Kategorie

Život mámy

v Zdraví a krása, Život mámy

Jak zvládat vedra s malým dítětěm?

Červenec je skoro za námi a nevím jak vy, ale já mám těch vysokých teplot už tak akorát. 😀 Upřímně jsem si myslela, že nejhorší léto jsem už prožila v těhotenství s velkým bříškem. A to je asi i pravda. 😀 Nicméně s malým dítětem to také není zrovna velká zábava. 😀

Co vám mám povídat, být celý den zavřené doma je hloupost, jít ven je ale dost bláznivý nápad. Zvlášť, když by se s malýma dětma nemělo chodit ven v těch největších vedrech, což je tak nějak od 10 či 11 až do 15 hodin. No a to je právě ten čas, kdy jsme byly zvyklé po venku trajdat. 😀

Jaký teda máme teď režim a jak zvládáme vedra? Co se týče chození ven, snažím se vyhýbat se poledni, takže nejčastěji chodíme na procházky až v podvečer, avšak někdy to prostě nevyjde, protože musím něco zařídit a ven jít kolem 12 musíme. Mé tipy, jak zvládat procházky v parném létě jsou tyto.

Nezapomínám na opalovací krém

U Natálky opalováky střídám, máme 3 různé značky. U sebe volím to, co máme zrovna doma. Aktuálně jsou to opalovací krémy značky Astrid. Natálce mažu hlavně nožičky, které vyčuhují z kočárků a na které dopadá sluníčko. Ručičky i hlavičku má chráněnou, takže ty nemažu. U sebe se zaměřuju především na ramena, krk a dekolt, kde mám větší mateřská znaménka. Většinou nás namažu ještě doma. Ale pokud na to zapomenu, mám v přebalovací tašce vždycky jeden opalovací krém po ruce a mažu nás obě někde ve stínu. Můj muž tedy říká, že někde četl, že když jdete s dítětem jen chvilinku po sluníčku, tak jej mazat nemusíte, že prý nachytá vitamin D, co je na tom ale pravdy fakt nevím, takže já Natinku prostě mažu i kdybychom po sluníčku šly minimálmě.

Nosím s sebou všude termální vodu ve spreji

Tuto vychytávku mi poradila Kačka Smooth. Ačkoliv já termální vodu znám a myslím, že jsem ji v minulosti v kabelce i nosila, postupem času mi to přišlo jako zbytečnost, protože jsem se stříkat vodou zapomínala. S dítětem je to však jiné. V kočárku se většinou potí a vy přemýšlíte, jak mu v horku ulevit. Takže kromě toho, že jí dávám napít, mám u sebe teď neustále i termální vodu a v pravidelných intervalech Natinku i sebe osvěžuji. A věřte nebo ne, hned je nám líp. A pokud nemáte termální vodu rádi, mám pro vás ještě jeden tip. Moje kamarádka nosí v kabelce růžovou vodu ve spreji a ta je taky perfektně osvěžující a dokonce nádherně voní po růžích. 🙂

Nezapomínám na pitný režim

A to opět u nás obou. To, že mám v kočárku lahvičku s kojeneckou vodou pro Natálku je jasnačka, ale já nosím i vodu pro sebe. Jednou se mi totiž stalo, že jsme šla kolem poledne vyprahlými ulicemi Brna a hrozně se mi zamotala hlava. Od té doby na pití pro sebe nezapomínám. Natince pak vodu nabízím také pravidelně, aby nebyla dehydratovaná.

Doma máme nafukovací bazének

Pro zpříjemnění dne máme na terase nafouklý bazének. Natálka vodu miluje a cachtání v bazénku ji zaručeně vždy pobaví. Sice tam nevydrží tak dlouho, jak bych si třeba já představovala, ale i krátké osvěžení jí vlije opět energii do žil a mě to také osvěží, protože Natinka plácá ručičkama tolik, že je voda všude kolem a hlavně na mně. 😀

Když je nejhůř, jdeme se někam schovat

Když se stane, že jsme ve městě a fakt je už s prominutím na zdechnutí, rychle s kočárkem zalezu na nějakou zahrádku, která je ukrytá ve vnitrobloku či do nějaké kavárny, kde je chládek. Na ten vnitroblok doporučuji kavárnu Kafec a pak mám vytipovanou ještě dětskou kavárnu a čajovnu Mezi stromy, kde také není vedro, ale naopak je tam příjemně. 🙂 Navíc se tady dítě zabaví s jinými dětmi a hračkami, proleze se a hned je pro něj zase den zábavnější.

V autosedačce máme chladící podložku

Občas jedeme s Natinkou přes den v autě a co vám budu povídat, někdy je to dost pruda. Potím se já sama, takže se nedivím, že se potí i má dcera v autosedačce. A pro tento případ jsme pořídili chladící podložku, která by měla dítěti pomáhat udržovat správnou teplotu.

Na veřejná koupaliště zatím nechodíme, protože mi na to Natinka připadá ještě malá a zároveň si myslím, že tam musí být v tomto počasí hlava na hlavě a to není nic pro mne. 😀 Nejlepší by byla zahrada s vlastním bazénem, ale o takovém luxusu si bohužel můžu nechat zatím jenom zdát. 😀

No a to jsou asi všechny mé tipy. 🙂 Máte nějaké tipy vy, o které byste se chtěli podělit? Jaký třeba používáte opalovací krém vy? Znáte termální vodu ve spreji? Pužíváte chladící podložky do autosedačky nebo bambusové oblečení pro děti?

Elite Bloggers – Content Marketing

v Zdraví a krása, Život mámy

Moje večerní rutina

Sem tam se mě někdo zeptá, jak se po narození Natálky změnily mé večery. No, nebudu vám lhát, změnily se hodně. 😀 Místo toho, abychom šli večer s Jirkou posedět na pivo s kamarády, teď uspáváme Natálku a pak se snažíme co nejefektivněji využít volný čas, který nám zbyde. 😀

Hned po narození Natálky vypadal můj večer tak, že jakmile usla, šla jsem spát i já, protože mě děsilo noční vstávání a chtěla jsem získat co nejvíce energie. 🙂 Časem se to však změnilo, protože jsem si zvykla na jiný režim spánku. Teď chodím spát většinou v 11 večer.

