Kategorie

Život mámy

v Život, Život mámy

První rok mámou

Minulou sobotu to byl rok, co jsem se stala mámou, a tak jsem si říkala, že bych se s Vámi chtěla podělit o to, co se v mém životě a v mém myšlení a vnímání za tento čas změnilo a také napsat, jaký ten rok vlastně byl. 🙂

Aktuálně prožívám neskutečně melancholické a vzpomínkové období. Je říjen a jako by to bylo včera, co jsme si z porodnice přivezli v kočárku malinkatou čtyřdenní Natinku. Zpočátku pro mne bylo všechno tak nové a nejisté. Ačkoliv pro mne manipulace s miminkem byla vlastně přirozená, tak jsem se neustále bála, že něco udělám špatně a novorozeňátku ublížím. Pamatuji si, jaký pro mne byl ze začátku oříšek čistit správně pupík a neustále jsem všechno pro použití miminka sterilizovala. Všeho jsem se bála. Miminko mi připadalo tak křehké…

Co mi určitě na sebevědomí nepřidávalo, byly různé „dobře míněné rady“. Natálka byla od začátku velmi kontaktní miminko. Nelíbilo se jí v kočárku, autosedačka byla a doteď bohužel stále je její velký nepřítel a usínala zásadně v zavinovačce v naší náruči. Několikrát jsem si tak vyslechla, že tím, že ji mám prakticky stále na rukou nebo jí nosím, svou holčičku rozmazlím. Moc jsem to neposlouchala. Naštěstí mám svůj rozum a do ničeho si nenechávám kecat, takže jsem poslouchala svoji intuici a snažila se do pocitů svého dítěte vžít. A bylo nám tak dobře. A co myslíte? Samozřejmě, že jsem Natálku svým citlivým přístupem nerozmazlila. Časem se všechno začalo upravovat. Kočár vzala na milost až ve sportovní verzi, ale vzala. 🙂 Autosedačka je sice stále nepřítel, ale už jsem našla nějaké způsoby, jak jí cestu v autě zpříjemnit. Zavinovat jsem ji přestala okolo 6.měsíce a začala usínat v naší posteli, takže se přirozeně odstranilo houpání. Pokud se tedy ocitáte v podobné situaci, máte kontaktní miminko a bojíte se, že se to nezmění, věřte mi, že dítě potřebuje svůj čas a vše se upraví, až přijde ta správná chvíle. Věřte svému dítěti, snažte se do něj vžít a poslouchejte svou intuici.

Čím ale byla Natalinka starší a já jí více poznávala, všechno se zjednodušovalo a já si po nějakém čase už přišla jako zkušená máma, která dokonce může v mnohém radit ostatním. 😀 Což jsem ale nijak moc nedělala, pokud mě o to vyloženě někdo nepožádal. Já totiž nerada cpu někomu své názory. Ráda se o ně podělím, ale daný člověk musí chtít. 🙂

Nejkrásnější čas pro mne byly od začátku společné večery. Kdy jsme se v posteli sešli všichni tři – já, Jirka i Natalinka a mohli se společně tulit a být tu jen pro sebe. A trvá to i teď. Tak moc mě baví pozorovat Natálku a Jirku. Zpočátku to teda bylo neskutečně kouzelné a velmi romantické, dnes, když je z Natinky malá raubířka, co má nejradši, když táta s mámou dělají blbosti, směje se a neustále něco povídá a breptá, je to spíš legrační a divoké, ale stále je to pro mne ten nejmilejší čas z celého dne. Jsem prostě ráda, když jsme všichni spolu. 🙂

Ještě než se Natalinka narodila, měla jsem v hlavě představu, jaká máma bych chtěla být a hlavně, že kromě mateřství bych se chtěla i nějakým způsobem realizovat. A tak, hned jak jsem si trošku zvykla, že si svůj život a čas nebudu nějakou dobu řídit sama, ale že mám od toho najednou malého človíčka, jsem se začala věnovat i práci. Nebudu Vám nalhávat, že to bylo lehké. Nebylo! Každou chvilku, kdy Natinka přes den spala a pak také večer, jsem sedala k notebooku a snažila se psát na blog, pracovat, upravovat fotky… Dneska vlastně ani nechápu, jak jsem si mohla nastavit takové tempo, ve kterém jsem několik měsíců jela.

Moje původní představa totiž byla, že budu paní dokonalá a kromě toho, že zvládnu péči o dítě, budu chodit cvičit, budu mít krásně uklizený byt, uvařím, napeču a večer budu mít dostatek času na svého muže. Asi po přečtení předchozí věty sami chápete, že tohle se opravdu nedělo a vcelku je to dost scifi scénář. 🙂 Tohle se mi tedy nepovedlo. Bylo to tak, že kromě toho, že jsem se starala o miminko, jsem jakž takž zvládala i nějakou práci, ale ostatní činnosti se mi moc nedařily. Pravidelně jsem se tak dostávala do deprese, že já svou novou roli nedokážu skloubit s životem před miminkem. Na druhou stranu jsem věděla, že právě moje dítě je pro mě nejdůležitější. Takže to, že jsme večer nevečeřeli teplé jídlo, ale byli jsme rádi za namazaný chleba, mi až tolik nevadilo. Naštěstí to nevadilo ani mému muži. 🙂

Režim, který jsem si nastavila šel nějakou dobu udržet. Já byla moc ráda, že nemusím být máma na plný úvazek a že mohu také vydělávat peníze a tím zvýšit celkový příjem naší domácnosti. Jenže jak šel čas a Natalinka začala potřebovat více a více mé pozornosti, protože se naučila převalovat, lozit, sedět a nakonec i stát a chodit kolem nábytku, já začala být z mého režimu velmi vyčerpaná. A tak jsem se dostávala do velkého stresu, že nezvládnu dělat deset věcí najednou tak, jak bych si přála. Začala jsem tedy hledat nějakou rovnováhu… Abych nakonec zjistila, že být tou mámou na plný úvazek je to nejdůležitější a to, co vlastně chci dělat nejvíc. 🙂

Což ale neznamená, že bych se zajímala jen o dětské příkrmy, nejpřírodnější kosmetiku a horlivě diskutovala na Modrém koníkovi. 😀 Naopak se stále snažím najít si čas na sebe, na cvičení a pracovat. Začala jsem fotit na zakázku, čímž se mi vlastně splnil sen a to mi právě umožňuje pracovat jen, když chci a mám na to náladu. Nefotím až tak často, jak bych třeba mohla, protože chci být především se svou dcerou. Na druhou stranu mě focení a potkávání se s různými lidmi neskutečně baví a naplňuje a je to zase super nebýt jen tou mámou. 🙂 Je to super ale právě kvůli tomu, že jsem se nestala otrokem focení a upravování fotek, ale snažím se to udržet v určité rovnováze tak, aby to pro mne bylo zpestření a zábava. 🙂

