebe pečuji?

Dost často se mě někdo ptá, kam chodím do kadeřnictví, jak pečuji o své vlasy, co používám za masku a tak podobně. No a já si řekla, že je tedy konečně čas na „seriál“ o tom, jak se o sebe starám. 🙂 Musím se přiznat, že žádná velká fintilka nejsem. Ne, že by mě to nebavilo! Baví mě to moc, ale jsem na to dost líná! 😀 A taky za kosmetické procedury a drahou kosmetiku obecně nejsem moc ochotná utrácet peníze… Nicméně se chci cítit a vypadat relativně dobře a nechci se stát jako máma na mateřské, která na sebe nemá zas až tolik času, „zanedbanou“. Nemyslete si však, že každý den vypadám jako ze žurnálu, ba právě naopak. 😀 A kór když jsem jen doma, to se ani nemaluju, protože je to prostě zbytečný. 🙂

Péče o vlasy

Rozhodla jsem se, že to vezmu od shora dolů, takže první o čem se chci zmínit jsou mé vlasy. 🙂 Na vlasech si dávám asi nejvíce záležet a návštěva kadeřnictví je pro mě obrovský relax! Toho bych se prostě nedokázala vzdát. Miluju vůni šampónů a miluju vůni mých vlasů poté co opustím ono magické místo. Na každou návštěvu salónu se snažím náležitě připravit a v hlavě mám vždy určitou představu, jak by měly mé vlasy vypadat. Dost často a dost ráda experimentuju, ale jen tak lehce. Výrazně barevné vlasy a razantní ostříhání u mě nečekejte. Většinou se jedná o odstín barvy, ten ráda měním. 🙂 Barva a střih vlasů vás totiž může ihned změnit. A to já mám prostě občas ráda. Kór se změnou ročního období. Jinou náladu na své vlasy mám na podzim a v zimě, to je většinou ztmavuji a naopak s příchodem jara barvu zesvětluji. 🙂 Dlouho jsem v Brně hledala kadeřnictví, kde bych nenechala půlku své výplaty, ale zároveň bych byla spokojená. Až jsem se seznámila s Marťou Mamachefem a ta mi poradila salón, kam ona chodí už dlouho. Po první návštěvě jsem si byla jistá, že tam půjdu prostě znovu, na druhé návštěvě se mě navíc ujala má jmenovkyně Kačka a tak jsme si sedly, že jsem už u ní v „trvalé péči“ zůstala. 🙂 No a protože se mě po každé mé návštěvě ptáte, kam to teda chodím, tak je to Ka studio na ulici Jungmannova. 🙂 Co se týče domácí péče o vlasy, tak jsem dala na rady své kadeřnice a používám přesně to, co ona v salónu a to je značka L’Oréal Professionnel. Konkrétně se o přípravcích na vlasy a o tom, jak je používám, budu zmiňovat v samostatném článku, takže si na něj počkejte. 🙂

Péče o pleť

Asi se teď budete hodně divit a já budu za exota, ale nikdy, opravdu nikdy jsem nebyla na kosmetice. Tak nějak jsem se k tomu prostě nedokopala, ačkoliv to v plánu a v hlavě pořád mám! Zatímco moje kamarádka chodí na kosmetiku jednou měsíčně, já jsem na tohle lenoch. Určitě je to i tím, že jsem chození na tuto proceduru ještě nezahájila, neboť věřím, že až půjdu jednou, budu chtít chodit opakovaně. 😀 Ale na některé věci potřebuju prostě čas. 🙂 A tak si dělám aspoň domácí kosmetické rituály, které zahrnují očištění pleti, nanesení masky, smytí masky, nanesení krémů, popřípadě olejíčku a to je vlastně všechno. Nepoužívám mnoho krémů ani rádoby zázračných přípravků, ale i o tom se chystám napsat samostatný článek. 🙂 Jo a péče o obočí? No tak tohle je dost vtipné. Obočí si moc neupravuju, ani tedy necítím potřebu. 😀 Jen občas si jej vytrhám u kořene nosu, jinak na to teda dost peču, protože to co? Protože to bolí! 😀

Péče o tělo

A jsme zase u mé zdechlosti. 😀 Tohle bude velmi krátký odstavec. 🙂 Co se týče péče o tělo, používám sprchový gel ve sprše, někdy ani to ne, sem tam použiju nějaký krém na tělo po osprchování, ale je otázkou, jestli si na to vzpomenu a jestli se mi taky chce, že jo. 😀 Co se však snažím dodržovat, je mazat si problémové partie olejíčkem či krémem pro zpevnění a proti celulitidě. Ne, že bych tomu nějak extra věřila, přeci jen je lepší určitě dané oblasti udržovat cvičením, ale mám prostě aspoň pocit, že se snažím něco dělat. 😀