Dlouho předlouho jsem se po večerech věnovala blogu a práci a zanedbávala jsem péči o sebe. Chvilku před půlnocí jsem zaklapla notebook a šla se rychle osprchovat, vyčistit si zuby, odlíčit se a spát. Sama jsem však začala cítit, že takhle to prostě dál nepůjde a musím si v aktivitách určit priority. Co pro mne bylo samozřejmě nejtěžší, bylo eliminovat z mých večerů práci. Tíhnu totiž k workoholismu, protože mě moje práce baví. Jenže se pak lehce stane, že se všechno moc nakupí a já se cítím vyčerpaně a nadávám si, proč jsem radši daný večer nevypla mozek a nepodívala se na nějaký zajímavý film. 🙂

K čemu jsem také hledala dlouhou cestu zpět byly jak já honosně říkám koupelnové rituály. To znamená, že se zavřu aspoň na půl hodiny do koupelny a dopřávám si dlouhou sprchu a poté se aspoň trochu věnuji jednotlivým partiím svého těla. 😀 Jak teď tedy vypadá můj večer?

Poté, co Natalinka usne, což bývá mezi 21. a 22. hodinou, beru do ruky notebook a mám 40 minut až hodinu na to, abych si udělala nějakou práci. Ihned potom notebook odkládám a jdu do koupelny, kde si dám nejdříve sprchu a na té fakt nešetřím, protože je to pro mne obrovský relax. 🙂 Poté promasíruju nohy ručníkem a na problematické partie nanáším olejíček, který by měl pomoci daným oblastem ke zpevnění, ostatní části těla mažu tělovým krémem nebo vonným olejíčkem, který mám zrovna po ruce. Nakonec si nechávám obličej a čištění zubů. Obličej každý večer, i když se daný den nenamaluju očistím od makeupu a nečistot. Já používám opět odličovací olej a poté pleť ošetřuji čistícím peelingem 3v1 od Garnier. A střídám jak Pure, který je určen pro ty, které trápí pupínky, což je od těhotenství pro mne zlo a každodenní chleba! A pak Pure Active, které je určeno proti černým tečkám a těm se můj obličej také zrovna nebrání. 😀 Po důkladném vyčištění pak nanáším noční krém a sérum pod oči.

No a co to čištění zubů? Jestli je někdo fakt blázen do čištění zubů, tak jsem to já. Vždycky jsem se bála zubařů, ale od té doby, co jsem našla svou úžasnou zubařku a dentální hygienistku se vůbec nebojím! Dala jsem totiž na jejich rady a doporučení a řeknu vám jedno. Pokud si čistíte každý den důkladně zuby a používáte i mezizubní kartáčky a dentální nit a chodíte jednou za půl roku na dentální hygienu, pak se zubaře opravdu bát nemusíte, protože vám málokdy něco najde. 🙂 K čištění používám nejradši šetrné bělící zubní pasty, protože mají mé zuby bohužel tendenci k tomu, aby žloutly a to je něco, o co fakt zrovna neusiluju. 😀

No a když mám tyto kosmetické a zkrášlující úkony za sebou, tak jdu buď hned spát anebo koukám na různá videa na YouTube o focení, projíždím Instagram anebo si pustím nějaký seriál a už jen odpočívám. 🙂

Jak vypadá vaše večerní rutina? 🙂

Elite Bloggers – Content Marketing

 

v Zdraví a krása, Život, Život mámy

Výzkum umělého mléka Nutrilon

Pokud mě sledujete na sociálních sítích, tak si možná vzpomenete, že v polovině května jsem se svým manželem, Natalinkou a dalšími blogerkami letěla do Holandska. Bylo to z jednoho konkrétního důvodu.

Společnost Nutricie, která mimo jiné vyrábí i umělé mléko Nutrilon, nás pozvala do jejich výzkumného centra v Utrechtu, abychom se o výzkumu tohoto umělého mléka dozvěděly více a abychom poznaly všechny ty, kdo za touto formulí stojí.

Návštěva centra byl pro mne upřímně velký zážitek. Pamatuji si totiž, jak se Natálka narodila a hned po narození jí museli umístit do inkubátoru. Bylo mi tenkrát řečeno, že ji nebudou moct nějakou dobu vyndat a že ji tedy podají umělé mléko. A co vám budu povídat, než jsme přešly pouze na kojení, nějakou dobu to trvalo. Doteď mám v hlavě ale ty okamžiky, kdy jsme novorozenci míchali Nutrilon a já si připadala jako špatná máma, protože bych měla začít co nejdříve plně kojit. Dnes bych si jako špatná máma určitě nepřipadala. A je to také tím, co jsem se o Nutrilonu dozvěděla a jaký vztah jsem po návštěvě výzkumného centra a poznání týmu odborníku, který za mlékem stojí, získala.

Co se mi líbilo nejvíce, bylo to, že nás nikdo nepřesvědčoval o tom, ať nahradíme kojení co nejdříve umělým mlékem nebo ať nekojíme vůbec. Ba naopak. Opravdu každý nám řekl, že mateřské mléko je to nejlepší, co svému dítěti můžeme dát. Umělé mléko je prostě a jasně varianta, pokud kojení z nějakého důvodu nefunguje, maminka kojit nemůže nebo se dítě samo odstaví.

A vzhledem k tomu, jak moc si tady uvědomují, že je mateřské mléko to nejlepší, snaží se v Utrechtu tým vědců zkoumat mléko matky a vyvíjet umělé mléko tak, aby bylo co nejvíce podobné právě mléku mateřskému. Všichni si uvědomují, že formule nikdy nebude totožná jako mateřské mléko, protože to je prostě zázrak.

Možná jste o něm věděli několik zajímavých informací a pokud ne, tak čtěte dál.

  1. Mateřské mléko se v prvních 15 dnech vyvíjí a mění. Od 15. dne má pak mléko vyvážený podíl makro a mikroživin pro daného kojence.
  2. Mléko každé matky je jiné. Je přizpůsobeno konkrétnímu dítěti.
  3. MM chrání před vznikem alergií a astmatu.
  4. Omezuje výskyt dětských zhoubných nádorů.
  5. MM se mění i v průběhu kojení. Přední mléko je více vodnaté, pro zahnání žízně, zadní mléko obsahuje více a tuků, aby se dítě zasytilo.
  6. MM se přizpůsobuje zdravotnímu stavu kojence. Pokud je dítě nemocné, utvoří se v mléce protilátky.
  7. MM má také vliv na spokojený spánek. Večer totiž matčino tělo produkuje hormon melatonin, který v děťátku vyvolá spánek.

