Kategorie

Život mámy

v Cvičení, Motivace, Život, Život mámy

Za 3 měsíce do plavek

V září se chystáme na dovolenou k moři a já se konečně rozhoupala k tomu, abych začala chodit pravidelně cvičit. 🙂 Hned po porodu jsem chtěla dát tělu nějaký čas, aby si zvyklo zase na to, že už nenosí v bříšku miminko, a tak nějak jsem si prostě zvykla na nicnedělání.

V lednu jsem si však začala říkat, že bych chtěla začít lehce posilovat, ale dost jsem se cvičení kvůli kojení bála. Někde jsem totiž slyšela, že fyzickou námahou se ztrácí mlíko. A tak jsem cvičila doma prostřednictvím videí na internetu a bylo to celkem nenáročné. V tu dobu to docela šlo, kolem 18. hodiny Natinka měla totiž ve svém rozvrhu první večerní spánek, a tak jsem se mohla cvičení věnovat. Čím ale byla starší, tím se večerní spaní začalo oddalovat a aktuálně usíná až po 21. hodině. A cvičit po 9 večer se mi fakt už nechce. 😀

Takže mé zapálení pro věc rychle vyprchalo. Navíc jsem nedokázala být tak disciplinovaná, abych si hlídala i stravu a jedla správně, protože cvičení je prý jen 30% úspěchu a zbytek tvoří jídelníček. Mé první pokusy o navrácení se do formy tedy docela ztroskotaly. V tu dobu mě však vůbec nenapadlo, že bych mohla chodit cvičit někam ven. Nechtěla jsem opouštět Natinku, nechtěla jsem se okrádat o čas s ní. A tak jsem si řekla, že budu prostě hodně chodit.

Jakmile se venku udělalo krásně a Natalinka začala akceptovat kočár, začaly jsme chodit každý den na dlouhou procházku. Ale ani díky této aktivitě jsem na svém těle nezaznamenala větší úspěchy. Proč? Protože mé procházky s kočárkem jsou sice relativně v tempu, ale dost ráda se někde zastavuju, kochám se krajinou nebo se jdu podívat někam do obchodu a kardio se tím pádem rychle mění v lehário. 😀

Na konci května jsem začala s Natálkou chodit plavat a to už mi ale prostě nedalo. Řekla jsem si, že se sebou už musím vážně něco udělat. Nejde tady tolik o hubnutí jako o zpevnění. Mé tělo je totiž nějaké povadlé celkově a já se takhle necítím dobře. No a když už jsem se rozhodla, že začnu někam chodit cvičit, zapátrala jsem na internetu. Hledala jsem nějaké rychlé, avšak efektivní cvičení a našla jsem „posilovnu“ pro ženy s názvem Expreska. V tu chvíli jsem si vzpomněla, že mi jedna moje kamarádka Expresku moc vychvalovala, protože v ní zhubla, a tak jsem se rozhodla, že toto kruhové cvičení vyzkouším.

Co bych vám k tomu řekla, po několika prvních návštěvách jsem dost nadšená. Většinou tedy cvičím se vším všudy (zahřátím i protáhnutím) asi 40 minut, ale přijde mi to časově dost fajn. 🙂 Navíc je Expreska vyloženě jen pro ženy a kruhové cvičení je dost zábavné, takže je to pro mne teď jeden velký relax a odreagování od mateřských povinností, což je prostě potřeba. 🙂 Můj plán je chodit na kruháč 3x týdně a alespoň 2x týdně (ale ideálně 3x týdně) bych chtěla chodit běhat. Původně byl můj plán takový, že vždy počkám, až přijde manžel z práce a půjdu běhat sama. Minulý pátek mi to však nedalo a místo procházky jsem šla s kočárkem běhat. Já se toho teda dost bála, ale bylo to super a zvládla jsem to s menšími přestávkami úplně v pohodě. 🙂

Pohyb sám o sobě ale nestačí, a tak jsem se dost zaměřila i na stravu. Celkově nemám problém se snídaní, oběděm či večeří, ale co jsem v minulosti nezvládala byly svačiny. Vzhledem k tomu, že jsem to tentokrát vzala ale opravdu z gruntu a fakt vážně, už si dopřávám i menší jídla. Po ruce mám teď cottage, jogurt nebo kefír a oříšky. A světě div se, ono to fakt jde jíst 5x i více krát denně. 🙂 Se změnou nebo spíš pravidelností mého stravování se můžete těšit na více fitness receptů. 🙂

Zatím jsem samozřejmě na začátku, ale už teď mám novou energii z toho, že se konečně svému tělu věnuji a těším se na každý další den, kdy si zacvičím a protáhnu kosti. 🙂

Pokud do toho chcete jít se mnou a navzájem se motivovat, sledujte mne na Instagramu a používejte hashtag #fitletoskate. 🙂

v Těhotenství, Život, Život mámy

Co bych udělala v těhotenství jinak?

Už to bude přesně 9 měsíců, co se narodila Natálka a mně to přijde skoro jakoby to bylo včera, kdy jsem každým dnem čekala na ten den D a vytočil mě každý dotaz na to, jak se cítím a jestli se už miminku nechce na svět. 🙂

Paradoxně, v těhotenství mi ten čas takto vůbec, ale vůbec neutíkal. Přišlo mi těch 9 měsíců naprosto nekonečných a skoro jsem nevěřila, že někdy přijde konec. 😀 Celkově jsem byla neskutečně nedočkává nastávající maminka, která se všeho až moc bála, četla si v diskuzích o špatných zkušenostech a nedokázala si požehnaný stav užít. Faktem ale je, že mé těhotenství bylo naprosto bezproblémové a kolikrát jsem si říkala, že mé tělo je asi naprosto ideální pro to, abych odnosila miminko.

Po prvním těhotenství se na toto období koukám už trošku s nadhledem a zpětně je mi trošku líto, že jsem si ten čas čekání na miminko nedokázala více zpříjemnit. Také nechápu, jak nyní můžu být až tak přeaktivní, když mám dítě a proč jsem se k některým věcem nedokopala už předtím, když jsem měla času mnoho. 😀 Možná je to tím, že teď ten volný čas dokážu efektivněji vyplnit, protože vím, že čas pro mámu a pro její práci za chvilku skončí a všechno dělám i tak nějak rychleji. 😀 O tom však dnešní článek není. Je o tom, co bych tedy udělala jinak. 🙂

1. Nezjišťovala bych si informace dopředu

Já byla přesně ta nastávající maminka, která se bála zbytečně všeho. A aby se bála dostatečně a měla pro to důvod, brouzdala různě po internetu a četla si i diskuze, které kolikrát nebyly vůbec pozitivní. Navíc jsem měla i ten dar, že jsem přivolávala lidi, kteří mi povídali různé historky, o tom, jak dopadlo těhotenství jedné známé nebo tamté známé. A to je něco strašnýho. Pokud jste těhotná, nezjišťujte si nic dopředu a neposlouchejte žádné historky. A pokud těhotné nejste, tak těhotným nic takového nevykládejte. Podle mě by se mělo zavést pravidlo, že se těhotným ženám mají říkat pouze pozitivní a hezké věci. Naopak myslete pozitivně a věřte, že všechno dobře dopadne a vám se narodí to nejkrásnější a nejhodnější miminko.

