Kategorie

Život

v Lehké, Oběd, Podzimní recepty, Polévky, Pro děti, Pro těhotné, Večeře, Vegetariánské, Zimní recepty, Život

Podzimní dýňový krém s pečeným česnekem

Dýňový krém z Hokkaido jsem poprvé uvařila na podzim před 5 lety. Byl taky říjen tuším. 🙂 Od té chvíle se tato polévka stala jednou z mých nejoblíbenějších. A tak je jasný, že musela být hned na mém starém food blogu Kate’s Cuisine. Od té doby ale uteklo dost času, já založila tento blog a doména starého již není aktivní. Tudíž ani recepty. A najednou se stalo, že mi několik lidí, kteří sledovali starý blog, ale i kamarádek napsalo, jak tu svou dýňovou polévku dělám. 🙂 A tak si zaslouží být i tady. 🙂

Ingredience na 4 porce

1 kg dýně Hokkaido

6 stroužků nejlépe českého česneku

4 snítky rozmarýnu

4 snítky tymiánu

olivový olej

sůl

pepř

1 l zeleninového či kuřecího vývaru

hrst polévkových čerstvých bylinek – petržel a libeček

150 ml smetany ke šlehání

 

  1. Dýni důkladně omyjte, rozpůlte, vydlabejte semínka a nakrájejte ji na plátky. Plátky dýně pak dejte na plech, přidejte oloupaný a rozpůlený česnek, tymián a rozmarýn pokapejte olivovým olejem, posolte a opepřete.
  2. Plech vložte do rozehřáté trouby na 180 stupňů a pečte cca 20 minut, aby dýně byla měkká.
  3. Po upečení dýni a česnek bez bylinek přendejte do většího hrnce, přilijte vývar, přidejte polévkové bylinky a přiveďte k varu. 
  4. Nyní vše rozmixujte dohladka, poté přilijte smetanu a ještě provařte.
  5. Nakonec podle chuti dosolte či více opepřete.
  6. Pokud je polévka řidší, což by být neměla, ale kdyby přece jen byla, zahustěte ji moukou rozmíchanou ve smetaně nebo jíškou.

v Život, Život mámy

První rok mámou

Minulou sobotu to byl rok, co jsem se stala mámou, a tak jsem si říkala, že bych se s Vámi chtěla podělit o to, co se v mém životě a v mém myšlení a vnímání za tento čas změnilo a také napsat, jaký ten rok vlastně byl. 🙂

Aktuálně prožívám neskutečně melancholické a vzpomínkové období. Je říjen a jako by to bylo včera, co jsme si z porodnice přivezli v kočárku malinkatou čtyřdenní Natinku. Zpočátku pro mne bylo všechno tak nové a nejisté. Ačkoliv pro mne manipulace s miminkem byla vlastně přirozená, tak jsem se neustále bála, že něco udělám špatně a novorozeňátku ublížím. Pamatuji si, jaký pro mne byl ze začátku oříšek čistit správně pupík a neustále jsem všechno pro použití miminka sterilizovala. Všeho jsem se bála. Miminko mi připadalo tak křehké…

Co mi určitě na sebevědomí nepřidávalo, byly různé „dobře míněné rady“. Natálka byla od začátku velmi kontaktní miminko. Nelíbilo se jí v kočárku, autosedačka byla a doteď bohužel stále je její velký nepřítel a usínala zásadně v zavinovačce v naší náruči. Několikrát jsem si tak vyslechla, že tím, že ji mám prakticky stále na rukou nebo jí nosím, svou holčičku rozmazlím. Moc jsem to neposlouchala. Naštěstí mám svůj rozum a do ničeho si nenechávám kecat, takže jsem poslouchala svoji intuici a snažila se do pocitů svého dítěte vžít. A bylo nám tak dobře. A co myslíte? Samozřejmě, že jsem Natálku svým citlivým přístupem nerozmazlila. Časem se všechno začalo upravovat. Kočár vzala na milost až ve sportovní verzi, ale vzala. 🙂 Autosedačka je sice stále nepřítel, ale už jsem našla nějaké způsoby, jak jí cestu v autě zpříjemnit. Zavinovat jsem ji přestala okolo 6.měsíce a začala usínat v naší posteli, takže se přirozeně odstranilo houpání. Pokud se tedy ocitáte v podobné situaci, máte kontaktní miminko a bojíte se, že se to nezmění, věřte mi, že dítě potřebuje svůj čas a vše se upraví, až přijde ta správná chvíle. Věřte svému dítěti, snažte se do něj vžít a poslouchejte svou intuici.

Čím ale byla Natalinka starší a já jí více poznávala, všechno se zjednodušovalo a já si po nějakém čase už přišla jako zkušená máma, která dokonce může v mnohém radit ostatním. 😀 Což jsem ale nijak moc nedělala, pokud mě o to vyloženě někdo nepožádal. Já totiž nerada cpu někomu své názory. Ráda se o ně podělím, ale daný člověk musí chtít. 🙂

Nejkrásnější čas pro mne byly od začátku společné večery. Kdy jsme se v posteli sešli všichni tři – já, Jirka i Natalinka a mohli se společně tulit a být tu jen pro sebe. A trvá to i teď. Tak moc mě baví pozorovat Natálku a Jirku. Zpočátku to teda bylo neskutečně kouzelné a velmi romantické, dnes, když je z Natinky malá raubířka, co má nejradši, když táta s mámou dělají blbosti, směje se a neustále něco povídá a breptá, je to spíš legrační a divoké, ale stále je to pro mne ten nejmilejší čas z celého dne. Jsem prostě ráda, když jsme všichni spolu. 🙂

Ještě než se Natalinka narodila, měla jsem v hlavě představu, jaká máma bych chtěla být a hlavně, že kromě mateřství bych se chtěla i nějakým způsobem realizovat. A tak, hned jak jsem si trošku zvykla, že si svůj život a čas nebudu nějakou dobu řídit sama, ale že mám od toho najednou malého človíčka, jsem se začala věnovat i práci. Nebudu Vám nalhávat, že to bylo lehké. Nebylo! Každou chvilku, kdy Natinka přes den spala a pak také večer, jsem sedala k notebooku a snažila se psát na blog, pracovat, upravovat fotky… Dneska vlastně ani nechápu, jak jsem si mohla nastavit takové tempo, ve kterém jsem několik měsíců jela.