Co bych ještě chtěla moc ráda zmínit, je to, že od půl roku Natálky chodíme cvičit. Chodíme stále plavat, pak také chodíme na cvičení s dětmi, kde se rozvíjí dětem motorika a trénují se jednotlivé smysly a pravděpodobně začneme chodit i do Little gymu, což je cvičení dětí založeno především na pohybu a to mi připadá jako skvělé doplnění aktivit, které praktikujeme. Samozřejmě, že cvičení i plavání jsou cenově náročnější položky. Na druhou stranu říkám, že raději se uskromním já sama, ale svému dítěti chci dopřát to nejlepší a to nejvíc co můžu. A když vidím, že Natalinku pohybové aktivity a setkávání s ostatními dětmi baví, chci to podpořit. 🙂 Navíc, mě to baví také a je to pro nás obě příjemné zpestření dne. Takže pokud přemýšlíte o tom, jestli má smysl chodit s dítětem cvičit hned odmala, věřte mi, že to smysl má. 🙂

No a to je asi tak všechno důležité. 🙂 Aktuálně si velmi užívám rovnováhy, kterou jsem si mezi mateřstvím, prací, blogem a manželstvím vytvořila. Jsem velmi ráda, že jsem si dokázala „povolit režim“ a dovolit si nebýt ve všem perfektní. Jsem ráda, že trávím čas více offline než online, že nemám potřebu sdílet svou dceru a své soukromí ve velké míře na sociálních sítích, že si dokážu najít čas na sebe i na manžela. Dokážu pracovat i odpočívat a když něco nestihnu, svět se pro mě nehroutí a stres se snažím potlačit. Jsem ráda, že jsem si konečně našla večery, kdy nepíšu článek na blog, ani neupravuju fotky, ale sedneme si s mým mužem k seriálu se sklenkou vína a užíváme si společný čas. Jsem prostě šťastná, že to je teď jak to je a především vděčná za to, že takto mohu žít.

A Vám přeji to samé, ať už jste mámou, tátou nebo ne. Žijte tak, aby Vás život bavil. To je nejdůležitější.

P.S. Jedno je na tom mateřství fakt hrozné a to je neuvěřitelný strach, který o své dítě mám. Začal hned, jak jsem objevila dvě čárky na testu a s každým dnem vzrůstal. S narozením Natinky se tak tisíckrát znásobil… A ten strach nikdy neskončí. I tak to ale stojí za to!

P.P.S. Narozením dítěte Váš život neskončí. Začne nová a jiná etapa, na kterou si musíte zvyknout, ale až se s miminkem sladíte, už si nebudete moct dokázat představit život bez něj. Musí se mu sice všechno přizpůsobit, ale vesměs můžete i nadále dělat téměř vše, co jste dělali před ním. Chce to samozřejmě toleranci a podporu partnera, mít možnost hlídání… A jak vidíte, s trochou trpělivosti jsme zvládli s Natalinkou i dost cestovat. 🙂

v Život, Život mámy

Kde výletit v Brně?

Asi každá máma chce víkendy, ale třeba i všední dny s malým dítětem prožít smysluplně. Já nejsem výjimkou. Každý den, kdy nejdu ven je pro mě špatný den. 🙂 Potřebuji vidět jiné lidi, nadýchat se čerstvého vzduchu, podívat se na to, co se událo nového… A tak každý den přemýšlím, kam se vydáme na procházku nebo dá se říci i výlet. Občas se nám totiž poštěstí a jsme venku většinu dne. To nám asi podzimem a pochmurnem brzy skončí, ale babí léto si snad ještě stačíme užít. 🙂

Článek vznikl ve spolupráci s Calvo

O tom, kam ráda chodím na procházky jsem na blog již psala. Jenže, kam jít, když chcete být venku celý den? Tudíž, kam se vydat v Brně na celodenní výlet? Já mám pro Vás 3 tipy. 🙂

  1. Brněnská přehrada

Pro nikoho to určitě není novinkou. Přehrada láká lidi nejen v letních měsících, ale i na jaře a na podzim. Dá se zde podniknout mnoho věcí. Můžete se samozřejmě poflakovat jen tak na dece u vody, hrát karty a užívat si nicnedělání.

Nicméně já určitě doporučuji projet se parníkem až na hrad Veveří a projít si jej. Anebo si můžete udělat i celodenní výlet pěšky kolem celé přehrady, pokud Vám dítě vydrží tak dlouho v nosítku. Na kočár to totiž jistojistě není. 🙂

Tak či tak, rozhodně nezapomeňte sobě, ani dítěti zabalit dostatek jídla, pití, piknikovou deku, hračky a dostatek vlhčených ubrousků a plen. 🙂 Jako rychlá svačinka Vám mohou posloužit i tuňákové saláty značky Calvo, které dělaly společnost při výletech mně. 🙂 Stačí si k nim dát kousek kvalitního pečiva, nějakou tu zeleninku a svačina či lehký oběd je na světě.

Na přehradě je však i mnoho restaurací a bister. Za mě doporučuji Rybářskou baštu. Jediná zapeklitost tkví v tom, že zde neberou karty. Nebo alespoň nebrali naposledy, kdy jsme tam byli, takže si naplňte před výletem peněženku hotovostí. To udělejte asi určitě. Nikdy nevíte, když nejste v centru města, kde se kartou platit dá a kde ne. 🙂

2. Kraví hora, Wilsonův les, Pisárky a nakonec Kaménka

Můj druhý tip na celodenní výlet možná také někoho nepřekvapí, ale věřím, že si tato místa rádi připomenou a pro někoho to třeba bude inspirace nová. 🙂

Kromě toho, že se na Kraví hoře nachází hvězdárna a bazén, je zde, hned vedle bazénu uzavřené hřiště s krásným výhledem na Brno. Zde můžete zabavit dítě i sebe a kochat se brněnskými krásami.

Hned poté se můžete vydat buď přes Masarykovu čtvrť směrem na Mendlovo náměstí anebo přes Wilsonův les, kde potkáte většinou minimum lidí do Pisárek. V Pisárkách se určitě rozhlédněte po všech honosných vilkách, které zde stojí a zajděte se podívat i na vilu Stiassni. Prohlídku interiéru asi s dítětem nezvládnete, ale ona i prohlídka zahrady je fakt super. 🙂

No a z Pisárek to vemte kolem výstaviště a přes Mendlák až do Kamenné čtvrti a pokochejte se místními domečky. Některé jsou opravdu podivuhodné. Když pak dojdete na Červený kopec, určitě Vás okouzlí další nádherný výhled.

Ano, tento tip na výlet by se mohl jmenovat výhledový. 🙂

 

3. Björnsonův sad

Poslední tip na půldenní či celodenní výlet je Björnsonův sad. Možná Vás tento tip překvapí. Co máte na jednom místě dělat půl dne? Nenechte se ale zmást. Toto místo nabízí spoustu možností.

