Kategorie

Motivace

v Cvičení, Motivace, Život, Život mámy

Za 3 měsíce do plavek

V září se chystáme na dovolenou k moři a já se konečně rozhoupala k tomu, abych začala chodit pravidelně cvičit. 🙂 Hned po porodu jsem chtěla dát tělu nějaký čas, aby si zvyklo zase na to, že už nenosí v bříšku miminko, a tak nějak jsem si prostě zvykla na nicnedělání.

V lednu jsem si však začala říkat, že bych chtěla začít lehce posilovat, ale dost jsem se cvičení kvůli kojení bála. Někde jsem totiž slyšela, že fyzickou námahou se ztrácí mlíko. A tak jsem cvičila doma prostřednictvím videí na internetu a bylo to celkem nenáročné. V tu dobu to docela šlo, kolem 18. hodiny Natinka měla totiž ve svém rozvrhu první večerní spánek, a tak jsem se mohla cvičení věnovat. Čím ale byla starší, tím se večerní spaní začalo oddalovat a aktuálně usíná až po 21. hodině. A cvičit po 9 večer se mi fakt už nechce. 😀

Takže mé zapálení pro věc rychle vyprchalo. Navíc jsem nedokázala být tak disciplinovaná, abych si hlídala i stravu a jedla správně, protože cvičení je prý jen 30% úspěchu a zbytek tvoří jídelníček. Mé první pokusy o navrácení se do formy tedy docela ztroskotaly. V tu dobu mě však vůbec nenapadlo, že bych mohla chodit cvičit někam ven. Nechtěla jsem opouštět Natinku, nechtěla jsem se okrádat o čas s ní. A tak jsem si řekla, že budu prostě hodně chodit.

Jakmile se venku udělalo krásně a Natalinka začala akceptovat kočár, začaly jsme chodit každý den na dlouhou procházku. Ale ani díky této aktivitě jsem na svém těle nezaznamenala větší úspěchy. Proč? Protože mé procházky s kočárkem jsou sice relativně v tempu, ale dost ráda se někde zastavuju, kochám se krajinou nebo se jdu podívat někam do obchodu a kardio se tím pádem rychle mění v lehário. 😀

Na konci května jsem začala s Natálkou chodit plavat a to už mi ale prostě nedalo. Řekla jsem si, že se sebou už musím vážně něco udělat. Nejde tady tolik o hubnutí jako o zpevnění. Mé tělo je totiž nějaké povadlé celkově a já se takhle necítím dobře. No a když už jsem se rozhodla, že začnu někam chodit cvičit, zapátrala jsem na internetu. Hledala jsem nějaké rychlé, avšak efektivní cvičení a našla jsem „posilovnu“ pro ženy s názvem Expreska. V tu chvíli jsem si vzpomněla, že mi jedna moje kamarádka Expresku moc vychvalovala, protože v ní zhubla, a tak jsem se rozhodla, že toto kruhové cvičení vyzkouším.

Co bych vám k tomu řekla, po několika prvních návštěvách jsem dost nadšená. Většinou tedy cvičím se vším všudy (zahřátím i protáhnutím) asi 40 minut, ale přijde mi to časově dost fajn. 🙂 Navíc je Expreska vyloženě jen pro ženy a kruhové cvičení je dost zábavné, takže je to pro mne teď jeden velký relax a odreagování od mateřských povinností, což je prostě potřeba. 🙂 Můj plán je chodit na kruháč 3x týdně a alespoň 2x týdně (ale ideálně 3x týdně) bych chtěla chodit běhat. Původně byl můj plán takový, že vždy počkám, až přijde manžel z práce a půjdu běhat sama. Minulý pátek mi to však nedalo a místo procházky jsem šla s kočárkem běhat. Já se toho teda dost bála, ale bylo to super a zvládla jsem to s menšími přestávkami úplně v pohodě. 🙂

Pohyb sám o sobě ale nestačí, a tak jsem se dost zaměřila i na stravu. Celkově nemám problém se snídaní, oběděm či večeří, ale co jsem v minulosti nezvládala byly svačiny. Vzhledem k tomu, že jsem to tentokrát vzala ale opravdu z gruntu a fakt vážně, už si dopřávám i menší jídla. Po ruce mám teď cottage, jogurt nebo kefír a oříšky. A světě div se, ono to fakt jde jíst 5x i více krát denně. 🙂 Se změnou nebo spíš pravidelností mého stravování se můžete těšit na více fitness receptů. 🙂

Zatím jsem samozřejmě na začátku, ale už teď mám novou energii z toho, že se konečně svému tělu věnuji a těším se na každý další den, kdy si zacvičím a protáhnu kosti. 🙂

Pokud do toho chcete jít se mnou a navzájem se motivovat, sledujte mne na Instagramu a používejte hashtag #fitletoskate. 🙂

v Motivace, Zamyšlení, Život

Co ten název blogu?!

Už jsem nad tím přemýšlela dlouho, že napíšu článek, kde vám vysvětlím, proč se můj blog jmenuje tak, jak se jmenuje. 🙂 Zjistila jsem totiž, že existujou dvě skupiny lidí. 😀 Jedné se název líbí, přijde jim super, protože mě vystihuje a protože je dobře zapamatovatelný. Druhá skupina nad názvem kroutí hlavou a nechápou, jak jsem tohle mohla vymyslet. 🙂

Sama název „Miluji svůj život“ nazývám egoistický a dost se u toho usmívám. Myslím to totiž v legraci. O egoismus tady totiž nejde vůbec. Jak mě tedy napadlo pojmenovat blog takhle?