Moje původní představa totiž byla, že budu paní dokonalá a kromě toho, že zvládnu péči o dítě, budu chodit cvičit, budu mít krásně uklizený byt, uvařím, napeču a večer budu mít dostatek času na svého muže. Asi po přečtení předchozí věty sami chápete, že tohle se opravdu nedělo a vcelku je to dost scifi scénář. 🙂 Tohle se mi tedy nepovedlo. Bylo to tak, že kromě toho, že jsem se starala o miminko, jsem jakž takž zvládala i nějakou práci, ale ostatní činnosti se mi moc nedařily. Pravidelně jsem se tak dostávala do deprese, že já svou novou roli nedokážu skloubit s životem před miminkem. Na druhou stranu jsem věděla, že právě moje dítě je pro mě nejdůležitější. Takže to, že jsme večer nevečeřeli teplé jídlo, ale byli jsme rádi za namazaný chleba, mi až tolik nevadilo. Naštěstí to nevadilo ani mému muži. 🙂

Režim, který jsem si nastavila šel nějakou dobu udržet. Já byla moc ráda, že nemusím být máma na plný úvazek a že mohu také vydělávat peníze a tím zvýšit celkový příjem naší domácnosti. Jenže jak šel čas a Natalinka začala potřebovat více a více mé pozornosti, protože se naučila převalovat, lozit, sedět a nakonec i stát a chodit kolem nábytku, já začala být z mého režimu velmi vyčerpaná. A tak jsem se dostávala do velkého stresu, že nezvládnu dělat deset věcí najednou tak, jak bych si přála. Začala jsem tedy hledat nějakou rovnováhu… Abych nakonec zjistila, že být tou mámou na plný úvazek je to nejdůležitější a to, co vlastně chci dělat nejvíc. 🙂

Což ale neznamená, že bych se zajímala jen o dětské příkrmy, nejpřírodnější kosmetiku a horlivě diskutovala na Modrém koníkovi. 😀 Naopak se stále snažím najít si čas na sebe, na cvičení a pracovat. Začala jsem fotit na zakázku, čímž se mi vlastně splnil sen a to mi právě umožňuje pracovat jen, když chci a mám na to náladu. Nefotím až tak často, jak bych třeba mohla, protože chci být především se svou dcerou. Na druhou stranu mě focení a potkávání se s různými lidmi neskutečně baví a naplňuje a je to zase super nebýt jen tou mámou. 🙂 Je to super ale právě kvůli tomu, že jsem se nestala otrokem focení a upravování fotek, ale snažím se to udržet v určité rovnováze tak, aby to pro mne bylo zpestření a zábava. 🙂

Co bych ještě chtěla moc ráda zmínit, je to, že od půl roku Natálky chodíme cvičit. Chodíme stále plavat, pak také chodíme na cvičení s dětmi, kde se rozvíjí dětem motorika a trénují se jednotlivé smysly a pravděpodobně začneme chodit i do Little gymu, což je cvičení dětí založeno především na pohybu a to mi připadá jako skvělé doplnění aktivit, které praktikujeme. Samozřejmě, že cvičení i plavání jsou cenově náročnější položky. Na druhou stranu říkám, že raději se uskromním já sama, ale svému dítěti chci dopřát to nejlepší a to nejvíc co můžu. A když vidím, že Natalinku pohybové aktivity a setkávání s ostatními dětmi baví, chci to podpořit. 🙂 Navíc, mě to baví také a je to pro nás obě příjemné zpestření dne. Takže pokud přemýšlíte o tom, jestli má smysl chodit s dítětem cvičit hned odmala, věřte mi, že to smysl má. 🙂

No a to je asi tak všechno důležité. 🙂 Aktuálně si velmi užívám rovnováhy, kterou jsem si mezi mateřstvím, prací, blogem a manželstvím vytvořila. Jsem velmi ráda, že jsem si dokázala „povolit režim“ a dovolit si nebýt ve všem perfektní. Jsem ráda, že trávím čas více offline než online, že nemám potřebu sdílet svou dceru a své soukromí ve velké míře na sociálních sítích, že si dokážu najít čas na sebe i na manžela. Dokážu pracovat i odpočívat a když něco nestihnu, svět se pro mě nehroutí a stres se snažím potlačit. Jsem ráda, že jsem si konečně našla večery, kdy nepíšu článek na blog, ani neupravuju fotky, ale sedneme si s mým mužem k seriálu se sklenkou vína a užíváme si společný čas. Jsem prostě šťastná, že to je teď jak to je a především vděčná za to, že takto mohu žít.

A Vám přeji to samé, ať už jste mámou, tátou nebo ne. Žijte tak, aby Vás život bavil. To je nejdůležitější.

P.S. Jedno je na tom mateřství fakt hrozné a to je neuvěřitelný strach, který o své dítě mám. Začal hned, jak jsem objevila dvě čárky na testu a s každým dnem vzrůstal. S narozením Natinky se tak tisíckrát znásobil… A ten strach nikdy neskončí. I tak to ale stojí za to!

P.P.S. Narozením dítěte Váš život neskončí. Začne nová a jiná etapa, na kterou si musíte zvyknout, ale až se s miminkem sladíte, už si nebudete moct dokázat představit život bez něj. Musí se mu sice všechno přizpůsobit, ale vesměs můžete i nadále dělat téměř vše, co jste dělali před ním. Chce to samozřejmě toleranci a podporu partnera, mít možnost hlídání… A jak vidíte, s trochou trpělivosti jsme zvládli s Natalinkou i dost cestovat. 🙂

v Život, Život mámy

Kde výletit v Brně?

Asi každá máma chce víkendy, ale třeba i všední dny s malým dítětem prožít smysluplně. Já nejsem výjimkou. Každý den, kdy nejdu ven je pro mě špatný den. 🙂 Potřebuji vidět jiné lidi, nadýchat se čerstvého vzduchu, podívat se na to, co se událo nového… A tak každý den přemýšlím, kam se vydáme na procházku nebo dá se říci i výlet. Občas se nám totiž poštěstí a jsme venku většinu dne. To nám asi podzimem a pochmurnem brzy skončí, ale babí léto si snad ještě stačíme užít. 🙂

Článek vznikl ve spolupráci s Calvo

O tom, kam ráda chodím na procházky jsem na blog již psala. Jenže, kam jít, když chcete být venku celý den? Tudíž, kam se vydat v Brně na celodenní výlet? Já mám pro Vás 3 tipy. 🙂

  1. Brněnská přehrada

Pro nikoho to určitě není novinkou. Přehrada láká lidi nejen v letních měsících, ale i na jaře a na podzim. Dá se zde podniknout mnoho věcí. Můžete se samozřejmě poflakovat jen tak na dece u vody, hrát karty a užívat si nicnedělání.