 

Je tudíž jasné, že umělé mléko nebude nikdy tak dokonalé jako mléko mateřské, protože nikdy nedokáže být tak proměnlivé a přizpůsobovat se konkrétnímu dítěti. V Utrechtu se však snaží, aby složením byla formule co nejlepší. Výzkum nového typu mléka tady trvá třeba i celých 10 let, což mi přijde hrozně dlouhá doba. Zaměstnanci nám však říkali, že vzhledem k tomu, že je formule určena pro ty nejkřehčí bytůstky, nesmí se nic podcenit a má to smysl. Kromě složení MM se pak vědci věnují i výzkumu střev a procesech ve střevech, protože je tento orgán velmi důležitý, a to v jak funguje a v jakém stavu se nachází je důležité pro ostatní orgány, především ty, které souvisí s trávící a vylučovací soustavou.

Zkrátka a jasně byla návštěva výzkumného centra v Utrechtu skvělá a já jsem neskonale vděčná, že jsem se této návštěvy mohla zúčastnit. Není nic lepšího vidět pozadí produktu, který jsem si do té doby jednoduše představovala jako modrou krabici s bílým práškem. Teď tomu bílému prášku věřím, protože vím, kdo za ním stojí a jak je to složitý proces, než se takové umělé mléko vytvoří.

 

v Motivace, Zamyšlení, Život, Život mámy

Kéž bych přišla včas…

Sedím v čekárně a čekám, až zavolají mé jméno. Čekám na vyšetření – ultrazvuk prsou. Na preventivní kontroly chodím pravidelně, na ultrazvuku prsou jsem nebyla nikdy. Sice mě to už napadlo, ale tak nějak jsem na to neměla čas… Nebo jsem si ten čas spíš nenašla. A ačkoliv nemám rakovinu prsu v rodině a v prsou jsem si nic zvláštního nenahmatala, rozhodla jsem se, že už přišel čas, kdy budu chodit i na tyto preventivní ultrazvuky každý rok.

Minulý týden jsem viděla na ČT1 velmi zajímavý dokument. Byl o onkoložce, která založila onkologické pracoviště v Thomayerově nemocnici v Praze. Tato lékařka říkala jednu velmi zajímavou věc. A to je ta, že mnoho žen přichází na vyšetření prsou pozdě. A že mají stále hloupější výmluvy, proč nepřišly dřív. Nejčastější výmluvou je to, že člověk prostě neměl čas. Na jednu stranu to vlastně chápu, protože dnešní doba je tak neuvěřitelně a nepochopitelně zrychlená. Na druhou stranu, pokud se jedná o zdraví, měl by si ten čas na sebe najít každý. Zachytit nemoc v co nejdřívějším stádiu je totiž velmi důležité… Nejčastější reakcí jsou pak slova „kéž bych přišel/přišla včas“.

Vážná nemoc. Smrt. Dva pojmy, které většinu lidí děsí. Život plyne tak nějak rychle, ráno se vzbudíme, najednou je večer, člověk jde spát a když přijde víkend, je za to rád. Máme na sebe málo času, dnešní doba je tak nějak zrychlená a i kvůli tomu mnoho lidí přehlíží, že jim jejich tělo dává najevo, že se s ním něco děje… Léčíme se doma sami, aniž bychom věděli, které léky bychom měli správně užívat… K doktorovi jdeme až když je to vážné.

Dnešní článek chci věnovat zdraví. A konkrétně prevenci nemocí, především rakoviny, které je v dnešní době více a více a stále mnoho lidí tuto chorobu podceňuje. Proč o tomto tématu vlastně píšu, když se snažím být především pozitivní? Píšu o tom proto, že tento blog slouží k motivaci. K motivaci mít rád svůj život, žít dobře, být šťastný, jíst dobré jídlo… A pokud ovlivním jednoho jediného člověka, který si zajde na preventivní vyšetření, budu za to ráda.

Já sama jsem hypochondr. Stačí, když se mi něco na mém těle nezdá a okamžitě jdu k lékaři. A jsem schopná jít k němu opakovaně, když mám stále pochybnosti. A ano, ačkoliv jsem velký stydlín a vysedávání v čekárně je pro mne časově dost náročná. Kór od té doby, co mám Natinku, nevynechala bych žádné vyšetření, které slouží k prevenci a které by mi mohlo v budoucnu třeba zachránit i život. Navíc teď mám povinnost být tu pro Natálku v plné síle a to, co bych si přála ze všeho nejméně je, abych se nemohla dívat na to, jak roste, jak je šikovná, jak si jde v životě za svým a jak si plní sny. A tak se nechávám pravidelně prohlížet a každý měsíc si prohmatávám prsa.

Rakovinu prsou sice v rodině tedy naštěstí nemám, ale to neznamená, že by se u mne nemohla objevit. To platí i pro věk. Mnoho lidí sází na to, že když jsou mladí, nemohou být přece nemocní. Jenže i ze svého okolí vím, že tohle neplatí a vážnými nemocemi bohužel trpí i lidé, kterým je kolem 20. Když jsme mladí, myslíme si, že tady budeme věčně a že jsme nesmrtelní. Přitom to tak není. Lidský život je tak strašně křehký…

A tak, pokud se vám na vašem těle něco nezdá být v pořádku, běžte k lékaři. Pokud jste ještě nikdy nebyla na ultrazvuku prsou či na preventivním vyšetření rakoviny děložního čípku, zajděte si tam! Stud není obhajobou, pokud vám může jedna krátká návštěva u doktora zachránit život.Nepodceňujte příznaky nemocí. Nebojte se otevřeně u lékaře mluvit o svých problémech, i když to bude pro vás velmi intimní. Lékaři tu od toho jsou a určitě to, co budete říkat vy, neuslyší poprvé. A i když vás váš obvoďák pošle na kolonoskopii či jiné nepříjemné vyšetření, jděte tam a neoddalujte to. Já chápu, že podobné situace člověk úplně nevyhledává a třeba se jich i bojí, ale tohle se musí prostě překonat.