Byl podzim 2016 a já se koukala na 13. komnatu. Možná tento pořad znáte, možná ne. Ve zkratce je to pořad na ČT1, kde známé osobnosti odkrývají svou 13. komnatu. Něco ze svého života, o čem veřejnost nemá ani potuchy. Když jsem se na ni tenkrát koukala já, byla tam zrovna naprosto nádherná a úžasná herečka – Vlastina Svátková Kounická. A mluvila zde o tom, jak trpěla poruchou příjmu potravy. Její příběh mě dojal a absolutně jsem nedokázala pochopit, jak takhle nádherná ženská mohla někdy trpět nesebevědomím a depresemi. V té 13. komnatě mluvila tak krásně a tak hezky šlo na ní vidět, jak je aktuálně sama se sebou vyrovnaná a jak se snaží okolí motivovat. A v tu chvíli mě to napadlo!

V té době jsem psala pouhý food blog, který mě ale už nějakou dobu nenaplňoval. Nepřišlo mi totiž, že jsem to já nebo že food blog je něco, co mi sedí. Naopak jsem cítila velké vyhoření. Nezdálo se mi, že bych se někam výrazně posouvala a když jsem viděla ty nádherné food blogy, kolem sebe a ty recepty, říkala jsem si, že já už v této oblasti asi nic moc nového nevymyslím. 😀 A tak jsem se z minuty na minutu rozhodla, že chci psát blog, který mě bude vystihovat a skrz který budu moci někoho motivovat. A přesně u té 13. komnaty mě napadl název „Miluji svůj život“. To je přesně to, co totiž cítím.

Nemyslete si, není to vůbec o tom, že bych ve svém životě mohla mít všechno, po čem toužím. Absolutně ne. Ačkoliv si do jisté míry myslím, že pokud si za tím člověk jde, může dosáhnout téměř všeho. Ale určité okolnosti nás budou vždycky brzdit. Já jsem stejná jako většina z vás. Nemám na účtě miliony, ba ani statistíce. 😀 Žiju dost často od „výplaty k výplatě“. I přesto si dokážu udělat radost a skoro každý den si užít naplno. Krása života a bytí totiž nespočívá v hrozně drahém oblečení, velkém a honosném bytě nebo číslu, které zdobí náš účet. Krása života podle mne spočívá v jednoduchých věcech. V tom se mít ráda, ačkoliv modelkovské míry ani obličej nemám. V tom mít kolem sebe lidi, před kterými se nemusíte přetvařovat. Dát si pivo při dlouhé procházce nebo kafe v dobré kavárně. Být s rodinou a nehodnotit ji. Všichni víme, že rodinu si člověk nevybírá a především ty rodinné vztahy jsou dost komplikované. Rodina je ale přístav každého z nás a díky našim rodičům jsme vlastně tady. Zkrátka, být šťastný a milovat život nemusí jen lidé, co jezdí každý měsíc na dovolenou, žijí přepychově, chodí na luxusní večeře za několik tisíc a mohou nakupovat v Pařížské.

Milovat svůj život můžeme všichni. Stačí si vážit všech krásných maličkostí, které v našem životě jsou. Ať už je to skvělá máma, plná lednička jídla, dobrej oběd, opravdový přítel, nová známost, milostná smska, kytice ve váze, milující domácí mazlíček, vysněné dítě, rostoucí bříško, nadcházející víkend, představa piva večer v hospodě… 🙂 Je to jednoduché, dělejte věci, které vám dělají radost, jezte jídlo, které vám chutná a potkávejte lidi, kteří vám něco dávají a nevysávají vás. Tohle dělám já a zbožňuju každej den svého života. I když není zrovna takový, jaký bych si ho představovala. 🙂

A proto se blog jmenuje, tak jak se jmenuje. Jeho název mě totiž naprosto vystihuje a já chci být autentická, ne si hrát na někoho, kdo nejsem. 🙂 Takže, ať si někdo kroutí hlavou nebo nekroutí, takhle to prostě a jednoduše je a asi se to nezmění. 🙂

v Motivace, Zamyšlení

Nežijme věcmi, žijme zážitky

Dneska to bude tak trošku zamýšlející se článek. To bych prostě nebyla já, abych se zase neměla potřebu podělit o svou myšlenku. 🙂 Minulý týden se mě nezávisle na sobě dvě osoby zeptaly, co jsem dala svému muži k 1. výročí svatby. Já jim řekla, že nic. A je to pravda! My si nedaly žádný fyzický dárek. Ani já jemu, ani on mě. Výročí jsme ale oslavili. Jeli jsme do penzionu, kde jsme se brali a užili si nádherný víkend plný krátkých pohodových procházek a jídla. Vína moc ne, protože já byla na začátku 9. měsíce a můj muž nerad pije sám. 🙂

A takhle to máme s dárky docela často. Podle mě je totiž lepší dát zážitek než něco fyzického. Něco jiného je to tedy u dětí, kdy jsou nadšené z různých hraček a věcí, ale u dospělého, který si může koupit cokoliv, co se mu zlíbí, je vymýšlení dárků dost těžké. Koupit pak třeba nějaký pobyt a užít si jej společně, nemá pak chybu. Sama jsem se o tom přesvědčila nedávno, kdy jsme my, můj brácha s rodinou a moje maminka s babičkou, strávili prodloužený víkend na Pálavě. Bylo to krásné, byli jsme všichni spolu, nikdo nikam nespěchal, mohli jsme si dlouho povídat, dělali jsme si královské snídaně, grilovali jsme a seděli dlouho do večera u skleničky vína. Prostě jsme na sebe měli čas, ten čas, který nám ve všední den či o víkendech tolik chybí. A víte co? Bylo to mnohem hodnotnější než jakákoliv fyzická věc.