Péče o ruce

Bývaly doby, kdy jsem se svým rukám skoro nevěnovala. Jediné, co jsem třeba dělala, bylo to, že jsem si sem tam nalakovala nehty. Mám s nimi však docela problém. Třepí se a lámou. Vyzkoušela jsem na to už mnoho přípravků a stejně nic nepomohlo. Až když jsem se rozhodla, že budu pravidelně chodit na manikúru a vyzkoušela jsem techniku P-shine, jsem zjistila, že tohle mým nehtům konečně svědčí, a tak teď praktikuji tuto prodceduru každý měsíc. Nemůžu však používat laky na nehty a už vůbec ne odlakovač, protože to mé nehty zase ničí a navrací do původního stavu lámavosti. 🙁 Kromě péče o nehty používám na ruce každý večer vyživující krém, protože je to prostě potřeba, především v zimních měsících, kdy kůže dostává mrazem dost zabrat.

Péče o nohy

Své nohy jsem dost dlouho zanedbávala. V létě jsem povětšinou nosila tenisky, takže ani tato sezóna a otevřené boty nedohnaly k tomu, abych si zašla na pedikúru. Ale jak tak přicházel čas porodu, říkaly mi holky kolem mě, že na pedi chodí pravidelně, a tak jsem se i já k tomuto odhodlala. Pravdou totiž je, že jsem se prostě styděla někomu ukazovat svá chodidla, ale bylo to prostě a jednoduše zbytečné. A od té doby chodím pravidelně a jsem za to dost ráda. Jak říká Kačí Smooth, není nic lepšího než se nestydět za své nohy. 🙂 Doma se nicméně nohám moc nevěnuji, maximálně občas paty namažu krémem. 🙂

Takže to by byl můj výčet jednotlivých oblastí. Myslím si, že je to docela v pohodě, ale je pravdou, že sama cítím, že bych se sobě mohla věnovat více. Především se chci konečně dokopat k tomu, abych šla na tu kosmetiku a pak bych chtěla pravidelně, 1x do měsíce chodit na masáž. 🙂

A jak o sebe pečujete vy? Stíháte to s dětmi?

 

v Těhotenství, Zamyšlení, Zdraví a krása, Život

Nemocnice Milosrdných bratří – porodnice

Už je to víc jak 14 dní od porodu a já se konečně rozhodla (a našla čas) na to, abych napsala článek o porodnici, ve které jsem se rozhodla přivést na svět svou dceru. Pokud čekáte klasický článek o porodu, tak vás asi bohužel zklamu, ale ten tady dnes nenajdete. A nenajdete jej ani v dalších dnech. O průběhu svého porodu určitě psát na blog nebudu a to jen z jednoho prostého důvodu. Je to pro mne velmi intimní a osobní záležitost, kterou si chci nechat jen pro sebe. 🙂

Od chvíle, co se malá narodila, jsem však věděla, že chci napsat článek o porodnici, ve které jsem rodila.

A to z toho důvodu, že dnes má mnoho žen a možná i mužů z porodnic a porodů v porodnici strach. Upřímně, já jej taky měla. A to jen proto, že jsem se podívala na dokumenty typu Český žurnál: Pět zrození.

V minulosti, což je asi tak 3,4 roky zpátky, jsem navíc hodně přemýšlela o tom, že bych možná chtěla rodit doma a jak je to skvělé prožít tuto velmi intimní záležitost v teple domova. A bylo to jen z toho důvodu, že jsem si nedokázala představit, že mě u porodu bude někdo sledovat. Jsem (nebo spíš jsem byla) velký stydlín. Jestli existuje nejstydlivější člověk na světě, tak já jsem byla ještě o dost stydlivější. Každá návštěva u lékaře, který se zaměřuje na intimní partie, pro mě totiž byla doslova jako očistec. Těhotenstvím a hlavně porodem se u mě ale mnohé změnilo. 😀

Myšlenka porodu doma mě opustila velmi brzy, vlastně hned jak jsem si uvědomila, že i když může být těhotenství vzorové, tak člověk nikdy neví, co se u porodu může stát.

A strach z toho, že bych mohla jen kvůli své sobeckosti ohrozit svoje miminko, zvítězil na plné čáře. A tak mi zbývalo vybrat porodnici, ve které bych chtěla rodit.

V průběhu těhotenství jsem navštěvovala předporodní kurz Majky Staňkové. Musím říct, že mě moc bavil a byl super, ale stejně se teorie mnohdy velmi liší od reality. 🙂 A tak je potřeba počítat i s tím, že ne všechno, co někdo říká, platí, ať už má zkušeností sebevíc. 🙂 Nicméně v rámci tohoto kurzu jsme měli možnost se za nižší cenu podívat na porodní boxy v Nemocnici Milosrdných bratří. Já jsem si samozřejmě hned od začátku těhotenství zjišťovala o jednotlivých porodnicích informace, tudíž jsem k Milosrdným šla trochu s obavou. Avšak, nakonec jsem byla velmi mile překvapena.