2. Více bych cestovala

Miluju cestování a potřebuju jet aspoň jednou za rok mimo republiku. Na konci 6. měsíce, v červnu, jsem si však řekla, že už jsou na mě dlouhé cesty autem moc a že nikam k moři jet nechci. Ačkoliv jsem si to plánovala a věřila jsem, že se nám dovolená někde v Itálii podaří, rezignovala jsem na to. Zpětně je mi to líto, protože jsem se v létě v Brně už docela nudila a záviděla jsem každému, kdo dával na sociální sítě fotky ze svých cest. Při příštím těhotenství se určitě nemíním vzdát nějaké pořádné dovolené a prázdninové atmosféry. 🙂

3. Více bych četla a dívala se na filmy

Nebudu vám lhát, co jsem se stala maminkou, ani na jedno nemám moc čas. Film sem tam tedy občas ještě zvládnu, ale knížky jsou pro mě teď velká vzácnost a pokud už nějakou rozečtu, tak čeká dlouho předlouho na další okamžik, kdy ji otevřu a budu ve čtení pokračovat. 🙂

4. Těhotenství bych si více užívala

Tím myslím, že bych se více smála a radovala, více bych chodila ven, více bych si užívala těhotenskou módu a celkově bych se více mazlila s bříškem. Místo toho jsem byla spíše náladová, nebavilo mě si kupovat něco nového na sebe a břicho mi spíše překáželo. 😀 Jenže to bříško jednou zmizí a sice mi teda nechybí, ale je mi teď líto, že jsem na něj nebyla tolik pyšná, jak bych mohla být. 🙂

5. Více bych se fotila 

Ačkoliv mám fotky z těhotenství, nemám jich podle mne tolik, kolik bych jich mohla mít. Nyní bych se fotila třeba každý týden nebo aspoň jednou za měsíc, abych viděla, jak mi bříško rostlo. Také bych si nechala nafotit bříško i neoblečené, abych měla památku a celkově bych si nechala nafotit možná více těhotenských fotek, ať mám na co vzpomínat.

6. Méně bych si zjišťovala informací o porodu a nedívala bych se na žádné pořady

Minulé léto na Nově běžela série o porodech Malé lásky. No a co myslíte, samozřejmě, že jsem se na jeden díl koukla. A byla jsem z toho v takové depresi… Nyní bych si nečetla o tom, jaký měl kdo porod, ani bych na nic nekoukala. Stejně to má každý úplně jinak a nejdůležitější je to, že se narodí zdravé miminko. 🙂

7. Více bych se hýčkala a starala o sebe

To znamená, že bych chodila pravidelně na manikúru, pedikúru, zašla bych si na kosmetiku a na těhotenskou masáž. Já začala chodit na mani-pedi až ke konci těhotenství a to mě do toho vlastně kamarádky spíše dokopaly. A na těhotenské masáži jsem nebyla ani jednou, což je mi zpětně dost líto, protože jsem masáž nestihla ještě ani teď, co je Natinka na světě. 🙂 Také bych více chodila na snídaně a na obědy do města, místo toho, abych si vařila doma.

A to je asi všechno. 🙂 Více mě toho už nenapadá. Tak uvidíme, jestli někdy bude další těhotenství, při kterém budu moci udělat některé kroky jinak, než u toho prvního. 🙂 Je něco, co byste udělaly v těhotenství jinak vy?

 

v Zamyšlení, Život, Život mámy

Jak vychovávám a chci vychovávat Natálku?

Je neděle podvečer. Tento víkend jsme se s Jirkou vrhli na předělávání bytu a taky na velký úklid. Je až neskutečné, kolik člověk nashromáždí věcí, které po nějaké době nepotřebuje 🙂 Nicméně Jirka šel teď s Natalinkou ven na procházku a já bych měla uklízet dál. Místo toho jsem si však řekla, že napíšu článek. Článek o tom, jak vychovávám a chci do budoucna vychovávat svou dceru.

V průběhu těhotenství jsem přečetla několik knížek o výchově dítěte, o nošení dětí a podobně, ale musím se přiznat, že mi nic moc nedaly ani neřekly něco, co bych sama tak nějak intuitivně nevěděla. 🙂 Já jsem velmi emotivní člověk, potřebuji lásku cítit a stejně tak se ji snažím dávat. Nestačí mi jen skutky, potřebuji slova. Potřebuji slyšet ta nejkrásnější dvě slůvka „miluji tě“. Stejně tak potřebuji objetí, uznání a pochvalu. V tu chvíli se cítím šťastná a cítím, že mě někdo má rád. Stejně tak se snažím lásku vyznávat všem těm, které mám ráda já.

Od chvíle, kdy jsem Natinku poprvé držela v náručí a koukala se do těch nejmodřejších očí, které jsem v životě viděla, jsem cítila něco nepopsatelného. Láska k dítěti je úplně jiná než jakákoliv jiná láska. Není ničím podmíněná. Zkrátka a dobře prostě je. Od první chvilky, co se miminko objeví v našem životě, ač si to třeba neuvědomujeme, dítě vychováváme. Už jen našim přístupem k němu samému. Já Natalinku od samého začátku neustále zahrnovala doteky a polibky, mazlila jsem se s ní, zkrátka jsem chtěla, aby cítila bezpečí a lásku a že já jsem ten člověk, co jí bude celý život milovat, bude jí na blízku a bude ji chránit před vším zlým a špatným.

Jak už víte, Naty byla a stále vlastně je náročné dítě na pozornost. Potřebuje, aby se jí stále někdo věnoval, nebaví ji, hrát si sama a moc dlouho ani sama nevydrží. Potřebuje neustálou přítomnost osoby. S tím také souviselo, že nebyla kočárkové miminko a já jí musela ze začátku jen nosit. V kočárku dostávala hysterické záchvaty a já prostě nedokázala jezdit se řvoucím dítětem. A tak začalo nosící období. 🙂 Najednou byla neskutečně spokojená a naše procházky byly zachráněny. 🙂 S uspáváním to bylo podobné. Ačkoliv mi spousta lidí říkala, že houpáním ji rozmazlím, do jejího půl roku jsme ji uspávali houpáním na rukách. Nešlo to prostě jinak a já nedokázala položit miminko do postýlky, zavřít za ním dveře a prostě od ní odejít. Ne! Podle mě je to prostě hloupost. Dítě by mělo cítit lásku a bezpečí a to samo v postýlce, když je tak malinkaté, prostě nemá. Naštěstí po tom půl roce začala ve chvíli, kdy je unavená, usínat u kojení a tak to vlastně funguje doteď.

Natálku se tedy snažím vychovávat hlavně intuitivně, snažím se do ní vžít a snažím se představit si, jak bych se cítila já, kdybych byla takhle malinkatá a to, věřte mi nebo ne, hodně pomáhá v přístupu k ní. Co se týče pozornosti přes den, už jsem se dávno smířila s tím, že nebudu supermanželka a můj muž nepřijde večer domů a nebude ho čekat teplá večeře a čokoládový dort jako dezert. Někdy není ani uklizeno. No co. Přes den je totiž pro mne priorita Natálka. Snažím se s ní být hodně venku, vídáme se s jinými maminkami a jejich miminky, chodíme cvičit a nově také plavat. No a když jsme doma, hrajeme si spolu. Hračky se snažím vybírat tak, aby u nich musela Natálka přemýšlet, aby rozvíjely její motoriku a schopnosti, ale aby byly zároveň zábavné. Věnujeme ji s manželem téměř všechen svůj čas, ale nelitujeme toho, protože naše dcera je to nejdůležitější a nejdůležitější vždy bude.