Celkově jsem já ten typ člověka, který si radši koupí něco, co může prožít, než aby tvořil sbírku věcí. Nebyla jsem tedy vždycky taková. Mnohdy pro mne bylo koupení oblečení, knížky, dekorace nebo nějaké blbosti, kterou jsem vážně nepotřebovala, zajímavější. Postupem času, s přibývajícím věkem a se zaplňujícím místem v našem bytě, který má své kapacity a není možné jej nafouknout, jsem pochopila, že mnohem šťastnější mě udělá něco, co si užiju než nové tričko či sluneční brýle.

Celkově mi v dnešní společnosti přijde, že mnoho lidí „hraje“ na to, kolik a jak drahé mají věci. Ať už je to oblečení, elektronika nebo třeba auto. Nevím proč, ale mnohdy si lidé myslí, že čím víc věcí budou mít a čím „lepší“ budou, tím je snad bude mít okolí raději, bude je obdivovat. Já to takhle nemám. Jasně, děsně ráda si kupuju oblečení, na druhou stranu to nijak nepřeháním. A třeba zatím nosím v aktuálních letních teplotách oblečení z minulých let. Nekoupila jsem si ještě nic nového! A nevadí mi to. 🙂 A ačkoliv si určitě něco nového pořídím, chci o tom více přemýšlet. Chci si kupovat věci, které opravdu potřebuji a které skutečně využiji, které mi budou sloužit i několik let. Mnohem raději totiž jsem, když si společně s mým mužem a naší dcerkou užijeme víkend. Jdeme obvykle do města na oběd nebo jedeme na výlet. Obojí něco stojí, to je jasný. Někdo prostě utrácí za věci, my převážně utrácíme za to, že prožijeme úžasný den, ze kterého máme plno zážitků, ochutnáme skvělé jídlo, kafe nebo třeba pivo.

O problematice s přemírou věcí jsem začala přemýšlet relativně nedávno. Víte, občas mám i já nakupovací záchvat, kdy si řeknu, že potřebuju nutně tohle a tohle. A taky si to dost často koupím. Problém však je, že si třeba dané oblečení vezmu jen dvakrát na sebe a už se mi nelíbí. To je však problém i slev, o kterých jsem se už zmiňovala v tomto článku. A pak to dopadá tak, že když jednou za čas protřídím skříň, vidím, kolik kusů jsem si pořídila úplně zbytečně. Vidím to i ve velikosti našeho bytu. S každou novou věcí máme doma méně a méně místa a kór, když máme Natalinku, která má svých věcí také dost a dost a bude jich mít ještě více. Najednou si uvědomuji, že já tolik věcí nepotřebuju a že je zbytečné schraňovat tolik talířů a misek na focení, když nejradši fotím jen na zlomku. A tak jsem se rozhodla udělat velkou čistku věci, které už nepotřebuji prodat a zbytečně nezahlcovat náš domov, ale i svůj život věcmi. Naopak chci více peněz i času investovat do cestování a poznávání nových míst, nových jídel…

Chci mít prostě a jednoduše svůj život barevný a plný zážitků, přesně tak, abych si na sklonku života mohla říct, to bylo fakt skvělý, jak jsem ten svůj život prožila a že ani jeden den nepřišel nazmar. 🙂 Stejně si ty věci, které za svůj život posbíráme nevezmeme s sebou do hrobu. To, co prožijeme, nám však nikdo nevezme. 🙂

v Motivace, Zamyšlení, Život, Život mámy

Hledám rovnováhu

Je právě sobota, půl 5 odpoledne a jsem na prodlouženém rodinném víkendu v Dolních Dunajovicích. Přesně v tom penzionu, kde jsme s Jirkou měli svatební veselí a kam občas velmi rádi zajedeme odpočinout si a načerpat novou energii. Je to tady totiž naprosto úžasné! Vedle mne právě v manželské posteli spinká Natalinka a já jsem se rozhodla, že konečně na blog sepíšu článek o tom, co mi aktuálně vrtá nejvíce hlavou.

Jsem ten typ člověka, co má rád, když je jeho program nabytý. Od chvíle co vstanu, se toho snažím za den udělat co nejvíce, abych měla večer pocit, že daný den byl smyslupný a že jsem si ho užila na maximum. Aktuálně to tedy znamená, že se snažím naplno věnovat Natálce, ale zároveň i pracuju, bloguju, snažím se zdokonalovat ve focení a ještě chci být vzorná manželka.Už jsem vám ale jednou psala, že být superžena prostě nezvládám! A upřímně se o to už ani nesnažím… Protože by mě za chvilku odvezli do blázince. 😀

Jeden den toho prostě stihnu víc a druhý méně. Svět se pro mě neboří ve chvíli, kdy neuvařím, neuklidím nebo nestihnu veškerou práci, kterou jsem stihnout chtěla… Tak a teď se zrovna Natalinka probudila. Takže já se jdu zase věnovat svému mrňouskovi a rodině a doufám, že tento článek brzy dopíšu. 🙂

Je pondělí, chvilka po poledni a já se konečně dostávám k tomu, abych vám své myšlenky dopsala. 🙂 Víkend byl naprosto úžasný. Plný klidu, pohody, rodiny. Najednou jsem měla pocit, že se zastavil čas a upřímně jsem to už opravdu dost potřebovala. Na druhou stranu 3 dny pohody mi naprosto stačily k tomu, aby mi začaly chybět všechny mé aktivity a nestíhání. 😀 Já prostě miluju ten shon a miluju všechno, co dělám. Jen v tom potřebuji najít rovnováhu. Tak a už jsme u toho.