Kromě toho, že se zde můžete posadit na zahrádce kontejnerové kavárny Piknik box, můžete i všude kolem, kde roste trává, roztáhnout deku a na ní se usadit. Je tu samozřejmě i dětské hřiště, takže pokud je Vaše dítě už ve věku, kdy se na hřišti umí samo pohybovat, je to ideálka. Vy si zatím můžete vypít kafe. 🙂

Věřte mi, že se ani nenadějete a půl den uteče jako voda. Výhodou tohoto místa jsou i záchody s přebalovacím pultem, takže pro nás mámy s malými dětmi je to fakt skvělé.

Opět si nezapomeňte přibalit svačinku. A po svačince si dejte něco sladkého od šikovných piknikboxových holek. 🙂

 

A jaké jsou Vaše tipy na místa v Brně, kde se dá strávit celý den?

 

v Život, Život mámy

Joolz Hub a Joolz day2

Chvilku poté, co jsem zjistila, že čekáme miminko, jsem si začala zjišťovat informace o kočárcích. Skoro každá maminka se asi na tento moment těší. Jak přijde do prodejny a bude kočárek zkoušet a představovat si, jak v něm vozí své miminko. Přiznám se, i mě to zpočátku moc bavilo a kočárky jsem doslova hltala. Ve chvíli, kdy jsem ale začala hledat ideální kočárek pro nás, jsem chytla paniku. Když jsem totiž zjistila, kolik různých výrobců kočárků je a jak se cenově liší, tak se mi začala nafukovat hlava. 😀

Článek vznikl ve spolupráci s dodavatelem kočárků Joolz pro ČR a obchodem Funbaby

Říkala jsem si, je vážně důležité, kupovat kočárek kolem 30 tisíc? Není to nějak moc? Zpětně říkám, že není. Tenkrát jsme se ale s manželem rozhodli pro levnější kočárek, protože jsme věděli, že miminko nás bude stát ještě dost výdajů a každá koruna bude dobrá. Jak to ale s tímto kočárkem nakonec dopadlo, pokud sledujte Instagram už víte. Vyměnili jsme ho.

Ve chvíli, kdy došlo k výměně, Natinka už nepotřebovala hlubokou korbu a zrovna se uváděl na trh nový typ kočárků Joolz, a to Hub. Já si tenkrát tedy říkala, že nemá smysl kupovat už klasický Day2, a tak jsme si Hub koupili. Ihned po rozbalení jsem z něj byla nadšená a jsem z něj nadšená dodnes.

Joolz Hub

Hub kočárek je ideální na cestování nebo do města. Zvládne ale i lehký terén a já s ním chodím i čas od času běhat, protože je úžasně lehoučký. 🙂 Kočárek je skvělý v tom, že má prodlouženou stříšku, kterou jsem velmi ocenila v letních měsících, kdy svítilo sluníčko více, než bych si přála. Dále je opravdu lehoučký, takže se dá krásně ovládat jednou rukou a je perfektně a lehce skladný, takže pokud máte malý kufr v autě nebo hodně cestujete, kočárek v tomto ohledu vážně oceníte. 🙂 Výhodou také je, že si jej můžete koupit pouze ve sportovní verzi a nemá korýtkové sezení jako Joolz2, takže lze miminko položit až do lehu na spánek. Za mě je to perfektní druhý doplňující kočárek. Někomu však stačí i jako hlavní. 🙂

S Hubem jsem tedy byla velmi spokojená. Jenže jsem po čase zjistila, že do lesa to není úplně ono, a tak jsme s manželem přemýšleli o tom, že bychom si chtěli pořídit ještě nějaký kočár do terénu. A i přesto, že nám byly v prodejně do terénu doporučeny jiné značky kočárků, já se nakonec rozhodla, že si pořídíme ještě Day2. Do značky Joolz, jeho designu a funkčnosti kočárků jsem se prostě zamilovala natolik, že mě nikdo nepřesvědčil o opaku. A jsem za to ráda. Protože Day2 je teď moje velká láska. Prostě ten kočár miluju.

Joolz Day2

Joolz Day2 je prostě boží. Má nádhernej design, je velmi stabilní a dobře odpružený, takže terén podle mne zvládá skvěle. Opět se dá lehce složit. Je tedy větší a těžší než Hub a oproti Hubu má korýtkové sezení a stříšku, která nejde prodloužit tolik, jako u Hubu. Stejně jako Hub je lehce a intuitivně ovladatelný. Podle mě je ideální na fakt dlouhé procházky jak městem, tak i lesem. Jediné, co mi na kočárku občas vadí je koš, který je umístěn docela dost u země, takže když udělám větší nákup a položím jej do košíku, dost často se mi stane, že dřu o zem, především, když sestupuju z chodníku nebo vcházím do tramvaje. Do koše tedy nic těžkého raději nedávejte. 🙂 Tento kočárek však nekoupíte pouze ve sportovní verzi jako Hub, ale prodává se dvojkombinace.

Co bych závěrem řekla? Pokud o značce Joolz uvažujete, za mě ji doporučuji na 150%. Opravdu jsem z kočárků unešená a šla bych do nich znovu. Pokud přemýšlíte o ceně kočárku, tak Vás chápu, ale uvědomte si, že kočár budete používat téměř každý den rok, rok a půl, možná dva a když si tu cenu přepočítáte na počet dnů, kdy s kočárkem budete trajdat, pak se podle mne za tu cenu vyplatí. 🙂

 

 

v Zdraví a krása, Život mámy

Jak zvládat vedra s malým dítětěm?

Červenec je skoro za námi a nevím jak vy, ale já mám těch vysokých teplot už tak akorát. 😀 Upřímně jsem si myslela, že nejhorší léto jsem už prožila v těhotenství s velkým bříškem. A to je asi i pravda. 😀 Nicméně s malým dítětem to také není zrovna velká zábava. 😀

Co vám mám povídat, být celý den zavřené doma je hloupost, jít ven je ale dost bláznivý nápad. Zvlášť, když by se s malýma dětma nemělo chodit ven v těch největších vedrech, což je tak nějak od 10 či 11 až do 15 hodin. No a to je právě ten čas, kdy jsme byly zvyklé po venku trajdat. 😀

Jaký teda máme teď režim a jak zvládáme vedra? Co se týče chození ven, snažím se vyhýbat se poledni, takže nejčastěji chodíme na procházky až v podvečer, avšak někdy to prostě nevyjde, protože musím něco zařídit a ven jít kolem 12 musíme. Mé tipy, jak zvládat procházky v parném létě jsou tyto.

Nezapomínám na opalovací krém

U Natálky opalováky střídám, máme 3 různé značky. U sebe volím to, co máme zrovna doma. Aktuálně jsou to opalovací krémy značky Astrid. Natálce mažu hlavně nožičky, které vyčuhují z kočárků a na které dopadá sluníčko. Ručičky i hlavičku má chráněnou, takže ty nemažu. U sebe se zaměřuju především na ramena, krk a dekolt, kde mám větší mateřská znaménka. Většinou nás namažu ještě doma. Ale pokud na to zapomenu, mám v přebalovací tašce vždycky jeden opalovací krém po ruce a mažu nás obě někde ve stínu. Můj muž tedy říká, že někde četl, že když jdete s dítětem jen chvilinku po sluníčku, tak jej mazat nemusíte, že prý nachytá vitamin D, co je na tom ale pravdy fakt nevím, takže já Natinku prostě mažu i kdybychom po sluníčku šly minimálmě.