Nicméně já určitě doporučuji projet se parníkem až na hrad Veveří a projít si jej. Anebo si můžete udělat i celodenní výlet pěšky kolem celé přehrady, pokud Vám dítě vydrží tak dlouho v nosítku. Na kočár to totiž jistojistě není. 🙂

Tak či tak, rozhodně nezapomeňte sobě, ani dítěti zabalit dostatek jídla, pití, piknikovou deku, hračky a dostatek vlhčených ubrousků a plen. 🙂 Jako rychlá svačinka Vám mohou posloužit i tuňákové saláty značky Calvo, které dělaly společnost při výletech mně. 🙂 Stačí si k nim dát kousek kvalitního pečiva, nějakou tu zeleninku a svačina či lehký oběd je na světě.

Na přehradě je však i mnoho restaurací a bister. Za mě doporučuji Rybářskou baštu. Jediná zapeklitost tkví v tom, že zde neberou karty. Nebo alespoň nebrali naposledy, kdy jsme tam byli, takže si naplňte před výletem peněženku hotovostí. To udělejte asi určitě. Nikdy nevíte, když nejste v centru města, kde se kartou platit dá a kde ne. 🙂

2. Kraví hora, Wilsonův les, Pisárky a nakonec Kaménka

Můj druhý tip na celodenní výlet možná také někoho nepřekvapí, ale věřím, že si tato místa rádi připomenou a pro někoho to třeba bude inspirace nová. 🙂

Kromě toho, že se na Kraví hoře nachází hvězdárna a bazén, je zde, hned vedle bazénu uzavřené hřiště s krásným výhledem na Brno. Zde můžete zabavit dítě i sebe a kochat se brněnskými krásami.

Hned poté se můžete vydat buď přes Masarykovu čtvrť směrem na Mendlovo náměstí anebo přes Wilsonův les, kde potkáte většinou minimum lidí do Pisárek. V Pisárkách se určitě rozhlédněte po všech honosných vilkách, které zde stojí a zajděte se podívat i na vilu Stiassni. Prohlídku interiéru asi s dítětem nezvládnete, ale ona i prohlídka zahrady je fakt super. 🙂

No a z Pisárek to vemte kolem výstaviště a přes Mendlák až do Kamenné čtvrti a pokochejte se místními domečky. Některé jsou opravdu podivuhodné. Když pak dojdete na Červený kopec, určitě Vás okouzlí další nádherný výhled.

Ano, tento tip na výlet by se mohl jmenovat výhledový. 🙂

 

3. Björnsonův sad

Poslední tip na půldenní či celodenní výlet je Björnsonův sad. Možná Vás tento tip překvapí. Co máte na jednom místě dělat půl dne? Nenechte se ale zmást. Toto místo nabízí spoustu možností.

Kromě toho, že se zde můžete posadit na zahrádce kontejnerové kavárny Piknik box, můžete i všude kolem, kde roste trává, roztáhnout deku a na ní se usadit. Je tu samozřejmě i dětské hřiště, takže pokud je Vaše dítě už ve věku, kdy se na hřišti umí samo pohybovat, je to ideálka. Vy si zatím můžete vypít kafe. 🙂

Věřte mi, že se ani nenadějete a půl den uteče jako voda. Výhodou tohoto místa jsou i záchody s přebalovacím pultem, takže pro nás mámy s malými dětmi je to fakt skvělé.

Opět si nezapomeňte přibalit svačinku. A po svačince si dejte něco sladkého od šikovných piknikboxových holek. 🙂

 

A jaké jsou Vaše tipy na místa v Brně, kde se dá strávit celý den?

 

v Život, Život mámy

Joolz Hub a Joolz day2

Chvilku poté, co jsem zjistila, že čekáme miminko, jsem si začala zjišťovat informace o kočárcích. Skoro každá maminka se asi na tento moment těší. Jak přijde do prodejny a bude kočárek zkoušet a představovat si, jak v něm vozí své miminko. Přiznám se, i mě to zpočátku moc bavilo a kočárky jsem doslova hltala. Ve chvíli, kdy jsem ale začala hledat ideální kočárek pro nás, jsem chytla paniku. Když jsem totiž zjistila, kolik různých výrobců kočárků je a jak se cenově liší, tak se mi začala nafukovat hlava. 😀

Článek vznikl ve spolupráci s dodavatelem kočárků Joolz pro ČR a obchodem Funbaby

Říkala jsem si, je vážně důležité, kupovat kočárek kolem 30 tisíc? Není to nějak moc? Zpětně říkám, že není. Tenkrát jsme se ale s manželem rozhodli pro levnější kočárek, protože jsme věděli, že miminko nás bude stát ještě dost výdajů a každá koruna bude dobrá. Jak to ale s tímto kočárkem nakonec dopadlo, pokud sledujte Instagram už víte. Vyměnili jsme ho.

Ve chvíli, kdy došlo k výměně, Natinka už nepotřebovala hlubokou korbu a zrovna se uváděl na trh nový typ kočárků Joolz, a to Hub. Já si tenkrát tedy říkala, že nemá smysl kupovat už klasický Day2, a tak jsme si Hub koupili. Ihned po rozbalení jsem z něj byla nadšená a jsem z něj nadšená dodnes.

Joolz Hub

Hub kočárek je ideální na cestování nebo do města. Zvládne ale i lehký terén a já s ním chodím i čas od času běhat, protože je úžasně lehoučký. 🙂 Kočárek je skvělý v tom, že má prodlouženou stříšku, kterou jsem velmi ocenila v letních měsících, kdy svítilo sluníčko více, než bych si přála. Dále je opravdu lehoučký, takže se dá krásně ovládat jednou rukou a je perfektně a lehce skladný, takže pokud máte malý kufr v autě nebo hodně cestujete, kočárek v tomto ohledu vážně oceníte. 🙂 Výhodou také je, že si jej můžete koupit pouze ve sportovní verzi a nemá korýtkové sezení jako Joolz2, takže lze miminko položit až do lehu na spánek. Za mě je to perfektní druhý doplňující kočárek. Někomu však stačí i jako hlavní. 🙂

S Hubem jsem tedy byla velmi spokojená. Jenže jsem po čase zjistila, že do lesa to není úplně ono, a tak jsme s manželem přemýšleli o tom, že bychom si chtěli pořídit ještě nějaký kočár do terénu. A i přesto, že nám byly v prodejně do terénu doporučeny jiné značky kočárků, já se nakonec rozhodla, že si pořídíme ještě Day2. Do značky Joolz, jeho designu a funkčnosti kočárků jsem se prostě zamilovala natolik, že mě nikdo nepřesvědčil o opaku. A jsem za to ráda. Protože Day2 je teď moje velká láska. Prostě ten kočár miluju.