Za prvé se nás ujala naprosto skvělá sestřička nebo porodní asistentka, která působila tak mile, přirozeně a velmi klidně. Hned, jak pronesla prvních pár vět, jsem si říkala, že kdybych s ní rodila, vůbec bych se nebála. Za druhé, porodní boxy jsou u Milosrdných velmi útulné, nové a hezké. V každém boxu je porodní postel s polštářem a peřinou, můžete si zapálit aromalampu nebo si pustit vlastní CD s hudbou a každý box má také svou vlastní koupelnu. Byl nám tenkrát ukázán na delší dobu jeden box a pak další volné a právě v tom, ve kterém jsme strávili nejdelší dobu, jsem nakonec rodila. Za což jsem byla dost ráda. 🙂 Jedinou nevýhodu jsem spatřovala v tom, že u Milosrdných není novorozenecká JIPka a kdyby se něco stalo, miminko by muselo být odvezeno do dětské nemocnice, avšak na to mi bylo řečeno, že se tohle stane opravdu velmi velmi zřídka, prakticky skoro vůbec, protože na běžné problémy a komplikace s novorozenci jsou tam vybaveni. Druhou nevýhodou je to, že mají pouze jeden nadstandartní pokoj, kde může být se ženou i manžel a jeden nadstandart, kde je žena sama. Takže dostat se na nadstandart, kde může být i manžel, je vlastně téměř nereálné. Nakonec jsem byla ráda, že jsem měla na pokoji super maminku druhorodičku a také spřízněnou duši, se kterou jsem si mohla popovídat a která mi pomohla, když mi z péče o miminko šla hlava kolem. Nicméně tenkrát jsem otázku, kde budu rodit nechala ještě otevřenou a navštívila jsem druhou porodnici, o níž jsem uvažovala.

Už když jsme zaparkovali před Fakultní nemocnicí v Bohunicích, cítila jsem se tak nějak zvláštně. Tahle nemocnice je fakt obrovská, takže než jsme jen došli k části, kde je porodnice, tak jsme si říkali, že k Milosrdným to máme pěšky z domu blíž, než z parkoviště sem. Druhá rána pěstí pro mne bylo vybavení. Vím, že vybavení neřekne nic moc o kvalitně dané nemocnice, ale mě všechno přišlo staré a už jen v čekářně před příjmem rodiček jsem se necítila moc dobře. No a třetí rána pěstí pro mě byla porodní asistentka, která nás měla porodními boxy provést. Zrovna teda zda měli napilno, nicméně daná asistentka byla tak moc nepříjemná a neochotná, že jsem si hned řekla, tady prostě rodit nemůžu.

V Brně pak máme ještě jednu porodnici a to Obilní trh. Tam jsem ale věděla, že jít rodit nechci. Neměla jsem k tomu nijak velký důvod, jen jsem o této porodnici prostě vůbec neuvažovala. 🙂 Takže jsem se nakonec rozhodla pro to rodit u Milosrdných.

Kdybych měla volit znovu, vyberu si Milosrdné opět.

Musím říct, že jsem zde za celou dobu svého pobytu nenarazila na nikoho, kdo mi byl vyloženě nesympatický nebo by na mě byl nepříjemný. Jasně, že ne vždy si sednete s každým, ale já si všech lidí, kteří pracují v našem zdravotnickém sytému nesmírně vážím a jsem k nim dost pokorná. Věřím totiž, že vědí, co dělají. Takže, pokud to bylo v mých silách, jsem se snažila být pozitivní, na všechny se usmívat a být k nim milá. U porodu jsem vystřídala 3 porodní asistentky a všechny byly empatické a hodné, což jsem v téhle situaci dost ocenila a byla za ně vděčná. Nikdo mi navíc nic nenutil a pokud jsem něco nechtěla nebo naopak chtěla, tak mi bylo vyhověno. No a vzhledem k tomu, že můj porod skončil nečekaným vyvrcholením, kdy se Natálka narodila přidušená a musela být na jeden den umístěna v inkubátoru s přídavkem kyslíku, bylo pro mne velmi důležité novorozenecké oddělení. A zde to pro mne bylo oddělení plné andělů.

První chvíle pro mě byly totiž psychicky velmi náročné a byla to pro mne velká útěcha, vidět sestřičky, jak hezky se starají o Natálku, když jsem ji ještě nemohla mít u sebe.

Navíc, místní pediatr je neskutečně pozitivní a milý člověk, který mě vždy pohladil po duši.