A přesně takto bych jí chtěla vychovávat do budoucna. V lásce a domácí pohodě, s dostatkem pozornosti a zájmů. Tímto se dítě nedá rozmazlit podle mne. Rozmazlování se dělá věcmi a tím, že má dítě každou hloupost, na kterou si vzpomene. Ne dostatkem společného času se svou mámou či tátou.

Je pro mne také důležitý vztah s mým manželem a to, jak se k sobě chováme a jak se před Natálkou vyjadřujeme. Miminka vycítí vše. Máme to štěstí, že se s Jirkou téměř nehádáme, nemluvíme k sobě škaredě a na věcech se shodneme. Ani jeden z nás nepotřebuje trvat na té své pravdě. Také si každý den vyjadřujeme lásku, ať už tím, že si řekneme, že se milujeme nebo jen obejmutím či polibkem. Natálka to vše vidí a cítí, že se její rodiče mají rádi. A stejně tak milují i ji.

Čeho bych se chtěla vyvarovat je to, abych si přes Natinku „plnila“ svoje sny. Nerada bych jí mluvila do jejích koníčků a toho, čemu by se chtěla v budoucnu věnovat. Samozřejmě pokud to nebude úplně na hlavu a nebude to ohrožovat její zdraví nebo život. Chtěla bych, aby si sama zvolila třeba kroužky, které by chtěla navštěvovat, stejně jako střední a posléze vysokou školu, pokud ji tedy bude chtít studovat. Nemyslím tím však, že bych ji nechala vyrůstat jak dříví v lese a že by bylo jedno, jak se třeba bude učit. To určitě ne. Budu se snažit ji směřovat určitým směrem a když uvidím, že jí jde něco více a něco méně, budu podporovat to, co jí půjde lépe. A jestli bude mít třeba z matiky trojky, protože jí fakt nepůjde a nebude to tím, že matiku fláká, rozhodně jí to nebudu vyčítat. To je totiž podle mne jedna z nejhorších věcí, co rodiče dělají.

Chci jednoduše, aby Natálka byla šťastná ve svém životě, aby si plnila sny a aby ve svém životě viděla smysl. Aby se ze života radovala, aby se často smála a co nejméně trápila. A přála bych si, aby nás s Jirkou měla za co milovat a aby se nás nikdy nebála a naopak nás vnímala jako kamarády na celý svůj život. 🙂

v Zamyšlení, Život, Život mámy

Proč už nechci růžové vlasy?

Víte, co se odehrává v hlavě ženy, která je objednána ke kadeřnici? Přemýšlí o tom, jak by své vlasy vylepšila. Já nejsem výjimkou. Už den předem totiž prohledávám pinterest a koukám se na nějaké nápady. Jsem sice docela konzervativní povaha, ale sem tam trošku vybočím ze své komfortní zóny. Třeba když si vymyslím, že chci být zrzka anebo taky, že chci zkusit do vlasů růžovou…

Poprvé mě to napadlo před 2 měsíci. Na Instagramu jsem viděla už několik holek s růžovými vlasy a říkala jsem si, že je to táááák hezký a vcelku stále ojedinělý. Holek s blonďatými vlasy je prostě hodně, kdežto s těmi růžovými tolik ne. Sice jsem si sama sebe s růžovou barvou na vlasech nedokázala moc představit, ale když jsem se vás na Instagramu ptala, vybízeli jste mě k tomu, abych do toho šla! A tak se taky stalo. 🙂

Napoprvé jsme s mou kadeřnicí vymyslely to, že mi udělá klasiku, studený blond přeliv, do toho udělá melír a nakonec dá tu růžovou. Růžovou nechala působit jen chvilinku a dopadlo to tak, že jsem měla pudrově růžovoblond vlasy. Bylo to vlastně tak akorát. Cítila jsem se v tom dobře, svěže, rozverně. 🙂 Problém byl v tom, že už po prvním umytí se růžová skoro vymyla.

Napodruhé jsem ke kadeřnici šla s tím, že pokud dáme růžovou, pak bych chtěla, aby mi vydržela déle a tak ji Kačenka (tak se jmenuje má kadeřnická víla) nechala působit déle. Vznikla z toho tmavofialovorůžová barva. A musím se přiznat, že už od první chvíle jsem se v tom necítila. Nemyslím si, že by to vypadalo špatně, to určitě ne. Jen se projevila ta moje konzervativní povaha a já pochopila, že nejsem máma rebelka a tahleta růžová pro mě není.

Potvrdil to i můj muž. Ve chvíli, kdy jsme se potkali a já už měla novou barvu vlasů, na mě koukal trošku divně. A ačkoliv nedal najevo, že by se mu to nelíbilo, já cítila, že z toho moc nadšen není. 😀 A tak jsem se už ten den rozhodla, že už moc experimentovat nebudu a zůstanu u klasické, ačkoliv možná nudné blonďaté.

Co jsem taky úplně nedávala a nebylo mi to moc příjemné byly pohledy kolemjdoucích, když jsem je míjela. Skoro jako bych vypadala jako párty mama, které ještě nebylo 20 a pořídila si miminko. 😀 Já chápu, že růžovou hlavu nemá kde kdo, ale některé pohledy byly dost divný a na to já prostě nemám. 😀 Také se mě pár lidí zeptalo, zda to byla nějaká sázka nebo jsem byla na nějakém mejdanu (na mejdany mám teda vyloženě čas! :-D), kde se tohle stalo. Nejvíce o tom, že už růžové vlasy nechci nikdy více však rozhodlo to, že jsem se v této barvě prostě nenašla a pokaždé, když jsem se koukla do zrcadla, jsem se sama sebe ptala, kdo to na mě kouká. 🙂 Já chci prostě působit jako rozumná máma a s růžovou jsem si připadala jako přerostlá puberťačka. 😀

Pokud však o růžových vlasech přemýšlíte, jděte do toho! 🙂 Jinak prostě nezjistíte, jestli vás to baví anebo to není pro vás. 🙂 Já už na to přišla, tak teď je řada na vás. 🙂

 

v Život, Život mámy

Kam s kočárkem v Brně?

A máme tady zase něco z mého mateřství. Hodně jste si maminky psaly o to, abych se s vámi podělila, kam chodím v Brně s Natálkou na procházky a konečně na to přišel čas. Musím se přiznat, že nemám ráda stereotyp, a tak se snažím jít každý den s Natálkou někam jinam. Mám výhodu, že bydlím kousek od centra, takže to mám skoro všude blízko a tím pádem i více možností, kam jít. Jiné je to o víkendu, kdy se s manželem snažíme jet na výlet nebo do vzdálenějších míst Brna.

Tady jsou tedy mé tipy jak na všední dny, tak na ty víkendové. 🙂

  1. Kaménka – Anthropos

Jedna mých nejoblíbenějších tras už z dob, kdy jsem se pokoušela o nějaké běhání, je cyklostezska od Poříčí přes Kamennou čtvrť, která vede přes Anthropos až na přehradu. Já končím většinou v Anthroposu, kde se otáčím a jdu zpátky. Je to cca na 7 km procházka a vede přes les, takže je to fakt super, pokud máte rádi přírodu. Jedinou nevýhodou spíše v pozdějších odpoledních hodinách a o víkendu je vysoký výskyt cyklistů a běžců.