Joolz Day2

Joolz Day2 je prostě boží. Má nádhernej design, je velmi stabilní a dobře odpružený, takže terén podle mne zvládá skvěle. Opět se dá lehce složit. Je tedy větší a těžší než Hub a oproti Hubu má korýtkové sezení a stříšku, která nejde prodloužit tolik, jako u Hubu. Stejně jako Hub je lehce a intuitivně ovladatelný. Podle mě je ideální na fakt dlouhé procházky jak městem, tak i lesem. Jediné, co mi na kočárku občas vadí je koš, který je umístěn docela dost u země, takže když udělám větší nákup a položím jej do košíku, dost často se mi stane, že dřu o zem, především, když sestupuju z chodníku nebo vcházím do tramvaje. Do koše tedy nic těžkého raději nedávejte. 🙂 Tento kočárek však nekoupíte pouze ve sportovní verzi jako Hub, ale prodává se dvojkombinace.

Co bych závěrem řekla? Pokud o značce Joolz uvažujete, za mě ji doporučuji na 150%. Opravdu jsem z kočárků unešená a šla bych do nich znovu. Pokud přemýšlíte o ceně kočárku, tak Vás chápu, ale uvědomte si, že kočár budete používat téměř každý den rok, rok a půl, možná dva a když si tu cenu přepočítáte na počet dnů, kdy s kočárkem budete trajdat, pak se podle mne za tu cenu vyplatí. 🙂

 

 

v Život

Proč jsem řekla ANO umělému mléku?

Kojení. V dnešní době se stala tato, pro mne intimní záležitost, věcí zcela veřejnou. Ihned po narození dítěte se každý začne zajímat o vaše prsa. Já neustále dotazy o kojení po čase filtrovala. Proč? Protože bych se asi jinak zbláznila.

Začátek s Natálkou v tomto ohledu nebyl snadný. Po svém narození totiž musela být nějakou dobu v inkubátoru a nemohli mi ji na kojení vyndat, takže jí ihned po narození začaly sestřičky dokrmovat umělým mlékem. Tenkrát mi tohle bylo docela jedno, protože pro mne bylo nejdůležitější, aby byla moje malá holčička v pořádku a co nejdříve u mě.

Co vám ale budu povídat, v hlavě jsem od začátku měla zaryto, že prostě musím kojit a pokud nekojím plně, jsem špatná máma. A tak nastalo období boje za plné kojení, které mám dnes už zamlžené. Doteď si ale pamatuji, že když jsme Natince míchali Nutrilon, brečela jsem u toho, protože jsem si přišla naprosto neschopně. Boj o kojení však dopadl úspěšně a formuli jsme z našeho života dočasně odstranily, za což jsem byla prostě velmi vděčná.

Na konci 5. měsíce však nastala situace, kdy jsem po Nutrilonu musela sáhnout opakovaně a nakonec to dopadlo tak, že jsme začaly i s příkrmy. Byla to najednou kombinace příkrmů, formule i mateřského mléka. A tak je to vlastně dodnes. Natálka tedy už nejí jen příkrmy, ale také spousta dalšího jídla. Přes den kojím, stejně jako večer a v noci, ale dostává i umělé mléko, protože jí prostě mé zásoby už nestačí. Vzhledem k tomu, jaký byl náš začátek a vzhledem k tomu, že je Natince už 10 měsíců a kojit jsem původně chtěla tak rok, jsem s tím, jak to máme, vlastně velmi spokojená. S kojením ale zatím nemíním přestat dokud se Natálka sama neodstaví.

Co se týče výběru umělého mléka, od začátku jsem sáhla po Nutrilonu. Je to vlastně náhoda. Nutrilonem krmily Natálku v porodnici, takže jsem moc dlouho nepřemýšlela o tom, jestli mám zvolit jinou formuli. Když mne pak firma, která Nutrilon, oslovila ke spolupráci, souhlasila jsem, protože za tímto umělým mlékem stojím a stát budu. Ještě víc poté, co jsem navštívila výzkumné centrum mateřského mléka v Utrechtu, kde jsem se mohla seznámit s vědci, kteří Nutrilon vyvíjejí.

Co se mi na této společnosti líbí je to, že ačkoliv vyvíjejí produkt, který nahrazuje mléko mateřské, nikdo vám tuto informaci netlačí. Naopak se zde tolik vyzdvihuje mateřské mléko. Formule přichází až ve chvíli, pokud se kojení bohužel nedaří anebo se dítě samo odstaví, ale mléko ještě potřebuje. Mimochodem, věděli jste, že kravské mléko je pro dítě zpočátku nevhodné, protože obsahuje velké množství bílkovin, které zatěžuje ledviny? Právě proto je lepší zavést do stravy umělé mléko, které je konkrétní fázi vývoje děťátka uzpůsobeno.

Když jsme s ostatními blogerkami v Utrechtu byly, povídali nám tam o tom, že bude na trhu nové mléko, které vyvíjeli celých 10 let. Toto mléko je jiné v tom, že obsahuje látky, kterým se mimo jiné říká POSTBIOTIKA. Že nevíte, co postbiotika jsou? Já to do návštěvy centra také nevěděla a ráda se s vámi o tu informaci podělím.

Jsou to bioaktivní složky produkované potravinářskými mikroorganismy v průběhu fermentace. A díky kombinace prebiotik a těchto látek se umělé mléko Nutrilon přiblížilo zase o trochu tomu mateřskému. Mateřské však nikdo nikdy nenahradí, to je jasné, protože to je prostě zázrak. Nicméně se firma Nutricia snaží co nejvíce tomu mateřskému mléku přiblížit. A právě při zkoumání MM se zjistilo, že obsahuje jisté druhy biologicky aktivních látek, jejichž vliv na organismus v kojenecké výživě lze částečně napodobit prospěšnými látkami, získanými speciálním výrobním procesem řízené fermentace.

Po narození je miminko velmi málo vybaveno a pro jeho rozvoj se jeho trávící trakt musí nejprve osídlit prostřednictvím mikroorganismů z okolního prostředí. Mateřské mléko obsahuje biologicky aktivní látky, které tomuto procesu napomáhají. Prospěšné látky vyrobené fermentací jsou pak alternativou těchto biologicky aktivních látek, a tudíž je nový Nutrilon zase o něco blíže mléku mateřskému. A díky tomu podle mne nemusí mít žádná maminka výčitky nebo ztrácet sebevědomí (a že já oboje zažila) když to bude nevyhnutelné a bude muset přejít z mateřského mléka na formuli. A i proto si za tímto umělým mlékem stojím a stát budu.

A co vy maminky, jak to máte s umělým mlékem a jaký na něj máte názor?

promo-image
v Zdraví a krása, Život mámy

Jak zvládat vedra s malým dítětěm?