No a ani na oddělení šestinedělí nemůžu říct jedno špatné slovo. Kdykoliv jsem něco potřebovala, bylo mých přání vyslyšeno a nikdo na mě nebyl nepříjemný. Já se ke všemu personálu snažila opravdu chovat mile, pokorně a usmívat se na ně a stejně tak se choval každý ke mně. No a díky tomu, že jsem byla na novějším pokoji, kde jsme byly jen dvě maminky a vybavení pokoje mi nepřišlo nikterak na nemocnici špatné, tak jediné, co mi opravdu vadilo, byla zdejší strava. K snídani a večeři se dáválo čerstvé pečivo, máslo a něco k tomu a obědy, tak ty pro mne byly jednou velkou noční můrou. A servírování obědů mě dostávalo ještě víc, přišlo mi to jako ve vězení. 😀 Nicméně já nerada vyhazuju jídlo, takže mě dost mrzelo, že jsem taková frfňa a nechávám skoro celý oběd nebo šunku, která byla k večeři. A vlastně nechápu, že i když někdo musí moc dobře vědět, kolik jídla se zde vyhodí, tak se nezamyslí nad skladbou nemocničních jídel a nevymyslí jídla tak, aby byly chutnější, zdravější, pestřejší a odpovídaly výživě kojících matek. 🙂

Suma sumárum, z porodnice jsem odcházela s velkým vděkem všem, za pomoc při porodu, ale hlavně za záchranu našeho miminka, protože nebýt porodu v porodnici, nemusela by tady být ani moje dcera a kdo ví, jak bych skončila já. A proto bych nikdy doma nerodila a ani bych porod doma nikomu nedoporučovala. Nikdy totiž člověk neví, co se u porodu, ač je to samozřejmě přirozená záležitost, může stát. Věřme více lékařům a zdravotnímu personálu. V porodnici se nemusí rodit špatně a ani s psychickou újmou. 🙂

 

 

v Zdraví a krása

Buď máslo!

Doufám, že vás název dnešního článku pobavil. 🙂 Říkáte si o čem vlastně bude? Prozradím vám, že bude o másle. A ne jen tak o ledajakém, ale o šlehaném bambuckém másle. 🙂

Asi tak před měsícem jsem byla na obědě s jednou známou, která pracuje pro českou kosmetickou firmu Aromatica a bavily jsme se spolu o mém blogu, především o jeho obsahu a co by měl mým čtenářům sdělovat a pak jsme se také dostaly k tématu přírodní kosmetiky. Říkala jsem totiž, že si sem tam něco doma vyrobím a že bych chtěla do tajů přírodní kosmetiky proniknout hlouběji. No a jí napadlo, že bych mohla vyzkoušet jejich novou řadu certifikované přírodní kosmetiky bebutter. A já samozřejmě souhlasila, protože když můžu vyzkoušet něco nového a ještě na přírodní bázi, tak to nedokážu ani nemohu odmítnout, že. 🙂

Sama jsem si tedy vybrala, které krémy bych chtěla vyzkoušet. Jako první jsem se rozhodla pro šlehané BIO bambucké máslo levandule, které je vhodné i pro těhulky na mazání bříška. Levandule je totiž jednou z bylin, které se v těhotenství nemusíte bát ani v neředěné formě, navíc má antiseptické, dezinfekční a uvolňující účinky, takže já ji používám i v přírodním deodorantu. Krabička s krémem má objem 200 ml, cena je krásných 179 korun a mně vydržel cca měsíc, je ale pravda, že jsem se natírala 1 či 2 krát denně  a s máslem jsem nešetřila. Krásně se roztíralo, nezanechávalo pocit mastnosti a díky levanduli krásně vonělo. Jinak složení je podle mě úplně parádní, krém obsahuje bio bambucké máslo, mandlový olej lisovaný za studena, bio pupalkový olej, extrakt z měsíčku lékařského, sójový olej, vitamín E, esenciální olej z levandule lékařské a přirozené složky esenciálních olejů.

Jako druhý krém jsem zvolila BIO bambucké máslo grep, na to si však budu muset ještě počkat, protože se jeho používání nehodí v těhotenství. Je totiž vhodný na celulitidu, podporuje činnost lymfatického systému a detoxikaci organismu a to v těhotenství není úplně žádoucí. Ten si tedy ještě měsíc počká v ledničce, ale věřím, že mé tělo po porodu jej bude potřebovat jak sůl. 😀