  1. Centrum Brna

Dost často a dost ráda chodím do centra, především, když mám sraz s nějakou kamarádkou, chci si dát oběd, dobrý kafe anebo potřebuju něco koupit. Tyto záležitosti si pak zpříjemňuji procházkou přes Denisovy sady, Petrov, uličkami na Veveří, Lužánky a další zelenější místa.

  1. Špilberk

Procházku přes brněnský hrad potřebuji alespoň jednou týdne. Nechodím na něj přes Husovu ulici, ale přes Pellicovu, kterou mám také dost ráda a není to jen tím, že se zde nachází skvělá hospůdka U Alberta. První kopec je trošku strmější, ale jinak je cesta na Špilberk vesměs po rovince a ty výhledy stojí fakt za to. Baví mě i potkávat zamilované a mladé páry, které si užívají romantické rande na jednom z nejkrásnějších míst Štatlu.

  1. Park Lužánky

Pro nikoho asi toto místo nebude překvapením. Lužánky jsou krásný městský park, který je přizpůsoben pro děti a nejen pro ně. Je zde třeba dopravní hřiště, takže už se těším, až bude Natalinka větší a bude se zde učit prvním dopravním pravidlům. 🙂

  1. Piknik Box

Říkám tomu Piknik Box, oficiální název je Bjornsonův sad. A zde se právě skvělá kavárna z kontejnerů nachází. Jmenuje Piknik Box a můžete si zde dát kafe, skvělý dortík nebo makronku a sednout si kdekoliv v parku, protože je tady plno laviček anebo si vezměte s sebou deku a udělejte si piknik s mimčem.

  1. Přehrada

Tohle je teda tip spíše na víkend, pokud nebydlíte v Bystrci teda. Přehrada je klasika, ta asi nikoho moc nepřekvapí.  Na oběd zde doporučuji restauraci Rybářská bašta, kde si dáte skvělé rybí pokrmy. Nevýhodou tohoto místa je však enormní množství lidí.

  1. Mariánské údolí

Procházka kolem rybníků v Mariánském údolí je krásná, pokud si chcete užít klid a přírodu. Jen si dávejte bacha na žáby po cestě. Nechápu, jak je to možné, ale na stezce se nachází obrovské množství uschlých žab. A věřte mi, že šlapat po nich nechcete… 😀

  1. Ohrada Holedná

Tohle je prostě skvost v Brně. Volně přístupná obora, kde nemusíte platit vstupné a volně se zde pohybují daňci. Sama absolutně nechápu, že jsem se sem nevydala už dříve. Procházka je tady velmi příjemná a zpestřená zvěří. Jen je prosím nekrmte, je to oficiálně zakázáno a stejně to dělá každá druhý. Pokud však krmí zvířata každý druhý, může to být pro daňky spíše nebezpečné.

  1. Zamilovaný hájek

O tomhle místě jsem absolutně nevěděla. Asi před měsícem, jsem byla venku s kamarádkou, která bydlí na Semilassu a najednou jsme se ocitly na tomto úžasném a krásném místě, kde si budete připadat jako na vesnici. „Vchod“ sem je kousek od královopolského nádraží, takže jestli jste tu ještě nikdy nebyli a bydlíte někde kolem, určitě se tam běžte podívat.

  1. Panská Lícha

Musím se přiznat, že s kočárkem jsem na Líchu ještě nešla, ale do tipů to chci dát. Pokud bydlíte na Lesné nebo někde blízko Lesné, určitě si sem udělejte výlet. Zase je to procházka přírodou a sem tam můžete potkat nějakého koně. 🙂

Tak to jsou „mé“ místa a jaké jsou ty vaše?

 

promo-image
v Život, Život mámy

Můj den s Natálkou po 7 měsících

Když byly Natalince asi 4 měsíce, psala jsem článek o tom, jak vypadá můj den na mateřské. Natálce však už táhne na 8. měsíc a mnohé se v našem dni změnilo, takže jsem si říkala, že by nebylo od věci napsat aktuální vydání toho, jak náš den vypadá. 🙂

Ráno

Co se týče ranního vstávání, je Natálka docela rozumná, takže se obvykle probouzí před 8.hodinou. Potom, co obě otevřeme oči a já pochopím, že se ani tentokrát nestane, že by Naty ještě usnula a dopřála mi delší čas na odpočinek, probíhá ranní mazlení. Tahle část dne je asi moje nejoblíbenější. Ležíme s Natalinkou v posteli, já ji pusinkuju, Natinka se směje, povídá mi, převaluje se. Musím se přiznat, že kdyby tohle šlo celej den, tak vůbec neprotestuju. Jenže se brzy začne ozývat žaludek nás obou a já musím chystat snídani.

První obstarávám Natálčino bříško než to svoje, to je jasný a zná to určitě každá máma. Při tom však nutně potřebuju kafe, takže si jej rychle připravím a při krmení holčičky, jej vypiju. Asi vás zajímá, co Natali snídá. Každé ráno teď dostává kaši s ovocnou přesnídávkou. Já snídám cokoliv, co najdu. Občas je to banán, občas pečivo s čímkoliv, co se ještě nezkazilo a občas snídám i sofistikovaněji, Třeba snídaňovou misku s ovocem, ořechy a jogurtem nebo dortík, který upeču den předem.

Dopoledne

Po snídani si s Natálkou hrajeme. Už začala lézt, takže je to větší zábava, ale taky musím být pořád ve střehu, protože už neplatí, že Natálku někam položím a zůstane na jednom místě. 🙂 Střídáme většinou různé aktivity. Stále si ráda hraje s hračkami pro malé miminka, ale máme i složitější hračky, u kterých se musí přemýšlet a jsou spíše od 1 roku, ale musím říct, že ty ji moc baví. Ačkoliv třeba ještě úplně nechápe, jak to má fungovat, prohlíží si je, bádá nad tím a já jsem za to ráda, protože Natali je takový zkoumavý tvoreček. 🙂 Většinou 2-3 hodiny po probuzení začíná být princezna unavená, takže následuje uspávání a dopolední spánek, který trvá povětšinou hodinu. Někdy je však o něco kratší, jindy zase delší. Počítám však vždycky s 60 minutami pro mě a v tom čase se snažím stihnout vše, co jde. Samozřejmě nikdy nestihnu vše, co bych chtěla. 😀 Takže balím tašku na procházku ven, připravuji oběd, dávám prát špinavé oblečení, poklízím po ranní směně v kuchyni a tak. 🙂

Odpoledne

Poté, co se Natalinka vzbudí, dostane oběd a pak si opět chvilinku hrajeme. Hodinu a půl po obědě se snažím vyrazit s kočárkem na procházku, protože se obě doma už nudíme. 🙂 Naty je zvyklá, že odpoledne spí v kočárku, takže na ní jde i vidět, že se ven už vyloženě těší. Chvilku se vždycky nadšeně kouká kolem a za 40 minut až hodinu usne a spinká zase hodinu nebo hodinu a půl. Vesměs jsme venku vždycky nejméně 2 hodiny. Tento čas je taky můj oblíbený, baví mě moc pozorovat Natalinku, jak se dívá po všem, co uvidí, jak si víská, kope nožičkama a komunikuje se mnou. 🙂 A taky jsem ráda, že potkám nějaké lidi nebo že se setkám s kamarádkou a popovídám si s ní, pokochám se Brnem nebo „přepadneme“ Jirku v práci. Chození ven by prostě mělo být povinné podle mě. 🙂

Poté, co se Natalinka probudí jí to však v kočárku už moc neba, takže se snažím být co nejdříve doma, abych jí mohla položit na zem a mohla si lézt nebo si hrát. 🙂 Po 17.hodině pak přichází domů můj muž a přebírá „baby štafetu“. 🙂 Já v tuto dobu můžu opět uklízet, vařit, péct, dělat si co potřebuju.