Červenec je skoro za námi a nevím jak vy, ale já mám těch vysokých teplot už tak akorát. 😀 Upřímně jsem si myslela, že nejhorší léto jsem už prožila v těhotenství s velkým bříškem. A to je asi i pravda. 😀 Nicméně s malým dítětem to také není zrovna velká zábava. 😀

Co vám mám povídat, být celý den zavřené doma je hloupost, jít ven je ale dost bláznivý nápad. Zvlášť, když by se s malýma dětma nemělo chodit ven v těch největších vedrech, což je tak nějak od 10 či 11 až do 15 hodin. No a to je právě ten čas, kdy jsme byly zvyklé po venku trajdat. 😀

Jaký teda máme teď režim a jak zvládáme vedra? Co se týče chození ven, snažím se vyhýbat se poledni, takže nejčastěji chodíme na procházky až v podvečer, avšak někdy to prostě nevyjde, protože musím něco zařídit a ven jít kolem 12 musíme. Mé tipy, jak zvládat procházky v parném létě jsou tyto.

Nezapomínám na opalovací krém

U Natálky opalováky střídám, máme 3 různé značky. U sebe volím to, co máme zrovna doma. Aktuálně jsou to opalovací krémy značky Astrid. Natálce mažu hlavně nožičky, které vyčuhují z kočárků a na které dopadá sluníčko. Ručičky i hlavičku má chráněnou, takže ty nemažu. U sebe se zaměřuju především na ramena, krk a dekolt, kde mám větší mateřská znaménka. Většinou nás namažu ještě doma. Ale pokud na to zapomenu, mám v přebalovací tašce vždycky jeden opalovací krém po ruce a mažu nás obě někde ve stínu. Můj muž tedy říká, že někde četl, že když jdete s dítětem jen chvilinku po sluníčku, tak jej mazat nemusíte, že prý nachytá vitamin D, co je na tom ale pravdy fakt nevím, takže já Natinku prostě mažu i kdybychom po sluníčku šly minimálmě.

Nosím s sebou všude termální vodu ve spreji

Tuto vychytávku mi poradila Kačka Smooth. Ačkoliv já termální vodu znám a myslím, že jsem ji v minulosti v kabelce i nosila, postupem času mi to přišlo jako zbytečnost, protože jsem se stříkat vodou zapomínala. S dítětem je to však jiné. V kočárku se většinou potí a vy přemýšlíte, jak mu v horku ulevit. Takže kromě toho, že jí dávám napít, mám u sebe teď neustále i termální vodu a v pravidelných intervalech Natinku i sebe osvěžuji. A věřte nebo ne, hned je nám líp. A pokud nemáte termální vodu rádi, mám pro vás ještě jeden tip. Moje kamarádka nosí v kabelce růžovou vodu ve spreji a ta je taky perfektně osvěžující a dokonce nádherně voní po růžích. 🙂

Nezapomínám na pitný režim

A to opět u nás obou. To, že mám v kočárku lahvičku s kojeneckou vodou pro Natálku je jasnačka, ale já nosím i vodu pro sebe. Jednou se mi totiž stalo, že jsme šla kolem poledne vyprahlými ulicemi Brna a hrozně se mi zamotala hlava. Od té doby na pití pro sebe nezapomínám. Natince pak vodu nabízím také pravidelně, aby nebyla dehydratovaná.

Doma máme nafukovací bazének

Pro zpříjemnění dne máme na terase nafouklý bazének. Natálka vodu miluje a cachtání v bazénku ji zaručeně vždy pobaví. Sice tam nevydrží tak dlouho, jak bych si třeba já představovala, ale i krátké osvěžení jí vlije opět energii do žil a mě to také osvěží, protože Natinka plácá ručičkama tolik, že je voda všude kolem a hlavně na mně. 😀

Když je nejhůř, jdeme se někam schovat

Když se stane, že jsme ve městě a fakt je už s prominutím na zdechnutí, rychle s kočárkem zalezu na nějakou zahrádku, která je ukrytá ve vnitrobloku či do nějaké kavárny, kde je chládek. Na ten vnitroblok doporučuji kavárnu Kafec a pak mám vytipovanou ještě dětskou kavárnu a čajovnu Mezi stromy, kde také není vedro, ale naopak je tam příjemně. 🙂 Navíc se tady dítě zabaví s jinými dětmi a hračkami, proleze se a hned je pro něj zase den zábavnější.

V autosedačce máme chladící podložku

Občas jedeme s Natinkou přes den v autě a co vám budu povídat, někdy je to dost pruda. Potím se já sama, takže se nedivím, že se potí i má dcera v autosedačce. A pro tento případ jsme pořídili chladící podložku, která by měla dítěti pomáhat udržovat správnou teplotu.

Na veřejná koupaliště zatím nechodíme, protože mi na to Natinka připadá ještě malá a zároveň si myslím, že tam musí být v tomto počasí hlava na hlavě a to není nic pro mne. 😀 Nejlepší by byla zahrada s vlastním bazénem, ale o takovém luxusu si bohužel můžu nechat zatím jenom zdát. 😀

No a to jsou asi všechny mé tipy. 🙂 Máte nějaké tipy vy, o které byste se chtěli podělit? Jaký třeba používáte opalovací krém vy? Znáte termální vodu ve spreji? Pužíváte chladící podložky do autosedačky nebo bambusové oblečení pro děti?

Elite Bloggers – Content Marketing

v Zdraví a krása, Život mámy

Moje večerní rutina

Sem tam se mě někdo zeptá, jak se po narození Natálky změnily mé večery. No, nebudu vám lhát, změnily se hodně. 😀 Místo toho, abychom šli večer s Jirkou posedět na pivo s kamarády, teď uspáváme Natálku a pak se snažíme co nejefektivněji využít volný čas, který nám zbyde. 😀

Hned po narození Natálky vypadal můj večer tak, že jakmile usla, šla jsem spát i já, protože mě děsilo noční vstávání a chtěla jsem získat co nejvíce energie. 🙂 Časem se to však změnilo, protože jsem si zvykla na jiný režim spánku. Teď chodím spát většinou v 11 večer.

Dlouho předlouho jsem se po večerech věnovala blogu a práci a zanedbávala jsem péči o sebe. Chvilku před půlnocí jsem zaklapla notebook a šla se rychle osprchovat, vyčistit si zuby, odlíčit se a spát. Sama jsem však začala cítit, že takhle to prostě dál nepůjde a musím si v aktivitách určit priority. Co pro mne bylo samozřejmě nejtěžší, bylo eliminovat z mých večerů práci. Tíhnu totiž k workoholismu, protože mě moje práce baví. Jenže se pak lehce stane, že se všechno moc nakupí a já se cítím vyčerpaně a nadávám si, proč jsem radši daný večer nevypla mozek a nepodívala se na nějaký zajímavý film. 🙂

K čemu jsem také hledala dlouhou cestu zpět byly jak já honosně říkám koupelnové rituály. To znamená, že se zavřu aspoň na půl hodiny do koupelny a dopřávám si dlouhou sprchu a poté se aspoň trochu věnuji jednotlivým partiím svého těla. 😀 Jak teď tedy vypadá můj večer?