Důlěžité je také nepřecházet nemoci! I s obyčejným nachlazením zvolněte a vyležte jej. Kdykoliv je naše tělo nemocné, dává nám signál, že v našem životě něco není v pořádku. A nestresujte se! Stres je obrovský neřád v našem zdraví, ačkoliv si to málokdo uvědomuje. Naopak, buďte aspoň trošku flegmatičtí, užívejte si každý den, nedělejte si zbytečnou hlavu s ničím, co není životně důležité, neobkopujte se a ani nesledujte lidi, kteří ve vás vyvolávají negativní emoce a vztek, odpočívejte a především myslete na sebe.

Hodně zdraví všem přeje Kačka. 🙂

 

v Cvičení, Motivace, Život, Život mámy

Za 3 měsíce do plavek

V září se chystáme na dovolenou k moři a já se konečně rozhoupala k tomu, abych začala chodit pravidelně cvičit. 🙂 Hned po porodu jsem chtěla dát tělu nějaký čas, aby si zvyklo zase na to, že už nenosí v bříšku miminko, a tak nějak jsem si prostě zvykla na nicnedělání.

V lednu jsem si však začala říkat, že bych chtěla začít lehce posilovat, ale dost jsem se cvičení kvůli kojení bála. Někde jsem totiž slyšela, že fyzickou námahou se ztrácí mlíko. A tak jsem cvičila doma prostřednictvím videí na internetu a bylo to celkem nenáročné. V tu dobu to docela šlo, kolem 18. hodiny Natinka měla totiž ve svém rozvrhu první večerní spánek, a tak jsem se mohla cvičení věnovat. Čím ale byla starší, tím se večerní spaní začalo oddalovat a aktuálně usíná až po 21. hodině. A cvičit po 9 večer se mi fakt už nechce. 😀

Takže mé zapálení pro věc rychle vyprchalo. Navíc jsem nedokázala být tak disciplinovaná, abych si hlídala i stravu a jedla správně, protože cvičení je prý jen 30% úspěchu a zbytek tvoří jídelníček. Mé první pokusy o navrácení se do formy tedy docela ztroskotaly. V tu dobu mě však vůbec nenapadlo, že bych mohla chodit cvičit někam ven. Nechtěla jsem opouštět Natinku, nechtěla jsem se okrádat o čas s ní. A tak jsem si řekla, že budu prostě hodně chodit.

Jakmile se venku udělalo krásně a Natalinka začala akceptovat kočár, začaly jsme chodit každý den na dlouhou procházku. Ale ani díky této aktivitě jsem na svém těle nezaznamenala větší úspěchy. Proč? Protože mé procházky s kočárkem jsou sice relativně v tempu, ale dost ráda se někde zastavuju, kochám se krajinou nebo se jdu podívat někam do obchodu a kardio se tím pádem rychle mění v lehário. 😀

Na konci května jsem začala s Natálkou chodit plavat a to už mi ale prostě nedalo. Řekla jsem si, že se sebou už musím vážně něco udělat. Nejde tady tolik o hubnutí jako o zpevnění. Mé tělo je totiž nějaké povadlé celkově a já se takhle necítím dobře. No a když už jsem se rozhodla, že začnu někam chodit cvičit, zapátrala jsem na internetu. Hledala jsem nějaké rychlé, avšak efektivní cvičení a našla jsem „posilovnu“ pro ženy s názvem Expreska. V tu chvíli jsem si vzpomněla, že mi jedna moje kamarádka Expresku moc vychvalovala, protože v ní zhubla, a tak jsem se rozhodla, že toto kruhové cvičení vyzkouším.

Co bych vám k tomu řekla, po několika prvních návštěvách jsem dost nadšená. Většinou tedy cvičím se vším všudy (zahřátím i protáhnutím) asi 40 minut, ale přijde mi to časově dost fajn. 🙂 Navíc je Expreska vyloženě jen pro ženy a kruhové cvičení je dost zábavné, takže je to pro mne teď jeden velký relax a odreagování od mateřských povinností, což je prostě potřeba. 🙂 Můj plán je chodit na kruháč 3x týdně a alespoň 2x týdně (ale ideálně 3x týdně) bych chtěla chodit běhat. Původně byl můj plán takový, že vždy počkám, až přijde manžel z práce a půjdu běhat sama. Minulý pátek mi to však nedalo a místo procházky jsem šla s kočárkem běhat. Já se toho teda dost bála, ale bylo to super a zvládla jsem to s menšími přestávkami úplně v pohodě. 🙂

Pohyb sám o sobě ale nestačí, a tak jsem se dost zaměřila i na stravu. Celkově nemám problém se snídaní, oběděm či večeří, ale co jsem v minulosti nezvládala byly svačiny. Vzhledem k tomu, že jsem to tentokrát vzala ale opravdu z gruntu a fakt vážně, už si dopřávám i menší jídla. Po ruce mám teď cottage, jogurt nebo kefír a oříšky. A světě div se, ono to fakt jde jíst 5x i více krát denně. 🙂 Se změnou nebo spíš pravidelností mého stravování se můžete těšit na více fitness receptů. 🙂

Zatím jsem samozřejmě na začátku, ale už teď mám novou energii z toho, že se konečně svému tělu věnuji a těším se na každý další den, kdy si zacvičím a protáhnu kosti. 🙂

Pokud do toho chcete jít se mnou a navzájem se motivovat, sledujte mne na Instagramu a používejte hashtag #fitletoskate. 🙂

promo-image
v Těhotenství, Život, Život mámy

Co bych udělala v těhotenství jinak?

Už to bude přesně 9 měsíců, co se narodila Natálka a mně to přijde skoro jakoby to bylo včera, kdy jsem každým dnem čekala na ten den D a vytočil mě každý dotaz na to, jak se cítím a jestli se už miminku nechce na svět. 🙂

Paradoxně, v těhotenství mi ten čas takto vůbec, ale vůbec neutíkal. Přišlo mi těch 9 měsíců naprosto nekonečných a skoro jsem nevěřila, že někdy přijde konec. 😀 Celkově jsem byla neskutečně nedočkává nastávající maminka, která se všeho až moc bála, četla si v diskuzích o špatných zkušenostech a nedokázala si požehnaný stav užít. Faktem ale je, že mé těhotenství bylo naprosto bezproblémové a kolikrát jsem si říkala, že mé tělo je asi naprosto ideální pro to, abych odnosila miminko.