To, co mi teď „zvoní“ v hlavě je najít balanc všeho, co dělám. Musím se přiznat, že jsem si toho naložila více, než zvládám. Ale vzdát se ani jednoho nechci. Jsem totiž děsně podnikavý člověk a potřebuju vymýšlet stále něco nového a zdokonalovat se v tom. Kdo mě zná, tak ví, že potřebuji nové a nové impulsy k tomu, abych se cítila šťastná. Opravdu, ale opravdu nesnáším nudu a stereotyp! A taky neumím usnout na vavřínech, ačkoliv bych to někdy fakt potřebovala. Nedokážu se však vzdát toho, co mě naplňuje, ačkoliv jsem z toho kolikrát vyčerpaná. A tak hledám rovnováhu.

A jak ten rovnovážný stav teda najdu či jej vytvořím? Říkala jsem si, že si prostě budu psát plán aktivit na každý den. A to konkrétně, co fakt musím udělat a přes co nejede vlak. A pak taky to, co by se mi hodilo udělat, ale zas tolik to nespěchá. Vzhledem k tomu, že mám čas povětšinou večer, dám prostě těm večerům nějaký řád. Jeden večer se budu věnovat úpravě fotkám, druhý večer budu vařit, péct a uklízet, třetí večer budu psát články na blog, čtvrtý večer budu dělat Natalince album jejího prvního roku, pátý večer budu pracovat a víkendové večery si nechám pro rodinnou pohodu, přátele a filmy. Zní to takhle velmi jednoduše a já vůbec nevím, jestli to vyjde, ale doufám, že ano. 🙂 Dost by mi to totiž všechno ulehčilo a cítím, že bych byla zase o něco šťastnější, kdybych každý večer nečuměla do notebooku a nesnažila se něco tvořit. 🙂 Ne vždy na to mám totiž fantazii a sílu. 🙂

Co chci také dost dost omezit, je aktivita na sociálních sítích a celkově na internetu. Vzhledem k tomu, že píšu blog, instagram, facebook i kontrolu mailu moc potřebuji. Nechci být však otrokem online světa a být neustále po ruce. Prostě to tak je. Na instagram se tudíž chci koukat jen chvilku ráno, když budu nahrávat fotku a pak třeba 5 minut večer. A o nic déle. Věřím, že mi i tak nic neuteče. Naštěstí jsem už „odstávku“ internetu a sociálních sítí zahájila před týdnem, kdy mi v mobilu došla data a já si řekla, že si je fakt dokupovat nebudu, a tak jsem před procházkou hodila mobil hluboko do tašky a užívala si přítomnost. A upřímně je to fakt neskutečný relax! Jedno však musím napravit, musím si do telefonu nebo ipodu přetáhnout hudbu z notebooku a budu trajdat s muzikou v uších, protože jak se říká, hudba je lék a také mi dokáže neskutečně zlepšit náladu. 🙂

Jo a víte co ještě? Chci chodit spát dřív než o půlnoci, jak je tomu teď, protože pak jsem ráno rozlámaná a unavená a to mě taky nebaví. Takže nejpozději ve 22.30 chci ležet v posteli. To jsem na sebe tedy zvědavá, protože mi to připadá jako dost scifi úkol. Večer ten čas totiž utíká nějak dvojnásobně rychleji nebo co. 😀 Tak uvidíme. Já osobně jsem napnutá, zda tak „brzo“ usnu. 🙂

No a aby toho nebylo málo, s tímto harmonogramem chci začít už dneska, tak mi držte palce. 🙂

Máte nějaké rozvržení vašich dnů nebo se každý den snažíte stihnout všechno a nic? 🙂

 

v Motivace, Zamyšlení, Život

Žijte naplno!

Děje se mi to každý den… Napadne mě myšlenka, která mi zůstane v hlavě a já vím, že se o ní potřebuji podělit. Dnes, mezi tím, co jsem si hrála s Natali a zároveň u toho fotila, jsem přemýšlela, zda nejsem hloupá, že jsem se nerozhodla pro to být „JEN“ mámou na mateřské. To, že se realizuju je sice moc hezký, ale ubírám čas, který bych mohla věnovat Natálce. Snažím se teda, abych všechno stíhala, což se mi samozřejmě nedaří a také se snažím, abych neměla pocit, že Nat nevěnuji dostatek pozornosti. Jenže sem tam se takovému pocitu neubraním. Dělám dost pro svou dceru?

Chvilku nato, když jsem Natalinku ukládala do postýlky, aby si dala svou ranní chrupku a rychle jsem utíkala opět fotit, jsem pochopila, že takhle to prostě je a bude a jinak to ani být nemůže. V minulosti jsem si často říkala, že jednou přijde můj čas a začnou se mi plnit sny, že jednou budu úspěšná v tom, co mě baví. Jenže tak to nefunguje. Nic nepočká! Všechno může mít člověk tehdy, kdy chce, pokud si zatím jde a usiluje o to! Mohla bych si dát pauzu a mohla bych si říct, že za rok to třeba taky dokážu. Jenže za rok může být všechno jinak! Všechno v životě je tak pomíjivé… Právě dneska mi má pedikérka řekla, že byla se svou kamarádkou na mejdanu a že se opily jako za mlada. Za týden jí ta kamarádka psala, že jí našli rakovinu. To je ten paradox. Nemysleme si, že máme spoustu času před sebou a že něco příjde za rok, za dva či za deset!