Poté, co Natalinka usne, což bývá mezi 21. a 22. hodinou, beru do ruky notebook a mám 40 minut až hodinu na to, abych si udělala nějakou práci. Ihned potom notebook odkládám a jdu do koupelny, kde si dám nejdříve sprchu a na té fakt nešetřím, protože je to pro mne obrovský relax. 🙂 Poté promasíruju nohy ručníkem a na problematické partie nanáším olejíček, který by měl pomoci daným oblastem ke zpevnění, ostatní části těla mažu tělovým krémem nebo vonným olejíčkem, který mám zrovna po ruce. Nakonec si nechávám obličej a čištění zubů. Obličej každý večer, i když se daný den nenamaluju očistím od makeupu a nečistot. Já používám opět odličovací olej a poté pleť ošetřuji čistícím peelingem 3v1 od Garnier. A střídám jak Pure, který je určen pro ty, které trápí pupínky, což je od těhotenství pro mne zlo a každodenní chleba! A pak Pure Active, které je určeno proti černým tečkám a těm se můj obličej také zrovna nebrání. 😀 Po důkladném vyčištění pak nanáším noční krém a sérum pod oči.

No a co to čištění zubů? Jestli je někdo fakt blázen do čištění zubů, tak jsem to já. Vždycky jsem se bála zubařů, ale od té doby, co jsem našla svou úžasnou zubařku a dentální hygienistku se vůbec nebojím! Dala jsem totiž na jejich rady a doporučení a řeknu vám jedno. Pokud si čistíte každý den důkladně zuby a používáte i mezizubní kartáčky a dentální nit a chodíte jednou za půl roku na dentální hygienu, pak se zubaře opravdu bát nemusíte, protože vám málokdy něco najde. 🙂 K čištění používám nejradši šetrné bělící zubní pasty, protože mají mé zuby bohužel tendenci k tomu, aby žloutly a to je něco, o co fakt zrovna neusiluju. 😀

No a když mám tyto kosmetické a zkrášlující úkony za sebou, tak jdu buď hned spát anebo koukám na různá videa na YouTube o focení, projíždím Instagram anebo si pustím nějaký seriál a už jen odpočívám. 🙂

Jak vypadá vaše večerní rutina? 🙂

Elite Bloggers – Content Marketing

 

v Cestování, Kde se dobře najíte?, Tipy na výlet, Život

Dva dny ve Vídni s malým dítětem

Minulý víkend jsme strávili s Jirkou a Natálkou ve Vídni a když jsem se o tom zmínila, nejeden nebo spíš nejedna z vás mi psala, abych o našem výletě a hlavně o tipech, co navštívit a kam zajít na jídlo napsala článek, a tak jsem nelenila a je tady. 🙂

1. Doprava

První bych chtěla určitě zmínit, že my jsme jeli vlakem a to z jednoho prostého důvodu. Bylo to pro nás pohodlnější. Ačkoliv zabalit se s miminkem minimalisticky je docela výzva, určitě bych vlakem jela znovu. My jeli se společností Regiojet a já jsem s tímto dopravcem nadmíru spokojená. Musím se přiznat, že jsem cestování vlakem vždy nesnášela, ale od té doby, co jezdí Regiojet se můj vztah k vlakové přepravě dost a pozitivně změnil. Navíc má Regiojet dětské kupé. Místa v něm je sice potřeba si zarezervovat dostatečně včas, ale určitě jej využijte. Kupé je přizpůsobené dětem, takže mohou lozit, koukat se na pohádku, kterou pouští v televizi nebo si hrát s kostkama, které jsou pro ně připravené a vy nemusít dítě až tolik zabavovat a tolik hlídat, jako kdyby jste seděli v normálním kupé nebo v otevřeném voze se sedačkami za sebou. Z Brna cesta do Vídně navíc trvá jen hodinu a půl a uteče velmi rychle, zvlášť když jedete s dítětem. 😀

2. Ubytování

S ubytováním vám bohužel neporadím. My máme to štěstí, že máme ve Vídni kamarády a přespali jsme u nich doma. Určitě bych ale využila webovou stránku Booking.com, naopak bych se vyhla po minulé dost tragické zkušensoti webu Airbnb. 🙂

3. Co navštívit 

Vídeň je celá krásná. Nicméně je několik míst, které byste jako turisté měli určitě navštívit. Avšak předpokládejte, že zde nebudete sami. 🙂 Pokud máte dítě a vstáváte brzy, vyjděte do ulic co nejdříve, abyste se u památek nemuseli prodírat velkými davy. 🙂

Belveder

Určitě navštivte barokní palácový komplex Belveder. Nachází se kousek od hlavního nádraží a když jej projdete, dostanete se blízko centra. Palác je opravdu krásný a skvěle udržovaný, stejně tak park před i za palácem. 🙂

Stephanplatz

Neboli Štěpánské náměstí, které je srdcem Vídně. Doporučuji jej však navštívit brzy ráno nebo později večer, protože jinak se dostanete do davu turistů.

Rathaus

Vídeňská radnice je nádherná, stejně její okolí. My ji tentokrát vynechali, protože jsme ji navštívili už několikrát během vánočních trhů.

Schönbrunn

Barokní zámek ve Vídni, který byste určitě neměli vynechat. Z centra Vídně se sem dostanete nejlépe metrem za cca 10 minut. Opět ale počítejte s tím, že je zde turistů mnoho. Nicméně areál zámků je tak velký, že se s nikým mačkat nebudete. V areálu je i ZOO a bludiště, ale my jsme ani jedno nestihli. Naopak jsme vyšli na kopec za zámkem, kde se nachází Gloriette s úžasným výhledem na Vídeň a s kavárnou. Kdy bychom měli čas, určitě ji navštívíme, protože zde mají prý skvělé pečivo. 🙂

Nábřeží Dunaje

Neboli Donau Kanal. Přirovnala bych to k pražské Náplavce. Na nábřeží jsou různé bary a restaurace s posezením a je to zde velmi příjemné. 🙂

Tržnice Naschmarkt

Pokud milujete jídlo, stejně jako já, určitě se podívejte na místní tržnici, kde si můžete nakoupit nějaké dobroty nebo si sednout v jedné z místních restaurací a nasávat jedinečnou atmosféru. 🙂