Po prvním těhotenství se na toto období koukám už trošku s nadhledem a zpětně je mi trošku líto, že jsem si ten čas čekání na miminko nedokázala více zpříjemnit. Také nechápu, jak nyní můžu být až tak přeaktivní, když mám dítě a proč jsem se k některým věcem nedokopala už předtím, když jsem měla času mnoho. 😀 Možná je to tím, že teď ten volný čas dokážu efektivněji vyplnit, protože vím, že čas pro mámu a pro její práci za chvilku skončí a všechno dělám i tak nějak rychleji. 😀 O tom však dnešní článek není. Je o tom, co bych tedy udělala jinak. 🙂

1. Nezjišťovala bych si informace dopředu

Já byla přesně ta nastávající maminka, která se bála zbytečně všeho. A aby se bála dostatečně a měla pro to důvod, brouzdala různě po internetu a četla si i diskuze, které kolikrát nebyly vůbec pozitivní. Navíc jsem měla i ten dar, že jsem přivolávala lidi, kteří mi povídali různé historky, o tom, jak dopadlo těhotenství jedné známé nebo tamté známé. A to je něco strašnýho. Pokud jste těhotná, nezjišťujte si nic dopředu a neposlouchejte žádné historky. A pokud těhotné nejste, tak těhotným nic takového nevykládejte. Podle mě by se mělo zavést pravidlo, že se těhotným ženám mají říkat pouze pozitivní a hezké věci. Naopak myslete pozitivně a věřte, že všechno dobře dopadne a vám se narodí to nejkrásnější a nejhodnější miminko.

2. Více bych cestovala

Miluju cestování a potřebuju jet aspoň jednou za rok mimo republiku. Na konci 6. měsíce, v červnu, jsem si však řekla, že už jsou na mě dlouhé cesty autem moc a že nikam k moři jet nechci. Ačkoliv jsem si to plánovala a věřila jsem, že se nám dovolená někde v Itálii podaří, rezignovala jsem na to. Zpětně je mi to líto, protože jsem se v létě v Brně už docela nudila a záviděla jsem každému, kdo dával na sociální sítě fotky ze svých cest. Při příštím těhotenství se určitě nemíním vzdát nějaké pořádné dovolené a prázdninové atmosféry. 🙂

3. Více bych četla a dívala se na filmy

Nebudu vám lhát, co jsem se stala maminkou, ani na jedno nemám moc čas. Film sem tam tedy občas ještě zvládnu, ale knížky jsou pro mě teď velká vzácnost a pokud už nějakou rozečtu, tak čeká dlouho předlouho na další okamžik, kdy ji otevřu a budu ve čtení pokračovat. 🙂

4. Těhotenství bych si více užívala

Tím myslím, že bych se více smála a radovala, více bych chodila ven, více bych si užívala těhotenskou módu a celkově bych se více mazlila s bříškem. Místo toho jsem byla spíše náladová, nebavilo mě si kupovat něco nového na sebe a břicho mi spíše překáželo. 😀 Jenže to bříško jednou zmizí a sice mi teda nechybí, ale je mi teď líto, že jsem na něj nebyla tolik pyšná, jak bych mohla být. 🙂

5. Více bych se fotila 

Ačkoliv mám fotky z těhotenství, nemám jich podle mne tolik, kolik bych jich mohla mít. Nyní bych se fotila třeba každý týden nebo aspoň jednou za měsíc, abych viděla, jak mi bříško rostlo. Také bych si nechala nafotit bříško i neoblečené, abych měla památku a celkově bych si nechala nafotit možná více těhotenských fotek, ať mám na co vzpomínat.

6. Méně bych si zjišťovala informací o porodu a nedívala bych se na žádné pořady

Minulé léto na Nově běžela série o porodech Malé lásky. No a co myslíte, samozřejmě, že jsem se na jeden díl koukla. A byla jsem z toho v takové depresi… Nyní bych si nečetla o tom, jaký měl kdo porod, ani bych na nic nekoukala. Stejně to má každý úplně jinak a nejdůležitější je to, že se narodí zdravé miminko. 🙂

7. Více bych se hýčkala a starala o sebe

To znamená, že bych chodila pravidelně na manikúru, pedikúru, zašla bych si na kosmetiku a na těhotenskou masáž. Já začala chodit na mani-pedi až ke konci těhotenství a to mě do toho vlastně kamarádky spíše dokopaly. A na těhotenské masáži jsem nebyla ani jednou, což je mi zpětně dost líto, protože jsem masáž nestihla ještě ani teď, co je Natinka na světě. 🙂 Také bych více chodila na snídaně a na obědy do města, místo toho, abych si vařila doma.

A to je asi všechno. 🙂 Více mě toho už nenapadá. Tak uvidíme, jestli někdy bude další těhotenství, při kterém budu moci udělat některé kroky jinak, než u toho prvního. 🙂 Je něco, co byste udělaly v těhotenství jinak vy?

 

v Zamyšlení, Život, Život mámy

Jak vychovávám a chci vychovávat Natálku?

Je neděle podvečer. Tento víkend jsme se s Jirkou vrhli na předělávání bytu a taky na velký úklid. Je až neskutečné, kolik člověk nashromáždí věcí, které po nějaké době nepotřebuje 🙂 Nicméně Jirka šel teď s Natalinkou ven na procházku a já bych měla uklízet dál. Místo toho jsem si však řekla, že napíšu článek. Článek o tom, jak vychovávám a chci do budoucna vychovávat svou dceru.

V průběhu těhotenství jsem přečetla několik knížek o výchově dítěte, o nošení dětí a podobně, ale musím se přiznat, že mi nic moc nedaly ani neřekly něco, co bych sama tak nějak intuitivně nevěděla. 🙂 Já jsem velmi emotivní člověk, potřebuji lásku cítit a stejně tak se ji snažím dávat. Nestačí mi jen skutky, potřebuji slova. Potřebuji slyšet ta nejkrásnější dvě slůvka „miluji tě“. Stejně tak potřebuji objetí, uznání a pochvalu. V tu chvíli se cítím šťastná a cítím, že mě někdo má rád. Stejně tak se snažím lásku vyznávat všem těm, které mám ráda já.

Od chvíle, kdy jsem Natinku poprvé držela v náručí a koukala se do těch nejmodřejších očí, které jsem v životě viděla, jsem cítila něco nepopsatelného. Láska k dítěti je úplně jiná než jakákoliv jiná láska. Není ničím podmíněná. Zkrátka a dobře prostě je. Od první chvilky, co se miminko objeví v našem životě, ač si to třeba neuvědomujeme, dítě vychováváme. Už jen našim přístupem k němu samému. Já Natalinku od samého začátku neustále zahrnovala doteky a polibky, mazlila jsem se s ní, zkrátka jsem chtěla, aby cítila bezpečí a lásku a že já jsem ten člověk, co jí bude celý život milovat, bude jí na blízku a bude ji chránit před vším zlým a špatným.