Já prostě žiju a žiju naplno. Pokud můžu, tak chytnu každou příležitost za pačesy. Je to prostě tak! Baví mě toho mít hodně, baví mě nestíhat, baví mě být stále aktivní. Nedokázala bych koukat do zdi a nudit se. Jsem tady, žiju svůj život, plní se mi sny. Nejsem ten člověk, co jen mluví, že jednou jeho šance přijde! Já chci aby přišla hned. Život totiž nepočká, život plyne a nikdo nevíme, jak dlouho tady budeme. Proto žijte naplno! Každou chvíli, každou minutu, každý okamžik. Plňte si sny! Dělejte si radost! Nepřežívejte, žijte!

promo-image
v Motivace, Zamyšlení, Život

Srpnová výzva – 31 dnů ke štěstí – část druhá

Je to skoro neuvěřitelné, ale srpen se už přehoupl do své druhé poloviny. Když jsem psala první část této srpnové výzvy, říkala jsem si, že polovina srpna je taaak daleko… Ale uteklo to rychleji, než jsem čekala. 🙂 A tak by mě zajímalo, jak jste na tom s plněním jednotlivých výzev? Já moc dobře. Všechny výzvy mám (až na tu dnešní, kterou ale doženu) splněny. Sice se třeba úplně nestalo, že bych jednotlivé výzvy splnila v daný den, protože jsem udělala najednou třeba 2,3 výzvy, ale obsah jsem splnila. Věřím, že ani vy jste nepostupovali úplně podle rozpisu a přízpůsobili jste si to sobě. Mnoho z vás mi totiž psalo hned o prvním dnu, že se jim zrovna dneska uklízet nechce, takže si to nechají na jiný den. 😀 A dost by mě zajímalo, jestli si nakonec fakt uklidili. 😀

Dneska nicméně začíná druhá polovina srpna a s tím je potřeba doplnit výzvy na další dny. 🙂

Den sedmnáctý – pusťte si oblíbený film či pár dílů seriálu

Asi každý z nás má film či seriál, který sleduje či sledoval v minulosti a naprosto ho zbožňoval. Takže se večer uvelebte do postele a pusťte si ho. 🙂

Den osmnáctý – oblečte si na sebe něco barevného

Osmnáctá výzva připadá na pátek, což je pro většinu z nás oblíbený den. No a tento den si zaslouží oslavu. Oslavu v podobě barev. Navíc je léto, lepší období pro barevné oblečení neexistuje. Výběr nechám zcela na vás, jestli zvolíte barevné ponožky, šátek či triko, ale rozhodně to nezanedbejte. 🙂

Den devatenáctý – zacvičte si

Cvičení vyplavuje endorfiny a to jsou přece hormony šťěstí. Takže není nic lehčího než si dnes zasportovat. Pokud bude vedro, běžte třeba plavat anebo se běžte jen tak projít do přírody. Každý pohyb se počítá. 🙂

Den dvacátý – běžte spát o hodinu dřív

Věděli jste, že nejefektivnější spánek je ten, který zvládneme před půlnocí? Pokud jako já chodíte spát kolem 11 večer, zkuste to dnes o hodinu dřív. V pondělí pak navíc budete odpočatější, což se do nového pracovního týdne rozhodně hodí. 🙂

Den dvacátý první – dejte si čokoládu

Osobně mám s pondělky problém. Teď už tedy menší, protože jsem na mateřské, ale moc dobře si pamatuji ten stav v pondělí, kdy jsem se musela velmi nutit, abych najela opět do pracovního režimu. Myslím, že k tomu hodně pomáhá kafe a čokoláda. Vyberte si ale fakt dobrou a kvalitní čokoládu a stačí jen kousek. 🙂 Já doporučuji například rustikální čokoládu Ajala. 🙂 Za prvé je vyráběná ručně u nás v Brně a za druhé je drahá, takže ji nebudete chtít sníst na posezení, ale vychutnáte si ji. 🙂

Den dvacátý druhý – potěšte někoho ve svém okolí

Nejšťastnější člověk je ten, který dělá šťastnými ty druhé. To, jak s touto výzvou naložíte je jen na vás. Zavolejte třeba babičce a potěšte ji tím, napište krátkou básničku své lásce či kamarádce anebo třeba jen pochvalte kolegyni v práci. Potěšit někoho nic nestojí, ale hodnotu to má obrovskou. 🙂

Den dvacátý třetí – vytřiďte si oblečení

A máme tu zase něco uklízecího. 🙂 Netuším, jak často třídíte své oblečení, já to dělám jednou za půl roku, nicméně si na tom teď dejte záležet. Moje pravidlo zní – to, co jsem na sobě neměla celý rok, už do mé skříně nepatří. Oblečení však nevyhazujte, ale dejte jej do kontejnerů na oblečení, aby si jej mohl ještě někdo užít. 🙂 Uděláte si tím místo ve skříni a taky dobrý skutek.