No a jako poslední jsem se rozhodla vyzkoušet ovesný krém s BIO bambuckým máslem. Tento lehký krém je vhodný jak na tělo, tak i obličej a já jsem se rozhodla ho prubnout právě na můj obličej. Já mám smíšenou, avšak citlivou pleť, takže vybrat vhodný krém pro mne je docela oříšek. Tento ovesný však slibuje zklidnění, přirozenou hydrataci a ochranu pokožky. Také bojuje proti stárnutí a podráždění pokožky a je vhodný na citlivou pokožku. Krém je krásně a lehce roztíratelný, nezanechává pocit mastnoty. Jediné co mi na něm vadí je ta specifická vůně ovsa. On vlastně skoro nevoní. Jenže tím, že je to přírodní kosmetika, nemohou do krémů používat žádné parfemace kromě esenciálních olejů. A bylo by vlastně dost divné, kdyby ovesný krém voněl po citrónech nebo meduňce. Nicméně když se zaměřím na jeho účinek, tak po měsíci používání se mi zdá, že je moje pleť jednotnější, takže nenalíčená už nevypadám tak šíleně. 🙂 Obsah krému je 75 ml a stojí 109 korun, což mi přijde fakt málo! Pokud vás pak zajímá obsah, tak tento ovesný krém je složen z těchto ingrediencí: demineralizovaná voda, bio bambucké máslo, ovesný olej – certifikován Ecocert, meruňkový olej lisovaný za studena, extrakt z měsíčku lékařského, sójový olej, extrakt z pupečníku asijského, slunečnicový olej, parfém rostlinného původu s antimikrobiálním účinkem, xanthanová guma, vitamín E, kyselina citronová – úprava pH.

Za mě značka bebutter uspěla na jedničku, jak složením na obalu, tak účinkem při každodenním celoměsíčním užívání a rozhodně v používání této značky budu pokračovat. No a pro vás mám dobrou zprávu, protože pro všechny mé čtenáře, které tato kosmetika zaujala mám slevu! Při objednávce na eshopu napište do objednávky milujisvujzivot.cz a získáte slevu 10%. 🙂

Doufám, že máte radost a že budete z této přírodní kosmetiky nadšeni stejně jako já. 🙂

Mějte se krásně! <3

Katka

 

promo-image
v Těhotenství, Zamyšlení, Zdraví a krása, Život

Moje stravování v těhotenství

K něčemu se vám musím přiznat, jsem výborný teoretik. To se ale týká jen věcí, které mě zajímají. Ovšem, bohužel nejsem tak dobrý praktik té teorie, kterou vím a znám. 🙂 Nejvtipnější je, že si vždycky říkám, že až se mě něco bude týkat, tak to budu dělat takhle a takhle. No a jaká je realita, dělám to trochu jinak. 😀 Například jsem si vždycky myslela, že až budu mít před svatbou, budu se naprosto vyžívat na různých diskuzních svatebních fórech a svatebních skupinách, budu hledat úplně to nejlepší a plánováním strávím hodiny a hodiny. No a jaká byla skutečnost? Neskutečně mě to unavovalo a nebavilo, takže jsem vlastně dost překvapená, jak dobře naše svatba dopadla a jak krásná byla. 🙂 No a jaká je realita s mým stravováním?

Už předtím, než jsem otěhotněla jsem věděla, že by mělo být tělo na těhotenství připravené, že by mělo být při nejlepším pročištěno, neměl by se tři měsíce před otěhotněním pít alkohol a tak dále. Stejně tak důležitá je strava a stravovací návyky v těhotenství. Nuže, než jsem otěhotněla, tak jsem absolvovala několik vánočních večírků a procházení vánočních trhů s přáteli. No a co myslíte, byla jsem jen o vodě nebo horké čokoládě? Vůbec ne, samozřejmě, že jsem si ten svařák či jiný alkoholický nápoj dala. 🙂

Když jsem otěhotněla, první trimestr jsem měla chuť jen na pečivo a šťavnaté ovoce. Tak posuďte sami, to se také nedá udržovat nějaký extra zdravý režim, protože jste kolikrát rádi, že do sebe dostanete alespoň něco. A mě místo různých chutí trápilo ze začátku nechutenství. Nevěděla jsem, co bych si chtěla dát, z představy na zdravé potraviny, jako je kuskus, quinoa a podobně se mi dělalo strašně zle, takže jsem měla několik večerů, kdy jsem nechtěla jíst vůbec nic. Naštěstí mě vždy zachránil můj manžel, který mi namazal celozrnný rohlík máslem a přihodil na něj ještě sýr.

Ve druhém trimestru se to však zlomilo a já se mohla stravovat tak, jak jsem si celou dobu představovala. Šlo mi především o pravidelnou a vyváženou stravu. Vyváženost mi jde, ale musím se přiznat, že fakt nekontroluju, jestli jím po 3 hodinách, jím 4-5x denně, ale ve chvílích, kdy cítím, že mám hlad. Ze začátku jsem se také snažila dopředu si naplánovat jídelníček na 2, 3 dny dopředu, ale to se také nesetkalo s úspěchem. Celkově jsem nikdy nebyla natolik důsledná, že bych měla sepsaná konkrétní jídla, která si mám kdy dát a to plnila. Tohle mě totiž strašně svazuje. Já si totiž třeba večer řeknu, že si ráno dám kaši, jenže ráno se probudím a mám chuť třeba na toust. A tím veškeré mé plánování začíná a padá. 🙂