Jak už víte, Naty byla a stále vlastně je náročné dítě na pozornost. Potřebuje, aby se jí stále někdo věnoval, nebaví ji, hrát si sama a moc dlouho ani sama nevydrží. Potřebuje neustálou přítomnost osoby. S tím také souviselo, že nebyla kočárkové miminko a já jí musela ze začátku jen nosit. V kočárku dostávala hysterické záchvaty a já prostě nedokázala jezdit se řvoucím dítětem. A tak začalo nosící období. 🙂 Najednou byla neskutečně spokojená a naše procházky byly zachráněny. 🙂 S uspáváním to bylo podobné. Ačkoliv mi spousta lidí říkala, že houpáním ji rozmazlím, do jejího půl roku jsme ji uspávali houpáním na rukách. Nešlo to prostě jinak a já nedokázala položit miminko do postýlky, zavřít za ním dveře a prostě od ní odejít. Ne! Podle mě je to prostě hloupost. Dítě by mělo cítit lásku a bezpečí a to samo v postýlce, když je tak malinkaté, prostě nemá. Naštěstí po tom půl roce začala ve chvíli, kdy je unavená, usínat u kojení a tak to vlastně funguje doteď.

Natálku se tedy snažím vychovávat hlavně intuitivně, snažím se do ní vžít a snažím se představit si, jak bych se cítila já, kdybych byla takhle malinkatá a to, věřte mi nebo ne, hodně pomáhá v přístupu k ní. Co se týče pozornosti přes den, už jsem se dávno smířila s tím, že nebudu supermanželka a můj muž nepřijde večer domů a nebude ho čekat teplá večeře a čokoládový dort jako dezert. Někdy není ani uklizeno. No co. Přes den je totiž pro mne priorita Natálka. Snažím se s ní být hodně venku, vídáme se s jinými maminkami a jejich miminky, chodíme cvičit a nově také plavat. No a když jsme doma, hrajeme si spolu. Hračky se snažím vybírat tak, aby u nich musela Natálka přemýšlet, aby rozvíjely její motoriku a schopnosti, ale aby byly zároveň zábavné. Věnujeme ji s manželem téměř všechen svůj čas, ale nelitujeme toho, protože naše dcera je to nejdůležitější a nejdůležitější vždy bude.

A přesně takto bych jí chtěla vychovávat do budoucna. V lásce a domácí pohodě, s dostatkem pozornosti a zájmů. Tímto se dítě nedá rozmazlit podle mne. Rozmazlování se dělá věcmi a tím, že má dítě každou hloupost, na kterou si vzpomene. Ne dostatkem společného času se svou mámou či tátou.

Je pro mne také důležitý vztah s mým manželem a to, jak se k sobě chováme a jak se před Natálkou vyjadřujeme. Miminka vycítí vše. Máme to štěstí, že se s Jirkou téměř nehádáme, nemluvíme k sobě škaredě a na věcech se shodneme. Ani jeden z nás nepotřebuje trvat na té své pravdě. Také si každý den vyjadřujeme lásku, ať už tím, že si řekneme, že se milujeme nebo jen obejmutím či polibkem. Natálka to vše vidí a cítí, že se její rodiče mají rádi. A stejně tak milují i ji.

Čeho bych se chtěla vyvarovat je to, abych si přes Natinku „plnila“ svoje sny. Nerada bych jí mluvila do jejích koníčků a toho, čemu by se chtěla v budoucnu věnovat. Samozřejmě pokud to nebude úplně na hlavu a nebude to ohrožovat její zdraví nebo život. Chtěla bych, aby si sama zvolila třeba kroužky, které by chtěla navštěvovat, stejně jako střední a posléze vysokou školu, pokud ji tedy bude chtít studovat. Nemyslím tím však, že bych ji nechala vyrůstat jak dříví v lese a že by bylo jedno, jak se třeba bude učit. To určitě ne. Budu se snažit ji směřovat určitým směrem a když uvidím, že jí jde něco více a něco méně, budu podporovat to, co jí půjde lépe. A jestli bude mít třeba z matiky trojky, protože jí fakt nepůjde a nebude to tím, že matiku fláká, rozhodně jí to nebudu vyčítat. To je totiž podle mne jedna z nejhorších věcí, co rodiče dělají.

Chci jednoduše, aby Natálka byla šťastná ve svém životě, aby si plnila sny a aby ve svém životě viděla smysl. Aby se ze života radovala, aby se často smála a co nejméně trápila. A přála bych si, aby nás s Jirkou měla za co milovat a aby se nás nikdy nebála a naopak nás vnímala jako kamarády na celý svůj život. 🙂

v Zamyšlení, Život, Život mámy

Proč už nechci růžové vlasy?

Víte, co se odehrává v hlavě ženy, která je objednána ke kadeřnici? Přemýšlí o tom, jak by své vlasy vylepšila. Já nejsem výjimkou. Už den předem totiž prohledávám pinterest a koukám se na nějaké nápady. Jsem sice docela konzervativní povaha, ale sem tam trošku vybočím ze své komfortní zóny. Třeba když si vymyslím, že chci být zrzka anebo taky, že chci zkusit do vlasů růžovou…

Poprvé mě to napadlo před 2 měsíci. Na Instagramu jsem viděla už několik holek s růžovými vlasy a říkala jsem si, že je to táááák hezký a vcelku stále ojedinělý. Holek s blonďatými vlasy je prostě hodně, kdežto s těmi růžovými tolik ne. Sice jsem si sama sebe s růžovou barvou na vlasech nedokázala moc představit, ale když jsem se vás na Instagramu ptala, vybízeli jste mě k tomu, abych do toho šla! A tak se taky stalo. 🙂

Napoprvé jsme s mou kadeřnicí vymyslely to, že mi udělá klasiku, studený blond přeliv, do toho udělá melír a nakonec dá tu růžovou. Růžovou nechala působit jen chvilinku a dopadlo to tak, že jsem měla pudrově růžovoblond vlasy. Bylo to vlastně tak akorát. Cítila jsem se v tom dobře, svěže, rozverně. 🙂 Problém byl v tom, že už po prvním umytí se růžová skoro vymyla.