Večer

Nat chodí spát nejčastěji okolo 21. hodiny. Opět to není úplným pravidlem. Sem tam se prostě stane, že má denní režim trošku jiný, a tak občas usne dříve nebo naopak později. No a ve chvíli, kdy Natalinka zavře očka, máme s Jirkou čas na všechno co potřebujeme vyřešit, zářidit, dodělat, uklidit, pracovat, upravovat fotky, takže se oba opět snažíme toho udělat co nejvíce, co se dá. Ale ta večerní doba utíká ještě nějak rychleji a pokud chce jít člověk spát nějak rozumně, stejně toho nějak moc nestihne. 😀 Je to prostě každodenní hon času, který nevychází. Proč den nemá alespoň 36 hodin, hm? 🙂 Spát chodím ve 23. hodin, občas to ale protáhnu až do půlnoci. A pak se modlím, aby Natinka vydržela spát aspoň do 3, abych se trošku vyspala, protože když se vzbudí, přendávám jí do naší postele, kde zůstává až do rána a to už mám prostě lehčí spánek. 🙂

Musím však uznat, že jsou teď ty dny pravidelnější, zábavnější a méně náročné, než tomu bylo v prvních měsících, tak jsem zvědavá, jaké budou ty další. Věřím, ale že to bude super. Je to sice občas fakt záhul, ale jsou to ty nejkrásnější dny mého dosavadního života. 🙂

 

v Zdraví a krása, Život, Život mámy

Péče o mé vlasy

Tak, teď se vám k něčemu přiznám! Ani ve snu jsem si nemyslela, že někdy budu psát články o tom, co používám za kosmetiku nebo kam chodím do kadeřnictví. Otázky na mé vlasy jsou ale tak časté, že už to není možné. 😀 A tak jsem se rozhodla k tomuto tématu napsat konečně článek. 🙂

Asi každý z nás si za svůj dosavadní život prošel různými vlasovými experimenty. Já třeba měla neskutečnou potřebu mít vlasy velmi krátké a pak taky hodně hodně žlutě zářivě blonďaté. Naštěstí se tyto dva experimenty nestaly současně. Ty krátké vlasy mě chytly, když mi bylo asi 12 a po této zkušenosti bych se už nikdy nikdy nikdy nenechala tak ostříhat. Jenže tenkrát jsem byla prakticky ještě dítě a vůbec jsem nevěděla, co vlastně chci.

No a pak když mi ty vlasy dorostly, tak jsem asi tak nějak ve 14 dostala povolení, že si mohu své kadeře obarvit. Prvně jsem zkoušela melír, ale nakonec jsem vlasy nechala opakovaně barvit do žluté blond. Tenkrát mi to přišlo v pohodě, dnes bych to už také neudělala. 🙂 Postupem času, s přibývajícím věkem a také díky radám mé kadeřnice Kačence, jsem nakonec došla k tomu, že nejlepší pro mne bude studená blond. A musím říct, že v aktuální barvě se cítím prostě nejlépe. 🙂

Na kadeřnictví se mě mimochodem ptáte úplně, ale úplně nejvíc. 🙂 Už jsem to několikrát na Instagramu zmiňovala, i v článku jsem to psala. Je to toto skvělé kadeřnické studio KA.

Nechat své vlasy opečovávat v dobrém kadeřnictví a od toho, kdo vlasům rozumí a má pro svou práci zapálení a cit je samozřejmě velmi důležité. Nicméně bychom neměli podceňovat péči doma. Od kadeřníka totiž jdeme vesměs všichni nádherně učesaní a vlasy jsou jak znovuzrozené. Když jim však doma nebudeme věnovat úsilí, rychle se stane, že se jejich kvalita zhorší.

Jak se tedy já o svou blonďatou pýchu starám já?

1. Šampon, kondicionér, maska, olejíček na konečky

Je to prostě tak. Používám prakticky pouze tyto 4 přípravky. Šampon používáme asi všichni, kondicionér už jen někdo z nás, maska se moc často nevidí a olejíček na konečky? Kdo z vás jej používá, hm? 🙂 Šampon je důležitý na umytí vlasů to je jasný, kondicionér bych ale také nikdy nevynechávala (a že jsem to dost dlouho dělala!), protože má vlasům dodat ochranné a zkrášlující látky. Také vlasy zjemní a jsou lepší pro rozčesávání. Kondicionér nanáším pouze do délek vlasů, nikdy ne k hlavě, protože pak by vlasy byly mastné a nechávám jej cca minutu až dvě působit. Každé druhé umytí pak na vlasy dávám masku. Vlasy si většinou vysuším ručníkem, protože je to prý lepší pro působení a nechávám cca 5-10 minut.

Masku nanáším také pouze do délek. Poté ji důkladně smyju. Do polosuchých konečků pak ještě vtírám olejíček, který by měl působit proti třepení a lámání vlasů. Asi by vás i zajímalo, jaké produkty používám. Musím se přiznat, že vlasovou kosmetiku střídám. Ne nijak výrazně, ale ráda zkouším něco nového. Podle mne vám s vlasovými produkty poradí nejlépe vaše kadeřnice. Mě ta moje doporučila profesionální vlasovou kosmetiku, kterou používá ona v salónu a já ji aktuálně střídám s novou řadou od Garnier Botanic Therapy, konkrétně s produkty, které obsahují arganový olej a extrakt z camelie a jsem s ní velmi spokojená. Arganový olej je totiž skvělý kvůli obsahu esenciálních mastných kyselin a vitamínu E, a tak pomáhá vlasům k výživě a regeneraci, což je pro mé barvené vlasy dost důležité. 🙂

2. Umývám si vlasy 2x, maximálně 3x týdně

Možná jste si mysleli, že časté umývání vlasů je lepší. Opak je ale prý pravdou. Aspoň co mi řeklo několik na sobě nezávislých kadeřnic, vlasy by se měly umývat 2x, maximálně 3x týdně. A tak to tak prostě dělám. Rozpuštěné vlasy nosím nicméně pouze čerstvě po umytí a další 2 či 3 dny nosím vlasy svázané v culíku, protože rozpuštěné prostě nevypadají už dobře. 🙂 No a když už si říkám, že to fakt nejde, naštěstí existuje suchý šampon, který mě zachrání. 😀

3. Fénuju polosuché vlasy

Asi každý z nás ví, že fénování není zrovna něco, co by vlasům pomáhalo. Ba naopak. Nicméně vůbec nevyfoukat vlasy, pokud je chceme mít hezké, taky nejde. Já tedy po umytí čekám cca 2 hodinky, dokud nejsou polosuché a teprve pak přes kulatý kartáč foukám.