Nosím s sebou všude termální vodu ve spreji

Tuto vychytávku mi poradila Kačka Smooth. Ačkoliv já termální vodu znám a myslím, že jsem ji v minulosti v kabelce i nosila, postupem času mi to přišlo jako zbytečnost, protože jsem se stříkat vodou zapomínala. S dítětem je to však jiné. V kočárku se většinou potí a vy přemýšlíte, jak mu v horku ulevit. Takže kromě toho, že jí dávám napít, mám u sebe teď neustále i termální vodu a v pravidelných intervalech Natinku i sebe osvěžuji. A věřte nebo ne, hned je nám líp. A pokud nemáte termální vodu rádi, mám pro vás ještě jeden tip. Moje kamarádka nosí v kabelce růžovou vodu ve spreji a ta je taky perfektně osvěžující a dokonce nádherně voní po růžích. 🙂

Nezapomínám na pitný režim

A to opět u nás obou. To, že mám v kočárku lahvičku s kojeneckou vodou pro Natálku je jasnačka, ale já nosím i vodu pro sebe. Jednou se mi totiž stalo, že jsme šla kolem poledne vyprahlými ulicemi Brna a hrozně se mi zamotala hlava. Od té doby na pití pro sebe nezapomínám. Natince pak vodu nabízím také pravidelně, aby nebyla dehydratovaná.

Doma máme nafukovací bazének

Pro zpříjemnění dne máme na terase nafouklý bazének. Natálka vodu miluje a cachtání v bazénku ji zaručeně vždy pobaví. Sice tam nevydrží tak dlouho, jak bych si třeba já představovala, ale i krátké osvěžení jí vlije opět energii do žil a mě to také osvěží, protože Natinka plácá ručičkama tolik, že je voda všude kolem a hlavně na mně. 😀

Když je nejhůř, jdeme se někam schovat

Když se stane, že jsme ve městě a fakt je už s prominutím na zdechnutí, rychle s kočárkem zalezu na nějakou zahrádku, která je ukrytá ve vnitrobloku či do nějaké kavárny, kde je chládek. Na ten vnitroblok doporučuji kavárnu Kafec a pak mám vytipovanou ještě dětskou kavárnu a čajovnu Mezi stromy, kde také není vedro, ale naopak je tam příjemně. 🙂 Navíc se tady dítě zabaví s jinými dětmi a hračkami, proleze se a hned je pro něj zase den zábavnější.

V autosedačce máme chladící podložku

Občas jedeme s Natinkou přes den v autě a co vám budu povídat, někdy je to dost pruda. Potím se já sama, takže se nedivím, že se potí i má dcera v autosedačce. A pro tento případ jsme pořídili chladící podložku, která by měla dítěti pomáhat udržovat správnou teplotu.

Na veřejná koupaliště zatím nechodíme, protože mi na to Natinka připadá ještě malá a zároveň si myslím, že tam musí být v tomto počasí hlava na hlavě a to není nic pro mne. 😀 Nejlepší by byla zahrada s vlastním bazénem, ale o takovém luxusu si bohužel můžu nechat zatím jenom zdát. 😀

No a to jsou asi všechny mé tipy. 🙂 Máte nějaké tipy vy, o které byste se chtěli podělit? Jaký třeba používáte opalovací krém vy? Znáte termální vodu ve spreji? Pužíváte chladící podložky do autosedačky nebo bambusové oblečení pro děti?

Elite Bloggers – Content Marketing

v Zdraví a krása, Život mámy

Moje večerní rutina

Sem tam se mě někdo zeptá, jak se po narození Natálky změnily mé večery. No, nebudu vám lhát, změnily se hodně. 😀 Místo toho, abychom šli večer s Jirkou posedět na pivo s kamarády, teď uspáváme Natálku a pak se snažíme co nejefektivněji využít volný čas, který nám zbyde. 😀

Hned po narození Natálky vypadal můj večer tak, že jakmile usla, šla jsem spát i já, protože mě děsilo noční vstávání a chtěla jsem získat co nejvíce energie. 🙂 Časem se to však změnilo, protože jsem si zvykla na jiný režim spánku. Teď chodím spát většinou v 11 večer.

Dlouho předlouho jsem se po večerech věnovala blogu a práci a zanedbávala jsem péči o sebe. Chvilku před půlnocí jsem zaklapla notebook a šla se rychle osprchovat, vyčistit si zuby, odlíčit se a spát. Sama jsem však začala cítit, že takhle to prostě dál nepůjde a musím si v aktivitách určit priority. Co pro mne bylo samozřejmě nejtěžší, bylo eliminovat z mých večerů práci. Tíhnu totiž k workoholismu, protože mě moje práce baví. Jenže se pak lehce stane, že se všechno moc nakupí a já se cítím vyčerpaně a nadávám si, proč jsem radši daný večer nevypla mozek a nepodívala se na nějaký zajímavý film. 🙂

K čemu jsem také hledala dlouhou cestu zpět byly jak já honosně říkám koupelnové rituály. To znamená, že se zavřu aspoň na půl hodiny do koupelny a dopřávám si dlouhou sprchu a poté se aspoň trochu věnuji jednotlivým partiím svého těla. 😀 Jak teď tedy vypadá můj večer?

Poté, co Natalinka usne, což bývá mezi 21. a 22. hodinou, beru do ruky notebook a mám 40 minut až hodinu na to, abych si udělala nějakou práci. Ihned potom notebook odkládám a jdu do koupelny, kde si dám nejdříve sprchu a na té fakt nešetřím, protože je to pro mne obrovský relax. 🙂 Poté promasíruju nohy ručníkem a na problematické partie nanáším olejíček, který by měl pomoci daným oblastem ke zpevnění, ostatní části těla mažu tělovým krémem nebo vonným olejíčkem, který mám zrovna po ruce. Nakonec si nechávám obličej a čištění zubů. Obličej každý večer, i když se daný den nenamaluju očistím od makeupu a nečistot. Já používám opět odličovací olej a poté pleť ošetřuji čistícím peelingem 3v1 od Garnier. A střídám jak Pure, který je určen pro ty, které trápí pupínky, což je od těhotenství pro mne zlo a každodenní chleba! A pak Pure Active, které je určeno proti černým tečkám a těm se můj obličej také zrovna nebrání. 😀 Po důkladném vyčištění pak nanáším noční krém a sérum pod oči.