Tento článek ale nemá být o tom, co přesně jím na snídani, na svačiny, na obědy či na večeře, chtěla jsem vám vysvětlit můj přístup ke stravě. Stejně tak jak si užívám život, si užívám jídlo. Několikrát v životě jsem se zkusila vyhranit, zkusila jsem jíst vyloženě jen paleo stravu, zkusila jsem jíst jen vegetariánskou stravu, dokonce jsem jedla 3 měsíce striktně vegansky. Nikdy jsem to však nevydržela. Proč? Protože mi časem začalo něco fakt hodně chybět a protože mě určitá strava, kdy toho vyřadíte poměrně hodně, neskutečně svazovala. A to mě děsně nebaví. Já samozřejmě přemýšlím nad tím, co jím, ale nechci mít v hlavě pořád jen jídlo a to, co mám jíst na snídani, svačinu, oběd a večeři a řešit, jestli se v té nebo v té restauraci najím nebo ne. Za prvé to totiž otravuje mě a za druhé to otravuje i okolí.

Jaký je tedy můj přístup ke stravování? To nejdůležitější pro mě není to, jestli má daná potravina určitou kalorickou hodnotu nebo správný poměr bílkovin, sacharidů a tuků, pro mě je nejdůležitější, jak moc je kvalitní. Mnoho lidí se dnes totiž dívá právě na kalorické hodnoty a poměry makroživin, jenže je nezajímá odkud ta potravina pochází a jak vznikla. Pro mě je nejdůležitější kvalita, v těhotenství dvojnásobně. Za prvé se dívám na původ potravin a to, jestli je daná surovina bio a za druhé se dívám na složení. Nikdy nekupuju nic, co obsahuje zbytečná éčka, zahušťovadla, aromata a další „mňamky“. Všechny potraviny, které sníme se nám v těle rozkládají a na naše tělo nějakým způsobem působí. A pak je opravdu velký rozdíl, zda sníme zeleninu, která byla chemicky ošetřena nebo zda si dáme bio rajče. Dvakrát více to platí u mléčných výrobků a u masa. Podle mě je zdravější dát si plnotučné bio mléko než nízkotučné mléko od krávy z velkochovu. Navíc, zakoupením určitého produktu podporujete daný průmysl. A já chci podporovat ty firmy, které se s účtou chovají jak ke zvířatům, tak k přírodě. Ona i ta energie, kterou z těch potravin přijímáme je totiž jiná, než když koupíme obyčejný jogurt či maso z velkochovu. Pokud máme chuť na maso, měli bychom si podle mě za něj taky zaplatit vyšší částku. Muselo kvůli tomu totiž zemřít zvíře. Pak je velký rozdíl v tom, jak žilo a jakým způsobem bylo usmrceno.

Maso, vejce a mléčné výrobky kupuji jedině bio. Že je to zaplacená známka? Ano, to je, ale jen podle ní můžu poznat, že se jedná opravdu o kvalitní potravinu. Dřív jsem hodně hleděla na označení farmářské, ale dnes už je to tak moc zneužívané slovo, že farmářská potravina nemusí mít s tou skutečně farmářskou potravinou pranic společného, a to i tehdy, když jdete do „farmářské“ prodejny. Proto je pro mě označení bio známkou kvality. U ovoce a zeleniny je to těžší. Pokud můžu, snažím se kupovat také bio, ale ne vždy je takový výběr, což mě dost mrzí. 🙁 Nejradši bych si ovoce a zeleninu pěstovala sama, ale to je dost nereálné. Takže pokud třeba bydlíte na vesnici a máte svou produkci, buďte za ni neskutečně vděční. 🙂 To je totiž to nejlepší.

Na začátku článku jsem zmiňovala, že je pro mě důležitá vyváženost jídelníčku. Co to znamená? U mě to znamená to, že jím zdravě i méně zdravě, pokud se to tak dá nazvat. Snažím se to prostě nehrotit a nic si nevyčítat. Stejně jako mám ráda dietnější a lehčí úpravy jídel, tak stejně ráda si dám občas kaloričtější jídla jako jsou lívance, burgery, pizza, hranolky, svíčková či nějaký ten dort. Pokud si však přes den dám třeba buger s hranolkama na oběd, tak si už na večeři dám něco opravdu lehkého, jako třeba salát či tvarohovou pomazánku se zeleninou. Podle mě těhotenství není o tom, že bych musela jíst od rána až do večera jen samé superpotraviny, ale také těhotenství není o tom, jíst kotle zmrzliny, smažené sýry a zalévat je slazenou limonádou. A to, že se nějaké ženy vymlouvají na těhotenství a jí jako prasátka mě doslova irituje. Ale je to jejich těhotenství, jejich tělo a jejich budoucí dítě.