Den dvacátý čtvrtý – přineste si domů kytku

Schválně zde nepíšu, kupte si kytku, protože jestli máte kolem sebe místa, kde můžete natrhat nějaké to luční kvítí nebo máte třeba zahradu, kde vám rostou růže, tak květiny nekupujte, ale utrhněte si je. My ostatní si květiny budeme muset koupit. Pokud jste žena, udělejte si jimi radost sami pro sebe, pokud jste muž, ohromte tím svou partnerku. 🙂 A doma si květiny dejte na viditelné místo, aby vás opravdu těšily. 🙂

Den dvacátý pátý – zušlechtěte se

Může to pro vás znamenat cokoliv, takže si to přizpůsobte sobě. Pro mě to znamená, upravit si nehty na rukou i na nohou, dát si regenerační masku na obličej, upravit si obočí a další kosmetické úkony, které nedělám každý den. Jestli to pojmete tak, že si uděláte beauty večer u vás v koupelně nebo se objednáte na manikůru nechám zcela na vás. 🙂

Den dvacátý šestý – běžte se projít po místech, kde jste dlouho nebo třeba nikdy nebyli

Občas nás může překvapit, jak krásná místa jsou kolem nás a my o nich nevíme. Běžte se tedy projít do míst, kde jste nikdy nebyli nebo kde jste dlouho nebyli, třeba se tam něco změnilo. 🙂

Den dvacátý sedmý – zahrajte si společenskou hru

Pozvěte k sobě domů kamarády a zahrajte si společně nějakou zábavnou společenskou hru. Doporučuji třeba Dixit, Bang, Jídlo S.R.O. nebo Dominion.

Den dvacátý osmý – jděte do práce pěšky

Pokud máte práci kousek od domova, vykašlete se na MHD a běžte pěšky. Pokud máte práci daleko, vyberte si jeden z úseků – buď začátek nebo konec cesty a buď nastupte na MHD až třetí zastávku nebo naopak ty tři zastávky dojděte. Pokud nepracujete, tak běžte třeba ráno pěšky na nákup. Důležité je se hned z rána projít po čerstvém vzduchu. Ještě nebude takové vedro a uvidíte, že se hned od rána budete cítit dobře. 🙂

Den dvacátý devátý – navoňte se

Víte o tom, že určitá vůně, kterou máme spojenou s nějakou situací nám ji dokáže připomenout? Je to až neuvěřitelné. Pokud máte nějakou vůni, kterou jste používali na dovolené u moře, je to přesně to, co mám na mysli. Ať už to byl šampón, balzám na vlasy či nějaký olejíček, ošetřete jím své tělo a uvidíte, že při nanášení daného kosmetického produktu budete myslet na chvíle, kdy jste se cítili krásně.

Den třicátý – zrekapitulujte daný měsíc

Dnes je přesně ten den, kdy byste se měli zamyslet nad uplynulým měsícem. Řekněte si, co se vám povedlo, co se nepovedlo a co byste chtěli v září změnit. Klidně si vytvořte i list přání, co byste chtěli v září zažít a v následujícím měsíci se to snažte splnit. 🙂

Den třicátý první – oslavte uplynulý měsíc

Dnes je poslední den v měsíci. A tak je potřeba to oslavit. Nechám na vás, jakým způsobem to provedete. Jestli půjdete na večeři nebo si doma otevřete víno, to je jen na vás. Oslavte však uplynulý měsíc, který byl určitě úžasný a s úsměvem vstupte do toho nového, který bude určitě ještě úžasnější. 🙂

P.S. Žijte každým okamžikem, žádná minuta, hodina ani žádný den se v našem životě nebude opakovat.

Mějte se rádi a milujte život.

Katka

 

v Motivace, Život

Srpnová výzva – 31 dnů ke štěstí – část první

Pořád píšu na svých sociálních sítích o štěstí a o tom, jak je důležité být šťastný sám se sebou, jenže jsem k tomu ještě nikam nesepsala nějaký návod. Upřímně, nemyslím si, že nějaký univerzální návod existuje. Ale můžu vám napsat, co dělá šťastnou mě a třeba to udělá šťastnými i vás. 🙂 Na každý den jsem tedy vymyslela jednu aktivitu, kterou můžete udělat a snad si na konci srpna řeknete, že jste opravdu šťastnější. 🙂 Snažila jsem se vše vymyslet tak, aby vás to skoro nic nestálo, ale někdy je třeba si udělat radost i tím, že si něco koupíte. 🙂 A jestli se vám nechce začínat v srpnu, tak začněte v září nebo třeba v říjnu, koneckonců je jedno, kdy začnete, hlavně že začnete. 🙂

Den první – pořádně si ukliďte 

Vím, že to může znít dost vtipně. Asi si říkáte, čím mě udělá úklid šťastnějším? Osobně uklízení nesnáším, ale víte jak skvělý je to pocit být v čistém a uklizeném prostředí? Navíc, když to vezmete opravdu z gruntu a vytřídíte si i věci, které už nepotřebujete, pročistí se vám hlava a vy se budete cítit zase o něco volnější. Takže první den si prostě ukliďte.

Den druhý – kupte si něco na sebe a neohlížejte se na to, jestli to stojí 3 stovky či 5

Ano, nejlépe se samozřejmě nakupuje ve slevách a pokud se vám poštěstí najít super kousek v akci, tak lépe pro vás. Jednou za čas je ale potřeba si koupit oblečení bez ohledu na to, jestli stojí o stovku či dvě více. 🙂 A věřte mi, že tenhleten kousek vám bude celou dobu připomínat, že to je to oblečení, ve kterém se budete cítit „šťastnější“. 🙂

Den třetí – hned po vstanutí si pusťte hudbu 

Hudba je výborný lék na špatnou náladu. Pusťte si hned ráno, jak vstanete oblíbenou písničku či si zapněte rádio při chystání se do práce a věřte, že vše ten den bude snazší a vy budte z domova odcházet s dobrou náladou.