4. Nespím s rozpuštěnými vlasy

Jednou mi jedna kadeřnice řekla, že je velká hloupost spát s rozpuštěnými vlasy. Prý tím, že na nich ležím hlavou je ničím a že je lepší je svázat do culíku. Ne do drdolu, ale fakt do culíku a ten si položit na polštář nad hlavu, ne pod ni. Nevím, co je na tom pravdy, ale to také dodržuji. Používá tedy ty gumičky, kterým se říká nějak Invisibobble. Jsou prý lepší, protože nezanechávají otlak na vlasech a vlasy se díky ním netrhají a nelámou. Věřím, že je používá mnoho jiných z vás. 🙂

5. Tužidlo, lak, gel

Ani jedno skoro nepoužívám. Basta. Lak teda občas jo, ale fakt je to velmi velmi velmi výjimečně. Když si vlasy ošetříte kondicionérem, popřípadě maskou, vyfoukáte je přes kulatý kartáč, popřípadě je ještě vyžehlíte, pak byste lak ani nemusely holky podle mě potřebovat. 🙂 Ale možná se v tomto mýlím a funguje to tak jen u mě. 🙂

No a to je asi všechno o mých vlasech. Nebo si aspoň další tajemství, tipy a triky nevybavuji. 🙂 Kdyby vás však něco napadlo, nebojte se zeptat. 🙂

Mějte se krásně a těším se zase u dalšího článku nebo receptu. 🙂

Elite Bloggers – Content Marketing

 

 

 

v Život mámy

Proč jsme začaly s příkrmy brzo?

Příkrmy. Pro nejednu čerstvou maminku je to dost španělská vesnice. Přiznám se, že i pro mě byla. Ze začátku, kdy miminko pije jenom mlíčko, je skoro nepředstavitelné, že ten malý tvoreček bude někdy jíst normální jídlo. Ale ono to přijde. 🙂

Pamatuji si, jak přijela Kačí Smooth do Brna a už Tobíkovi nosila v termosce na jídlo příkrmy. A v kavárně mezitím, co pila kafe, krmila Tobínka. Říkala jsem si tenkrát, jaká to bude pro mne „úleva“ a jak se na to období už moc těším. Za prvé, vytahovat prsa v kavárně jsem se dost styděla, ale dělala jsem to, protože hladové miminko = nespokojené a plačící miminko. A to jsem přece nemohla dopustit. 🙂 A za druhé, jsem se neskutečně těšila na nový milník a objevování něčeho nového společně s Natalinkou.

S příkrmy jsem měla v plánu začít až po ukončení 6. měsíce. Fakt jsem nechtěla nikam spěchat. Jenže Natali byla od konce 4. měsíce najednou strašně unavená, malátná, chtěla pořád spinkat, vůbec se nesmála. 🙁 Ačkoliv mlíko pila pořád mi přišlo. Tenkrát jsem to konzultovala s kamarádkama, co mají také miminka a také s Natálčinou pediatričkou a verdikt zněl jasně – začít s příkrmy, protože jí chybí energie a mléko jí už nestačí. Nebyl to pro mě nijak velký šok nebo situace, kterou bych musela obrečet. Od konce 4. měsíce se s příkrmy začít může, no tak co, že my jsme začaly asi tak 10 dnů před ukončeným pátým. Jsem máma realistka, ne máma, co si myslí, že pouze kojení je spása a do konce 6. měsíce by miminko nemělo nic jiného ochutnat. Takže jsem si přečetla několik článků a mohly jsme s Nat začít. 🙂

Zpočátku jsem se moc bála vaření příkrmů. Obávala jsem se, že suroviny, které koupím nebudou dostatečně kvalitní, ačkoliv nesou v názvu slovo farmářské či bio. Navíc mi kamarádka řekla, že skleničky jsou ze začátku lepší i proto, že jsou prý přísně kontrolované. No, takže první zeleninu Natalinka ochutnala ze skleničky, a to konkrétně dýni. Samozřejmě, že jsme jí dala jen pár lžiček. A teď si nalijeme pohár čisté vody. Už bych to takhle nikdy neudělala! Natálce sice dýně dost jela, ale když jsem to ochutnala já, cítila jsem nějakou pachuť. A tak mě tohle skleničkování dost brzo přešlo. Neříkám však, že sem tam skleničkový příkrm nemá. Když jsme někde na cestě, hodí se i sklenička. Navíc mám teď už vytipované příkrmy, které chutnají fakt dobře, takže z toho nemám ani rozporuplné pocity.

Po „incidentu“ se skleničkovou dýní a po poradě s Natálčinou doktorkou, jsem nakoupila bio zeleninu a začala jsem vařit na páře. Neměla jsem zpočátku žádného zázračného robota, protože mi to připadalo zbytečné. Takže jsem vařila v hrnci na pařáku. Musím se přiznat, že jsem nikdy nic neodměřovala. Pouze maso, když jsem jej začala přidávat. Nicméně i doteď jedu podle intuice. Dávám si tedy pozor na zeleninu, která by mohla způsobovat alergickou reakci, takže té dávám vždy jen malinko, ale jinak jedu podle oka. 🙂 Uvařenou zeleninu jsme zpočátku mixovala a po měsíci jsem ji začala jen rozmačkávat. Světe div se, Natálka je radši, když jí kousky a nejen kaši. 🙂 Takže se toho taky nebojte. Když příkrm zbyde, schovám ho na další den nebo jej dojím i sama. Protože zelenina na páře s olivovým olejem je prostě mňam. 🙂 Tedy až nyní dávám extra panenský oliváč, do necelých 7. měsíců jsem dávala panenský řepkový. 🙂

Vaření v hrnci se mi však vymstilo. Několikrát se mi totiž stalo, ačkoliv dle mého názoru jsem vody do hrnce nalila dost, že se voda vypařila, já si hrála s Natali a najednou jsem ucítila připáleninu. A takhle jsem připálila tři hrnce. 😀 A tak jsem řekla dost a řekla jsem si, že vyzkouším tohoto robota od firmy Suavinex. 🙂 Zpočátku jsem si říkala, že je to fakt zbytečné a bude mi zabírat místo, ale už po prvním vaření v něm jsem byla doslova nadšená. Za prvé se neskutečně lehce ovládá, takže tomu porozumí i blondýna. 😀 A za druhé, zelenina chutná ještě lépe jak z vaření v hrnci. Nevím proč tomu tak je, ale přísahám, že je to pravda. 🙂 Vařím teď pouze v něm a dokonce si jej beru i na cesty. Na cesty je mimochodem super i termoska na jídlo. Pokud tedy přemýšlíte o podobné investici, ale nejste si jistí, za mě si robota pořídit doporučuji. 🙂

No a jaké jsou Natálky nejoblíbenější kombinace? Vyhrává vlastně všechno, kde je batát či dýně. Nicméně oblíbené kombo je batát/dýně + brokolice či květák + pórek a k tomu rýže, jáhly či kuskus. 🙂 Maso i ryby jí jedou zatím všechny mi přijde, stejně tak vajíčko. 🙂 A nesmím zapomenout na ten olivový olej. Od toho, co jsem oleje zaměnila, se po příkrmech může utlouct. Asi bude po mně, protože já bych mohla pít panáka oliváče po ránu, jak to dělají v Itálii nebo i Řecku. 🙂

A jaké jsou vaše oblíbené kombinace?