Napodruhé jsem ke kadeřnici šla s tím, že pokud dáme růžovou, pak bych chtěla, aby mi vydržela déle a tak ji Kačenka (tak se jmenuje má kadeřnická víla) nechala působit déle. Vznikla z toho tmavofialovorůžová barva. A musím se přiznat, že už od první chvíle jsem se v tom necítila. Nemyslím si, že by to vypadalo špatně, to určitě ne. Jen se projevila ta moje konzervativní povaha a já pochopila, že nejsem máma rebelka a tahleta růžová pro mě není.

Potvrdil to i můj muž. Ve chvíli, kdy jsme se potkali a já už měla novou barvu vlasů, na mě koukal trošku divně. A ačkoliv nedal najevo, že by se mu to nelíbilo, já cítila, že z toho moc nadšen není. 😀 A tak jsem se už ten den rozhodla, že už moc experimentovat nebudu a zůstanu u klasické, ačkoliv možná nudné blonďaté.

Co jsem taky úplně nedávala a nebylo mi to moc příjemné byly pohledy kolemjdoucích, když jsem je míjela. Skoro jako bych vypadala jako párty mama, které ještě nebylo 20 a pořídila si miminko. 😀 Já chápu, že růžovou hlavu nemá kde kdo, ale některé pohledy byly dost divný a na to já prostě nemám. 😀 Také se mě pár lidí zeptalo, zda to byla nějaká sázka nebo jsem byla na nějakém mejdanu (na mejdany mám teda vyloženě čas! :-D), kde se tohle stalo. Nejvíce o tom, že už růžové vlasy nechci nikdy více však rozhodlo to, že jsem se v této barvě prostě nenašla a pokaždé, když jsem se koukla do zrcadla, jsem se sama sebe ptala, kdo to na mě kouká. 🙂 Já chci prostě působit jako rozumná máma a s růžovou jsem si připadala jako přerostlá puberťačka. 😀

Pokud však o růžových vlasech přemýšlíte, jděte do toho! 🙂 Jinak prostě nezjistíte, jestli vás to baví anebo to není pro vás. 🙂 Já už na to přišla, tak teď je řada na vás. 🙂

 

v Život, Život mámy

Kam s kočárkem v Brně?

A máme tady zase něco z mého mateřství. Hodně jste si maminky psaly o to, abych se s vámi podělila, kam chodím v Brně s Natálkou na procházky a konečně na to přišel čas. Musím se přiznat, že nemám ráda stereotyp, a tak se snažím jít každý den s Natálkou někam jinam. Mám výhodu, že bydlím kousek od centra, takže to mám skoro všude blízko a tím pádem i více možností, kam jít. Jiné je to o víkendu, kdy se s manželem snažíme jet na výlet nebo do vzdálenějších míst Brna.

Tady jsou tedy mé tipy jak na všední dny, tak na ty víkendové. 🙂

  1. Kaménka – Anthropos

Jedna mých nejoblíbenějších tras už z dob, kdy jsem se pokoušela o nějaké běhání, je cyklostezska od Poříčí přes Kamennou čtvrť, která vede přes Anthropos až na přehradu. Já končím většinou v Anthroposu, kde se otáčím a jdu zpátky. Je to cca na 7 km procházka a vede přes les, takže je to fakt super, pokud máte rádi přírodu. Jedinou nevýhodou spíše v pozdějších odpoledních hodinách a o víkendu je vysoký výskyt cyklistů a běžců.

  1. Centrum Brna

Dost často a dost ráda chodím do centra, především, když mám sraz s nějakou kamarádkou, chci si dát oběd, dobrý kafe anebo potřebuju něco koupit. Tyto záležitosti si pak zpříjemňuji procházkou přes Denisovy sady, Petrov, uličkami na Veveří, Lužánky a další zelenější místa.

  1. Špilberk

Procházku přes brněnský hrad potřebuji alespoň jednou týdne. Nechodím na něj přes Husovu ulici, ale přes Pellicovu, kterou mám také dost ráda a není to jen tím, že se zde nachází skvělá hospůdka U Alberta. První kopec je trošku strmější, ale jinak je cesta na Špilberk vesměs po rovince a ty výhledy stojí fakt za to. Baví mě i potkávat zamilované a mladé páry, které si užívají romantické rande na jednom z nejkrásnějších míst Štatlu.

  1. Park Lužánky

Pro nikoho asi toto místo nebude překvapením. Lužánky jsou krásný městský park, který je přizpůsoben pro děti a nejen pro ně. Je zde třeba dopravní hřiště, takže už se těším, až bude Natalinka větší a bude se zde učit prvním dopravním pravidlům. 🙂

  1. Piknik Box

Říkám tomu Piknik Box, oficiální název je Bjornsonův sad. A zde se právě skvělá kavárna z kontejnerů nachází. Jmenuje Piknik Box a můžete si zde dát kafe, skvělý dortík nebo makronku a sednout si kdekoliv v parku, protože je tady plno laviček anebo si vezměte s sebou deku a udělejte si piknik s mimčem.

  1. Přehrada

Tohle je teda tip spíše na víkend, pokud nebydlíte v Bystrci teda. Přehrada je klasika, ta asi nikoho moc nepřekvapí.  Na oběd zde doporučuji restauraci Rybářská bašta, kde si dáte skvělé rybí pokrmy. Nevýhodou tohoto místa je však enormní množství lidí.

  1. Mariánské údolí

Procházka kolem rybníků v Mariánském údolí je krásná, pokud si chcete užít klid a přírodu. Jen si dávejte bacha na žáby po cestě. Nechápu, jak je to možné, ale na stezce se nachází obrovské množství uschlých žab. A věřte mi, že šlapat po nich nechcete… 😀

  1. Ohrada Holedná

Tohle je prostě skvost v Brně. Volně přístupná obora, kde nemusíte platit vstupné a volně se zde pohybují daňci. Sama absolutně nechápu, že jsem se sem nevydala už dříve. Procházka je tady velmi příjemná a zpestřená zvěří. Jen je prosím nekrmte, je to oficiálně zakázáno a stejně to dělá každá druhý. Pokud však krmí zvířata každý druhý, může to být pro daňky spíše nebezpečné.