No a co to čištění zubů? Jestli je někdo fakt blázen do čištění zubů, tak jsem to já. Vždycky jsem se bála zubařů, ale od té doby, co jsem našla svou úžasnou zubařku a dentální hygienistku se vůbec nebojím! Dala jsem totiž na jejich rady a doporučení a řeknu vám jedno. Pokud si čistíte každý den důkladně zuby a používáte i mezizubní kartáčky a dentální nit a chodíte jednou za půl roku na dentální hygienu, pak se zubaře opravdu bát nemusíte, protože vám málokdy něco najde. 🙂 K čištění používám nejradši šetrné bělící zubní pasty, protože mají mé zuby bohužel tendenci k tomu, aby žloutly a to je něco, o co fakt zrovna neusiluju. 😀

No a když mám tyto kosmetické a zkrášlující úkony za sebou, tak jdu buď hned spát anebo koukám na různá videa na YouTube o focení, projíždím Instagram anebo si pustím nějaký seriál a už jen odpočívám. 🙂

Jak vypadá vaše večerní rutina? 🙂

Elite Bloggers – Content Marketing

 

promo-image
v Zdraví a krása, Život, Život mámy

Výzkum umělého mléka Nutrilon

Pokud mě sledujete na sociálních sítích, tak si možná vzpomenete, že v polovině května jsem se svým manželem, Natalinkou a dalšími blogerkami letěla do Holandska. Bylo to z jednoho konkrétního důvodu.

Společnost Nutricie, která mimo jiné vyrábí i umělé mléko Nutrilon, nás pozvala do jejich výzkumného centra v Utrechtu, abychom se o výzkumu tohoto umělého mléka dozvěděly více a abychom poznaly všechny ty, kdo za touto formulí stojí.

Návštěva centra byl pro mne upřímně velký zážitek. Pamatuji si totiž, jak se Natálka narodila a hned po narození jí museli umístit do inkubátoru. Bylo mi tenkrát řečeno, že ji nebudou moct nějakou dobu vyndat a že ji tedy podají umělé mléko. A co vám budu povídat, než jsme přešly pouze na kojení, nějakou dobu to trvalo. Doteď mám v hlavě ale ty okamžiky, kdy jsme novorozenci míchali Nutrilon a já si připadala jako špatná máma, protože bych měla začít co nejdříve plně kojit. Dnes bych si jako špatná máma určitě nepřipadala. A je to také tím, co jsem se o Nutrilonu dozvěděla a jaký vztah jsem po návštěvě výzkumného centra a poznání týmu odborníku, který za mlékem stojí, získala.

Co se mi líbilo nejvíce, bylo to, že nás nikdo nepřesvědčoval o tom, ať nahradíme kojení co nejdříve umělým mlékem nebo ať nekojíme vůbec. Ba naopak. Opravdu každý nám řekl, že mateřské mléko je to nejlepší, co svému dítěti můžeme dát. Umělé mléko je prostě a jasně varianta, pokud kojení z nějakého důvodu nefunguje, maminka kojit nemůže nebo se dítě samo odstaví.

A vzhledem k tomu, jak moc si tady uvědomují, že je mateřské mléko to nejlepší, snaží se v Utrechtu tým vědců zkoumat mléko matky a vyvíjet umělé mléko tak, aby bylo co nejvíce podobné právě mléku mateřskému. Všichni si uvědomují, že formule nikdy nebude totožná jako mateřské mléko, protože to je prostě zázrak.

Možná jste o něm věděli několik zajímavých informací a pokud ne, tak čtěte dál.

  1. Mateřské mléko se v prvních 15 dnech vyvíjí a mění. Od 15. dne má pak mléko vyvážený podíl makro a mikroživin pro daného kojence.
  2. Mléko každé matky je jiné. Je přizpůsobeno konkrétnímu dítěti.
  3. MM chrání před vznikem alergií a astmatu.
  4. Omezuje výskyt dětských zhoubných nádorů.
  5. MM se mění i v průběhu kojení. Přední mléko je více vodnaté, pro zahnání žízně, zadní mléko obsahuje více a tuků, aby se dítě zasytilo.
  6. MM se přizpůsobuje zdravotnímu stavu kojence. Pokud je dítě nemocné, utvoří se v mléce protilátky.
  7. MM má také vliv na spokojený spánek. Večer totiž matčino tělo produkuje hormon melatonin, který v děťátku vyvolá spánek.

 

Je tudíž jasné, že umělé mléko nebude nikdy tak dokonalé jako mléko mateřské, protože nikdy nedokáže být tak proměnlivé a přizpůsobovat se konkrétnímu dítěti. V Utrechtu se však snaží, aby složením byla formule co nejlepší. Výzkum nového typu mléka tady trvá třeba i celých 10 let, což mi přijde hrozně dlouhá doba. Zaměstnanci nám však říkali, že vzhledem k tomu, že je formule určena pro ty nejkřehčí bytůstky, nesmí se nic podcenit a má to smysl. Kromě složení MM se pak vědci věnují i výzkumu střev a procesech ve střevech, protože je tento orgán velmi důležitý, a to v jak funguje a v jakém stavu se nachází je důležité pro ostatní orgány, především ty, které souvisí s trávící a vylučovací soustavou.

Zkrátka a jasně byla návštěva výzkumného centra v Utrechtu skvělá a já jsem neskonale vděčná, že jsem se této návštěvy mohla zúčastnit. Není nic lepšího vidět pozadí produktu, který jsem si do té doby jednoduše představovala jako modrou krabici s bílým práškem. Teď tomu bílému prášku věřím, protože vím, kdo za ním stojí a jak je to složitý proces, než se takové umělé mléko vytvoří.

 

v Motivace, Zamyšlení, Život, Život mámy

Kéž bych přišla včas…

Sedím v čekárně a čekám, až zavolají mé jméno. Čekám na vyšetření – ultrazvuk prsou. Na preventivní kontroly chodím pravidelně, na ultrazvuku prsou jsem nebyla nikdy. Sice mě to už napadlo, ale tak nějak jsem na to neměla čas… Nebo jsem si ten čas spíš nenašla. A ačkoliv nemám rakovinu prsu v rodině a v prsou jsem si nic zvláštního nenahmatala, rozhodla jsem se, že už přišel čas, kdy budu chodit i na tyto preventivní ultrazvuky každý rok.

Minulý týden jsem viděla na ČT1 velmi zajímavý dokument. Byl o onkoložce, která založila onkologické pracoviště v Thomayerově nemocnici v Praze. Tato lékařka říkala jednu velmi zajímavou věc. A to je ta, že mnoho žen přichází na vyšetření prsou pozdě. A že mají stále hloupější výmluvy, proč nepřišly dřív. Nejčastější výmluvou je to, že člověk prostě neměl čas. Na jednu stranu to vlastně chápu, protože dnešní doba je tak neuvěřitelně a nepochopitelně zrychlená. Na druhou stranu, pokud se jedná o zdraví, měl by si ten čas na sebe najít každý. Zachytit nemoc v co nejdřívějším stádiu je totiž velmi důležité… Nejčastější reakcí jsou pak slova „kéž bych přišel/přišla včas“.