Den čtvrtý – dejte si sklenku dobrého vína 

Čtvrtý den by měl přicházet na pátek a to je ideální den si večer v klidu sednout do křesla, zapálit si svíčku a vychutnat si sklenku dobrého vína. Pokud máte radši pivo nebo třeba dobrý čaj, zaměňte si víno za mok dle vaší chuti. Ale udělejte si tento rituál, kdy budete mít čas jen sami pro sebe a vychutnáte si moment „TADY A TEĎ“. 🙂

Den pátý – dejte si vaši oblíbenou snídani a snídejte fakt dlooouho 🙂

Ať už jsou to lívance, vejce Benedikt, krupicová kaše či zapečené tousty, dneska ráno se rozmazlete a dejte si bez výčitek vaši oblíbenou snídani. Sedněte si k ní v klidu a naplno si ji užjite a vychutnejte. Můžete si u toho číst noviny nebo si jen vychutnávat jednotlivá sousta.  Takhle začíná skvělý den. 🙂

Den šestý – běžte do kina či do divadla

Ať už půjdete sami, s členem rodiny nebo s dobrým kamarádem, je to fuk. Hlavně běžte na něco, co se vám bude líbit. 🙂

Den sedmý – dejte si dort

Jasně, chápu, že myslíte na svou linii, ale jednou za čas si po obědě dopřát kousek dortu není žádná katastrofa a vás to udělá šťastnými. Navíc by dnešní den měl připadat na pondělí, což je začátek nového pracovního týdne, tak si ho trošku oslaďte. 🙂

Den osmý – kupte si knížku

Osobně miluju knihy, knihkupectví a čtení knížek. Je to pro mě obrovský relax a navíc je mi po přečtení knihy strašně dobře. Já mám ráda motivační knížky, ale také oddechovky či reálné příběhy. Ať už je to u vás stejně či jinak, kupte si knížku, která vás pohladí po duši.

Den devátý – večer se uvelebte v posteli a začněte číst knížku, kterou jste si koupili

Úkol zní jednoduše, splnění bude možná v dnešním světě sociálních sítí a televize těžší, ale udělejte to. 🙂 I kdybyste měli přečíst jen pár stránek.

Den desátý – ozvěte se příteli, se kterým jste se už dlouho neviděli

Dnešní doba je dost hektická a není nic neobvyklého, když se s vašim kamarádem či známým nevídíte nějakou dobu. Pokud je to ale déle jak měsíc, ozvěte se mu. Můžete si jen tak popovídat nebo se domluvit na schůzce. Uvidíte jak vás společná komunikace po delší době naplní. 🙂

Den jedenáctý – dejte si dobrou večeři

Zase je pátek večer, a to je ideální čas si udělat hezký večer s dobrým jídlem. Je teď jen na vás, jestli se rozhodnete na večeři jít nebo si ukuchtíte něco doma, ale opět myslete na to, aby to bylo něco, co máte fakt rádi a vychutnejte si to. Sedněte si ke stolu, nespěchejte a vnímejte všechny chutě daného jídla.

Den dvanáctý – jděte či jeďte na výlet

Tento den by měl vycházet na sobotu, a tak se běžte projít někam do přírody, nejlépe někam, kde už jste nikdy nebo třeba jen dlouho nebyli.

Den třináctý – prostě jen odpočívejte

Dneska všichni pořád někam spěcháme, a tak si udělejte jeden jediný den pro sebe a nedělejte nic. Pokud bude škaredě, nevylízejte z postele a buď koukejte na filmy či seriály nebo si prostě čtěte. A pokud bude hezky, tak se běžte projít, sedněte si na lavičku a koukejte se kolem sebe, jak je ten svět krásný. 🙂

Den čtrnáctý – projděte si staré fotky a zavzpomínejte na dobu, kdy vznikly

Udělejte si hodinku až dvě čas a projdětě si fotky z minulého léta, Vánoc či z vašeho dětství. Uvidíte, jakou příjemnou atmosféru si vytvoříte, u kolika fotek se zasmějete a jak se budete těšit na dovolenou co vás teprve čeká nebo třeba na Vánoce, které teprve budou. 🙂

Den patnáctý – udělejte něco pro vaši vnější krásu

Říká se, že změna je život. Ano, někdy je opravdu potřeba něco na sobě změnit, tak proč to neudělat dnes? Budete se cítit zase o něco svobodněji, šťastněji a krásněji. Běžte třeba ke kadeřnici a změňte barvu či účes nebo si jen kupte nový krém na tvář, šampón na vlasy, tělový krém či lak na nehty. 🙂

Den šestnáctý – dodělejte své resty

Asi každý z nás má něco, co oddaluje až na chvíli, kdy to bude fakt hořet. Takhle to ale nejde. Naučte se resty nedokládat. Ať už se musíte objednat k zubaři či na jinou preventivní prohlídku nebo uklidit binec ve skříni, pusťte se do toho. Uvidíte, jak velký balvan vám spadne ze srdce. 🙂

Další dny budou ve 2. části. 🙂

Mějte se rádi!

v Motivace, Zamyšlení, Život

Buďme vděční za to, co máme…

Dneska ráno jsem se vzbudila a musela jsem se pustit do tohoto článku. Jsou totiž situace, které na mě natolik zapůsobí, že se z toho musím vypsat a o své myšlenky se musím podělit. 🙂

Asi jako každá žena řeším svůj vzhled. Vidím na sobě každý pupínek, každou vrásku a taky každé deko navíc. A je jasný, že mě to trápí. Ještě navíc teď v těhotenství, kdy s tím nic moc nejde dělat. 🙂 Teď v létě je to o to náročnější. Několik posledních let jsem hodně cvičila, štíhlost v genech rozhodně nemám, takže jsem se vždycky musela snažit, abych byla se svou postavou spokojená alespoň na 70%. 😀 Když jsem v lednu zjistila, že jsem těhotná, byla jsem nesmírně šťastná. Miminko jsme si moc přáli, takže to byla vysněná zpráva. Hned potom jsem si však uvědomila, že poslední tři měsíce budou v létě, v těch největších vedrech. Každý mi pak taky říkal, jak to budu mít náročný a jak to bude v tom horku těžký. Už předem mě všichni prostě připravovali na to, že to bude fakt síla.