  1. Zamilovaný hájek

O tomhle místě jsem absolutně nevěděla. Asi před měsícem, jsem byla venku s kamarádkou, která bydlí na Semilassu a najednou jsme se ocitly na tomto úžasném a krásném místě, kde si budete připadat jako na vesnici. „Vchod“ sem je kousek od královopolského nádraží, takže jestli jste tu ještě nikdy nebyli a bydlíte někde kolem, určitě se tam běžte podívat.

  1. Panská Lícha

Musím se přiznat, že s kočárkem jsem na Líchu ještě nešla, ale do tipů to chci dát. Pokud bydlíte na Lesné nebo někde blízko Lesné, určitě si sem udělejte výlet. Zase je to procházka přírodou a sem tam můžete potkat nějakého koně. 🙂

Tak to jsou „mé“ místa a jaké jsou ty vaše?

 

v Život, Život mámy

Můj den s Natálkou po 7 měsících

Když byly Natalince asi 4 měsíce, psala jsem článek o tom, jak vypadá můj den na mateřské. Natálce však už táhne na 8. měsíc a mnohé se v našem dni změnilo, takže jsem si říkala, že by nebylo od věci napsat aktuální vydání toho, jak náš den vypadá. 🙂

Ráno

Co se týče ranního vstávání, je Natálka docela rozumná, takže se obvykle probouzí před 8.hodinou. Potom, co obě otevřeme oči a já pochopím, že se ani tentokrát nestane, že by Naty ještě usnula a dopřála mi delší čas na odpočinek, probíhá ranní mazlení. Tahle část dne je asi moje nejoblíbenější. Ležíme s Natalinkou v posteli, já ji pusinkuju, Natinka se směje, povídá mi, převaluje se. Musím se přiznat, že kdyby tohle šlo celej den, tak vůbec neprotestuju. Jenže se brzy začne ozývat žaludek nás obou a já musím chystat snídani.

První obstarávám Natálčino bříško než to svoje, to je jasný a zná to určitě každá máma. Při tom však nutně potřebuju kafe, takže si jej rychle připravím a při krmení holčičky, jej vypiju. Asi vás zajímá, co Natali snídá. Každé ráno teď dostává kaši s ovocnou přesnídávkou. Já snídám cokoliv, co najdu. Občas je to banán, občas pečivo s čímkoliv, co se ještě nezkazilo a občas snídám i sofistikovaněji, Třeba snídaňovou misku s ovocem, ořechy a jogurtem nebo dortík, který upeču den předem.

Dopoledne

Po snídani si s Natálkou hrajeme. Už začala lézt, takže je to větší zábava, ale taky musím být pořád ve střehu, protože už neplatí, že Natálku někam položím a zůstane na jednom místě. 🙂 Střídáme většinou různé aktivity. Stále si ráda hraje s hračkami pro malé miminka, ale máme i složitější hračky, u kterých se musí přemýšlet a jsou spíše od 1 roku, ale musím říct, že ty ji moc baví. Ačkoliv třeba ještě úplně nechápe, jak to má fungovat, prohlíží si je, bádá nad tím a já jsem za to ráda, protože Natali je takový zkoumavý tvoreček. 🙂 Většinou 2-3 hodiny po probuzení začíná být princezna unavená, takže následuje uspávání a dopolední spánek, který trvá povětšinou hodinu. Někdy je však o něco kratší, jindy zase delší. Počítám však vždycky s 60 minutami pro mě a v tom čase se snažím stihnout vše, co jde. Samozřejmě nikdy nestihnu vše, co bych chtěla. 😀 Takže balím tašku na procházku ven, připravuji oběd, dávám prát špinavé oblečení, poklízím po ranní směně v kuchyni a tak. 🙂

Odpoledne

Poté, co se Natalinka vzbudí, dostane oběd a pak si opět chvilinku hrajeme. Hodinu a půl po obědě se snažím vyrazit s kočárkem na procházku, protože se obě doma už nudíme. 🙂 Naty je zvyklá, že odpoledne spí v kočárku, takže na ní jde i vidět, že se ven už vyloženě těší. Chvilku se vždycky nadšeně kouká kolem a za 40 minut až hodinu usne a spinká zase hodinu nebo hodinu a půl. Vesměs jsme venku vždycky nejméně 2 hodiny. Tento čas je taky můj oblíbený, baví mě moc pozorovat Natalinku, jak se dívá po všem, co uvidí, jak si víská, kope nožičkama a komunikuje se mnou. 🙂 A taky jsem ráda, že potkám nějaké lidi nebo že se setkám s kamarádkou a popovídám si s ní, pokochám se Brnem nebo „přepadneme“ Jirku v práci. Chození ven by prostě mělo být povinné podle mě. 🙂

Poté, co se Natalinka probudí jí to však v kočárku už moc neba, takže se snažím být co nejdříve doma, abych jí mohla položit na zem a mohla si lézt nebo si hrát. 🙂 Po 17.hodině pak přichází domů můj muž a přebírá „baby štafetu“. 🙂 Já v tuto dobu můžu opět uklízet, vařit, péct, dělat si co potřebuju.

Večer

Nat chodí spát nejčastěji okolo 21. hodiny. Opět to není úplným pravidlem. Sem tam se prostě stane, že má denní režim trošku jiný, a tak občas usne dříve nebo naopak později. No a ve chvíli, kdy Natalinka zavře očka, máme s Jirkou čas na všechno co potřebujeme vyřešit, zářidit, dodělat, uklidit, pracovat, upravovat fotky, takže se oba opět snažíme toho udělat co nejvíce, co se dá. Ale ta večerní doba utíká ještě nějak rychleji a pokud chce jít člověk spát nějak rozumně, stejně toho nějak moc nestihne. 😀 Je to prostě každodenní hon času, který nevychází. Proč den nemá alespoň 36 hodin, hm? 🙂 Spát chodím ve 23. hodin, občas to ale protáhnu až do půlnoci. A pak se modlím, aby Natinka vydržela spát aspoň do 3, abych se trošku vyspala, protože když se vzbudí, přendávám jí do naší postele, kde zůstává až do rána a to už mám prostě lehčí spánek. 🙂

Musím však uznat, že jsou teď ty dny pravidelnější, zábavnější a méně náročné, než tomu bylo v prvních měsících, tak jsem zvědavá, jaké budou ty další. Věřím, ale že to bude super. Je to sice občas fakt záhul, ale jsou to ty nejkrásnější dny mého dosavadního života. 🙂

 

Zavřít