Centrum Vídně

Pokud neholdujete památkám, ale rádi se procházíte, určitě se projděte centrem Vídně, které je prostě nádherné. Cestou na nějaké památky narazíte, ale je jen na vás, jak dlouho a jak moc se u nich zastavíte. Navíc je ve městě spousta zajímavých obchodů, které můžete navštívit. Mimochodem pro nákupní fanatiky rozhodně doporučuji ulici Mariahilfer Strasse. 🙂

 

Prater

Pokud vám zbyde trocha času, určitě se běžte kouknout i do největšího vídeňského zábavního parku. My jsme jej tentokrát bohužel už nestihli a na další návštěvu do Vídně pojedeme asi na vánoční trhy, ale za rok se tam s Natalinkou určitě zajdeme podívat a snad si užijeme i nějakou tu atrakci. 🙂

4. Kde jíst

NENI am Naschmarkt

Naschmarkt 510, Vídeň

Restaurace či bistro na tržnici Naschmarkt vřele doporučuji. Mně o ní napsalo několik lidí na instagramu, takže jsem moc dlouho nemusela přemýšlet. Počítejte s tím, že zde může být fakt narváno a budete muset chvilku na stůl počkat. Stojí to ale za to. Nabízí zde izrealsko-orientální kuchyni, takže si můžete vybrat mezi spoustou veganských i vegetariánských pokrmů, ale mají také výběr pro masožravce. 🙂

Figar

Schleimfmühlgasse 7, Vídeň

Na tenhle podnik jsme narazili úplnou náhodou. Chtěli jsme jít totiž na bagel do Blueorange Coffee&Bagel, ale měli tam úplně plno. No a přes cestu bylo toto s dobrým hodnocením na Foursquare. Je to menší hipsta podnik, kde mají ale super nabídku jídel a french toust byl skvělý a přitom nebyl vůbec hutný a těžký.

Der Mann

Více poboček po Vídni

Kavárna, kde jsme strávili dvě rána a dvě snídaně. Nečekejte zde ale něco světoborného. Je to takový lehký nadprůměr za dobrou cenu. 🙂

Eis-Greissler

Více poboček po Vídni

Zmrzlinárna se skvělou zmrzlinou. Pokud Eis-Greissler potkáte, určitě zmrzlinu nevynechejte. 🙂

Tichy

Reumannplatz 13, Vídeň

Tento podnik je retro skvost. Je to vlastně zmrzlinárna, kde lidé stojí obrovskou frontu, ale vážně to stojí za to. My ochutnali jejich proslulé zmrzlinové knedlíčky, což je vlastně ovocná dřeň obalená vanilkovou zmrzlinou a posypkou a já doporučuji určitě s tou meruňkovou náplní. Měli jsme i s višňovou a meruňková byla vážně lepší. Ochutnejte ale také jejich zmrzlinu, protože ta je prostě dokonalá. 🙂 Já ochutnala oříškovou a více oříškovější jsem snad nikdy nejedla. 🙂

No a to je všechno. 🙂 Nicméně věřte, že ve Vídni je toho více jak k návštěvě památek či hezkých a zajímavých míst, tak podniků, kde se dá člověk dobře najíst. S miminkem je však turistika o něco náročnější, takže jsme toho více nestihli. Ale aspoň máme něco v zásobě na další návštěvu. 🙂

 

v Zdraví a krása, Život, Život mámy

Výzkum umělého mléka Nutrilon

Pokud mě sledujete na sociálních sítích, tak si možná vzpomenete, že v polovině května jsem se svým manželem, Natalinkou a dalšími blogerkami letěla do Holandska. Bylo to z jednoho konkrétního důvodu.

Společnost Nutricie, která mimo jiné vyrábí i umělé mléko Nutrilon, nás pozvala do jejich výzkumného centra v Utrechtu, abychom se o výzkumu tohoto umělého mléka dozvěděly více a abychom poznaly všechny ty, kdo za touto formulí stojí.

Návštěva centra byl pro mne upřímně velký zážitek. Pamatuji si totiž, jak se Natálka narodila a hned po narození jí museli umístit do inkubátoru. Bylo mi tenkrát řečeno, že ji nebudou moct nějakou dobu vyndat a že ji tedy podají umělé mléko. A co vám budu povídat, než jsme přešly pouze na kojení, nějakou dobu to trvalo. Doteď mám v hlavě ale ty okamžiky, kdy jsme novorozenci míchali Nutrilon a já si připadala jako špatná máma, protože bych měla začít co nejdříve plně kojit. Dnes bych si jako špatná máma určitě nepřipadala. A je to také tím, co jsem se o Nutrilonu dozvěděla a jaký vztah jsem po návštěvě výzkumného centra a poznání týmu odborníku, který za mlékem stojí, získala.

Co se mi líbilo nejvíce, bylo to, že nás nikdo nepřesvědčoval o tom, ať nahradíme kojení co nejdříve umělým mlékem nebo ať nekojíme vůbec. Ba naopak. Opravdu každý nám řekl, že mateřské mléko je to nejlepší, co svému dítěti můžeme dát. Umělé mléko je prostě a jasně varianta, pokud kojení z nějakého důvodu nefunguje, maminka kojit nemůže nebo se dítě samo odstaví.

A vzhledem k tomu, jak moc si tady uvědomují, že je mateřské mléko to nejlepší, snaží se v Utrechtu tým vědců zkoumat mléko matky a vyvíjet umělé mléko tak, aby bylo co nejvíce podobné právě mléku mateřskému. Všichni si uvědomují, že formule nikdy nebude totožná jako mateřské mléko, protože to je prostě zázrak.

Možná jste o něm věděli několik zajímavých informací a pokud ne, tak čtěte dál.

  1. Mateřské mléko se v prvních 15 dnech vyvíjí a mění. Od 15. dne má pak mléko vyvážený podíl makro a mikroživin pro daného kojence.
  2. Mléko každé matky je jiné. Je přizpůsobeno konkrétnímu dítěti.
  3. MM chrání před vznikem alergií a astmatu.
  4. Omezuje výskyt dětských zhoubných nádorů.
  5. MM se mění i v průběhu kojení. Přední mléko je více vodnaté, pro zahnání žízně, zadní mléko obsahuje více a tuků, aby se dítě zasytilo.
  6. MM se přizpůsobuje zdravotnímu stavu kojence. Pokud je dítě nemocné, utvoří se v mléce protilátky.
  7. MM má také vliv na spokojený spánek. Večer totiž matčino tělo produkuje hormon melatonin, který v děťátku vyvolá spánek.