Vážná nemoc. Smrt. Dva pojmy, které většinu lidí děsí. Život plyne tak nějak rychle, ráno se vzbudíme, najednou je večer, člověk jde spát a když přijde víkend, je za to rád. Máme na sebe málo času, dnešní doba je tak nějak zrychlená a i kvůli tomu mnoho lidí přehlíží, že jim jejich tělo dává najevo, že se s ním něco děje… Léčíme se doma sami, aniž bychom věděli, které léky bychom měli správně užívat… K doktorovi jdeme až když je to vážné.

Dnešní článek chci věnovat zdraví. A konkrétně prevenci nemocí, především rakoviny, které je v dnešní době více a více a stále mnoho lidí tuto chorobu podceňuje. Proč o tomto tématu vlastně píšu, když se snažím být především pozitivní? Píšu o tom proto, že tento blog slouží k motivaci. K motivaci mít rád svůj život, žít dobře, být šťastný, jíst dobré jídlo… A pokud ovlivním jednoho jediného člověka, který si zajde na preventivní vyšetření, budu za to ráda.

Já sama jsem hypochondr. Stačí, když se mi něco na mém těle nezdá a okamžitě jdu k lékaři. A jsem schopná jít k němu opakovaně, když mám stále pochybnosti. A ano, ačkoliv jsem velký stydlín a vysedávání v čekárně je pro mne časově dost náročná. Kór od té doby, co mám Natinku, nevynechala bych žádné vyšetření, které slouží k prevenci a které by mi mohlo v budoucnu třeba zachránit i život. Navíc teď mám povinnost být tu pro Natálku v plné síle a to, co bych si přála ze všeho nejméně je, abych se nemohla dívat na to, jak roste, jak je šikovná, jak si jde v životě za svým a jak si plní sny. A tak se nechávám pravidelně prohlížet a každý měsíc si prohmatávám prsa.

Rakovinu prsou sice v rodině tedy naštěstí nemám, ale to neznamená, že by se u mne nemohla objevit. To platí i pro věk. Mnoho lidí sází na to, že když jsou mladí, nemohou být přece nemocní. Jenže i ze svého okolí vím, že tohle neplatí a vážnými nemocemi bohužel trpí i lidé, kterým je kolem 20. Když jsme mladí, myslíme si, že tady budeme věčně a že jsme nesmrtelní. Přitom to tak není. Lidský život je tak strašně křehký…

A tak, pokud se vám na vašem těle něco nezdá být v pořádku, běžte k lékaři. Pokud jste ještě nikdy nebyla na ultrazvuku prsou či na preventivním vyšetření rakoviny děložního čípku, zajděte si tam! Stud není obhajobou, pokud vám může jedna krátká návštěva u doktora zachránit život.Nepodceňujte příznaky nemocí. Nebojte se otevřeně u lékaře mluvit o svých problémech, i když to bude pro vás velmi intimní. Lékaři tu od toho jsou a určitě to, co budete říkat vy, neuslyší poprvé. A i když vás váš obvoďák pošle na kolonoskopii či jiné nepříjemné vyšetření, jděte tam a neoddalujte to. Já chápu, že podobné situace člověk úplně nevyhledává a třeba se jich i bojí, ale tohle se musí prostě překonat.

Důlěžité je také nepřecházet nemoci! I s obyčejným nachlazením zvolněte a vyležte jej. Kdykoliv je naše tělo nemocné, dává nám signál, že v našem životě něco není v pořádku. A nestresujte se! Stres je obrovský neřád v našem zdraví, ačkoliv si to málokdo uvědomuje. Naopak, buďte aspoň trošku flegmatičtí, užívejte si každý den, nedělejte si zbytečnou hlavu s ničím, co není životně důležité, neobkopujte se a ani nesledujte lidi, kteří ve vás vyvolávají negativní emoce a vztek, odpočívejte a především myslete na sebe.

Hodně zdraví všem přeje Kačka. 🙂

 

v Cvičení, Motivace, Život, Život mámy

Za 3 měsíce do plavek

V září se chystáme na dovolenou k moři a já se konečně rozhoupala k tomu, abych začala chodit pravidelně cvičit. 🙂 Hned po porodu jsem chtěla dát tělu nějaký čas, aby si zvyklo zase na to, že už nenosí v bříšku miminko, a tak nějak jsem si prostě zvykla na nicnedělání.

V lednu jsem si však začala říkat, že bych chtěla začít lehce posilovat, ale dost jsem se cvičení kvůli kojení bála. Někde jsem totiž slyšela, že fyzickou námahou se ztrácí mlíko. A tak jsem cvičila doma prostřednictvím videí na internetu a bylo to celkem nenáročné. V tu dobu to docela šlo, kolem 18. hodiny Natinka měla totiž ve svém rozvrhu první večerní spánek, a tak jsem se mohla cvičení věnovat. Čím ale byla starší, tím se večerní spaní začalo oddalovat a aktuálně usíná až po 21. hodině. A cvičit po 9 večer se mi fakt už nechce. 😀

Takže mé zapálení pro věc rychle vyprchalo. Navíc jsem nedokázala být tak disciplinovaná, abych si hlídala i stravu a jedla správně, protože cvičení je prý jen 30% úspěchu a zbytek tvoří jídelníček. Mé první pokusy o navrácení se do formy tedy docela ztroskotaly. V tu dobu mě však vůbec nenapadlo, že bych mohla chodit cvičit někam ven. Nechtěla jsem opouštět Natinku, nechtěla jsem se okrádat o čas s ní. A tak jsem si řekla, že budu prostě hodně chodit.

Jakmile se venku udělalo krásně a Natalinka začala akceptovat kočár, začaly jsme chodit každý den na dlouhou procházku. Ale ani díky této aktivitě jsem na svém těle nezaznamenala větší úspěchy. Proč? Protože mé procházky s kočárkem jsou sice relativně v tempu, ale dost ráda se někde zastavuju, kochám se krajinou nebo se jdu podívat někam do obchodu a kardio se tím pádem rychle mění v lehário. 😀

Na konci května jsem začala s Natálkou chodit plavat a to už mi ale prostě nedalo. Řekla jsem si, že se sebou už musím vážně něco udělat. Nejde tady tolik o hubnutí jako o zpevnění. Mé tělo je totiž nějaké povadlé celkově a já se takhle necítím dobře. No a když už jsem se rozhodla, že začnu někam chodit cvičit, zapátrala jsem na internetu. Hledala jsem nějaké rychlé, avšak efektivní cvičení a našla jsem „posilovnu“ pro ženy s názvem Expreska. V tu chvíli jsem si vzpomněla, že mi jedna moje kamarádka Expresku moc vychvalovala, protože v ní zhubla, a tak jsem se rozhodla, že toto kruhové cvičení vyzkouším.