Co je podle mě také důležité zmínit je to, že všechno je o psychice. Pokud si dám dort či burger, naprosto si to vychutnám, protože ani jedno a ani druhé nejím každý den či každý třetí den. Nemá smysl si vyčítat, či nad tím půl dne přemýšlet, jestli jsem si ten dort dávat měla a jestli po něm přiberu více než kdybych si ho vůbec nedala. Jasně, že když nám to v hlavě bude takhle šrotovat, tak na to tělo zareaguje tím, že fakt přibereme víc. Podle mě prostě stravování není dogma a nemá přesný rozpis, jídlo je tu od toho, abychom žili, ale také abychom si ho užívali. Je třeba však umět svůj jídelníček vyvážit a vybírat si kvalitu. Podle mě totiž stejně tak, jako nebude člověk štíhlý a zdravý z každodenního pojídání tučného a sladkého jídla, nebude o nic zdravější ten, který se bude cpát pouze zeleninou či ovocem, které je chemicky ošetřováno.

Možná vás bude zajímat, kolik jsem se svou teorií v těhotenství zatím přibrala. Poslední číslo z minulé soboty bylo 8,4 kg a to jsem byla ve 31. týdnu těhotenství. Nicméně ono to číslo není zas tolik důležité, nejdůležitější je to, jak vypadají dané partie těla a kam se ta kila rozložila. 🙂

Takže jezte všeho s mírou a taky mi napište, jaký přístup a názor ohledně stravování máte vy. 🙂

v Domácí kosmetika, Zdraví a krása

Domácí parfém

Už dlouho jsem přemýšlela o tom, že se pustím do výroby domácí kosmetiky. Asi tak před rokem a půl jsem měla první záchvěv, když jsem zkoušela vyrobit domácí pleťový krém a balzám na rty. Pár vzorků jsem dokonce rozdala rodině a kamarádkám a byl na to docela ohlas, což mě potěšilo a taky jsem pochopila, že kvalita domácích krémů bude fakt někde jinde, než těch kupovaných, za které zbytečně utrácíme spousty peněz.

Ale znáte to, chodíte do práce, čas je převážně jen o víkendu, a tak jsem od vyrábění domácí kosmetiky zase trošku upustila. Těhotenství mě však opět přinutilo se do toho opět pustit, protože cokoli se nám dostane na kůži se dostane i do krve a může doputovat až k miminku. Proč na sebe tedy patlat zbytečnou chemii, že? 🙂

No a protože mi právě došel můj oblíbený parfém, bylo mi dost jasné, co bude mým prvním výrobkem. Tento domácí roll on parfém je fakt velmi jednoduchý a máte ho ani ne za 5 minut hotový. Tak šup na to. 🙂

Ingredience na domácí parfém

základ pro výrobu parfému (koupíte například zde)

esenciální oleje dle vaší vůně (já pro jeden parfém zvolila kombinaci fialka a grep, pro druhý zelený čaj s mátou a citrón)

 

Dále je potřeba

lahvička s rozprašovačem nebo roll-on lahvička

plastová pipeta

 

  1. Pomocí pipety přendejte základ pro výrobu parfému do lahvičky, ve které budete mít parfém. Dávkování by mělo být 80-85% základu pro parfém a 20-15% esenciálních olejů. Tudíž do 80% lahvičky přelijte pomocí pipety základ pro parfém.
  2. Zbytek lahvičky dokapejte esenciálními oleji dle vaší volby.
  3. Lahvičku důkladně uzavřete a parfém můžete ihned nanést na kůži.

v Seriál o víně, Zdraví a krása, Život

Víno pro duši i zdraví

O víně se již dlouho traduje, že je zdravé a také, že je v něm pravda. A tak jsem se rozhodla sepsat tento článek o tom, jak může sklenička vína pomáhat fyzickému i duševnímu zdraví. 🙂

Jednou mi jedna moje starší klientka v bývalé práci doporučila, abych si každý večer dala skleničku vína. To už jsem byla těhotná, takže její rady jsem uposlechnout bohužel nemohla. Nicméně je pravda, že skleničku vína jsem si téměř každý večer před otěhotněním dopřávala. To, že si dáte jednu skleničku vína z vás totiž rozhodně nedělá alkoholika. Ba naopak může právě tato jedna sklenička přispět k tomu, že se budete cítit fyzicky i psychicky lépe. Proč?