 

Je tudíž jasné, že umělé mléko nebude nikdy tak dokonalé jako mléko mateřské, protože nikdy nedokáže být tak proměnlivé a přizpůsobovat se konkrétnímu dítěti. V Utrechtu se však snaží, aby složením byla formule co nejlepší. Výzkum nového typu mléka tady trvá třeba i celých 10 let, což mi přijde hrozně dlouhá doba. Zaměstnanci nám však říkali, že vzhledem k tomu, že je formule určena pro ty nejkřehčí bytůstky, nesmí se nic podcenit a má to smysl. Kromě složení MM se pak vědci věnují i výzkumu střev a procesech ve střevech, protože je tento orgán velmi důležitý, a to v jak funguje a v jakém stavu se nachází je důležité pro ostatní orgány, především ty, které souvisí s trávící a vylučovací soustavou.

Zkrátka a jasně byla návštěva výzkumného centra v Utrechtu skvělá a já jsem neskonale vděčná, že jsem se této návštěvy mohla zúčastnit. Není nic lepšího vidět pozadí produktu, který jsem si do té doby jednoduše představovala jako modrou krabici s bílým práškem. Teď tomu bílému prášku věřím, protože vím, kdo za ním stojí a jak je to složitý proces, než se takové umělé mléko vytvoří.

 

v Motivace, Zamyšlení, Život, Život mámy

Kéž bych přišla včas…

Sedím v čekárně a čekám, až zavolají mé jméno. Čekám na vyšetření – ultrazvuk prsou. Na preventivní kontroly chodím pravidelně, na ultrazvuku prsou jsem nebyla nikdy. Sice mě to už napadlo, ale tak nějak jsem na to neměla čas… Nebo jsem si ten čas spíš nenašla. A ačkoliv nemám rakovinu prsu v rodině a v prsou jsem si nic zvláštního nenahmatala, rozhodla jsem se, že už přišel čas, kdy budu chodit i na tyto preventivní ultrazvuky každý rok.

Minulý týden jsem viděla na ČT1 velmi zajímavý dokument. Byl o onkoložce, která založila onkologické pracoviště v Thomayerově nemocnici v Praze. Tato lékařka říkala jednu velmi zajímavou věc. A to je ta, že mnoho žen přichází na vyšetření prsou pozdě. A že mají stále hloupější výmluvy, proč nepřišly dřív. Nejčastější výmluvou je to, že člověk prostě neměl čas. Na jednu stranu to vlastně chápu, protože dnešní doba je tak neuvěřitelně a nepochopitelně zrychlená. Na druhou stranu, pokud se jedná o zdraví, měl by si ten čas na sebe najít každý. Zachytit nemoc v co nejdřívějším stádiu je totiž velmi důležité… Nejčastější reakcí jsou pak slova „kéž bych přišel/přišla včas“.

Vážná nemoc. Smrt. Dva pojmy, které většinu lidí děsí. Život plyne tak nějak rychle, ráno se vzbudíme, najednou je večer, člověk jde spát a když přijde víkend, je za to rád. Máme na sebe málo času, dnešní doba je tak nějak zrychlená a i kvůli tomu mnoho lidí přehlíží, že jim jejich tělo dává najevo, že se s ním něco děje… Léčíme se doma sami, aniž bychom věděli, které léky bychom měli správně užívat… K doktorovi jdeme až když je to vážné.

Dnešní článek chci věnovat zdraví. A konkrétně prevenci nemocí, především rakoviny, které je v dnešní době více a více a stále mnoho lidí tuto chorobu podceňuje. Proč o tomto tématu vlastně píšu, když se snažím být především pozitivní? Píšu o tom proto, že tento blog slouží k motivaci. K motivaci mít rád svůj život, žít dobře, být šťastný, jíst dobré jídlo… A pokud ovlivním jednoho jediného člověka, který si zajde na preventivní vyšetření, budu za to ráda.

Já sama jsem hypochondr. Stačí, když se mi něco na mém těle nezdá a okamžitě jdu k lékaři. A jsem schopná jít k němu opakovaně, když mám stále pochybnosti. A ano, ačkoliv jsem velký stydlín a vysedávání v čekárně je pro mne časově dost náročná. Kór od té doby, co mám Natinku, nevynechala bych žádné vyšetření, které slouží k prevenci a které by mi mohlo v budoucnu třeba zachránit i život. Navíc teď mám povinnost být tu pro Natálku v plné síle a to, co bych si přála ze všeho nejméně je, abych se nemohla dívat na to, jak roste, jak je šikovná, jak si jde v životě za svým a jak si plní sny. A tak se nechávám pravidelně prohlížet a každý měsíc si prohmatávám prsa.

Rakovinu prsou sice v rodině tedy naštěstí nemám, ale to neznamená, že by se u mne nemohla objevit. To platí i pro věk. Mnoho lidí sází na to, že když jsou mladí, nemohou být přece nemocní. Jenže i ze svého okolí vím, že tohle neplatí a vážnými nemocemi bohužel trpí i lidé, kterým je kolem 20. Když jsme mladí, myslíme si, že tady budeme věčně a že jsme nesmrtelní. Přitom to tak není. Lidský život je tak strašně křehký…

A tak, pokud se vám na vašem těle něco nezdá být v pořádku, běžte k lékaři. Pokud jste ještě nikdy nebyla na ultrazvuku prsou či na preventivním vyšetření rakoviny děložního čípku, zajděte si tam! Stud není obhajobou, pokud vám může jedna krátká návštěva u doktora zachránit život.Nepodceňujte příznaky nemocí. Nebojte se otevřeně u lékaře mluvit o svých problémech, i když to bude pro vás velmi intimní. Lékaři tu od toho jsou a určitě to, co budete říkat vy, neuslyší poprvé. A i když vás váš obvoďák pošle na kolonoskopii či jiné nepříjemné vyšetření, jděte tam a neoddalujte to. Já chápu, že podobné situace člověk úplně nevyhledává a třeba se jich i bojí, ale tohle se musí prostě překonat.

Důlěžité je také nepřecházet nemoci! I s obyčejným nachlazením zvolněte a vyležte jej. Kdykoliv je naše tělo nemocné, dává nám signál, že v našem životě něco není v pořádku. A nestresujte se! Stres je obrovský neřád v našem zdraví, ačkoliv si to málokdo uvědomuje. Naopak, buďte aspoň trošku flegmatičtí, užívejte si každý den, nedělejte si zbytečnou hlavu s ničím, co není životně důležité, neobkopujte se a ani nesledujte lidi, kteří ve vás vyvolávají negativní emoce a vztek, odpočívejte a především myslete na sebe.

Hodně zdraví všem přeje Kačka. 🙂

 

Zavřít