Článek vznikl ve spolupráci s eshopem Crystalbaby.

v Motivace, Zamyšlení, Život, Život mámy

Hledám rovnováhu

Je právě sobota, půl 5 odpoledne a jsem na prodlouženém rodinném víkendu v Dolních Dunajovicích. Přesně v tom penzionu, kde jsme s Jirkou měli svatební veselí a kam občas velmi rádi zajedeme odpočinout si a načerpat novou energii. Je to tady totiž naprosto úžasné! Vedle mne právě v manželské posteli spinká Natalinka a já jsem se rozhodla, že konečně na blog sepíšu článek o tom, co mi aktuálně vrtá nejvíce hlavou.

Jsem ten typ člověka, co má rád, když je jeho program nabytý. Od chvíle co vstanu, se toho snažím za den udělat co nejvíce, abych měla večer pocit, že daný den byl smyslupný a že jsem si ho užila na maximum. Aktuálně to tedy znamená, že se snažím naplno věnovat Natálce, ale zároveň i pracuju, bloguju, snažím se zdokonalovat ve focení a ještě chci být vzorná manželka.Už jsem vám ale jednou psala, že být superžena prostě nezvládám! A upřímně se o to už ani nesnažím… Protože by mě za chvilku odvezli do blázince. 😀

Jeden den toho prostě stihnu víc a druhý méně. Svět se pro mě neboří ve chvíli, kdy neuvařím, neuklidím nebo nestihnu veškerou práci, kterou jsem stihnout chtěla… Tak a teď se zrovna Natalinka probudila. Takže já se jdu zase věnovat svému mrňouskovi a rodině a doufám, že tento článek brzy dopíšu. 🙂

Je pondělí, chvilka po poledni a já se konečně dostávám k tomu, abych vám své myšlenky dopsala. 🙂 Víkend byl naprosto úžasný. Plný klidu, pohody, rodiny. Najednou jsem měla pocit, že se zastavil čas a upřímně jsem to už opravdu dost potřebovala. Na druhou stranu 3 dny pohody mi naprosto stačily k tomu, aby mi začaly chybět všechny mé aktivity a nestíhání. 😀 Já prostě miluju ten shon a miluju všechno, co dělám. Jen v tom potřebuji najít rovnováhu. Tak a už jsme u toho.

To, co mi teď „zvoní“ v hlavě je najít balanc všeho, co dělám. Musím se přiznat, že jsem si toho naložila více, než zvládám. Ale vzdát se ani jednoho nechci. Jsem totiž děsně podnikavý člověk a potřebuju vymýšlet stále něco nového a zdokonalovat se v tom. Kdo mě zná, tak ví, že potřebuji nové a nové impulsy k tomu, abych se cítila šťastná. Opravdu, ale opravdu nesnáším nudu a stereotyp! A taky neumím usnout na vavřínech, ačkoliv bych to někdy fakt potřebovala. Nedokážu se však vzdát toho, co mě naplňuje, ačkoliv jsem z toho kolikrát vyčerpaná. A tak hledám rovnováhu.

A jak ten rovnovážný stav teda najdu či jej vytvořím? Říkala jsem si, že si prostě budu psát plán aktivit na každý den. A to konkrétně, co fakt musím udělat a přes co nejede vlak. A pak taky to, co by se mi hodilo udělat, ale zas tolik to nespěchá. Vzhledem k tomu, že mám čas povětšinou večer, dám prostě těm večerům nějaký řád. Jeden večer se budu věnovat úpravě fotkám, druhý večer budu vařit, péct a uklízet, třetí večer budu psát články na blog, čtvrtý večer budu dělat Natalince album jejího prvního roku, pátý večer budu pracovat a víkendové večery si nechám pro rodinnou pohodu, přátele a filmy. Zní to takhle velmi jednoduše a já vůbec nevím, jestli to vyjde, ale doufám, že ano. 🙂 Dost by mi to totiž všechno ulehčilo a cítím, že bych byla zase o něco šťastnější, kdybych každý večer nečuměla do notebooku a nesnažila se něco tvořit. 🙂 Ne vždy na to mám totiž fantazii a sílu. 🙂

Co chci také dost dost omezit, je aktivita na sociálních sítích a celkově na internetu. Vzhledem k tomu, že píšu blog, instagram, facebook i kontrolu mailu moc potřebuji. Nechci být však otrokem online světa a být neustále po ruce. Prostě to tak je. Na instagram se tudíž chci koukat jen chvilku ráno, když budu nahrávat fotku a pak třeba 5 minut večer. A o nic déle. Věřím, že mi i tak nic neuteče. Naštěstí jsem už „odstávku“ internetu a sociálních sítí zahájila před týdnem, kdy mi v mobilu došla data a já si řekla, že si je fakt dokupovat nebudu, a tak jsem před procházkou hodila mobil hluboko do tašky a užívala si přítomnost. A upřímně je to fakt neskutečný relax! Jedno však musím napravit, musím si do telefonu nebo ipodu přetáhnout hudbu z notebooku a budu trajdat s muzikou v uších, protože jak se říká, hudba je lék a také mi dokáže neskutečně zlepšit náladu. 🙂

Jo a víte co ještě? Chci chodit spát dřív než o půlnoci, jak je tomu teď, protože pak jsem ráno rozlámaná a unavená a to mě taky nebaví. Takže nejpozději ve 22.30 chci ležet v posteli. To jsem na sebe tedy zvědavá, protože mi to připadá jako dost scifi úkol. Večer ten čas totiž utíká nějak dvojnásobně rychleji nebo co. 😀 Tak uvidíme. Já osobně jsem napnutá, zda tak „brzo“ usnu. 🙂

No a aby toho nebylo málo, s tímto harmonogramem chci začít už dneska, tak mi držte palce. 🙂

Máte nějaké rozvržení vašich dnů nebo se každý den snažíte stihnout všechno a nic? 🙂

 

v Zamyšlení, Život mámy

Jak si užít mateřskou

Poslední dobou sem píšu především o mateřství, což tedy nebyl úplně můj původní záměr, jenže víte co, miminko prostě ovlivňuje aktuálně celý můj život a tato témata jsou mi prostě bližší než kdy dřív. 🙂 Ale slibuji, že po tomto článku to tady prolnu i vyloženě nemateřskými příspěvky. 🙂

Když jsem si ještě dávno předtím, než se Natalinka narodila, sem tam někde přečetla mateřská, ale určitě ne dovolená, říkala jsem si, že to ty ženský prostě přeháněj. Přece musí být super být doma s prckem a přece to nemůže být tak těžký a náročný. 🙂 Upřímně se musím sama sobě dost smát, když si vzpomenu na své představy o tom, jak „lehce“ jsem si rodičovství představovala. A sama se teď v duchu směju všem tém názorům lidí kolem mě, kteří také zdaleka vůbec netuší, že mít dítě není jen zábava od rána do večera a žijou v určité nevědomosti toho, jak to s dítětem reálně funguje.