Upřímně, vedra jsou fakt náročné, ale to by byly, i kdybych těhotná nebyla. Ani to minulé, ale ani předminulé léto jsem z třiceti stupňů ve stínu nebyl odvázaná. 😀 Takže horko mi zatím velký problém nečiní. Pokud se tedy nevydám na procházku do kopce. Chodit na sluníčku do kopce a potit se třikrát víc než normálně s permanentním zadýcháváním se, to je hrozný. 😀 Co mě však víc trápí, jako ženu, která se o svůj vzhled vždy starala, je oblékání. To je prostě jedno velké dilema. Mám spoustu letních šatů, ale do většiny se prostě už nevejdu. Respektive vejdu, ale vypadám v nich jako slon a říkám si, jak je možné, že jsem tyhle šaty někdy vůbec mohla nosit. 🙂 Takže jsem si samozřejmě musela nakoupit pár nových modelů, které jsou většinou i dostatečně volné a zakrývají mi partie, které už fakt nejsou k obdivu. 🙂 A nejsou to jen břicho, stehna a zadek, ale taky třeba paže. 😀

Musím říct, že mi to vcelku ani nevadí, protože vím, že nejím nijak nezdravě, snažím se cvičit a hodně chodit a je mi jasný, že tahle etapa je přechodná. Po porodu mám velký hubnoucí a tvarovací plán, jak se rychle vrátit do původní možná i lepší formy. Problém však nastává, když mám jít do společnosti. Nemyslím tím, že jdu nakupovat, myslím tím, že jdeme s manželem třeba na nějakou akci, večeři nebo do divadla. Prostě někam, kde se musím chtě nechtě potkat s krásnýma, štíhlýma, netěhotnýma ženama. Jako naschvál jsou většinou v úplých minišatičkách, s velkým výstřihem, na šteklích a s dokonalým nalíčením. A samozřejmě se nepotí! 😀 A já jim prostě a jednoduše závidím. Nejvíc mě totiž trápí, že už nemám ty štíhlounké dlouhé krásné nohy jaké jsem naposledy měla asi tak před šesti lety. 😀 Jenže víte co? I tenkrát mi přišly tlusté. To je ten největší gól! A o tom vlastně celý tenhle článek je.

O tom, že my ženy máme tendenci se neustále srovnávat s jinými ženami. Zahlédneme některou a ještě dřív než ji poznáme a dřív než promluví jí něco závidíme. Ta má hezčí vlasy, rovnější nos, kulatější oči, plnější rty nebo právě štíhlejší nohy. A přitom je to taková blbost tohle dělat! No jo, ale dá se s tím nějak pracovat? Já se o to snažím už nějaký ten pátek, ale stejně mě to srovnávání sebe s někým jiným nejde úplně vypustit. Na jednu stranu si ale myslím, že to není špatně. Mě to totiž motivuje na sobě makat víc, jak třeba po fyzické stránce, tak i té psychické. Když prostě vidím někoho lepšího, někoho, kdo toho víc dokázal, je to pro mě velmi motivující neusnout na vavřínech a pracovat na sobě více. Problém však nastává, když z takového srovnávání máme depku a špatnou náladu.

Jenže víte co? Kdybychom vypadali jako někdo jiný nebo byli někým jiným, stejně bychom nebyli šťastní tak, jak si myslíme, že bychom šťastní mohli být. Šťastnými nás neudělá dokonalá postava či obličej, ani hromada peněz. Šťastnými nás dělá náš život a lidi kolem nás. Byli byste šťastní, kdybyste měli hodně majetku, postavu modelky, kabelky od Prady, ale opravdových přátel byste měli méně než jsou prsty jedné ruky a prakticky byste byli neustále sami? Asi ne co? V tom vám totiž pak žádná „dokonalost“ nepomůže.

Tím chci říct, že pokud vás na sobě něco fakt štve, vždycky se s tím dá něco dělat, takže pokud jsou pro vás ostatní lidé inspirací pro to na sobě začít více makat, je to určitě dobře. Ale pokud si myslíte, že byste byli šťastnější, kdybyste byli někým jiným, je to omyl, fakt! Každý z nás to má v životě určitým způsobem těžký a každý z nás musí denně řešit spoustu starostí. Ale je strašně důležité vážit si sám sebe, mít se rád za to, kým jsme a co děláme. Jen tak se můžeme posouvat dál a zlepšovat se. Každý den se za něco pochvalte. A važte si svého těla, že vám dovolí prožívat tenhle zázrak s názvem život. A pokud není dokonalé, tak víc cvičte, jezte zdravěji, pokud vás nebaví vaše práce, změňte ji! Se vším se dá něco dělat a na všem se dá pracovat. Nic v životě není definitivní. 🙂

Buďme vděční za každý nový den, kdy tady můžeme být, smát se, ochutnávat nové dobroty, milovat své blízké, jít na pivo… Buďme vděční za to, že jsme zdraví a že nás má někdo rád. Buďme vděční za to, že naše oči vidí, naše uši slyší a naše nohy chodí. Tohle totiž není samozřejmost a tohle se už spravit nedá. 🙁 Vždycky bude někdo lepší, aspoň v našich očích, ale jak je to vlastně ve skutečnosti? Ve skutečnosti je to tak, že my jsme ti dokonalí! Jen to musíme vidět. 🙂

Mějte krásný den a ještě krásnější léto.

Zavřít