Co bych vám k tomu řekla, po několika prvních návštěvách jsem dost nadšená. Většinou tedy cvičím se vším všudy (zahřátím i protáhnutím) asi 40 minut, ale přijde mi to časově dost fajn. 🙂 Navíc je Expreska vyloženě jen pro ženy a kruhové cvičení je dost zábavné, takže je to pro mne teď jeden velký relax a odreagování od mateřských povinností, což je prostě potřeba. 🙂 Můj plán je chodit na kruháč 3x týdně a alespoň 2x týdně (ale ideálně 3x týdně) bych chtěla chodit běhat. Původně byl můj plán takový, že vždy počkám, až přijde manžel z práce a půjdu běhat sama. Minulý pátek mi to však nedalo a místo procházky jsem šla s kočárkem běhat. Já se toho teda dost bála, ale bylo to super a zvládla jsem to s menšími přestávkami úplně v pohodě. 🙂

Pohyb sám o sobě ale nestačí, a tak jsem se dost zaměřila i na stravu. Celkově nemám problém se snídaní, oběděm či večeří, ale co jsem v minulosti nezvládala byly svačiny. Vzhledem k tomu, že jsem to tentokrát vzala ale opravdu z gruntu a fakt vážně, už si dopřávám i menší jídla. Po ruce mám teď cottage, jogurt nebo kefír a oříšky. A světě div se, ono to fakt jde jíst 5x i více krát denně. 🙂 Se změnou nebo spíš pravidelností mého stravování se můžete těšit na více fitness receptů. 🙂

Zatím jsem samozřejmě na začátku, ale už teď mám novou energii z toho, že se konečně svému tělu věnuji a těším se na každý další den, kdy si zacvičím a protáhnu kosti. 🙂

Pokud do toho chcete jít se mnou a navzájem se motivovat, sledujte mne na Instagramu a používejte hashtag #fitletoskate. 🙂

v Těhotenství, Život, Život mámy

Co bych udělala v těhotenství jinak?

Už to bude přesně 9 měsíců, co se narodila Natálka a mně to přijde skoro jakoby to bylo včera, kdy jsem každým dnem čekala na ten den D a vytočil mě každý dotaz na to, jak se cítím a jestli se už miminku nechce na svět. 🙂

Paradoxně, v těhotenství mi ten čas takto vůbec, ale vůbec neutíkal. Přišlo mi těch 9 měsíců naprosto nekonečných a skoro jsem nevěřila, že někdy přijde konec. 😀 Celkově jsem byla neskutečně nedočkává nastávající maminka, která se všeho až moc bála, četla si v diskuzích o špatných zkušenostech a nedokázala si požehnaný stav užít. Faktem ale je, že mé těhotenství bylo naprosto bezproblémové a kolikrát jsem si říkala, že mé tělo je asi naprosto ideální pro to, abych odnosila miminko.

Po prvním těhotenství se na toto období koukám už trošku s nadhledem a zpětně je mi trošku líto, že jsem si ten čas čekání na miminko nedokázala více zpříjemnit. Také nechápu, jak nyní můžu být až tak přeaktivní, když mám dítě a proč jsem se k některým věcem nedokopala už předtím, když jsem měla času mnoho. 😀 Možná je to tím, že teď ten volný čas dokážu efektivněji vyplnit, protože vím, že čas pro mámu a pro její práci za chvilku skončí a všechno dělám i tak nějak rychleji. 😀 O tom však dnešní článek není. Je o tom, co bych tedy udělala jinak. 🙂

1. Nezjišťovala bych si informace dopředu

Já byla přesně ta nastávající maminka, která se bála zbytečně všeho. A aby se bála dostatečně a měla pro to důvod, brouzdala různě po internetu a četla si i diskuze, které kolikrát nebyly vůbec pozitivní. Navíc jsem měla i ten dar, že jsem přivolávala lidi, kteří mi povídali různé historky, o tom, jak dopadlo těhotenství jedné známé nebo tamté známé. A to je něco strašnýho. Pokud jste těhotná, nezjišťujte si nic dopředu a neposlouchejte žádné historky. A pokud těhotné nejste, tak těhotným nic takového nevykládejte. Podle mě by se mělo zavést pravidlo, že se těhotným ženám mají říkat pouze pozitivní a hezké věci. Naopak myslete pozitivně a věřte, že všechno dobře dopadne a vám se narodí to nejkrásnější a nejhodnější miminko.

2. Více bych cestovala

Miluju cestování a potřebuju jet aspoň jednou za rok mimo republiku. Na konci 6. měsíce, v červnu, jsem si však řekla, že už jsou na mě dlouhé cesty autem moc a že nikam k moři jet nechci. Ačkoliv jsem si to plánovala a věřila jsem, že se nám dovolená někde v Itálii podaří, rezignovala jsem na to. Zpětně je mi to líto, protože jsem se v létě v Brně už docela nudila a záviděla jsem každému, kdo dával na sociální sítě fotky ze svých cest. Při příštím těhotenství se určitě nemíním vzdát nějaké pořádné dovolené a prázdninové atmosféry. 🙂

3. Více bych četla a dívala se na filmy

Nebudu vám lhát, co jsem se stala maminkou, ani na jedno nemám moc čas. Film sem tam tedy občas ještě zvládnu, ale knížky jsou pro mě teď velká vzácnost a pokud už nějakou rozečtu, tak čeká dlouho předlouho na další okamžik, kdy ji otevřu a budu ve čtení pokračovat. 🙂

4. Těhotenství bych si více užívala

Tím myslím, že bych se více smála a radovala, více bych chodila ven, více bych si užívala těhotenskou módu a celkově bych se více mazlila s bříškem. Místo toho jsem byla spíše náladová, nebavilo mě si kupovat něco nového na sebe a břicho mi spíše překáželo. 😀 Jenže to bříško jednou zmizí a sice mi teda nechybí, ale je mi teď líto, že jsem na něj nebyla tolik pyšná, jak bych mohla být. 🙂

5. Více bych se fotila 

Ačkoliv mám fotky z těhotenství, nemám jich podle mne tolik, kolik bych jich mohla mít. Nyní bych se fotila třeba každý týden nebo aspoň jednou za měsíc, abych viděla, jak mi bříško rostlo. Také bych si nechala nafotit bříško i neoblečené, abych měla památku a celkově bych si nechala nafotit možná více těhotenských fotek, ať mám na co vzpomínat.

6. Méně bych si zjišťovala informací o porodu a nedívala bych se na žádné pořady

Minulé léto na Nově běžela série o porodech Malé lásky. No a co myslíte, samozřejmě, že jsem se na jeden díl koukla. A byla jsem z toho v takové depresi… Nyní bych si nečetla o tom, jaký měl kdo porod, ani bych na nic nekoukala. Stejně to má každý úplně jinak a nejdůležitější je to, že se narodí zdravé miminko. 🙂

7. Více bych se hýčkala a starala o sebe

To znamená, že bych chodila pravidelně na manikúru, pedikúru, zašla bych si na kosmetiku a na těhotenskou masáž. Já začala chodit na mani-pedi až ke konci těhotenství a to mě do toho vlastně kamarádky spíše dokopaly. A na těhotenské masáži jsem nebyla ani jednou, což je mi zpětně dost líto, protože jsem masáž nestihla ještě ani teď, co je Natinka na světě. 🙂 Také bych více chodila na snídaně a na obědy do města, místo toho, abych si vařila doma.