Na druhou stranu však zastávám názor ten, že jaký si to člověk udělá, takový to má. A já se rozhodla si mateřskou a celkově svojí roli mámy užít! Občas mi někdo na Instagramu napíše něco ve stylu, že jsem reklama na mateřství a že v mém podání ta mateřská vypadá děsně idylicky. Abych byla upřímná, samozřejmě mě tato slova dost těší. Sice se ne vždy cítím jako někdo, kdo by mohl dělat reklamu matkám, ale je pravdou, že se v tomto životním období cítím šťastněji než kdy dřív. Mám teda nějaké tajné tipy na to, jak si tuto „nedovolenou“ užít? 🙂

1.Najděte si spřízněnou duši – matku

Je to prostě tak. Najděte si ve vašem okolí nějakou mámu, se kterou si budete rozumět. Já mám to štěstí, že mám kolem sebe čerstvých maminek více, takže jsem svou spřízněnou duši a parťačku na trajdání po městě a sdílení všech mateřských radostí i strastí, nemusela hledat dlouho. Pokud však mezi svými kamarádkami nemáte žádnou, která by měla také miminko, zkuste si ji najít například na Facebooku v mama skupinách (pokud vím, tak skupina s podobným názvem jako maminky Brno 2017 na FB je). Anebo se zkuste s mimčem přihlásit na nějaké cvičení, kde se budete moct s nějakou maminkou seznámit. 🙂 Na Instagramu můžete maminky vyhledávat například pod hashtagy #maminka #maminkabrno #mamavbrne #mominbrno a tak dále. To však jen tipuji, zkuste zapojit svou fantazii ohledně hashtagů. 🙂 Opravdu však zkuste nějakou mama kámošku najít. Osobně mám totiž zkušenost, že s kamarádkami mámami si mám aktuálně víc co říct, než kamarádkami, které děti nemají a tak mi třeba občas nerozumí a já si pak připadám trochu divně a staře. 😀 Jo a vzájemné návštěvy jsou také super! Ve dvou, respektive ve čtyřech se to prostě lépe táhne. Jedna maminka pak může pohlídat obě děti a ta druhá může připravit třeba oběd nebo kafe a to je super. Navíc se miminka velmi rády navzájem pozorují a také se od sebe mohou učit.

2. Choďte každý den ven

Konečně je tady pořádné jaro s hezkými teplotami a to je skvělá příležitost trávit většinu dne venku. Podle mne je trávení času s mimčem na procházce velmi důležité a skvělé. Miminko v kočárku či nosítku povětšinou spí a vy můžete poslouchat oblíbenou hudbu, kochat se přírodou či městem a také potkáte spoustu různých lidí. A ať už si jen zajdete na kafe s sebou nebo půjdete do pekárny koupit chleba, věřte, že kontakt s lidmi vám o něco rozsvítí den a přivede vás na jiné myšlenky než jsou jen ty mama. 😀 Já si prostě procházky s kočárkem či s nosítkem neskutečně užívám. A Natálka taky. Pokud zrovna nespí, kouká kolem sebe zvědavka. Aby ne, když má kolem sebe tolik podnětů. 🙂 Jde také vidět, že se doma občas nudí. Není se čemu divit, když to má doma už okoukané, takže jsme obě rády, když můžeme změnit prostředí. 🙂

3. Nestresujte se, že něco nestíháte

Jak jsem psala ve svém předchozím článku, ani já nejsem supermáma ani superžena, která zvládá tisíc věcí za jeden den. A víte co? Rozhodně se tím nestresuji. No tak nemám každej den navařeno, napečíno a vyžehleno (to nemám většinou nikdy), důležité je, že je miminko v pohodě. Mě osobně stejně nejvíc těší, když se Natali směje na všechny strany a ne uklizená domácnost do posledního smítka. 🙂

4. Mějte čas i na sebe samu

To, že jsem se stala mámou opravdu neznamená, že se o sebe přestanu starat! Ba právě naopak, měly bychom se o sebe starat dvakrát víc. Já to tedy doma dost šidím, ale návštěvu kadeřnice a mani, pedi prostě nevynechám. 🙂 Jen doufám, že se někdy objednám i na masáž, protože má záda to už nutně potřebují. 🙂

5. Dělejte něco, co vám bude dělat radost

Nebuďte jen mámou. My ženy máme trošku tendenci tím mateřstvím zblbnout, pokud nemáme jiný zájem či aktivitu. Zkuste si tedy najít nějaký koníček, který vám připomene, že váš život není jen o miminku. Já miluju třeba focení a všude sebou nosím foťák. Co kdyby se mi náhodou naskytlo něco fajn k vyfocení, že. 🙂 A když Natalinka spí, tak se těmi fotkami probírám a upravuji je.  A jsem z toho dost šťastná, protože je to má forma určité seberealizace.

6. Jezděte či choďte na rodinné výlety

Každý týden se děsně těším na víkend a víte proč? Protože vím, že se vydáme na nějaký rodinný výlet či procházku. Tato aktivita vás nemusí vůbec vyjít draho. Prostě vezměte partnera, mimčo a jděte. Vytyčte si nějaký cíl. Nemusí to být nutně kafe a dortík v kavárně. Vydejte se například k nějakému krásnému místu či pamětihodnosti. My si s manželem při našich procházkách navíc povídáme více, než když jsme doma. Kdo ví, kolik věcí bychom se o sobě nedozvěděli, kdybychom nechodili na společné prochajdy…

7. Berte miminko jako svého parťáka

Je pravdou, že jsme si s Natálkou na sebe musely trochu zvyknout a sladit se, ale po nějaké době, kterou jsme spolu strávily můžu říct, že je to moje parťačka a největší kamarádka. Jasně, moc mi toho ještě neřekne a těžko říct, jestli mi rozumí, ale přece jen spolu trávíme většinou 24 hodin denně 7 dní v týdnu a je potřeba si ty dny užít. Miminko se narodilo vám, a není potřeba, abyste se kvůli němu nějak významně omezovaly. Udělejte z míma prostě svého parťáka. Já třeba moc ráda chodím do kaváren (o čemž už jsem v jednom z minulých článků také psala) a nebojím se vzít Natali s sebou. Už máme naštěstí natrénované různé krizové situace, když se Natince přestane někde líbit a mě její nespokojenost  naštěstí už nerozhodí jako na začátku. Prostě zachovám chladnou hlavu a v klidu a zároveň co nejrychleji se snažím miminko utišit. A víte co? Nikdy jsem se nesetkala s nějakým opovržením či škaredými pohledy. Dokonce mi přijde, že si Natalinka čas v kavárně se mnou dost užívá a toto prostředí má ráda. Je to prostě parťačka.

8. Berte „katastrofy“ s úsměvem

S malým dítětem člověk nikdy netuší, co jej za den všechno potká a jestli se mu povede uskutečnit všechno, co si na den naplánuje. Navíc se miminku samozřejmě nemusí líbit, že máma má aktuálně důležitou schůzku nebo potřebuje něco vyřídit na úřadě. Takže ve chvíli, kdy se spustí jekot, nejednu z nás zřejmě polije pot a velmi rychle se dostaneme do stresu. Já se snažím mít nad těmito situacemi už nadhled a snažím se uplakanou Natálku co nejrychleji utišit a na všechny kolem se usmívat, ačkoliv to ne vždy jde. 😀 Stejně tak se nehroutím, když si Naty ušpiní oblečení od jídla anebo ušpiní i mě. Prostě se tomu raději zasměju. Stejně s tím člověk nic moc nenadělá… 🙂

Tohle jsou tedy mé tipy, jak si mateřskou užít. 🙂 A jaké jsou ty vaše? 🙂

 

 

Zavřít