Začnu u naší duše. Každý z nás určitě zná den blbec. Ráno zaspíte, poté vám ujede tramvaj, do práce přijdete pozdě, váš nadřízený je jako na potvoru zrovna dneska v práci včas, takže dostanete hned z rána kartáč a pak se to takhle táhne celý den. A jediné co si vy přejete, je zalézt do postele a tohle všechno zaspat. Jenže, takový den blbec nemusí vůbec skončit špatně. A může tomu pomoci právě pohárek vína. Alkohol, který je obsažen ve víně má totiž povzbudivý účiněk na nervový systém, tudíž i na naši psychiku a náladu. Dokáže nás zbavit stresu a únavy z náročného dne a navozuje pocit pohody a uvolnění.

Víno nám také pomáhá zlepšit náladu a pocity, neboť konzumace vína zvyšuje koncentraci serotoninu, což je takzvaný hormon dobré nálady. Při jeho nedostatku se pak můžeme cítit pod psa. Nedostatek serotoninu může být způsoben špatnou výživou anebo také zimním obdobím, protože nám chybí sluneční světlo. Možná je vám teď právě jasné, proč se na podzim a v zimě cítíme unavení, ospalí a méně šťastní a aktivní a naopak na jaře a v létě hýříme optimismem, energií a dobrou náladou. Když nám chybí hormon dobré nálady, může také velmi rychle začít docházet ke změnám nálady, konkrétně ke špatné náladě, depresi, úzkostem, podrážděnosti, ale také třeba k poruše spánku či přejídání se.

Navíc je pití vína většinou spojeno s rituálem. Ať už je to posezení s přáteli, či jen s kamarádem, kamarádkou nebo vaší drahou polovičkou nebo si vychutnáte svou skleničku sami. Vzhledem k tomu, že nás víno uvolní, dokážeme se i více rozpovídat o tom, co nás trápí, tudíž se někomu vypovídáme a hned nám je lépe. Jak se říká, nejlepší je se o své starosti či smutky podělit s někým blízkým a pak jsou poloviční. 🙂 U vína si také více kontrolujeme kvalitu moku, tudíž tím nepřímo ovlivňujeme a většinou i zvyšujeme pozitivní účinek na fyzické zdraví.

No a co se týče právě vlivu na tělesné zdraví, tak tam je toho o něco více. 🙂 Nejznámější informací je rozhodně účinek na srdce. Za to mohou fenoly, což jsou látky ve víně obsažené. Fenoly (nejznámější je pravděpodobně resveratrol) jsou známými antioxidanty, které působí proti nádorově a snižují obsah cholesterolu v krvi, čímž pomáhají v boji proti kardiovaskulárním nemocem, především infarktu. Důkazem toho mohou být třeba Francouzi, neboť jejich kuchyně obsahuje velké množství tuků a přitom je u nich paradoxně úmrtnost na srdeční onemocnění jednou z nejnižších.

Víno napomáhá také trávení, a to díky tříslovinám, které obsahuje. Červené víno pak prý ničí bakterie v záživacím ústrojí, takže nás chrání například před salmonelózou. Látky ve víně navíc snižují vznik rakoviny zažívacího traktu, obdobně je tomu u dalších druhů rakoviny – prsu, prostaty, plic, jater, střev nebo třeba kůže. Další nemocí, které víno pomáhá zmírnit, je prý zápal plic. Omezené množství vína také zvyšuje plodnost žen, zpomaluje stárnutí, snižuje rozvoj cukrovky či tvorbu křečových žil.

Víno obsahuje asi 600 složek, které působí na naše tělo. Velkou roli hraje poměr těchto složek, ale také třeba klimatické  a půdní podmínky. Pro naše zdraví je tak nejlepší pít víno, které je produkováno ze stejných klimatických podmínek, tudíž víno moravské či české. Je také vcelku jedno, zda pijete bílé či červené. Červené sice obsahuje větší množství resveratrolu díky slupkám, zato bílé působí více proti infarktu. Nejlepší je dle mě tedy vína střídat. 🙂

Tyto fakta o víně jsou vcelku pozitivní, no ne? Nicméně možná více než u něčeho jiného u konzumace alkoholu, tedy i u vína platí, pít s mírou. Víno a alkohol je totiž obecně dobrý sluha, ale zlý pán. Při větším požití alkoholu mohou být totiž všechny pozitivní účinky naprosto opačné a vést tak k rozvoji depresím, rakovině či dalším nemocem. No a jaké je to doporučené denní množství, které má na naše zdraví nejlepší účinky? Pro muže je to 2-4 deci a u žen jsou to přesně 2 deci vína. 🙂

V těhotenství se pak nedoporučuje pít alkohol, takže i víno vůbec, ale dle mého názoru těhotným ženám ani plodu velmi občasná jedna deci neublíží. Sama nicméně pití vína nevyhledávám, ale pokud si můj manžel dá skleničku, tak od něj bez výčitek ochutnám, protože to je tak malé množství, že se opravdu nemusím bát. 🙂

Pokud vás zajímají další informace o vlivu vína na zdraví člověka, klikněte sem. 🙂

 

 

Zavřít