A to je asi všechno. 🙂 Více mě toho už nenapadá. Tak uvidíme, jestli někdy bude další těhotenství, při kterém budu moci udělat některé kroky jinak, než u toho prvního. 🙂 Je něco, co byste udělaly v těhotenství jinak vy?

 

v Zamyšlení, Život, Život mámy

Jak vychovávám a chci vychovávat Natálku?

Je neděle podvečer. Tento víkend jsme se s Jirkou vrhli na předělávání bytu a taky na velký úklid. Je až neskutečné, kolik člověk nashromáždí věcí, které po nějaké době nepotřebuje 🙂 Nicméně Jirka šel teď s Natalinkou ven na procházku a já bych měla uklízet dál. Místo toho jsem si však řekla, že napíšu článek. Článek o tom, jak vychovávám a chci do budoucna vychovávat svou dceru.

V průběhu těhotenství jsem přečetla několik knížek o výchově dítěte, o nošení dětí a podobně, ale musím se přiznat, že mi nic moc nedaly ani neřekly něco, co bych sama tak nějak intuitivně nevěděla. 🙂 Já jsem velmi emotivní člověk, potřebuji lásku cítit a stejně tak se ji snažím dávat. Nestačí mi jen skutky, potřebuji slova. Potřebuji slyšet ta nejkrásnější dvě slůvka „miluji tě“. Stejně tak potřebuji objetí, uznání a pochvalu. V tu chvíli se cítím šťastná a cítím, že mě někdo má rád. Stejně tak se snažím lásku vyznávat všem těm, které mám ráda já.

Od chvíle, kdy jsem Natinku poprvé držela v náručí a koukala se do těch nejmodřejších očí, které jsem v životě viděla, jsem cítila něco nepopsatelného. Láska k dítěti je úplně jiná než jakákoliv jiná láska. Není ničím podmíněná. Zkrátka a dobře prostě je. Od první chvilky, co se miminko objeví v našem životě, ač si to třeba neuvědomujeme, dítě vychováváme. Už jen našim přístupem k němu samému. Já Natalinku od samého začátku neustále zahrnovala doteky a polibky, mazlila jsem se s ní, zkrátka jsem chtěla, aby cítila bezpečí a lásku a že já jsem ten člověk, co jí bude celý život milovat, bude jí na blízku a bude ji chránit před vším zlým a špatným.

Jak už víte, Naty byla a stále vlastně je náročné dítě na pozornost. Potřebuje, aby se jí stále někdo věnoval, nebaví ji, hrát si sama a moc dlouho ani sama nevydrží. Potřebuje neustálou přítomnost osoby. S tím také souviselo, že nebyla kočárkové miminko a já jí musela ze začátku jen nosit. V kočárku dostávala hysterické záchvaty a já prostě nedokázala jezdit se řvoucím dítětem. A tak začalo nosící období. 🙂 Najednou byla neskutečně spokojená a naše procházky byly zachráněny. 🙂 S uspáváním to bylo podobné. Ačkoliv mi spousta lidí říkala, že houpáním ji rozmazlím, do jejího půl roku jsme ji uspávali houpáním na rukách. Nešlo to prostě jinak a já nedokázala položit miminko do postýlky, zavřít za ním dveře a prostě od ní odejít. Ne! Podle mě je to prostě hloupost. Dítě by mělo cítit lásku a bezpečí a to samo v postýlce, když je tak malinkaté, prostě nemá. Naštěstí po tom půl roce začala ve chvíli, kdy je unavená, usínat u kojení a tak to vlastně funguje doteď.

Natálku se tedy snažím vychovávat hlavně intuitivně, snažím se do ní vžít a snažím se představit si, jak bych se cítila já, kdybych byla takhle malinkatá a to, věřte mi nebo ne, hodně pomáhá v přístupu k ní. Co se týče pozornosti přes den, už jsem se dávno smířila s tím, že nebudu supermanželka a můj muž nepřijde večer domů a nebude ho čekat teplá večeře a čokoládový dort jako dezert. Někdy není ani uklizeno. No co. Přes den je totiž pro mne priorita Natálka. Snažím se s ní být hodně venku, vídáme se s jinými maminkami a jejich miminky, chodíme cvičit a nově také plavat. No a když jsme doma, hrajeme si spolu. Hračky se snažím vybírat tak, aby u nich musela Natálka přemýšlet, aby rozvíjely její motoriku a schopnosti, ale aby byly zároveň zábavné. Věnujeme ji s manželem téměř všechen svůj čas, ale nelitujeme toho, protože naše dcera je to nejdůležitější a nejdůležitější vždy bude.

A přesně takto bych jí chtěla vychovávat do budoucna. V lásce a domácí pohodě, s dostatkem pozornosti a zájmů. Tímto se dítě nedá rozmazlit podle mne. Rozmazlování se dělá věcmi a tím, že má dítě každou hloupost, na kterou si vzpomene. Ne dostatkem společného času se svou mámou či tátou.

Je pro mne také důležitý vztah s mým manželem a to, jak se k sobě chováme a jak se před Natálkou vyjadřujeme. Miminka vycítí vše. Máme to štěstí, že se s Jirkou téměř nehádáme, nemluvíme k sobě škaredě a na věcech se shodneme. Ani jeden z nás nepotřebuje trvat na té své pravdě. Také si každý den vyjadřujeme lásku, ať už tím, že si řekneme, že se milujeme nebo jen obejmutím či polibkem. Natálka to vše vidí a cítí, že se její rodiče mají rádi. A stejně tak milují i ji.

Čeho bych se chtěla vyvarovat je to, abych si přes Natinku „plnila“ svoje sny. Nerada bych jí mluvila do jejích koníčků a toho, čemu by se chtěla v budoucnu věnovat. Samozřejmě pokud to nebude úplně na hlavu a nebude to ohrožovat její zdraví nebo život. Chtěla bych, aby si sama zvolila třeba kroužky, které by chtěla navštěvovat, stejně jako střední a posléze vysokou školu, pokud ji tedy bude chtít studovat. Nemyslím tím však, že bych ji nechala vyrůstat jak dříví v lese a že by bylo jedno, jak se třeba bude učit. To určitě ne. Budu se snažit ji směřovat určitým směrem a když uvidím, že jí jde něco více a něco méně, budu podporovat to, co jí půjde lépe. A jestli bude mít třeba z matiky trojky, protože jí fakt nepůjde a nebude to tím, že matiku fláká, rozhodně jí to nebudu vyčítat. To je totiž podle mne jedna z nejhorších věcí, co rodiče dělají.

Chci jednoduše, aby Natálka byla šťastná ve svém životě, aby si plnila sny a aby ve svém životě viděla smysl. Aby se ze života radovala, aby se často smála a co nejméně trápila. A přála bych si, aby nás s Jirkou měla za co milovat a aby se nás nikdy nebála a naopak nás vnímala jako kamarády na celý svůj život. 🙂

Zavřít